Hanácký přírodní stonehenge

Již před mnoha lety vypozorovali obyvatelé Hané,že v den letního slunovratu 21.června dosahuje slunce při východu největší odchylky od skutečného východního směru a vychází přesně nad Bílým kamenem(pozorováno ze severovýchodního okraje Přáslavic),který najdete na souřadnicích 17 stup,26 min.40 vteřin východní délky a 49 stup.37 min.20 vteřin severní šířky.Ovšem mnohem poetičtější je pověst o Bílém kameni sepsané ve Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy(Ročník VIII,1929-1930,str.76).

Slyšte tedy ti,co ještě neznají pověst o chudém dřevorubci,žijícím v bídě a nouzi v Mrsklesích.Jednou rubal tento dřevorubec na Jestřábském kopci,u velikého šedého kamene dřevo.Prací a horkem zemdlen pojídal v poledne suchý okoralý chléb a přitom uvažoval o své nouzi z níž chtěl si stůj co stůj pomoci.Tu vzpomněl si,že čert za duši lidskou všechno dá.I přál si,aby se čert zjevil,že mu svou duši za vak peněz zaprodá.Znenadání stál tu čert v mysliveckém přestrojení a držel před obličejem polekaného dřevorubce kus papíru.Na ten měl své jméno napsati.Třesoucí se muž seškrábl si špičatou větvičkou levou ruku a vytrysklou krví upsal čertu svou duši.Za rok se oba u toho šedého kamene měli setkati.Čert zmizel a muž se odebral domů.Doma v koutě našel plný vak stříbrňáků,ale ženě neřekl od koho je dostal.Když se blížil vypočtený den,byl dřevorubec stále smutnější,ani jísti a píti mu nechutnalo.Na velké doléhání prozradil ženě původ peněz a svůj brzký konec.Žena ho těšila a slíbila mu,že ho zachrání.Poslední noci vzala žena vápna a svěcené vody a oba šli na kopec.Tam natřela šedý kámen vápnem,načež se oba ukryli za ním.Při východu slunce objevil se čert a zmateně pohlížel na bílý kámen.Myslel si,že je na nesprávném místě kopce a marně hledal šedé skalisko.Konečně vyšvihl se na bílý kámen,aby se rozhlédl kolem,a tu zpozoroval za ním onoho nešťastného muže.Již vztahoval ruku po třesoucím se dřevorubci,když tu žena svěcenou vodou ve znamení kříže čerta pokropila.ten hrozně zařval,zlostně zadupal a propadl se do země,zanechav po sobě zápach kouře a síry.Tak zachránila lest a srdnatost ženina zoufalého muže….toliko praví pověst.

B í l ý k á m e n chodila líčit (bílit) vápnem od 1.světové války Malátová Anča z Mrskles (svobodná-pocházela z nejstaršího rodu z Mrskles-rok 1600)

-od roku 1985 líčil B í l ý k á m e n občan František Macháček (z nejstaršího rodu v Přáslavicích-rok 1590 (obě informace sdělila Františka Vašíčková)

-líčit B í l ý k á m e n měly za povinnost jen panny (není však známo,zda starší,nebo jen mladé)-sdělení Drahomíry Sienelové

-říká se,že B í l ý k á m e n ,prý bylo vidět až z Brna (podle Františky Vašíčkové)

Jak sdělila Františka Číhalová u B í l é h o k a m e n e pytlák zranil hajného,kterého potom pověsil za nohy u mohutného dubu tak,aby hlava dosahovala k mraveništi-na památku zemřelého byl postaven na tomto místě kříž a byl tam,prý do začátku druhé světové války.

Zakladatelem a iniciátorem novodobých pochodů a možností navštívit každoročně vojenský prostor Libavá dne 1.května je Jaroslav Jerry Koš,který použil tyto podklady od přáslavického učitele pana Josefa Sienela.

Sdílet s přáteli