Horním Posázavím ze Světlé – první část.

Horním Posázavím ze Světlé – první část.

Do Stvořidel.

Je pár předčasných letních dní na sklonku května, teploty šplhají ke třicítce a mně to nezadržitelně táhne do Posázaví, mého oblíbeného kraje. Tentokrát zajíždím až do Světlé nad Sázavou, přivstal jsem si a vystupuju z vlaku před osmou.

Hned za nádražím odbočuju na lávku přes Sázavu a za ní za marketem Penny bočním vchodem do zámeckého parku. Procházím parkem k zámku a beru několik záběrů exteriéru a plastiky erbů na průčelí. Pak procházím nádvořím kde to vypadá na čilý ruch při opravách fasád a plastik.

Vycházím bránou k mostu a přes něj na náměstí Trčků z Lípy. Tam se chvíli zdržím, fotím a stavuju se v pekárně u kostela pro ranní koláček. Zdá se že se tu od mé poslední návštěvy nic nezměnilo. Je to asi dobře, protože každá změna vede k horšímu, jak praví klasik, jenže nevím jaký.

Pak už známou cestou z náměstí kolem hotelu Barbora po červené turistické k Mrzkovicům.Ještě ve městě dělám malou změnu a přecházím na nový úsek cyklo 19 do Mrzkovic. Vede mezi silnicí a řekou po pravém břehu a voní novotou. Je všední den, potkávám jednoho cyklistu. Hezký úsek trasy kolem Sázavy v krásném počasí, ale trochu fádní.

U zastávky Mrzkovice odbočuje cyklo na protější břeh přes lávku a já pokračuju po připojivší se červené, po chvíli přecházím koleje a přes čerstvě posečenou louku jdu podél řeky k zastávce Smrčná.

Přecházím řeku přes lávku a za ní za Smrčnou už přírodní rezervací Stvořidla, mnohokrát zmiňovanou a opěvovanou částí Posázaví. Řeka tady meandruje velkým zákrutem, napravo kopírovaná tratí do Čerčan, nalevo se zdvíhají stráně k Melechovu. Řečiště plné omletých balvanů leckde omšelých a zarostlých mechem.

Cesta vede podél řeky i lesem kolem skal a balvanů, šumění řeky valící se přes balvany a zpěv ptactva nebeského je tou nejhezčí zvukovou kulisou na tomto úseku trasy. Tady si dobije baterky snad každý. Nepospíchám a vychutnávám si krásu řeky i krajiny, přestože tady dnes nejsem zdaleka poprvé. Ale na takových místech můžu rozhodně být víckrát. No a občas vylezu na balvan u břehu a fotím.

Pak ještě míjím Rodrigovu skálu a po louce přicházím ke kempu a penzionátu Stvořidla. Není tu nikterak rušno, je kolem jedenácté, slunce plní svou povinnost na sto procent a já rozhodně nevynechám příležitost dát si u chaty s občerstvením jednu orosenou.

Jsem asi v polovině cesty, ještě mne čeká Foglarova Sluneční zátoka a Ledeč nad Sázavou se svým hradem. Protože nechci čtenáře odradit sáhodlouhým vyprávěním a spoustou fotek, dovolil bych si zde skončit a pozvat jej na druhou část cesty.

Zdrávi došli. Seventy

Odkaz na mapu trasy