Jak jsem v Českém středohoří poznal nepoznané.
Dospěl jsem k rozhodnutí, že bych se měl zase podívat do míst v Českém středohoří, kde jsem ještě nebyl. Možná to zní trochu zvláštně ode mě, rodného středohorce, ale přeci jenom se tu ještě nachází dost míst, kde moje noha, ani můj bicykl ještě nebyli.
Byl jsem rád, že se po několika deštivých a chladných dnech udělalo zase hezky. Tedy alespoň tady u nás. Využil jsem toho a sednul na můj bicykl a vyrazil se opět někam projet. Můj plán bylo navštívit docela dost teréně náročné území od Třebívlic přes Skalici atd. Převýšení jsou tu docela slušná, nevím přesně kolik, ale můj bicykl a mé nohy to poznaly naplno.
Vyrazil jsem opět ze svého bydliště ve Velemíně a jako první můj cíl byla obec Třebívlice. Zastavil jsem se zde podívat na hrob naší rodiny (z babiččiny strany), dal jsem kytku na pomník a zapálil svíčky a pak sem se odtud vydal poznávat místa nepoznané. Z Třebívlic jsem jel do vsi Staré. Sem to bylo ještě, co se týče stoupání, celkem v pohodě, ale ze vsi Staré do Skalice už začala pořádná zábava v podobě prudkého stoupání. Ale co, už jsem zvyklý na nějaké ty kopce, tak jsem se touto situací nenechal rozhodit, přehodil jsem na lehký převod a při průběžném kochání krajinou jsem pomalu stoupal nahoru. Skoro celou dobu mi po pravé straně dělala společnost dominantní Solanská hora (638 m.n.m.). Jenže to mé kochání se mi málem neoplatilo. Chvíli jsem této činnosti věnoval více pozornosti, než situací před sebou a najednou jsem se málem ocitl ve škarpě. Naštěstí jsem to včas ještě ukočíroval. I když je České středohoří krásné, je dobré, když člověk řídí nějaký dopravní prostředek, motorový i nemotorový, aby se včetně kochání krajinou věnoval hlavně řízení, protože určitě je lepší být naživu, než to druhé, nemusím psát, co.
Tak jsem se pomalejší jízdou dostal až do vsi Skalice, kde mě na chvíli čekalo i malé klesání, ale pak dále jsem opět musel zase stoupat. Už to ale nebylo tak hrozné. Ovšem to ,,vydrápání se“ až sem nahoru se vyplatilo. Od Skalice se tu rozprostírají hezké výhledy do kraje. Výhledům tu ale opět dominuje Solanská hora. Co je ale také hlavní, je tu klid a provoz téměř žádný. Při mé další jízdě od Skalice směrem na Kocourov po silnici podobné nějaké polňačce jsem se dostal na začátek klesání. Mě tu ale místo klesání opět zaujaly překrásné výhledy. Můžete zkusit uhodnout, kdo se objevil přede mnou. Hradišťany (752 m.n.m.), druhá nejvyšší hora Českého středohoří. Kromě Hradišťan se na mě dívala i Lipská hora (689 m.nm). Její tvar je velmi podobný tvaru nejvyšší hory Českého středohoří Milešovce. Dále jsem viděl i Lovoš a v dáli se z mlhoviny vynořovaly dokonce Krušné hory.
Ale zase jedu dále. Dostal jsem se na křižovatku, směry byly dva, buď Doprava na Lhotu, nebo doleva na Šťěpánov. Chvíli jsem zaváhal, ale pak mě došlo, že na Šťepánov by to taky šlo, ale pořádně bych si zajel. Tuhle oblast si zase nechám na příště. Rozjel jsem se tedy Doprava na Lhotu a pomaleji, chvíli i rychleji sjížděl dolů. Dorazil jsem do Lhoty, pořídil nějaké snímky a pokračoval ve sjezdu. Ovšem stejně jsem několikrát zastavoval, abych si zvěčnil úžasnou krajinu Českého středohoří. Ještě jsem projel ves Mrsklesy a pomalu jsem se dostal do míst, kde už to moje maličkost zná. Můžete opět hádat, kdo se mi začal po mé levé ruce objevovat. Přece paní královna Milešovka. Asi si řekla, že jsem ji při mém dnešním výletě zanedbával, tak se musela ukázat, abych nezapomněl, že se na tomto světě také nachází.
V cestě se mi vyskytla další křižovatka, mohl jsem jet do Vlastislavy, nebo přímo do Velemína, ale já jsem vybral směr Milešov a to proto, že jsem se chtěl v rámci možností ještě rozhlédnout po okolí. Bezpečně, tedy ze silnice a ne ze škarpy. Tak se při mé jízdě pomalu přibližovaly kopce, jako Lhota (571 m.n.m.), Ostrý (553 m.n.m.) a samozřejmě Milešovka.
Blížil jsem se už pomalu k závěru mého výletu, ještě, než jsem sjel serpentýnami do Milešova, jsem udělal snímek této vesnice i s Milešovkou a hory Kletečné. Potom jsem tedy vyrazil dolů a vydal se domů do Velemína. Opět jsem zase poznal nová místa v Českém středohoří, o kterých jsem věděl, ale až do tohoto výletu jsem je nenavštívil. České středohoří je prostě úžasná oblast a těch krásných míst a výhledů se tu opravdu vyskytuje mnoho. Můžete se o tom přijet přesvědčit i vy.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut