Francie 2007

Francie 2007

Někteří z cestovatelů a dobrodruhů si tady mohli přečíst pár mých cestovatelských článků a zážitků. Pro neznalé doporučuji si tyto cestopisy přečíst. Určitě stojí za to. Třeba vás budou inspirovat. V každém z nich jsou zapsána snad všechna města, která jsem já s rodiči, bratry nebo kamarády navštívil.

Jen zopakuji, že moje máma Zuzana miluje Francii (a také levandule, kterých obzvlášť ve Francii najdete hodně). Proto jsme podruhé zamířili do zhruba 60-ti milionové Francie, která patří mezi významné světové velmoci.

Tentokrát jsme jeli jen 4 – spolu s rodiči ještě můj nejmladší bratr Ondra, kterému tehdy bylo 15. Odjížděli jsme v pátek 29. 6. 2007 asi ve 14:40. Během cesty přes Německo se nestalo mnoho zajímavého. Snad jen to, že jsme přes stejnou hranici do Německa jeli dvakrát. Já jsem řídil – měl jsem čerstvě řidičák od 4. 2. Táta Pavel byl vzadu a spal. Za chvíli se probral a říkal, že bude v česku ještě jedna benzinka. Máma Zuzana odpověděla, že teď jedna byla. No a pak přišel přechod. Museli jsme se vrátit do Česka pro naftu. Asi ve 20:45 jsme sjeli z dálnice. Díky mně jsme našli místo. Přespali jsme na louce u vesnice Oberdombach. Následující den jsme dorazili do Francie. Navštívili jsme několik památníků na bitvu u Verdunu (1916). Tato bitva byla nejkrvavější 1. sv. války, ve které padlo přes 1 milion vojáků (z toho asi 400 000 fr. vojsk). Večer jsme dlouho hledali místo pro nocování. Nakonec jsme našli takové nouzové u dvou polí u Essises. V neděli ráno jsme dojeli do Paříže. Asi v 11:00 jsme zakoupili 4 jízdenky na 2 dny na všechny prostředky MHD. Celkem jsme jeli 5x metrem a jednou lanovkou dolů ze Sacré Cour. Rozhodně doporučuji si tuto jízdenku zakoupit, dá se na tom hodně ušetřit. Nejspíš nabízejí i týdenní. Byli jsme v Musée d’Orsay, které bylo vybudováno ze starého nádraží. Pokusili jsme se přespat kousek za Paříží ve Forêt régionale de Ferriéres, ale kvůli frekvenci po večeři odjíždíme. Nakonec spíme ve stejné oblasti jen o něco dál. Nad námi často přeletí letadlo, protože jsme blízko letiště Charles de Gaulle. Pondělí jsme opět strávili v Paříži. MHD jsme použili 9x (celkem tedy15x). Večeře a nocleh na stejném místě jako včera. Na další den jsme plánovali návštěvu Disneylandu, což nám zabere celý den. Dopoledne ale pršelo, a tak jsme se jeli do parku jen podívat. Poté jsme se vrátili na naše již dobře známé parkoviště a podnikli krátký výlet. Přespali jsme opět na stejném místě. Následující den již počasí dovolilo návštěvu zábavního parku. Chvílemi ale pršelo. Myslím si, že Legoland je lepší. Pro milovníky Disneylandu jen uvedu, že Legoland je levnější. Z Disneylandu jsme odjížděli asi ve 22:00 a kam jinam než na naše známé nocležiště, kde jsme přespali počtvrté a snad už naposledy. Druhý den jsem dopoledne chvíli řídil. Stala se trochu nepříjemná věc, ale s velmi dobrým koncem (umístím sem samostatný článek – cestopis by byl nad rámec delší). Kolem 14:00 jsme zastavili na oběd. Po něm jsme dojeli na Chateauneuf sur Loire. Zde jsme se krátce prošli a navštívili infocentrum. Vpodvečer jsem dočetl Fiestu od Ernesta Hemingwaye, která mě příliš nezaujala. Zbývá mi ještě druhá část knihy – Stařec a moře. Nocleh byl na pěkném místě hned u silnice. Druhý den zahájila „sváteční“ snídaně – kakao a vánočka s čokoládou místo rozinek. Nejprve jsem řídil. Šli jsme na zámek Chambord. Poté jsme se pořádně umyli, neboť jsme navštívili plovárnu v Braseuxu. Byli jsme ještě na dalším zámku – Chenonceau. Spíme na ještě hezčím místě než včera. Poprvé za dovolenou jsme postavili oba stany. V sobotu 7. 7. 