Dovolená v Deštném - Příjezd
Když jsem s přítelkyní Mirkou hledali místo, kde bychom chtěli trávit naší prvou společnou dovolenou, stanovili jsme si vlastně jen jediné kriterium : aby to bylo pokud možno místo pro oba neznámé, abychom se tak vyhnuli případným nostalgickým vzpomínkám na předchozí zážitky. Kupodivu jsme zjistili, že ač jsme oba velkými milovníky přírodních krás, mnohé lokality jsou pro oba ještě neprobádané. Nakonec nechala Mirka výběr na mně a po krátkém surfování po internetu mne nějakou nevysvětlitelnou silou přitáhly Orlické Hory. Při konkrétním hledání místa jsem vybral Deštné v Orlických horách a ubytování v horské chatě Kukačka. Vše jsme společně prokonzultovali a nakonec i schválili.
A tak jsme jedné červencové neděle vyrazili. Vlakem z Litoměřic , přes Nymburk do Hradce Králové jsme se dostali vcelku bez velkých potíží. V Hradci Královém jsme sice chvíli hledali autobusové nádraží, ale naštěstí jsme měli časovou rezervu a nakonec se ukázalo, že autobusové je od vlakového skoro na dohled. Už kousek za Hradcem jsme před sebou horský hřeben, ke kterému jsme se stále více přibližovali. Zdařilo se nám správně vystoupit v Deštném a já se mohl alespoň pohledem pokochat kostelem sv. Máří Magdaleny, architektonickým skvostem od známého stavitele Jana Blažeje Santiniho - Aichela. Na bližší průzkum zatím nebyl čas, musel jsem zavolat majitelce chaty, s kterou jsem byl domluven, že nás odveze k chatě, která se měla nacházet asi kilometr od Deštného, na svahu místní části zvané Dříš.
Majtelka opravdu za chvíli přijela, paní, už trochu postarší, byla drobné postavy, zato její auto bylo více než mohutné. Ubytovali jsme se a do večeře jsme měli ještě čas a tak jsme se vydali po svahu zase dolů, do údolí Deštného. Už cestou jsme obdivovali nádherný výhled na hřeben Orlických hor s dominantní nejvyšší horou Velkou Deštnou (1115 m.nm.). Nebylo pochyb, že tuto horu musíme za svého pobytu zdolat.
Při cestě jsme spatřili odbočku ke Křížové cestě a samozřejmě jsme nemohli odolat. Křížovou cestu tvoří čtrnáct kamenných sloupků s plastickými pašijovými výjevy z přelomu 18.a 19. století. Křížová cesta nás dovedla k dřevěné kapli Blahoslavené Panny Marie, která je vyhlášeným poutním místem. V blízkosti kaple se na okraji lesa nachází Studánka s údajně léčivou vodou, kterou jsme samozřejmě okusili.
Sešli jsme do Deštného a mé kroky hned vedly k již zmíňovanému kostelu sv. Máří Magdalény, mistrnné dílo známého stavitele Santiniho. Kostel byl stavěn v letech 1720 až 1725, jedná se o jednolodní stavbu se dvěmi zajímavě kose situovanými hranolovitými věžemi, které dodávali stavbě spolu se slepými arkádami pocit hloubky. Opravdu se bylo na co dívat.
Rozhodli jsme se trochu blížeji se seznámit s obcí, prošli jsme až do místní části Zákoutí, poznali jsme, že se tu nachází spousta hospůdek, hotelů a kiosků, takže žízni tu určitě trpět nebudem. Kolem krásná příroda a dostatek pěnivého moku, takovou nádheru by člověk neobjevil asi ani na Tahiti! Navíc jsme zjistili, že v létě je tu klid, žádné davy šílených turistů a houfy křičících děcek, prostě,- pohoda.
Cestou zpět ke Kukačce jsme neodolali a spláchli prach v Penzionu U Matulů, který také zel prázdnotou a nudící se servírka nebyla příliš z nás nadčená. Ale pivo tu měli báječné a s trochu ztěžklými nohami jsme se nakonec doploužili ke Kukačce, když jsme ještě chvíli okukovali sousední ranč s idilickým názvem U Supa. Přišli jsme akorát k večeři, která nám přišla vhod, pak jsme se seznámili se svými spolubydlícími a odebrali se ke spánku, protože po prvých zážitcích jsme byli docela znaveni.