Hošťálková - Troják - Držková - ( 2002)

Běh událostí ve svém životě většinou nezměníte a neovlivníte, kdybyste se třeba na hlavu stavěli. Jindy ale stačí taková "maličkost," jakým je seznamovací inzerát a najednou píšete úplně novou kapitolu svého života a ani nevíte jak...Je to jako přestup z lokálky do Pendolína. S láskou na první pohled se většinou seznámíte v pokleslé literatuře, určené dnešním přeemancipovaným ženám anebo můžete se sebezapřením shlédnout libovolný díl telenovely cizí provenience.

Ale LOVE STORY u nás v ČR a v dnešní době ?!?

Zásah " vyšší moci" je ale nevyzpytatelný : první schůzka s mojí nynější druhou ženou Janou vyvolala jiskření a odstartovala neřiditelnou chemickou reakci, jejímž výsledkem se stalo to, co se asi stát muselo a také mělo. Já, nekompromisní patriot jednoho krásného městečka na východní Moravě, kde jsem strávil svých prvých 42 let svého života, jsem se odstěhoval a už téměř 8 let jsem občanem města Zlína. ( Ono je asi nejlepším lékem proti maloměšťáctví a proti klapkám na očích změna prostředí, ale to už dávno věděli i naši předkové, když posílali své hloupé syny Jany do světa na zkušenou...)

S Janou máme téměř úplnou shodu koníčků a zájmů, z nichž je největší prioritou cestování, turistika a fotografování, což nás přivedlo k založení Miniklubu turistů, který tvoříme já a Jana.

Naše první krůčky vedly na zámek ve Vizovicích a do ZOO Lešná, navštívili jsme hrad v Malenovicích a v Lukově . Za další - začali jsme systematicky prozkoumávat krásy nejbližšího okolí a Hostýnských vrchů. A dnes jsme se vydali na jednu delší, asi 20 km dlouhou tůru...

Autobus nás veze ze Zlína přes Držkovou na hřeben Hostýnek na Trojmezí, kde u křižovatky tří cest vystupujeme. Asi kilometr se vracíme po žluté zpět a pak stoupáme pasekou, kde to voní po hřibech - směr Kopná. Cesta stoupá v serpentinách velmi příjemným lesem a ranní sluníčko tu mezi stromy vytváří nečekaně hezké kontrasty s protisvětlem. Poté zkratkou, ale hrozným terénem - Jana odfukuje jako lokomotiva - houštím do starého řídkého lesa a pak klesáme lesní cestou dolů do údolí. Už z dálky můžeme pozorovat malé, ale překrásné sousoší Hošťálkovských skal.

Je tu opravdu moc hezky a my nevíme co spíš - či lítat po skalách, fotit anebo se pustit do svačiny, protože už zmíráme hlady. A tak to bereme postupně. Jen neradi pak opouštíme toto bohulibé místo a podle mapy zkratkou podle potoka na louku na hřebeni, odkud jsou velmi hezké výhledy do kraje. Pak se spouštíme k hlavní silnici na horním konci obce Hošťálková. Mají tu podnik na výrobu zdobeného kamene na podezdívky domů. Další zkratka vede strmě vzhůru na ostroh s lesem a pak na cestu, která nás vyvádí vysoko nad údolí k hlavní silnici. Na Troják už je to jen 1 km. Když ale vidím Janu, jejíž červeň na lících připomíná reklamu na růžová prasátka ve výlohách řeznictví, nezbývá než urychleně vyhlásit odpočinek. Počkáme, až z Jany spadne "cestovní horečka" a vyrážíme vstříc starobylému hostinci na Trojáku, jehož obrysy vidíme za zatáčkou. Uvnitř je to moc útulné. Sedíme a odpočíváme tu skoro hodinu a dáváme si kafíčko, 2 x kofolu a pak ještě zmrzlinu. Teprve pak jsme ochotní pokračovat v naší pouti.

Turistická značka směrem k Tesáku nás vede po lučinatém hřebenu s hezkými výhledy a proplétá se mezi množstvím chat a míjíme dokonce i menší kemp. Ačkoliv je docela slušný pařák, turistů jsou tu Na Horách celá mračna ! Na okraji lesa odbočujeme z prudkého svahu na louku a pak klesáme lesní cestou níž a níž do údolí k Držkové. Najednou stojíme na sfaltové silničce, kolem jsou rekreační objekty Hutě a my si u potoka dáváme svačinku.

Asi kilometr jdeme dolů údolím a pak nás zelená značka strmě vyvádí na rozsáhlou louku, na níž jsou rozesety ostrůvky stromů i solitéry, hezké chaty a chalupy. Vystoupáme až skoro do sedla a odtud lesní cestou vlevo k nádherným Zadním skalám, které jsou téměř 19 m Vysoké. Dneska jsem ale trochu zklamán. Když jsem tu byl před časem se svým synem Martinem, skály byly nádherně osvíceny zapadajícím sluncem a připadali jsme si tu jako v pohádce. Dneska jsou skály ve stínu a je to tu takové...obyčejnější.

V sedle přecházíme louku a přes lesík a kolem chat a další loukou do kopce k Předním skalám. Janička soptí a vrčí, že se mnou dneska jde naposled. To ale ještě zdaleka netuší, co ji teprve čeká za "hrůzy" !! Konečně na vrcholu skal. Tyhle jsou sice více jak 20 m vysoké, ale nejsou pro turisty až tak moc atraktivní, taky jsou převážně okupovány horolezci. Ale i pro oko poutníka se tu najde ve stínu borovic pár hezkých míst a vyhlídek dolů na maličkou rekreační obec Držkovou a její krásné okolí.

Nás teď ale čeká šílený zestup skoro "tatranským svahem" ze skal dolů lesem a navíc nás tlačí čas ! Janička má strach z výšek a tak se jí rozvazuje jazýček a piští a ječí od hrůzy,díky čemuž nevidíme ani jedno lesní zvířátko, ale na druhé straně je konečně trochu vzrůšo !! Opravdu nezapomenutelný zážitek - Jana málem hysterium Tremens - a tak sbírám šišky a tvořím z nich nápis MILUJI JANU a je mi odpuštěno...

Z lesa scházíme na velkou louku s osamělou jabloní a zanedlouho přicházíme k zastávce busu dole v Držkové. Přijíždí spoj do Zlína a přistupují i houbaři s plnými košíky překrásných voňavých hřibů . A my opravdu nechápeme, kde je ti lidé vyhrabali, protože my dva cestou nezakopli o jednoho jediného !!!