Loading...
Horním Posázavím z Ledče do Zruče – druhá část.
Z Vlastějovic do Zruče.
První část dnešní cesty Posázavím z Ledče jsem přerušil cestou z Budčic do Vlastějovic. Mým cílem je zámek ve Zruči nad Sázavou.
Pokračuju tedy pohodlnou cestou mezi řekou a tratí, počasí se sice trochu zhoršilo ale pořád je to na jedničku. Cesta není delší než jeden a půl kilometru, přecházím Vlastějovický potok který tu končí v Sázavě a za chvíli už mne upoutá pohled na nový most. Pátrám v paměti jestli jsem ho už viděl ale pátrám marně, nevybavuju si ho, takže už jsem tudy nešel hezky dlouho. Nu což, člověk nemůže být všude.
Přecházím most k penzionu U Sázavy a fotím penzion a kalnou řeku v barvě bílého kafe zbarvenou po nedávných deštích. Vracím se přes most kolem nádraží, vláček zrovna přijíždí od Ledče a přiváží skupinu pokřikujících mladých výletníků.
Stoupám obcí k rozcestí turistických cest kde žlutá odbočuje k Hodkovu a kolem bývalého zámku a kaple Máří Magdaleny. Ten zámek by na tom místě určitě už nikdo nehledal nebýt o něm zmínka na infotabuli před obcí. Kaple dosud na místě bývalého zámku stojí. Po cestě obcí jsem neomylně identifikoval dvě hospody, obě beznadějně zavřené. O to víc mne na konci obce za posledními domy potěšila pěkně upravená zastřešená studánka s pramenitou vodou. Chutná výborně, napiju se a doplňuju zásoby.
Tady už cestuju společně s cyklo 19 která se připojila na rozcestí u kaple. Cesta vede velkým obloukem kolem řeky a strmých skal, železnice jej překonává dvěma železničními mosty a potkám se s ní opět až před osadou Březina. Silnice mezitím odbočuje Doprava k Pertolticům a dál vede cesta podél řeky ke zmíněné již Březině. Tam vede pod druhým železničním přejezdem, kolem jezu přes osadu a za ní kolem železniční zastávky Laziště.
Za zastávkou chvíli úvozovou cestou vycházím mezi pole a polními cestami zpět ke trati. Přecházím trať a podle ní cestou rovnou jako lajna přicházím k řece a osadě Horka nad Sázavou s její železniční zastávkou, spíše tedy nádražíčkem.
Hned za osadou přecházím silnici na Zbraslavice a pokračuju polní cestou k usedlosti Debř. Z dálky vidím na svažitém poli a cestě spoustu světlých oblázků. Kamenité políčko, pomyslím si. Nikolivěk. Při bližším ohledání to jsou vyplavené sadbové brambory ze zničeného pole. Asi tu nedávno musela být pěkná mela, ještě že jsem tu nebyl já. Dole pod kopečkem obrovská louže, žongluju na mezi abych jí přešel suchou nohou. Moc se nevede.
U usedlosti Debř cesta končí a cesta vede podél ní doleva pěšinou vzhůru na louku. Tam, než se pěšina na chvíli vnoří do lesa, nabízejí se nádherné pohledy k jihu na svěže zelené louky, zalesněné kopce a chlumy, v popředí meandr Sázavy. I oko starého turisty zvlhne a okoralé srdce zjihne. Bohem požehnaný kraj, řekl bych s básníkem.
Když se oči a čočka Canonu napásly, pokračuju dál ke Zruči. Chvíli lesem a pak už přecházím hlavní silnici na samém okraji obce. Za silnicí vcházím do Malostranské ulice ze které se při sestupu do města otevírají hezké výhledy na zručský zámek s jeho věží a na okolní město. Ulice mne přivede přes Malostranské náměstí a přes most a další náměstí, Mudr.J.Svobody ke Strmé uličce k zámku.
Přicházím nejdříve k novotou svítícímu exteriéru (včetně márnice a fary) kostelu Povýšení sv.Kříže a projdu přední částí parku. Zámek sám prošel zdá se kultivovanou rekonstrukcí a působí velmi příjemným dojmem. Zbytky původního hradu jsou citlivě zakomponovány do současné architektury objektu. Sídlí tu i městský úřad (to se nám to úřaduje když máme k dispozici zámek, volně parafrázuji). Procházím parkem a kolem zámku, fotím. Snad pár fotek napoví.
Pohled na hodinky, za čtvrt hodiny mi jede vlak a na další za dvě hodiny se mi čekat nechce. Svižnou chůzí scházím dolů k nádraží a za chvíli to mydlím vláčkem k domovu.
Co dodat. Hezká trasa, Posázaví já můžu. Jen co se trochu vyčasí, budu pokračovat ze Zruče dál podle proudu Sázavy. Zatím jsem vždy končil na hradě či zámku, co kdybych příště skončil v pivovaru v Kácově. Ale zámek je tam taky.
Zdrávi došli, zase někdy. Seventy
Odkaz na mapu trasy a na první část cesty