Expedice Pálava - 1. část

První tři dny jsme přebývali na břehu rybníka Olšovec u jihomoravského městečka Jedovnice a navštívili mimo jiné Moravský kras. Úplně úvodním cílem se stal poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou.
Stavba tzv. barokní gotiky od Jana Santiniho je národní kulturní památkou zapsanou v seznamu Unesco, ale studenty pár hodin po opuštění školních lavic a v řadě případů unavených po oslavách konce školního roku příliš nezaujala. Snad i proto, že nejlepší pohled na kostel je z ptačí perspektivy, odkud nejvíce vynikne jeho naprosto unikátní půdorys ve tvaru pěticípé hvězdy. Tomuto geometrickému útvaru je podřízen i interiér - pět vchodů, pět oltářů, pět andělů. Kromě prvních dávek zmrzliny tak největší obdiv sklidila oválná pohlednice s leteckým snímkem Zelené hory.

Po letmé prohlídce zámku ve Ždáru expedečníci nasedli do autobusu přesně v okamžiku, kdy na něj dopadly první kapky deště. Tento jev se vyskytoval takřka po celou akci - pršelo, když se přejíždělo či spalo, během pochodů zpravidla svítilo slunce. I z meteorologických map bylo patrné, že mraky se místům pobytu téměř důsledně vyhýbaly.

Po páté hodině účastníci dorazili do místa, v němž měli strávit následující dvě noci. Obrovitý autokemp, v němž se na víkend připravoval sjezd karavanů, nabídl přehršli atrakcí - lunapark, minigolf, koupání, lodičky, sprchy, restaurace ...

V jedné z restaurací se po osmé hodině sešli učitelé i studenti, aby svorně drželi palce našim fotbalistům během jejich semifinálového klání. Tomu byla přizpůsobena i večerka (deset minut po závěrečném hvizdu). Jo, jo, špatně se šlo spát. Ve skromných, ale čistých chatkách se šance Rosického či Jankulovského probíraly dlouho přes půlnoc.

Druhého července nastal (aspoň podle závěrečného hodnocení) vrchol celé Expedice - půl roku zamluvená návštěva Punkevních jeskyní. Čtenářům můžu prozradit, že rezervace nebyla tak nutná, jak nám bylo tvrzeno - příchozí bez rezervace byli odbavováni bez problémů. Navíc je zde jeskynních systémů několik.

Exkurzi do Moravského krasu zahájili studenti pohledem do 138 metrů hluboké Macochy. Nejprve z horního a potom i dolního můstku. Působivý byl i pochod Pustým žlebem s řadou povrchových krasových jevů, které se však krásou nevyrovnají útvarům podpovrchovým. Brčka, stalaktity, stalagnáty, záclonky, hudbou umocněná cesta na dno Macochy a na úplný závěr loďky plující po ponorné řece Punkvě úzkými kanály.
Na závěr dne se výprava prošla podél seskupení závrtů k hradu Holštejn, kde si ji vyzvedl autobus právě v okamžiku, kdy se k pádu na zem chystaly první kapky deště.

Třetího července následoval přesun do Brna, kde byly v plánu návštěvy dvou muzeí. V Anthroposu nestihli včas rekonstrukci, a tak nakonec zůstalo jen u nově vybudovaného muzea Johanna Gregora Mendela, které sídlí v prostorách Starobrněnského opatství.

Zakladatel genetiky, který je jediným Čechem zařazeným do seznamu sta nejvýznamnějších osobností historie lidstva, se konečně dočkal uznání i ve městě, v němž učinil své převratné objevy. Kromě Mendelova života expozice upozorňuje i na jeho výzkumy v oborech včelařství, meteorologie či astronomie. Vkusně došlo ke spojení vystavených historických předmětů s počítačovou technologií i výtvarnými díly současných evropských umělců. Největší obdiv však sklidila kopie prvního modelu DNA, za niž se roku 1962 Watson s Crickem získali Nobelovu cenu.

Zklamáním naopak byla návštěva Dolních Věstonic. Nepříliš nadšená pokladní, nenápaditá expozice, razítko z osmdesátých let, nic z toho nedokázalo studentům dostatečně přiblížit fenomén Věstonické Venuše.

Vše vynahradily bungalovy v Pasohlávkách. Čisto, příjemná správcová, balkony a terasy u pokojů, teplá voda, blízkost Novomlýnské nádrže, výhled na Pálavu a pruhy vinic. Parádní ubytování pro následujících sedm dní Expedice.