Jak jsem jel do Řecka III.

Cestopisy

Moudrý Aristoteles v Soluni • Fotografie (3) • Foto: GRAZER

Vstoupit do fotogalerie (3 fotografií)

Uličky starého Skopje

Cyril a Metoděj přišli právě ze Soluně

Vstoupit do fotogalerie (3 fotografií)

Pokračujeme Makedonií. Skopje, metropole země, svým prázdným nádražím nepůsobí příliš přívětivě. Bývalo tady takového pohybu. Ty dálkové rychlíky z Němců do Helady! A vlastně jsem měl tenkrát velké štěstí. Totiž zanedlouho Řekové zrušili, šetříce, všechny mezistátní vlaky. Před nedávnem je sice opětovně obnovili, zda se sem však budeme moci podívat lehátkem od nás, je otázkou spornou.

Lehátko na sedačku, takovou operaci po včerejším školení zvládám hravě. A samozřejmě rád vypomáhám I vedle, u Slovenek. A cesta se vleče, neubíhá ani zbla. Zakrátko to bude celých 24 hodin, co jsem nastoupil. Trocha té poutě ubyde při Pamukovi, trocha v družném rozhovoru. No, po poledni si žádám jedno vychlazené. Za euro mám, sice kozla, ale mám. Průvodkyně je vybavena. Ovšem, jak to bude zvládat zpět? Dobírá zásoby z města našich věrozvěstů?

Uličky starého Skopje • Foto: GRAZER

Jedeme teď ve stístěném kaňonu jakéhosi vodního toku. Samý oblouk (pro neželezniční: zatáčka), pomalá jízda a skřípění kol (a zubů z délky cesty u některých, že). Konečně v Gevgeliji. A velice prosím o štempl. Krásně se tam vyjímá, na listě pasu hned u fotky držitele. Toho vysvětlování pak. Žial tužku, co jsem půjčil kontrole na nový formulářík pro vstup do země (viz první díl), mi nevrací.

A kolo kolo míjí. Vjíždíme na řeckou půdu (byť jsme Makedonii neopustili, proto to místní neodpustili Makedonii). Stanice zove se Idomeni. A řecká lokomotiva je tak veselá, v krásných a svěžích barvách. Nezapoměňte na časový posun. Hodina plus, hlásí znalejší. Teď už jen málo temp, bychom dojeli štastně a dobrého rozpoložení. A o tři hodny oproti jízdnímu řádu, ale 26 a 29 hodin už takový rozdíl není. Stejně co o siestě v Řecku?

Poslední aktualizace: 17.9.2014

Jak jsem jel do Řecka III. na mapě