Hurá na Blaník

Hurá na Blaník

Tak nevím koho to napadlo, že bychom se zase jednou mohli podívat na Blaník, jestli se tam přece jenom něco neděje. Myslím že jsem to byl nakonec já, v čí hlavě se to vylíhlo. Vypotil jsem trasu z Vlašimi do Postupic, tady ale není co řešit, je to pořád po červené. Hlásí se dalších šest členů All Starc Teamu, návrh přijat, vyrážíme vlakem přes Benešov do Vlašimi.

Ve Vlašimi jsme před devátou a bez velkých okolků vyrážíme přes koleje kolem hasičárny a v ulici U Vorliny se napojujeme na červenou. Ta nás vyvede z města a polní cestou alejí starých stromů k rybníku s rozcestím V Jinošově. Před rybníkem Doprava a lesem do kopce na silnici ke Kondraci.

Tady si musíme přetrpět ty necelé dva kilometry po hlavní silnici přes Kondrac s kostelem sv.Bartoloměje a zavřenou (je brzy) restaurací U Matoušků. Na návsi už vcházíme do CHKO Blaník a kousek za vsí uhýbáme doleva z hlavní na vedlejší silnici a z ní za pár set metrů Doprava do lesa společně s NS Blaník.

Tady už je to veselejší, cesta stoupá lesem nejdříve pozvolně, lávkou přes potok Brodec mířící k Blanici a přes hranice Přírodní rezervace Velký Blaník na Holý vrch. Tady o pár výškových metrů klesá k rozcestí Velký Blaník kde se přidává zelená od Načeradce a na Blaníku končí.

Od rozcestí začíná poslední úsek výživného stoupání k vrcholu a ten plicní sklípky zaručeně provětrá. Stoupáme lesní cestou, ke konci kamenitou, kolem zbytků pradávných valů opevnění a jsme rádi že jsme zase jednou dosáhli vrcholu. Kiosek s občerstvením a suvenýry pod rozhlednou samozřejmě nevynecháme, posedíme u piva, kafe nebo limonády, jak kdo. Rozhlednu vynecháváme, ne snad pro těch pár schodů nebo dvacku, ale zatáhlo se a dohlednost nevalná. Je sobota a tak je tu docela rušno, rodinné výlety i parta neohrožených cykloturistů, v kiosku se dveře netrhnou.

Cesta dolů strmou kamenitou stezkou klesá k pohodlnější pěšině a ta nás už v pohodě přivede k silnici na Louňovice pod Blaníkem. Přicházíme na náves kde se odehrává nějaká akce automobilových veteránů řízená vozidly a uniformovanými policisty VéBé ve stylu osmdesátých let a já doufám pevně že je to jen recese. Stavujeme se v restauraci na návsi naproti kostelu, někdo pojí a popije, někdo jen popije a po chvíli posezení pokračujeme směrem k Velíši.

Za obcí nic moc dva kilometry po silnici a pak Doprava loukou se zpátečními výhledy k Louňovicům a Blaníku. Potom lesní cestou a přes rozcestí Les Hříva pomalu klesáme loukou a kolem rybníčku hezkou krajinou a procházíme vsí Velíš.

Ze vsi asi kilometr mezi poli a loukami zvlněnou krajinou, počasí se samozřejmě vybralo jen co jsme od Blaníku vytáhli paty. Pak zase cesta lesem a čeká nás malá vesnice Nesperská Lhota. za ní ze silničky doleva zase lesem (lesa je tu požehnaně ale ne že bych si stěžoval) pomalu stoupáme k rozcestí Kladina kde odbočuje zelená kolem žst Domašín k Divišovu a dál na sever.

Dál po červené míjíme zemědělskou usedlost Věžníky a kolem Lhoty Veselky a dlouhého Dolejšího rybníka scházíme k Postupicům.

Na náměstí neomylně identifikujeme hospodu a na rozcestníku zjištěno k žst asi jeden a půl kilometru. Navíc začíná drobně pršet. Ještě odbíhám vyfotit kostel a okolí a připojuju se ke zbytku expedice do hospody. Přepršku přečkáme u jednoho piva a pak poslední krátký úsek po zelené k nádraží a za chvíli k domovu. Sluníčko zase svítí jako by se nechumelilo, respektive nepršelo.

Co dodat, pohodová cesta Vlašimskou pahorkatinou s výstupem na Blaník.

Rytíře jsme neprobudili, třeba bude hůř někdy jindy, musíme si je šetřit.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy

Odkaz na fotogalerii NS Blaník