Loading...
Když jsme se začátkem srpna vraceli z brněnského výletu, říkali jsme si, že by nebylo od věci se do jihomoravské metropole brzy znovu podívat. A protože se má železo kout dokud je žhavé, vrátili jsme se do Brna ještě v průběhu prázdnin. Program dne byl opět našlapaný a i když jsme zdaleka nestihli všechno naplánované, spokojenost s finálním výsledkem opět jednoznačně převládala.
Úvod dne obstarala Černá Pole, což je sice brněnská městská čtvrť, ale pro nás hlavně - velmi zjednodušeně řečeno - luxusní židovské ghetto vybudované ve svahu nad parkem Lužánky. Ovšem ghetto tvořené nádhernými vilami a monumentálními – až okázale honosnými – činžovními domy. Tou nejslavnější a nejobdivovanější stavbou je zde jednoznačně „unescová“ funkcionalistická vila Tugendhat (nemohu se ovšem zbavit pocitu, že je to stavba lehce přeceňovaná a pouze skvěle marketingově ošetřená … i když dobře, je to Brno a van der Rohe), kterou následuje secesní vila Löw-Beer (i tady si dovolím tvrdit, že obě vily této rodiny ve Svitávce rozhodně nejsou o nic horší) a vila Arnoldova. Shodli jsme se ovšem na tom, že nás zde některé jiné stavby zaujaly tak nějak více. A bylo nám v té chvíli docela líto, že o nich vlastně ani nic nevíme. A některé zdejší „činžáky“ nám více než hodně připomínaly Olomouc.
Do Černých Polí vstoupili pozoruhodnou portikovou branou Schodové ulice, za kterou nás hned čekalo 99 schodů, prošli si – mimo jiné – zahrady všech tří zdejších nejznámějších „vilek“, které postupně vznikaly v letech 1862 až 1930, a opustili jsme je sestupem ulicí Antonína Slavíka. Následoval park Lužánky (do té doby jsme vlastně byli „za Lužánkami“), který nám svým názvem připomněl, že i v Brně kdysi dávno uměli hrát fotbal (ale moc lidí už si to asi nepamatuje), třída kpt. Jaroše, která nám v jedné chvíli pro změnu připomněla Ostravu, Moravské náměstí, oběd, Prokopova neogotická tělocvična německého tělocvičného spolku z roku 1868 a potom již další zeleň a prudší stoupání vzhůru. Museli jsme totiž dobýt brněnskou dominantu známou jako Špilas, tedy hrad, pevnost nebo věznici Špilberk.
Původně jsme tady chtěli prolézt kde-co-všechno, ale nakonec jsme náš program výrazně okleštili, abychom se nepřehltili a schovali si něco i na příště. Z bohaté nabídky různých prohlídkových okruhů a muzejních expozic jsme nakonec zvolili jen Královskou kapli (je to víceméně novostavba, do které se chodí koukat hlavně na vitráže z počátku 21. století) s rozhlednou (prostě jsme z horní části Špilberku panoramaticky pohlédli na Brno pod námi a byli až zaskočeni monumentálností mrakodrapu zdejšího finančního úřadu). Cestou dolů jsme se pak ještě zastavili u bicyklu, na kterém bratři Pospíšilové svého času získávali jeden titul mistrů světa v kolové za druhým.
Naším hlavním cílem ale byly vodojemy na Špilberku. Jsou dva, pochází z let 1870 a 1900, sloužily jako zásobárna vody pro město Brno do 20. let minulého století a rekonstruovány byly v letech 2017 až 2019. Je to tady ovšem o něčem trošku jiném než podobná atrakce na Žlutém kopci. Zdejší expozice se totiž ještě nedávno jmenovala Chrám kamene a v podstatě se jedná o velmi zajímavé lapidárium. Vystavované artefakty pocházejí většinou z různých – mnohdy již neexistujících – brněnských kostelů a rozhodně zde je na co se dívat (pohybujeme se tady od dob románských až po baroko). Jenom se do vodojemů, bohužel, chodí s průvodcem (i když skvělým), takže se nedá zdržet tak dlouho, jak by bylo oku milo a fotoaparátu zdrávo (nebo naopak?). Ale člověk prostě nemůže mít všechno, že ano …
Potom už jsme se vrátili do centra Brna. Tady jsme na chvíli zašli do renesančního Domu pánů z Kunštátu v podobě z konce 16. století (žádná zajímavá výstava se tady ale zrovna nekonala), do Ernova „andělského“ barokního kostela Archanděla Michaela (17. století) s pozoruhodnou Winterhalderovou kazatelnou … a pak se na chvíli rozprchli. Stejně jsme se ale dál „motali“ v nejbližším okolí Staré radnice a někteří z nás stihli ochutnat i pivo z České Kanady. No a před půl šestou jsme Brno definitivně opustili s tím, že třetí kolo už asi necháme na příští rok.