2007 jsme byli přesně ve třetině dovolené, neboť od roku 2003 (Dánsko a Norsko) jezdíme na 3 týdny – většinou první 3 týdny v červenci. Navštívili jsme na zámek, na kterém žil Leonardo da Vinci – Chateau du Clos Luce v Amboise. Poté jsme se na louce naobědvali. Konala se zde svatba. Po obědě jsme se stavili v Saint Antoine du Rocher. Dále jsme zastavili ve vesnici Trôo, kde jsme se prošli. Přibližně od 19:00 jsem řídil. Nocležiště bylo na pěkném místě v lese, poblíž silnice a včel. Ráno poprvé za dovolenou řídila máma Zuzana. Je to dost příležitostná řidička, i když není úplně typem svátečním. Zastavili jsme na místě, kde byly zbytky nějakých budov. Já zůstávám v autě. Za chvíli se jdu ale taky podívat. Řekli mi totiž, že zde bylo římské divadlo. Jmenuje se to tu Site antique a je to poblíž vesnice d’Aubigne-Racan. Potom jsme dojeli do Le Lude a šli na prohlídku. Míjeli jsme zámek (Chateau lu Lude), který jsme tentokrát nenavštívili. Po výjezdu z města jsme chvíli bloudili. Po najití cesty byl oběd. Po něm jsme navštívili Menhir de Pierre-Frite. Dnešní den jsme zakončili prohlídkou městečka Vannes. Spíme na louce, na které jsme málem ztratili míč. Ráno začalo pršet, a tak jsme ani nedosnídali. Dojeli jsme do městyse Locmariaguer, kde je největší menhir. Další navštěvujeme v okolí města Carnac, po kterém jsme se i prošli. Carnac je na našem putování nejdál na západě. Místo pro přespání bylo na lepší louce než včera, jen zde trochu foukalo. Úterý 10. 7. 2007 nás přivítalo tím, že bylo zataženo a chvílemi pršelo. Zastavili jsme ve městě La Rochell a jdeme na prohlídku. Já se procházím sám (brzy sem zveřejním speciální článek). Poté, co jsme se všichni sešli u auta (já na ně asi hodinu čekal – neměl jsem klíčky od vozu), jsme vyjeli na dálnici a na nějakém parkovišti jsme se naobědvali a velmi krátce se prošli. Nalezl jsem několik ulit. Další zastávkou našeho putování bylo město Rochefort, které nás ale zklamalo – zkrátka obyčejné město. Dalším cílem byl maják a písečné duny v oblasti Forêt Dominiale de la Coubre. Ve stejné oblasti rovněž spíme – opět u včel a dvou kukuřičných polí. Následujícího dne jsme se přeplavili trajektem z města Royanu na poloostrov Verdon. Koupeme se v jezeře. Máma Zuzana se sice převlékla, ale do vody nevlezla. Na pláži hrajeme volejbal. Ve vodě poztrácíme létající míč (podruhé během tří let‑poprvé v Dánsku 2005. Zandali jsme ho zkrátka do písku a už ho nenašli. Za necelou hodinu se rodiče (jen rodiče, my ne) koupají v moři – tedy v Atlantském oceánu. Máma Zuzana div nevyskočí z kůže, když slyší, že oceánu říkáme moře. Pořád lepší než říkat velká louže, ne? J (Myslím, že se dřív říkalo Americe v Evropě „tam za velkou louží“ J). Spíme na docela pěkném místě opět nedaleko silnice. Čtvrtek byl velmi podobný středečnímu dni, takže jen krátce. Dvouhodinový výlet na duny jsem vynechal. Je sice pravda, že mám velmi rád teplo (spíš velmi horko, vysoké teploty), a proto i moře s plážemi, ale písek nepatří mezi mé oblíbené věci. Zaprvé pokud dlouho ležíte na slunci, pak je voda do moře, řeky či jezera doslova utrpením. Tuto nepříjemnost bych ještě vydržel. Další ale už ne. Písek se vám totiž dostane úplně všude – zvlášť, když pořádně zafouká vítr. Například když jsme byli v roce 2003 poprvé v Dánsku (spíš Norsku), tak jsme se vydali na známý maják, který je dnes nepoužitelný, neboť je téměř celý zasypán pískem. Táta tam chvíli filmoval. I dnes po dlouhých 7 letech na kameře objektivu můžeme najít písečná zrnka. Ale zpět k Francii 2007. Poté, co se vrátili z dun, jsme kousek popojeli a dali si svačinu. Pak jsme hned šli na pláž. Všichni se vykoupali v Atlantiku (až na mě tedy). Popojeli jsme kus k nějakému jezeru. Do něj jsem už na chvíli vlezl. Nocležiště bylo v lese u silnice. Další den jsme poprvé zastavili ve vesnici Molièts, kde jsou korkové duby. Samozřejmě jsme museli mít vzorek (stejně jako loni v okrových skalách poblíž města Roussillion). Jinak jsme celý den strávili u Atlantiku, poblíž kempu Les Sableres. V něm jsme nabili foťák a kameru a osprchovali jsme se teplou vodou. Dále jsme navštívili městys Bayonne. Přespali jsme na nouzovém, a proto i nezrovna pěkném místě, ale byl zde osel a kůň. Sobotu 14. 7. 