Loading...
Náš dámský klub si dal za další cíl Královéhradecko. Vyjely jsme z Brna směr Ústí nad Orlicí, kde byla naše zastávka na cestě. Zaparkovaly jsme nedaleko kulturního domu a vydaly se do centra. Cestou jsme navštívily Městské muzeum v Hernychově vile kousek od náměstí. Vila je zrekonstruována a tak se uchová tato pěkná secesní památka. Vila byla sídlem textilního podnikatele Floriana Hernycha a postavila ji firma Matěje Blechy z Karlína. Sama budova stavby je zajímavá z venku i vevnitř. Pěkné menší náměstí s domečky, vesměs klasicistními nás také potěšilo. Zašly jsme i ke kostelu a Radnici. Pak jsme šly na náměstí na oběd a že budeme volat naší spolužačce Jarce a navštívíme ji. Moc nás mrzelo, že nám nebrala telefon. Později jsem se dověděla, že nebyla doma, ale u maminky u Kroměříže. No, škoda. Tak jsme se vydaly k autu o už míříme do Potštejna na zámek i hrad. Zámek je takový menší a útulný, hned jsme se hrnuly na prohlídku, ale zrovna nám odešla, tak jsme si daly kafíčko v místní zámecké kavárně. Všem se nám líbily útulné zámecké prostory a takové soukromí. Barokní podobu zámku dal rod Harbuval-Chamaré. Dnes je už v soukromé vlastnictví. Po prohlídce interiérů jsme vyšly na hrad, který byl dříve sídlem majitelů zámku. Můžeme jít kolem křížové cesty až k hradu. Prohlídka hradu - zříceniny trvá déle, je celkem rozlehlý. Na hradě je kaple sv. Jana Nepomuckého a kaple Svatých schodů. Z místa od kaple je krásný výhled do kraje a také do Anenského údolí Divoké Orlice s tábořištěm Vochtánka. A po vyhlídce i prohlídce nezbývá než se vydat do našeho přechodného pobytového místa - Třebechovic pod Orebem. Nějaká oprava silnice, nás chtěla odklonit jinam, tak zastavujeme u nějakého autobazaru a hochů se ptáme na cestu, zda projedeme cestou jen pro dopravní obsluhu do Třebechovic. Drkotaly jsme se kousek po opravované silnici, pak místních komunikacích a chytly jsme ještě na cestě kombajny. Konečně jsme dorazily do Třebechovic a našly paní Podolníkovou. A protože naše parta potřebovala ušetřil, tak jsem paní přesvědčila, že se tam nějak směstnáme a byly jsme přijaty. Ale naše ubytování bylo jeden pokoj s kuchyňkou a chodbičkou.Měly jsme sebou stan i spacáky, ale tam jsme se prostě nemohly vlézt. Část našich slečen byla podnikavá a oslovila naproti pana veterináře, který souhlasil s postavením stanu na jeho pozemku. Holky tam vydržely jednu noc a pro hluk od vozidel i lidí se vrátily za námi zpět. K našemu ubytování vedla cesta velkým pěkným - původním průjezdem, teď jen vchodem. Tak bylo rozhodnuto, že budou holky spávat v průjezdu ve spacácích. Podlaha byla vydlážděná něčím jako hladká cihla - co drží teplo, podlaha byla opravdu nezvykle teplá. Jen jsme musely všechno uklidit do deváté hodiny, protože tam byla v patře ordinace lékaře, vstup do obchůdku i na kosmetiku a masáže. Na dvorku jsme snídaly i večeřely. Naší paní domácí jsme daly přezdívku Indiánka, díky její vstřícnosti a pochopení jsme si to tu užily a moc ji děkujeme. Tak když jsme vyřešily ubytovací a stravovací potřeby, tak jsme vyšly na obchůzku městečka, abychom zjistily kde se najíst, kde je muzeum - betlém, nádraží. Vyšly jsme také na vrch Oreb s kostelíkem a hřbitovem. Den rychle uběhl a my plánovaly, co zítra. Jedeme do Hradce Králového. A na ten se dost těšíme.