Ferraty Eisenerz

Poslední teplou a slunečnou neděli jsme vyrazili do rakouského městečka Eisenerz (poblíž Gesauských Alp), které je známe hlavně těžbou železné rudy. To je více než patrné i po příjezdu do města, kde Vás uvítá obrovský povrchový důl vypadající jako pyramida z dávného Egypta. Pro ty, kteří se zabývají zajištěnými cestami (via ferratami nebo chcete-li Klettersteigy) však toto město dostalo svůj půvab až v posledních letech, kdy zde byly zbudovány nové zajištěné cesty (Kaiserschild D/E, Rosslochhöhlen D/E, Eisenerzer C/D a Karl-Franz-Josef D). Na poslední dvě jsme se nakonec po dlouhých úvahách vydali a byla to dobrá volba.

První den po příjezdu jsme se vydali na ferratu Karl-Franz-Josef, jejíž hlavní devízou je, kromě obtížnosti, převýšení 860m a úchvatné pohledy na vzdalující se jezero Leopoldsteinersee pod námi. Ráno byla sice mlha, ale předpověď slibovala slunečné počasí. Bez obav jsme zaparkovali u zmiňovaného jezera a vydali se k asi 15min vzdálenému nástupu na ferratu. Jak již bývá dobrým zvykem, úvodní úsek patřil k těm nejobtížnějším z celé trasy. Jednak jsme byli ztuhlí po předchozí noční „poradě“ a jednak je to záměr, jak skála testuje zdatnost lezce. Neboť zpátky z půlky stěny, kde začínají ty nejtěžší úseky již návrat není možný. Po chvíli jsme zahřáli svaly i díky klubajícímu se slunci a metry nám začaly příjemně utíkat. Cesta není nijak stará, proto byly všechny stupy, chyty a lano v perfektním stavu a my jsme si mohli užívat jednotlivé úseky. Po těch obtížnějších následovaly lehčí, proto byl vždy čas si lehce odpočinout znovu se plně koncentrovat na každý krok a přecvaknutí. Zvláště úsek za místem zvaným Adlerhorst byl vzdušný a exponovaný, jak dokládají i fotografie. V průběhu jsme byli nuceni přejít dva úseky pouze po svých (jeden kratší a pak jeden delší do prudkého kopce). Jak jsme byli zabráni do lezení a pořizování fotografií nedalekého města, jezera či hor, ani jsme si neuvědomili, že čas rychle ubíhá a po zhruba 4 hodinách jsme dosáhli konce. Ten ještě nabídl lezeckou lahůdku v podobě lanového dvoumostu, který však vede pouze na protější skálu a zpět. Komu tedy nevyhovuje cirkusové provazochodectví, nemusí jej vůbec absolvovat. My jsme však neodolali. Na tomto místě jsme také spočinuli a pokračovali dále...

Když jsme došli na rozcestí stáli jsme před rozhodnutím, zda-li zdolat ještě ferratu Rosslochhöhlen, která je vedena uvnitř skály, s úsekem s vysokým stupněm obtížnosti (E) nebo pokračovat na dva nedaleké vrcholy tyčící se nad jezerem. Nakonec jsme s ohledem na únavu, čas a chuť po dobytí nějakého vrcholu na naší cestě, rozhodli pro variantu č.2. Asi za 20min jsme byli na předvrcholu Rossloch a za dalších 20min jsme stáli u vrcholového kříže Hochblasser o výšce 1771m.n.m.. Bylo odtud vidět na všechny světové strany a ještě dále. zajímavostí Hochblaseru byla hluboká jeskyně, v bezprostřední blízkosti mohutného kovového kříže. Nyní nás čekal nás již pouze sestup klasickou turistickou cestou zpět do údolí. Její druhá půlka však vedla velice kamenitou cestou plnou kořenů s poměrně Ostrým sklonem. Nebyla zábavná, ale jinou lepší či kratší jsme si vybrat nemohli. Po zhruba sedmi hodinách celkového času jsme byli zpět u jezera s botami zaprášenými ze závěrečného suťového pole. Jako již tradičně jsme na chvíli zchladili rozehřáté nohy v jezeru a zamířili domů. A tam dlouze přemýšleli, co provedeme druhý den. Počasí se bohužel mělo zkazit a hrozil i déšť. I z tohoto důvodu jsme zvolili zdánlivě nejsnazší ferratu Eisenerzer.

Po další porci večerního rozjímání ve společnosti přítele z Hennessy a ranním probuzení jsme zjistili, že v noci pršelo a další výhled mnoho vylepšení nenaskýtal. Vrchol Pfaffensteinu, výrazně se tyčící bezprostředně nad městečkem Eisenerz, byl však i přes zatažené počasí velmi dobře viditelný a z pohledu na něj bylo zřejmé, že jeho zdolání nebude úplně snadné. Přesto jsme vyrazili na dvouhodinový nástup pod zajištěnou cestu o obtížnosti C/D s převýšením 320 výškových metrů. Asi po hodině chůze však přišel déšť, sice nikterak silný, ale vytrvalý. Po 10 minutách čekání jsme se rozhodli to otočit zpět, neboť po mokrých skalách se bezpečně lézt nedá. Naštěstí jsme nesestoupili příliš nízko, když mezitím déšť ustal. Dohodli jsme se ještě na jednom pokusu. A přes neustálé mrholení vytrvale ukrajovali jeden výškový metr za druhým až po ten tisící, což nám zabralo cca 2,5h. U nástupu na ferratu jsme potkali dvě dámy, které vypadaly zaskočeně a zjevně se jim nechtělo dál ani zpět. Tázaly se odkud jsme, až když jsme si udělali fotku před nástupem pochopili jsme, že se zarostlými tvářemi a čelenkami vypadáme jako běženci ze Sýrie, kteří se rozhodli přejít přes Alpy J. Z důvodu chladnějšího počasí i odřených prstů z předešlého dne jsme si oblékli celoprstové rukavice a byla to dobrá volba. Opět nás přivítal obtížný úvod, ale celkově byla ferrata i přes mnoho vzdušných a obtížných pasáží, lehčí než včerejší, avšak i tak otestovala naši kondičku. Po včerejším výkonu to bylo tak akorát. Po cca 45minutách a překonání závěrečného komínu  jsme nastoupali ke konci cesty a po svých došli závěrečných pár metrů až k vrcholu Pfaffenstein ve výšce 1865m.n.m., kde opět nechyběl nezbytný vrcholový kříž. Jako zpáteční cestu jsme zvolili Südwandsteig, což kolega charakterizoval jako ferratu A/A J. Díky těm lanům nataženým v prudce klesajících úsecích jsme však mohli rychle sestoupat do nížiny a odměnit se oroseným pivem.

Obě tyto cesty mohu všem zkušenějším ferratistům pouze vřele doporučit a jistě se sem ještě vrátíme zdolat ferratový top Kaiserchild D/E.

Kompletní Fotogalerii naleznete zde: http://gazzi.rajce.idnes.cz/Eisenerz_2015/