Hrad Branč(zřícenina)
Foto: stivi27
30/10/16 BRANČ - zřícenina hradu
Ochlazení tohoto roku přišlo nezvykle skoro. Na rozdíl od minulých let, kdy se na kole dalo jezdit ještě v prosinci...tak letos to na teplý podzim zatim nevypadá. Nic na plat,byla neděle a poslední říjnová. Venku dost foukalo, ale slunce svitilo - i když zubaté. Chtěl jsem si "jen tak" někam vyrazit - snad nějaký malý okruh, ale ozval se parťák Standa. Snad ho taky šimrali nohy ale jak pak sám tvrdil, pro zaneprázdněnost od našeho posledního výletu ze Slovenska, nikde nebyl. Pak mně to už bylo jasný. Říká se tomu absťák, ten se u mně projevuje taky...a pravidelne. Z jeho řeči jsem dávno vypozoroval, že už má trasu vybranou a nevybral žádnou malinu, nýbrž těžký louskácek. Byla to takova polocrosová, ale mně i když jsem měl doma jenom závodku, to bylo lautrfuk. Byl jsem nažhavený a taky natešený. Kolem hradu Branč jezdím pravidelne a vždycky se s povzdali jednim očkem na něj pootočím(autem). Byl jsem na nem už jako malej kluk z astronomického kroužku na výšlapu a měl na něj docela hezké vzpomínky, jak i na kroužek. Trasa z rodné obce, přes Lipky,Zamčisko, orešanský kopec a Senici byla sice členitá, ale neodrazovala. Když člověk na začátku udělá Zamčisko, pak už se mu zdají veškeré kopce za malicherní a slaboulinké. Vždycky si taky vzpomenu na tríznivou táhlou drinu z Popradu do Smokovca...anebo z Gerlachova do Štrbského Plesa.
Vyrazili jsme tedy dopoledne a vítr nám dul do zad. Smích mně však brzo přešel při sjezdu ze Zamčiska v lese, kde bylo na asfalce plno mokrého listí. Zadní kolo mi neustále ujíždělo a já měl pocit nekontrolovanosti - jako když pluhuju na běžkách zamrzlou stopu u Paprsku. Nakonec to zvládám, ale to horší ještě přijde. V Senici najíždíme na cyklostezku, která nás vede až ke kunovské přehradě. Tady to končí a my se vydáváme po polňačce směr Podbranč - dle názvu víska pod hradem. Někde jsou cesty po posledním dešti vysušeny, v dolinách a v chládku bohužel. Tady z kola sesedám a z kopce tlačím, bláto se mi dostává mezi přední kolo a rám. Ujišťuji se, že závodka opravdu patří na asfalt a že ze mně Radomír Šimúnek taky nikdy nebude. Projíždíme ještě pár samot, kde jsou překrásný domečky a nekonečný boží klid. Z Podbranču to přes les při stoupání asi 20% jenom tlačíme. Mám žízeň, ale Standa říká, že je navrchu těsně pod hradem studna. Nekecá a roste u ní i planá hrušeň. Hrušky jsou sladké a přijdou k duhu. Voda taky. Na vrchu na hrade fouká vichr, ale výhled za to stojí...Nádherný. Zpět se vydáváme přes Bukovec po pekné asfaltce. Odtud dlouhatánský sjezd do Prietrže. Za Prietrží Ostrý stupák...pak sjezd, Senica rovina až do Čáčova. Z Čáčova jedeme do Koválova po polní cestě. Cesty jsou vyfoukané a suché. Z Koválova stále po polní do Unína - opet se mi bláto dere v dolinách do nejslabšich mist. Ale už to neřeším a ani se nevztekám...cítím cíl, je mně to už putna. Domů dorážíme ještě za světla. Celkem ujeto 72 kilometrů. Co se týče profilu...tak snad slušný. Výlet krásný a snímky z hradu snad asi i taky :-).
Poslední aktualizace: 6.11.2016
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut