Druhý den cyklocesty do Polska, Příhrazy - Raspenava

V neděli ráno svítilo sluníčko, já jsem si připravoval kolo, Jiří měnil pneumatiku a Zdeněk přemítal, proč raději nezůstal doma (obr. 01).

Po opuštění chatky jsme popojeli ke stánku, kde jsme vypili ranní kávu. Kdyby měl stánkař v lednici alespoň párky, nepohrdli bychom ani chlebem z pátku. O topinkách s česnekem nemluvě. Po kávě jsme ocenili okolí kempu (obr. 02) a vyrazili na cestu.

Vyjížděli jsme hlavní branou, kterou jsme předešlého dne nepřijeli, a nastal orientační problém. V popisu trasy stálo: “Z autokempu vyjedeme zpět na silnici a pojedeme po ní vlevo, společně s cyklotrasou č. 4009“. Hned za branou byla úzká asfaltová silnička, ale něco se nám na ní nezdálo. Po chvilce váhání jsme jeli raději vpravo a po třech stech metrech přijeli na tu správnou silnici s cyklotrasou č. 4009, kde jsme zatočili vlevo. Ve Žďáru znovu vlevo a v následující Doubravě vpravo na Ploukonice. Z Ploukonic jsme jeli po cyklotrase č. 223, polní cestou do Přepeří (9 km).

V Přepeřích jsme konečně zastihli otevřený obchod s potravinami a tak jsme mohli před kostelem sv. Jakuba (obr. 03), ve stínu památných lip konečně posnídat. Od kostela jsme pokračovali přes hlavní ulici po cyklotrase č. 14. Na křižovatce za železničním přejezdem jsme odbočili vlevo a vydupali na nadjezd nad dálnicí. Na začátku Čtveřína uhnuli s cyklotrasou vpravo a vyjeli vzhůru přes Doubí do obce Husa. V Huse jsme nechali cyklotrasu č. 14 odplynout vlevo a pokračovali po silnici rovně k lesu. Na jeho okraji, u plotu obory sychrovského zámku se zprava, z aleje Rohanka přidala cyklotrasa č. 3047, po níž jsme přijeli úzkou asfaltkou na Arturův hrad (obr. 04). Zde přišla zleva modrá turistická značka a cyklotrasa č. 3044, které nás doprovodily dolů, do údolí Mohelky.

Se značkou i cyklotrasou jsme velmi mírně stoupali kouzelným říčním údolím. Na první křižovatce jsme zatočili vlevo, přes trať do Sedlejovic, kde se silnice prudce zalomila vzhůru. Zdatný Jirka vylétl do kopce jako pták, stačil dokonce zachytit roubenku u cesty (obr. 05) a nahoře si nás vychutnal (obr. 06).

Ze Sedlejovic to bylo s kopce do Hodkovic nad Mohelkou (22 km, obr. 07), kde jsme chtěli vyhledat nějakou osvěžovnu. Když jsme se začali zabydlovat u stolku před cukrárnou na náměstí, hučel Jirka něco o stahujících se mračnech a nastávající průtrži. Sotva jsem ho uklidnil, že z toho mráčku pršet nebude, strhla se bouřka a z nebe se vylila řeka. Slečna servírka naštěstí nabídla úkryt nám i našim bicyklům, takže jsme tu slotu přečkali v suchu. S posledními kapkami deště jsme odjeli z náměstí Libereckou ulicí kolem Radnice. Projeli jsme kruhový objezd a po cyklotrase č. 3044 vystoupali pod vrch Javorník, do Záskalí. Po dešti se jelo překvapivě dobře a v čistém vzduchu se skvěle dýchalo.

Cyklotrasa č. 3044 vede ze Záskalí k železničnímu přejezdu v Dlouhéhm Mostu kde končí. Za přejezdem začíná cyklotrasa č. 3038 do Minkovic, kde jsme na chvilku zastavili. Jirka se kochal, já jsem upravoval brašny a oba jsme překáželi Zdeňkovi při focení Ještědu (obr. 08). V Minkovické ulici jsme znovu potkali cyklotrasu č. 14 a sledovali ji až do Horní Suché. Jeli jsme přes Pilníkov do Horního Hanychova, kde jsme nad kostelem sv. Bonifáce (obr. 09) přejeli tramvajové koleje a pokračovali na Horní Suchou. Ještě než jsme opustili Hanychov, stačil Zdeněk zachytit pod námi ležící Liberec, přikrytý smogem (obr. 10). Za Hanychovem jsme po pravé ruce minuli v poli stojící budovu elektrické rozvodny Ostašov, projeli křižovatku za ní a na následujícím křížení uhnuli vpravo dolů, pod železniční viadukt. V Horní Suché,na druhé křižovatce za viaduktem jsme odbočili od Cyklotrasy č. 14 doleva, do ulice Karlovské, která v Karlově pod Ještědem přešla v Mimoňskou. Na konci Karlova jsme se s hlavní ulicí stočili vpravo s kopce a podjeli železniční trať. Za podjezdem vlevo a ihned vpravo jsme přijeli na most přes Lužickou Nisu v Machníně, kde jsme se potřetí setkali s cyklotrasou č. 14. Tak jsme příjemnou cestou mezi vilkami po úbočí Ještědského hřbetu, bez větších výškových rozdílů objeli Liberec. Jedinou vadou byla absence hospod a občerstvoven.

Z Machnína je výživný kopec nahoru, k podjezdu silnice R35. Bylo už zase vedro, v nohách jsme měli skoro padesát kilometrů a v břiše prázdno. Na štěstí jsme sjeli do Chrastavy (obr. 11), kde jsme se v restauraci na náměstí, přímo na cyklotrase č. 14 velmi dobře najedli. Pak jsme přejeli na cyklotrasu č. 22, která prochází městem křivolakými, kočičími hlavami dlážděnými uličkami, aby se nakonec vrátila na silnici č. 592 směrem na Novou Ves a Mníšek. Ze silnice, která mírně stoupá údolím říčky Jeřice, pak cyklotrasa záhy uhýbá vpravo, stoupá prudce vzhůru a znovu klesá k řece. To dělá několikrát. Nejlepší je z náměstí v Chrastavě odbočit ihned vpravo na silnici č. 592, jet po ní asi 7 km podle Jeřice na křižovatku se silnicí č. 13 a odbočit vpravo do Mníšku. Po prvním krkolomném výjezdu jsme se pro cestu údolím rozhodli i my. K silnici č. 13 se nám jelo krásně, protože silnice č. 592 byla právě kvůli opravám uzavřená, tudíž prázdná. Kilometr po „třináctce“ do Mníšku byl sice trochu vzrušující, ale provoz na hlavním tahu nebyl v neděli velký.

V Mníšku cyklotrasa č. 22 odbočuje vlevo na Oldřichov v Hájích, ale vzápětí opět šplhá vlevo od Jeřice. Na takové legrácky jsme už neměli náladu, takže jsme zůstali na silnici, projeli kolem kostela sv. Mikuláše (obr. 12) a mírným stoupáním přijeli k Oldřichovu v Hájích, kde chyběl silniční můstek přes horní tok Jeřice. Jirka navrhl jet po polní cestě vpravo proti proudu v naději, že tam bude nějaký přechod nebo že najdeme brod. Nápad zázračně vyšel a my jsme opravdu dojeli k můstku. Přejeli Jeřici, stočili se po proudu a vrátili se zpět na silnici.

Čekalo nás stoupání do Oldřichovského sedla, které zpočátku vypadalo jako selanka. Když jsme na konci Oldřichova vjeli do lesa a kopec nabral na prudkosti (obr. 13), zůstal Zdeněk v sedle, kdežto já jsem potupně pochodoval po svých. Jirka byl, pochopitelně, nahoře zase nejdřív.

Do Raspenavy to už naštěstí bylo s kopce. Sjeli jsme po silnici k Šolcovu rybníku a odbočili vpravo na jeho hráz, kde začíná cyklotrasa č. 3065. Asi po 1,5 km jde cyklotrasa vpravo pod trať. Zde jsem podlehl emocím, neboť bylo už tři čtvrti na osm, v Raspenavě nás čekali do osmi a Zdeněk se jal pečlivě vyhledávat místo pro nejpůsobivější záběr. Nerad přiznávám, že se mu povedl (obr. 14). Opustili jsme cyklotrasu a pokračovali dolů po lesní cestě do Raspenavy. V ní jsme trochu bloudili, ale nakonec na poslední chvíli dorazili do sportovního areálu, v němž jsme měli nocovat. Paní správcová už byla na odchodu, ale vše dopadlo dobře a dostalo se nám kýženého noclehu v rozžhavené, formaldehydem páchnoucí ubytovně. Výhodou bylo, že jsme tam byli sami a nocleh stál 120,- Kč na osobu. Zotvírali jsme okna, opláchli se a šli na pivo do hospůdky v kempu, kde kraloval sympatický asiat. Neměl sice fernet, ale pivo, Vratislavický Konrad, bylo slušné.

Ten den jsme ujeli 68 km, z Kolína pak 144.