Hore na Vápeč ( Retro 1989)

Cestopisy

Ráno sa scházáme na bylnickém nádraží a vidím, že je nás opravdu moc - na dnešní výlet na Slovensko jede enom Robin, Marijána, Jura a já ! Ostatní sa na to vybodli a tož je nás enom o jednoho víc jak v naší národní hymně " Dů, Valaši, dů..." Já navíc nadávám dvojnásob, protože na to, že je teprů konec září, tož je kosa jak sviňa, mlha ... a já vůl mám na sobě enom bundošku ! Eště že sebů Robin vzál kytaru, takže sa možeme zahřít hulákáním sprostonárodních pěsniček...

Vlakem jedem přes Vlárský průsmyk do Trenčanské Tepléj. Tam si zjišťujem spoj daléj, potom idem na křižovatku a lezeme do bufetu. Po ránu je tam fronta - místní chlapi sú po pátečním večeru volajacísi smední a většina jich přišla posnídat borovičku s pivem. Slečná prodavačka je z mojí objednávky nealko nápoja dosť vykulená, změří si ňa černýma očiskami od hlavy k patě a říká: " Máme aj pivo !" ( Asi sem to s tů " kulturů oblečení" dneskaj kapku přehnál...)

Autobusiskem pokračujeme do Perné. Je to dosť výstavná dědina, ale dlúhá je jak týdeň předtým, než možete šťastně odvézt bečky s trnkovým kvasem do nejbližší pálenice ! Nad Pernů pokračujeme po lesní silnici okolo jakýchsi jezů a malých přehrádek - asi tu chovajů pstruhy - a potom už nás značka vede do hor. Okolo cesty nacházáme jedného pravého hříba a moře bedlí. Z kopca scházáme do jednéj malučkéj dědinky ménem Iliavka, s respektem a uctivo obchodíme okolo volně pustěného vlčáka před jedným barákem a díváme sa na hrozné svahy hor před nama. Ony Strážovské vrchy sice nejsů žádné veliké velehory a u nás na Valachoch máme krpálů takéj víc než dosť, ale gde sa ty naše hrabů na tytok slovenské !!! Gdyž sa člověk dívá navrch na ty kopčiska, tož si može krk ukrůtit a my už sa vůbec nedivíme bratrom Slovákom, že slopů toliké kvanta téj jejich borovičky - pokáď nejste hráblý turista, tož lozit navrch na ty lůky séct trávu nebo jít dělat do Hory dřevo nemožete bez pořádnéj narkózy, protože ináč by vám z teho jeblo ... anebo by to s vama seklo !!!

My vystupujem strmo pastvinami hore k lesu aj bez alkohóla a potem sa už po pěknéj polní cestě dostáváme k domorodcovi dřevorubcovi. Značka tu chybí a on nám ukazuje cestu daléj a my mu za ochotu hrajeme a zpíváme pěsničku " Nedaleko od Trenčína"... Před nama je fantastická kaplička s jakúsi - prý léčivů vodů - a stařenka naproti od baráka nám vykládá o zázračně uzdravených luďoch. Akoráť po nás chce zazpívat nejaké svaté písničky, ale to sa obrátila na ty pravé - to my teda rozhodně neumíme...

Pokračujeme do Dolnéj Poruby a to veliké kopčisko hore nad dědinů je cíl naší dnešní cesty - hora Vápeč. Gdyž ho vidíme, tož sa eště stavujem na skok v místní krčmě a pak začínáme výstup desetiletí : až navrch nám to trvá skoro 1 a půl hodiny, my sme si jako cestu k vrcholu vybrali tů ze všeckých nejhorší a nejstrmější a je to stůpák, jaký eště svět neviděl !! Kůsek pod vrcholem potkáváme jakéhosi dědu a hodíme s ním kus řeči. Vlastní vrchol nás více velikýma bělostnýma vápencovýma bradlama a hůfem turistů, keří ňa všeci jak hlúpí zdravíja trampským pozdravem - a přitom já žádný tramp néjsu - enom mám na sobě bundošku a nesu Robinovi kytaru, na kerů stejně ani neumím hrát...

Na samém vrcholku Vápeča, kerý má výšku 956 m, je ve skale malá jeskyňka a pěkný plac. Na stromě je zavěšená vrcholová kniha - do keréj sa všeci s dobrým pocitem, že sme výstup zvládli - zapisujeme. A pak už sa rozhlédáme okolo sebe. Výhled z Hory, kerá okolí převyšuje snáď o půl km, bývá za pěkného počasí že prý fantastický. My máme dneskaj smolu, protože je opar a místami aj mlžisko a tož sme rádi, že dohlédnem aspoň na blízké okolí a k Váhu. Je to hrozná škoda za tů dřinu při výstupu sem !!

Cesta zpátky je už o moc lepší, protože ideme jinady - po modréj po hřebeni a na lůky a před Homolků zestupujeme na silnicu a po ní až do Horní Poruby. Než tam dójdem, tož sa možem nekolikráť pokochat pohledem na nádherný vrcholek Vápeča. Z dědiny nám za chvilku jede bus až do Trenčianských Teplic. Tam sa stavujeme na jídlo, ale není a tož si dáváme všeci enom pivo. Robin nám Valachom dělá ostudu, protože je vegetarián, ale zas má chudák se zháňáním potravy eště větší starosti jak my ostatní. Šak my mu to vegetarijánství zas tolik nevyčítáme - takéj občas zobnem kúsek zeleniny, abysme neco pozitívního udělali pro naše zdraví. Já osobně mám ze zeleniny nejradší zelé - ale mosí byt obložené knedlíkama a s pořádným kusem pečeného prasaťa...

V električce z Trenčianských Teplic do Tepléj zpíváme luďom valašské pěsničky a je to dosť sranda. V Tepléj eště na bůček se zelím a Robin na valečnů omeletu a pak už spokojeno tradá dom...