Drákulův hrad v Transylvánii

Protože můj syn zcestoval kdeco po světě, má rád nejen přírodu, ale i hrady, ruiny, památky a různá zajímavá místa, tak se vydal i za Drákulovým hradem do Rumunska. Musím říci, že tento článek, není můj, píši jej vlastně za něj s jeho svolením, neboť bych Vám ráda přiblížila ona místa, která by jistě mnohý z Vás rád navštívil, pakliže by se nalézal někde poblíž. A stojí to opravdu za to!

Už pod samotným názvem – Drákulův hrad, někomu vstává husí kůže. Však jméno Drákula není neznámé a pojí se s ním hrůzostrašné historky. Nakonec byl i u nás zpracován na toto téma muzikál „Drákula“.

Ale POZOR! Omylem se považuje za Drákulův hrad, hrad Bran, což není pravda! Je to tím, že irský spisovatel Bram Stoker si vybral jako děj hradu na hradě Bran v rumunské Transylvánii, nedaleko města Brašov, kde vládl kníže Vlad Tepes, jemuž se přezdívalo „napichovač“. Transylvánie připadala tomuto spisovateli už jako konec světa a tím mu dodávala potřebné tajemno pro jeho román o tomto knížeti, který byl znám svou krutostí vůči svým nepřátelům. Odsouzence nechal stahovat z kůže, upaloval je, a čtvrtil, což ale nebyla pravda, neboť ta se většinou zveličuje. Tak se o tomto vládci psaly i nesmysly a spisovatel si k nim přidal ještě i upírství. Co je ale pravdou, že skutečně své protivníky napichoval na kůl a tím si také vysloužil přezdívku „Napichovač“. Na hradě Bran sice pobýval, ale nedobrovolně.

Byl zajat uherským králem Matyášem Korvínem a dva měsíce si tu pobyl ve hradní kobce. Hrad si ale oblíbila rumunská královna Marie Edinburská, která tady žila od r. 1920. Hrad nechala zrekonstruovat, vybavila jej starožitným nábytkem a od r. 1940 tu také spočívá na její přání – také její srdce, neboť hrad velice milovala. V r. 1948 byla královská rodina z hradu vyhnána rumunskými komunisty, a z hradu se vytvořilo muzeum. Po pádu Ceausescova režimu v r. 1989 se začal rod Habsburků dožadovat svého majetku, jenž jim kdysi patřil a po dlouhých sporech jej nakonec získal. Chtěli jej obratem ruky prodat, ale žádný kupec se nenašel, zřejmě i díky své hororové pověsti.

Hrad nyní žije turistickým ruchem. „Drákula“ tu byl sice na hradě jenom vězněn, ale přece jen vybájená a hororová legenda o něm, s přízviskem upíra, neustále přitahuje velké množství senzace chtivých zájemců. Spisovatel Bram Stoker se při psaní své knihy inspiroval skutečnou historickou krvežíznivou postavou dějin, posedlým tyranem – Vladem Drakulou II. Jeho otec Vlad Drakul I. získal erb se symbolem draka a příjmení Ďábel poté, kdy byl přijat do tajné šlechtické společnosti, která se snažila čelit sílící turecké expanzi.

Hrad, ač vypadá mohutný, návštěvníky zklame. Je to malý hrad, který svým vybavením připomíná spíš venkovskou chalupu. Lze si tu pronajmout pokoj a pak bázlivě usínat s myšlenkou, zda se mu do krku nezakousne upír Drákula…

            Rumunsko, protože je od r. 2007 členem EU, tak se mu pověsti o Drákulovi vůbec nezamlouvají a tak se snaží, aby ji vylepšilo. Vyzdvihují jej tím, že byl jednou ze 100 osobností, jež bojoval proti Turkům. Má dokonce v Bukurešti u hlavního nádraží svoji bustu. Jinak má ale Rumunsko nádherné Hory, které lákají milovníky přírody a tak komu legenda o Drákulovi nic neříká, má se kam podívat…

                       

ALE, skutečný hrad, kde sídlil Drákula – obávaný valašský kníže Vlad „Tepes“ je dnes již zřícenina hradu Poienari. Zde skutečně sídlil na tomto hradu, a ne na hradu Bran, jak uvádí spisovatel.

Vlad Tepes, „napichovač“, jak se mu přezdívalo, odtud vedl malou válku proti osmanské expansi. Byl velice krutý a jeho přezdívka byla odvozena od toho, že napichoval nejen hlavy svých nepřátel, ale i celá těla na kůly. Také se občas bavil vypichováním očí a upalováním. Jeho vláda byla mezi lety 1456 – 1462. Za tu dobu se odhaduje počet jeho obětí na sto tisíc. Do Rumunska se Drákula vrátil až r. 1476, ale dlouho nepanoval. Byl zabit svými bojary. I jeho mrtvola vzbuzovala strach a tak ji rozsekali na kousky a hlavu údajně pohřbili v klášteře na ostrově uprostřed jezera Snagov. To je jedna verze. Další verze je, že hlava byla naložena do medu a poslána jako dar tureckému sultánovi. V roce 1931 se prováděly archeologické výzkumy v klášteře a bylo nalezeno velké množství koster, které byly pohřbeny v nepřirozené poloze, zřejmě se jednalo o těla, popravené na kůlu. Ač byly indicie, že se našly i Drákulovy ostatky, tak stejně nebylo nic přesně dokázáno. Co je pravdou, dnes už nikdo neví, vždyť je to tak strašně dávno…

Skutečný Drakulův hrad leží v pohoří Fagaraš. Je vzdálen od hradu Bran 126 km. Dnes je to úplně malá zřícenina s názvem Poienari. Na vzhled z dálky, už nic moc, ovšem pokud se k ní nevydáte…Vede sem velice namáhavá cesta, při které ač chcete nebo ne, musíte zdolat 1400 schodů! To je tedy opravdu velký počet pro toho, kdo zříceniny navštěvuje jen sem tam…Ale kdo je milovník rozpadávajících se hradů a zřícenin, ze kterých zbylo už jen málo zdí a kamenů, zvlášť s hororovou pověstí, ten si toto nenechá ujít, byť se k němu musí šplhat málem do nebes…

A po vystoupání těchto schodů si určitě řekne, že mu to stálo za to!

Neboť to, co tam uvidíte, jinde neuvidíte!  Tady na Vás padne tíseň a strach, zvlášťě, když uvidíte nainstalované mučící relikvie, které kníže používal na mučení a popravu. I atrapy nešťastníků napíchnutých na kůl tady visí…, zkrátka děs a hrůza! Ale tím nechci zrazovat od výstupu na tento monument, kdepak, naopak!

Musím uvést, že výstup není až tak hrozný po tolika schodech, byť je jich 1400, neboť syn je zdolal za půl hodiny.

Je ale pravdou, že pro něj není nic překážkou. Je to sportovec tělem i duší! Já bych to za půl hodiny rozhodně nezvládla. Dolů již seběhl za 15 minut, jestli se nepletu, ale jistě rychleji, než vylezl nahoru.

Takže jsem Vám napsala jeho zážitek, protože je to něco zvláštního, co se u nás jen tak nevidí a přikládám ještě s jeho svolením fotografie.

Případným zájemcům chci ještě dodat, že se mohou podívat na synovy fotografie z různých cest za přírodou a památkami po Evropě: www.ryznarjosef.wbs.cz