Indie - to se musí vidět na vlastní oči

V mládí jsem četla několik knih o Indii, např. Když nastaly deště, proto bylo mým snem ji navštívit a vidět ten svět rádžů a paláců. Sice se od té doby Indie jako celý svět změnila, ale nic to neubírá na její přitažlivosti. Do Indie na poznávací zájezd jsem vyrazila od 1.-19.11.2015. Je to sice již více než měsíc, co jsem se vrátila a nad fotografiemi jsme přemýšlela, zda mám napsat cestopis nebo jen o navštívených místech. Rozhodla jsem se pro obojí, zde ve zkratce napíši, kde jsme všude byli, ale i postřehy z běžného života lidí. O památkách budu psát v jednotlivých příspěvcích, bylo toho hodně a každý si může vybrat, co ho zajímá. Nejprve z Orlové do Prahy a pak s mezipřistáním ve Vídni do Dillí na letiště Indiri Gandhiové. Po vyřízení nezbytných pasových formalit, vyzvednutí zavazadel jsme si ihned vyměnili peníze na rupie. To už na nás čekal náš indický průvodce, který nás doprovázel během celého pobytu. Naše skupina čítala 20 lidí včetně české průvodkyně a indického průvodce. Kromě Dillí navštívíme stát Radjastan a Uttar Pradesh.

Autobusem indické cestovky jsme se asi kolem druhé hodiny noční dostali na ubytování a po očistě těla jsme dospávali. Jen okno pokoje bylo do ulice a tak bylo slyšet neustálé troubení motorek a automobilů (v Indii běžné, troubí se pořád, v některých hotelích zase nemají okna). K ránu mě probudil průvod pod okny s výkřiky Hare Krišna. Po snídani jsme pak vyrazili na první seznámení s hlavním městem Dillí, jak jeho starou, tak i novou částí. Nejprve navštívíme Buddhův chrám a pak projíždíme celkem čistou diplomatickou čtvrtí (vidíme budovu Českého vyslanectví) a čtvrtí s prezidenstkým palácem, parlamentem a ministerstvy. Přesedáme na rikšu a jedeme do staré části k mešitě Jama Masjid, vidíme slamy a cestou i velký nepořádek. Při jídle u pouličních stánků použité věci nebo obaly prostě zahodí na zem a u chodníků jsou haldy odpadků (odpad. košů a kontejnerů jsme viděli málo). Další zastávkou je památník Gandhího a Humayunova hrobka. Do Dillí se pak budeme 2x vracet nočním vlakem.

Příští den se vydáváme na cestu do Agry, nejprve k Akbarově hrobce a pak do Červené pevnosti (Red Fort) odkud vidíme další objekt našeho zájmu, nádherný Taj Mahal. Před ubytováním a večeří se ještě zastavujeme v keramické dílně. Další den po snídani dokončujeme návštěvu Agry prohlídkou hrobky I Timad-ud-Daulah a pokračujeme do Jaipuru, ale cestou děláme zastávku v opuštěném, ale jinak dobře zachovalém městě Fatehpur Sikri. Cestou pozoruji vše, jakou krajinou projíždíme, jaké lidi potkáváme. Vidím jak u řeky ženy perou a suší prádlo, ony prádlo suší ne na trávě, ta tam téměř není, ale přímo na zemi u vody a já přemýšlím, jestli prádlo bude čisté. Do Jaipuru přijíždíme večer, opět ubytování a večeře, i když nás zítra čeká náročný den, jdeme na večerní procházku.

Ráno vyrážíme do ulic růžového města Jaipuru s prohlídkou těchto památek - Palác Větrů, Fort Amber, City Palace, observatoř, Hawa Mahal a Brila Mandir. Mezitím se krátce zastavujeme ve šperkařské dílně a manufaktuře na látky, kde se téměř vše dělá ručně. Městem procházíme i pěšky a tak se na ulicích potkáváme nejen s kravami, ale pohybují se zde i kozy a ovce, zvířata se nepasou, ale krmí se z odpadků. Putování po Indii pokračuje jízdou do Puskharu, kde se před polednem ubytováváme a vyrážíme pěšky do ulic, nejdříve ke Gurudwara Temple a pak k Hindu Temple, kolem krámků, cukrárniček a restaurací ke ghátům. Po rozchodu se vracíme městem zpět, nahlížím do malých chrámů a dokonce se mohu podívat do dvora soukromého domu, kde mě zde obchodník. Ještě před večeří si vaříme kávu z vody z vodovodu. Všude nás upozorňují, že máme pít jen vodu balenou, ale copak hotelové restaurace vaří jídla a nápoje pro hosty z balené vody? Určitě ne.

