Loading...
10.7. sobota Kolem 8 hodiny vyrážíme k prvnímu srubu, kde nocovali někteří z nás, což je asi 4 km . Opět vycházíme mezi prvními, počasí je proměnlivé, občas prší, ale je docela teplo. Od srubu pokračujeme medvědí stezkou což je 10 km k informačnímu centru, kde by nás měl čekat autobus. Během cesty se potkáváme se Slováky, je zde i dost Finů. Cesta vede kolem jezera borovicovým lesem, ve kterém rostlo neuvěřitelné množstí křemenáčů. Tentokrát jsme ani my neodolali a několik hub jsme si nasbírali. Došli jsme až k informačnímu centru u peřejí Ravadakőngas s promítacím sálem, restaurací, knihovnou, je zde i vycpaný medvěd. Autobus musel popojet o trochu dále, protože se zde nesmí parkovat. Ještě jsme se šli podívat k peřejím, kde jsme udělali několik fotek. U autobusu jsme si podusili hříbky a vegetili jsme u busu. Najednou se na cestě objevila sobice s malým. Byli ochočeni a vůbec se nás nebáli, na krku měla sobice zvoneček, takže ji bylo slyšet ještě hodně daleko. Počasí se vyjasnilo, je nádherně, sluníčko svítí a je horko, usušili jsme mokré věci, kolem 15 hodiny byl nachystaný oběd a poté jsme odjeli do jednoho z nejstarších parků Finska. Během přejezdu jsme kolem 17 hodiny překročili Severní polární kruh ( finsky NAPAPIIRII). Vůbec si nepřipadáme jako na Severním polárním kruhu, protože je 18stupňů a je slunečno. Polární kruh je označen cedulí, u které se všichni fotíme, dále je zde malý obchůdek s restaurací. Po chvilkové přestávce pokračujeme dále na sever do NP PYHÄTUNTURI. Stanujem v lesíku, kde není voda a je zde sucho. Kolem 21 hod jsme narazili bečku a pivem oslavili přechod polárního kruhu. Před půl noci jsme se všichni odebrali pozorovat nezapadající půlnoční slunce. “Vyšplhali” jsme do prudkého kopce kolem lanovky. Slunce nebylo moc vidět, protože se přes něj valily mraky, ale byl nádherný výhled do laponského okolí. Ke stanu jsme se vrátili kolem 2. hodiny a hned jsme šli spát. 11.7. neděle V 6.45 hod vstáváme do krásného slunečného počasí. Po snídani jsme se vydali do NP konkrétně na Noitatunturi. Slabší skupina turistů jde jen kolem kaňonu, my jsme vyšli na nejvyšší bod této oblasti Noitatunturi s výškou 540m n.m.. cesta vedla prudce do kopce suťovištěm. Na vrcholu jsme se trochu občerstvili a sestupovali dolů ke kaňonu, kde se procházela druhá skupina. Celý den bylo nádherně slunečno, jdeme kolem jezer, rašelinišť. Po cestě jsme potkávali několik skupin turistů, u kaňonu už je mnoho lidí. K autobusu jsme dorazili kome 14 hodiny a začalo mohutně pršet, ochladilo se a je i bouřka. Při obědě jsme spozorovali několik sobů, což vyvolalo značný rozruh a všichni se vrhli pro foťáky. Sobi byli polodivocí, byli označeni barevnými pruhy na uchu. Z NP se vracíme k polárnímu kruhu , nejprve se však zastavujeme v městě Rovaniemi. Tato vesnička je známá svým živým Santa Clausem, kterého jsme i viděli. Vesnice má spoustu turistických atrakcí, někdy až velmi “kýčovitých”,je zde plno obchůdkůa několik restaurací. Známá je hlavně santova pošta, kde děti posílají svá přání a Santa Claus jim je “splní”. Můžete se se Santou i vyfotit – cena 17 EUR. Vše je hodně přehnané a pro Finy velmi výdělečné. Večer a noc trávíme v kempu se saunou. Již při příjezdu do kempu prší a je bouřka. Kemp je veliký, je zde teplá sprcha, na kterou se všichni těšili. Spát jdeme kolem 22hod. NP PYHÄTUNTURI Jiholaponský park o velikosti 43 km čtverečních chrání jedno z laponských tundrových pohoří . Jasnou dominantou jinak zalesněného močálního kraje jížního Laponska jsou Svaté hory- Pyhätunturi. Ty tvoří 7 vrcholků o nadmořské výšce přes 540 m (Nointatunturi= Šamanova hora), které se zvedají z KRAJINY 300 metrů do výšky. Jednotlivá pohoří oddělují hluboké rokle. Sedm hor je vidět na desítky kilometrů ze všech stran. Svahy hor jsou strmé a v zimě se pokrývají ledem. Je možno vidět střídání vegetačních stupňů- od močální smrkové tajgy přes pásmo borovic a bříz až po holé vrcholky. V pásmu údolí je flora poměrně bohatá. Žijí zde velké šelmy včetně medvědů, z ptáků kraluje skalní orel. Území parku má fascinující historii. Sedm hor tvořilo 7 míst, kde se šamani stýkali se zásvětím a pronikali až do říše mrtvých. Zde byli uctívání obětmi a složitými rituály všudypřítomni bohové přírody, jež zajišťovali štěstí v lovu a chovu sobů. Oblast NP finští Sámové berou jako nejduchovnější místo své země. Park je ideální pro jednodenní výlety na jednotlivé vrcholky. Z hlediska ochrany přírody se doporučuje držet značených stezek, ačkoli to neí povinností. Je zde celkem kolem 35 značených tras, 3 ohniště,denní útulna a otevřená chata. 12.7. pondělí Dnešek jsme strávivili v autobuse. Museli jsme se přemístit hodně na jih, přestávku jsme měli jen břehu moře na poloostrově Ajos. Mohli jsme si i zaplavat v moři, ale většina z nás toho nevyužila a čas jsme trávili odpočinkem na pláži. Následovala malá přestávka na nákup potravin a dále jsme pokračovali do nejmenšího NP. Do parku jsme dorazili kolem 16 hodiny. Jde o NP Rokua. Zde jsme postavili stany v blízkosti jezera a vydali jsme se na krátkou túru po okolí. Všude rostlo mnoho křemenáčů, NP je tipický mnohacentimetrovými polštáři lišejníků. Jsou zde bílé mechy a lišejníky, které jsme zatím ještě nikde neviděli. Tyto lišejníky byli po celém lese a vypadali opravdu nádherně. Od průvodců jsme dostali orientační mapky, podle kterých snad každý zabloudil. Naštěstí park není moc velký, tak cestu zpět všichni našli. V tomto parku byli trasy přizpůsobené i pro vozíčkáře, což bylo také unikum. Kolem 20 jsme měli večeři, chvíli jsme ještě poseděli u ohně, ale protože se hodně rozpršelo šli jsme spát! NP ROKUA Park má rozlohu 4km čtvereční. Zahrnuje 20km dlouhý a 5 km široký esker Rokuanvaara v severní Ostrobothnii.Písečný a dunovitý esker se zdvihá z rašeliništního podkladu. Chrání vysoké koberce lišejníků. Sníženiny jsou vyplněny rašeliništi, jezírky a lesíky porostlými starými borovicemi. Až 20 cm vysoké koberce lišejníků jsou odedávna potravou pro soby. Jedná se o nejjižnější oblast. Kde Sámové kočovali se soby. Jižně od parku vede “Královská cesta”, stará komunikace, kterou vybudoval švédský král. Spojovala Švédsko a Finsko a vedla až do Estonska. V NP jsou dvě tábořiště, infotabule. Trasy jsou značené. Viz mapka 13.7. úterý snídaně byla v 8 hodin, asi ř hodin jsme přejížděli do dalšího parku. Kolem 14 hodiny jsme dorazili do NP Salamajärvi. V NP jsme absolvovali asi 14km dlouhou túru. Šli jsme většinou lesem a kolem bažin, na konci jsme narazili na pozorovací věž vodního ptactva, bohužel jsme zahlédli jen 2 ptáky. Při cestě zpět, po stejné trase jsme pozorovali divoké losy, jednou jsme dokonce zpozorovali losici s mladým. Losi jsou prý velmi plaší, takže to pro nás bylo obrovské štěstí. V parku je úplná divočina, proto se musí chodit jen po vyznačených stezkách. Kromě losů zde můžete spatřit divoké soby, které zde dovezli finové z Ruska původně zde byli 4 samice a 2 samci, dnes je zde cca 250 kusů. Také zde žije vlk a v jezeře je mnoho druhů ryb, což láká rybáře z celého okolí. My jsme stanovali v blízkosti velkého Psího jezera a po túře jsme se šli do jezera okoupat. Voda byla ledová, ale po dnešním dni velmi příjemná. Někteří si večer půjčovali lodičky a projížděli se po jezeře. Kolem 22hod začíná trochu pršet, jdeme spát. NP SALAMAJÄRVI Park je 60 km čtverečních a leží v krajích Kivijärvi, Kinnula a Perho na rozhraní provincií Střední Finsko a Pohjanmaa. Je zde netypický rozlehlý komplex rašelinišť a divokých nedotčených lesů. Park je především rašeliništěm. Žijí zde velká zvířata jako jsou losi. Pohybovat po parku se můžeme povalovými chodníky. Ty vedou lesy kolem bažinných jezírek a přes podmáčené louky. Nejpůsobivější oblastí jsou Psí jezera. V letních měsících je zakázáno se pohybovat mimo stezky.V parku je přibližně 60 km zančených stezek s 15 ohništi, dvě naučné trasy.Sobí stezka a Laponský prst jsou dvě mnohakilometrové turistické cesty, které prochází parkem. Jako návštěvní centrum slouží bývalá lovecká chata Koirasalmi- ubytování pro asi 20 lidí. Viz mapka 14.7. středa dnešní den se ráno dostáváme do NP PYHÄ-HÄKKI. Na parkovišti je informační srub, kde si každý bere letáky. Místní průvodce nám ukazuje cestu kudy se dá jít po parku a každý si už jde svou cestou. Počasí je pod mrakem, ale zatím neprší. Park je malý a zajímavosti jsou velmi velké staré stromy. Vracíme se zpět na parkoviště a po obědě odjíždíme do NP HELVETINJÄRVI. To je naše poslední tábořiště v přírodě. Nachází se u jezera , ve kterém se někteří koupou, jiní si chystají večeři.Večer trávíme u ohně. NP PYHÄ-HÄKKI Park má rozlohu zhruba 12 km čtverečních a leží v kraji Saarijärvi ve středním Finsku. Je to oblast nedotčených pralesů se stromy velmi vysokého věku. Divoký charakter území je oblíbeným cílem návštěvníků celého Finska. Borovice a jedle zde rostou přes 500let, poté co padnou a předávají svou energii zemi, z níž bují malé stromky. Část území pokrývají bažiny a rašeliniště porostlé borovicemi a rezavým mechem. Oblast je vhodná pro jednodenní výlety a to i v zimě. V parku není dovoleno přenocovat. U parkoviště při silnici Viitasaari se nachází informační srub. NP HELVETINJÄRVI Park o rozloze 30km čtverečních leží v kraji Ruovesi poblíž města Virrat. Park je oblíben pro svou členitost a divokost, chrání ekosystém s hlubokými stržemi, příkrými skalami nad jezery v rezervované krajině. Rostou zde borové a smrkové lesy, v dolinách jsou jezera a bažiny. Od roku 1920 je na Helvetinkolu otevřená chata. Parkem vede 40km značených cest, je zde 6 tábořišť a 3 infotabule. Neexistuje zde přístup veřejnou Dopravou. 15.7. čtvrtek Ráno po snídani se vydáváme do soutěsky Helvetinkolu (soutěska Peklo). Někteří zůstávají na tábořišti a túru vynechali. Po cestě začíná pršet. Dostáváme se soutěskou až k přístupné chatě Helvetinkolu, kde chvíle čekáme a odpočíváme. Brzy déšť ustává a my se dáme na cestu zpět po stejné trase. Večer odjíždíme směr Helsinky do kempu. Je zde plno lidí. Kemp se nachází ve městě, je zde hlučno a chybí nám příroda. V kempu si dáváme teplou sprchu, která všechny osvěží a brzy jdeme spát. 16.7. pátek po vydatné snídani opouštíme kemp a neúprosně se dáváme na cestu zpět domů. Trajektem z Helsinek se dostáváme plavbou přes moře do Estonska. V Tallinu následuje přestávka rozchod po městě, každý nakupuje a utrácí poslední peníze. Večer odjíždíme přes Pobaltí do Polska. 17.7. sobota Brzy ráno dojíždíme do Polska. Aby řidiči měli povinnou přestávku na spaní máme 8 hodin volna. Den trávíme v polském NP Wigry. Počasí je krásné, svítí sluníčko a tak většinu času jsme u jezera a dospáváme se po nekvalitní noci v autobuse. Odpoledne se vydáváme na naučnou stezku národním parkem. Polský národní park se většině z nás zdá nudný po těch všech parcích , co jsme viděli ve Finsku. Po večeři se balíme a odjíždíme přes celé Polsko do České republiky. 18.7. neděle Zhruba kolem 10 hodiny jsme ve Frýdku Místku, kde vystupujeme ještě s jednou spolucestující. A tím pro nás naše dovolená končí. Po únavné cestě jsme asi všichni rádi, že už jsme doma, i když to Finsko stálo za to.