Irák

Irák

Cesta do Iráku nebyl čistě nápad z mojí hlavy, respektive jak se tam dostat. Na mojí cestě po Sírii jsem se ve městě Alepplo seznámil s mladým Američanem, který týden předtím než jsme se potkali v Iráku byl. Tato možnost navštívit Irák ještě v době konfliktu a bez turistů mě velice zaujala. Vyzvídal jsem od Andrea všechny možné informace co jen šli se dozvědět.

Přemýšlel jsem nad myšlenkou navštívit Irák celí den. Rozhodl jsem se jisté riziko podstoupit. Jelikož hranice Sírie s Irákem nejsou pro turisty otevřeny a jediná možnost vstupu do Iráku pro turisty je pouze na severu a to z Turecka. I přes nekonečný konflikt Turecké armády a Kurdské strany Práce(PKK).

Takže jsem se musel přesunout ze severozápadu Sírie na severovýchod. Trvalo to den a půl než jsem se do Iráku z Aleppa dostal a to na hraniční přechod Zacho. Nejdřív se musíte dostat do Tureckého městečka Silope. Tam se dostanete ze všech větších měst v Turecku. Jak vystoupíte z busu, v mém případě dolmuše, začnou vás odchytávat taxikáři a nabízet cestu do Iráku. Hraniční přechod je vzdálen od Silope 11 km a taxikáři začali na ceně 50 dollarů. Já jsem cenu stlačil na deset dollarů, ale dalo mi to práci.

V autě bylo už jedno volné místo a tak potřebovali někoho aby se akce mohla rozjet. Na Turecké straně hodně moderní hraniční přechod s duty free shopem. Chaoticky parkující taxikáři tlačící se u okénka s celníkem a našimi pasy.

Podobná situace nastala na Irácké straně s tím, že tam mají čekárnu prostornou a podávají všem návštěvníkům mátoví čaj. Jednoduchost vstupu na této Turecko-Irácké hranici pro turisty je ten, že nemusíte mít předem zajištění vízum. Dostanete ho na hranici.

Turecké taxíky nemohou jet dále než na Iráckou stranu přechodu. Odtud si můžete vzít taxi, až do Mosulu a z Mosulu pokud máte povolení až do Bagdádu. Já jsem se nechal odvézt do města Dohuk. Mělo by tam žít přibližně 100 000 obyvatel. Město leží v údolí a je obklopeno skalnatými kopci a ty stojí za to si na ně vyšlápnout. Výšlap může být i na celí den, protože kopce jsou propojeny jedním hřebenem.

Cesta ze Zacho do pětašedesáti kilometrů vzdáleného Dohoku stála 20 000 Dinárů. Opravdu reálná cena tohoto úseku je 32 000 dinárů a je jedno kolik vás v autě sedí. Nechte se zavést do centra města, kde je koncentrace obchodů, restaurací a levnějších hotýlků. Kvalita je podle ceny. V jednom hotelu jsem mohl mít dvojlůžko za 20 dollarů. V dalším čtyř lůžko za 15 dollarů. Nakonec jsem zvolil třetí možnost v čtyř lůžkovém s místníma za 5000 Dinárů na noc. Počítejte s tím, že záchody jsou na chodbě a koupelna taky a že se musíte polévat kyblíkem vlažné vody. Ale zato máte na pokoji satelitní TV s americkými filmy.

Další ceny uvedu, snídaně-čaj, tři vajíčka natvrdo a kopa chleba 4000 Dinárů. Oběd-půlka kuře, rýže, polévka, salát, chleba a čaj 7000 Dinárů. Obdobně vypadající večeře, ale v jiné restauraci 5000 Dinárů.(1USD=1250D)

Ještě jedna informace. Po příjezdu se musíte do deseti dnů registrovat na policii. Já jsem to neudělal a to se mi stalo osudné. Vydal jsem se na denní výlet do hor a na půli cesty jsem byl zadržen silniční kontrolou a předveden na policejní stanici a po zjištění detailů a výměně názorů poslán spět do Dohuku.

Pokud budete chtít do Iráku alias Kurdistánu opravdu jet, vybavte se Kurdštinou. V krajním případě můžete použít Arabštinu u turisty to bude tolerováno. Jinak nejsou Kurdové s Araby kamarádi.

Většina populace jsou muslimové, ale setkal jsem se i s křesťanem. Znalost angličtiny u místních je mizerná, ale myslím si, že se to bude zlepšovat s větší návštěvností turistů.