Z Puskharu máme přejezd do Jodhpuru, ležícího na pokraji pouště Thár. Cestou děláme pár zastávek, buď u chrámu nebo v restauracích na povinný odpočinek. V Jodhpuru trávíme více času v pevnosti Mehrangárt a v paláci Jaswanath Thada a den končíme pěší procházkou po městě a na tržišti, kde najdeme téměř vše. Na ulici přímo na chodníku nebo mezi jízdními pruhy vidíme spící muže a co je v Indii běžné, všude u zdí močí muži. Na závěr dne se zastavujeme ve výrobně hedvábí. Opouštíme Jodhpur a projíždět budeme nádhernou hornatou krajinou do Mout Abu. Před polednem se ubytováváme a jdeme na procházku po městě, kterou končím prohlídkou křesťanského hřbitova. Další den hned ráno se jedeme projet po jezeru a děláme výšlap na jeden z kopců. Pak cesta pokračuje do města Dilvara s džinistickými chrámy a večer na nocleh dojíždíme do Udaipuru, kde budeme dvě noci. Naše průvodkyně nás v autobuse vždy seznamuje s historií Indie, náboženstvími a také s její současností.

Z Udaipuru vyjíždíme krásnou horskou krajinou přes Kumbhalgarh (pevnost) do města Ranakpur v pohoří Aravali, zde prohlídka Adinatha a Parsvanatha Temple. V pohádkovém Udaipuru s paláci, jezerem, zahradou a chrámy začíná slavnost Diwali. Ještě před odjezdem se jdeme podívat do umělecké malířské dílny a pak hajdy na nádraží a nočním vlakem do Dillí. Po ranním ubytování a snídani pokračujeme prohlídkou města. První den - Red Fort, Lotus Temple a Qutub komplex, druhý den Lodi Garden, Safdarjung Tomb a pěší procházka po ulicích s prohlídkou prodejních stánků a míst. Jelikož jsem měla hlad, zaskakuji na něco malého do McDonaldu, ve kterém jsem nebyla ani v USA, prostě ho nemusím. Zde jsem neměla odvahu koupit si jídlo na ulici, i když některé vypadalo lákavě, ale když člověk viděl v jakém nádobí to připravují. Ve večerních hodinách odjíždíme nočním vlakem z Dillí do státu Uttar Pradesh, směr Varanasi. Vystupovali jsme v Manduadihu a pak autobusem do hotelu ve Varanasi.

Po příjezdu následuje transfer do hotelu a cesta do nejvýznamnějšího buddhistického centra Sarnathu s rozsáhlým klášterním komplexem. V předvečer se vracíme do Varanasi na oslavy svátku Diwali u posvátné řeky Gangy. Následující den velmi časně ráno jedeme na projížďku po řece, procházku městem a návštěvu památek ve Varanasi a do textilní přádelny. Náš místní průvodce nás bere na pozdní oběd do malé restaurace. Opět nočním vlakem se přesouváme z Varanasi do Jhansi, ale ihned pokračujeme autobusem do historického města Orcha na řece Betva. Nocleh máme v Khajurahu, prohlídku jeho památek s erotickými řezbami na chrámech uskutečňujeme druhý den. Večer z Jhansi odjíždíme vlakem do Dillí. Opět dáváme věci do hotelu a po snídani dokončujeme již třetí prohlídku dalších objektů v Dillí a to pěšky kolem vládních budov a následně Gurudwara Templu. Toto je náš poslední den v Indii, večer po večeři přesun na letiště a po půlnoci odlet opět přes Vídeň domů.

Jelikož v Indii jsou tři nejrozšířenější náboženství hinduismus, buddhismus a islám, ženy chodí podle toho oblékané. Mnohé Indky se zdobí množstvím šperků na rukou i nohou a rovněž se malují hennou. Muži zase nosí různé pokrývky hlavy, dokonce nám předvedli uvázání turbanu ze 16m dlouhé látky. Na hlavách ženy a děti nosí hlavně nádoby s vodou, nejen muži pak různé zboží. V Indii jsou svatí muži a opět podle toho, jaké náboženství vyznávají, vypadají podle toho, někteří jsou pomazáni popelem a někteří chodí pouze s kusem látky přes bedra. Na památkách jsme potkávali lidi hezky oblečené, zřejmě byli ze středních vrstev a mládež ve školních uniformách. Na ulicích měst bylo ale množství žebrajících dospělých a hlavně dětí od nejútlejšího věku (některé děti byly hrozně zanedbané). Dětský kočárek v Indii neuvidíte, děti se pouze nosí na rukou. Zajímavé je, jak lidé sedí na zemi, čapí, ale zadnice se země nedotýká, mě by za chvíli bolely nohy.

Ještě poznámka k Dopravě, ve městech je to přímo příšerné, platí pravidlo jeď jak umíš a hlavně trub. Do kdekteré mezerky třeba mezi dvěma auty se ještě vleze rikša nebo motorka. Naši řidiči by v tomto způsobu Dopravy byli úplně bezradní. Ale v Dillí je někde Doprava řízena a policista stojí třeba v "altánku" uprostřed křižovatky. Dalším pro nás nepochopitelným jevem je rozvod elektřiny, jsou to přímo pletence drátů, EU by jim dala co proto. V některých památkách se nesmělo fotit, v některých se za fotoaparáty a kamery muselo platit a někde jste si nemohli vzít vůbec nic. Výhoda byla, že věci, které u vás našli, jako zapalovač, mobil nebo náhradní baterie do fotoaparátu se mohly uložit do trezoru. Byly prováděny přísné kontroly, jako na letištích.