2007, tedy ve francouzský svátek (218 let od dobytí Bastily – velmi známého vězení během Velké francouzské revoluce – 1789), jsme strávili na hoře La Rhune, ale nahoře bylo napsáno Larun Gain. Správně je ovšem La Rhune‑jedná se o posvátnou baskickou horu, která se nachází blízko Pyrenejí. Zadejte si do například mapy.cz La Rhune, Francie a zjistíte, že jde už téměř o Pyreneje – nejzápadnější cíp. Na vrchol jezdí elektrický ozubený vláček (Le Petit Train de La Rhune). Pro jednoho byl na nás drahý – 11 eur, proto jsme šli pěšky. Výstup nám dal zabrat. Proto každému doporučuji, aby nahoru jel a pouze dolů šel pěšky! Bylo příšerné teplo (i pro mě, když se podniká podobný výšlap). Viděli jsme stádo koní. Ještě téhož dne jsme přejeli do Španělska, kde jsme hodlali strávit asi 2-3 dny. Dnešní noc spíme přímo u silnice na kopci, kde naštěstí moc aut nejezdí. Na jméno si bohužel nevzpomenu, nemám ho ani ve svém cestovatelském deníku CDZ – Cesty do zahraničí. Z něj píšu všechny tyto cestopisy. Kdybych je psal z hlavy, tak by asi ani zdaleka nebyly tak čtivé J. Na nocležišti bylo asi 5 koní, z toho 1 nebo 2 hříbata. V noci foukal silný vítr, a tak chvíli trvalo, než jsme pořádně zabrali a nabrali síly do dalšího dne. Druhý den – neděle 15. 7. 2007 – byla odpočinková, protože jsme nikde pořádně nebyli. Krátce po 14:30 zastavujeme v oblasti Uztárroz (šp.), Uztarroze (fr.), kde podnikáme výlet a strávíme zde druhou španělskou. Je tu i malá říčka, takže se můžeme umýt. Následující pondělí jsem zahájil ranní koupelí v řece (místu jsem začal říkat vana – doufám, že mám fotku, abyste si to mohli pojmenovat podle sebe, možná dané místo už někteří znají, doporučuji ho i ostatním, je velmi příjemné). Prošli jsme se městem San Gruz. Dalším cílem byl San Juan de la Peňa, kde jsme navštívili „skalní obydlí“. Posledním dnešním městysem byla Jaca, kde jsme i nakoupili. Večer jsme ještě zakoupili malé barevné sombrero a 2 šedé plátěné klobouky – jeden pro mě a druhý pro mého bratra Kuba, který s námi odmítl jet, aby aspoň kus z Francie a kousíček ze Španělska měl. Spali jsme ještě ve Španělsku, ale takřka na hranici – Francie je vzdálena necelý kilometr. Další den jsme podnikli výlet v NP Pyreneje na francouzské straně. Dále byly v plánu nějaké vodopády. Ty jsme ale asi přejeli. Krátce jsme zastavili na Col d’Aubigne (1709 m. n. m.). Místo pro přenocování jsme našli snadno. Dnes jsme poprvé a asi i naposled totiž byli v kempu Saint Bazerque. Na druhý den – středu 18. 7. 2007 – byl naplánován největší vodopád v Evropě (téměř 500 m!). Tentokrát jsme ho už nepřejeli. No, teda vlastně přejeli, protože ráno bylo zataženo a chvílemi mrholilo. Nakonec jsme na něj šli a viděli ho na vlastní oči. Spali jsme na louce za městem Auch. Další den jsme se zastavili ve městě Les Eyzies a šli na krátkou prohlídku – do prehistorického muzea jsme nešli. Kousek jsme opět popojeli a najedli se. Po obědě jsme ujeli asi 8 km do městyse Rouffignac, kde jsme navštívili stejnojmennou jeskyni. Jeli jsme elektrickým vláčkem. Průvodce to zřejmě uměl pěkně vyprávět. Velká škoda, že nikdo z nás neumí aspoň trochu francouzsky – je to nádherná řeč nejen na poslech. Opět jsme nocovali na louce, ale nezapsal jsem si bohužel město. V pátek 20. 7. 2007 začal předposlední den našeho velkého putování po Francii. Opět jako již po několikáté nás přivítal deštěm. Naštěstí u našeho místa byla taková kovová bouda, a tak jsme se mohli nasnídat v suchu. Udělali jsme rekord a vyjeli už zhruba za hodinku, což je u nás velká výjimka (řekl bych tak 5-10% ze 100% J). Prošli jsme nějakým městem (odpusťte, ale opět neznám jméno). Možná sem někdy doplním chybějící údaje‑nejen o této dovolené – doplním, protože většinou si cesty zapisuje i máma Zuzana, i když asi ne tak podrobně jako já. Dalším dnešním městem bylo Auxerre, kde jsme samozřejmě nemohli vynechat prohlídku. Hlavně jsme ale udělali velký nákup za asi 50 eur (!). Nocležiště bylo vzdáleno od Německa asi 1,5 hodiny jízdy po dálnici. Během následují cesty zpět do rodné vlasti jsme ještě krátce navštívili městyse Dossenhel a Neuwiller. Domů jsme dorazili krátce po 22:00.

Fotogalerie