Jak jsme místo v Kremnici skončili nejdřív v Bojnicích….

….aneb, Kremnici jsme stejně našli.

Předposlední den mé červencové dovolené roku 2015 jsem využil nabídky mého příbuzného Ivana na jeden ,,trochu“ větší výlet. Že to ale nebude výlet jen tak obyčejný, z nás dvou nikdo neměl ani tušení.

21.7. 2015 byl opět jeden z těch dní, kdy člověk z vedra málem ,,leknul“, ale v tomto létě to nebylo nic výjimečného, takže jsme se s Ivanem vybavili dostatečným množstvím tekutin a vyrazili jsme na náš výlet do Kremnice.

Cesta až do Banské Bystrice probíhala v pohodě, ovšem jak jsme najeli na dálnici, dobrodružství na sebe dlouho nenechalo čekat. Podle mapy sjezd na Kremnici měl být někde kolem Zvolena, takže ne nějak daleko, jenže ,,měl“. Jediné, co jsme stále s Ivanem viděli, byly ukazatele na Žiar nad Hronom, Martin, ale Kremnica, jako by se do země propadla. To už Ivan nevydržel a sjeli jsme na dalším sjezdu, kde Ivan následně zjistil, že jsme od Kremnice o dost dál, než jsme chtěli a už podle poznání, kde jsme, Ivan rozhodl, že se pojedeme podívat na zámek Bojnice, který už nebyl tak daleko. Změna tedy slušná, ale příjemná, protože návštěva zámku Bojnice byla také mým snem.

Po nějakém čase jsme dorazili do Prievidze, kterou jsme projeli a aniž bych to pořádně postřehl, najednou jsme byly v Bojnicích, neměl jsem totiž až do této doby tušení, že Prievidza a Bojnice jsou téměř spojené, zase o něco chytřejší. Projeli jsme alespoň dle mě hezké bojnické náměstí, odkud na nás už koukal Bojnický zámek a za chvíli jsme stupali k parkovišti nedaleko zámku, kde jsme auto odstavili a dál už museli pouze po svých. Chtě nechtě jsme prošli tržištěm, kde to byl samý stánek hlavně s lázeňskými oplatkami- nechápali jsme s Ivanem, jak se tolik stánků s tím samým může uživit.

Průchod tržištěm jsme přežili i s našimi peněženkami bez úhony, takže jsme se mohli úspěšně pustit do prohlídky Bojnického zámku. U pokladny jsme zakoupili vstupenky- cena mě ze začátku šokovala- 8 Euro za dospělého, ale po následné prohlídce zámku jsem usoudil, že cena vstupenky byla přiměřená.

Po koupi vstupenky se nás ujala příjemná mladá průvodkyně, která, jak už to bývá snad na každém zámku, či hradu, začala vyprávět o stáří a dějinách hradu, majitelích zámku atd. Přiznám se, chvílemi jsem výklad ani nevnímal, protože jsem byl zaujat krásou tohoto zámku, zejména dřevěnými vyřezávanými stropy, stěnami aj. Vyřezávané věci mě vždycky fascinovali, takže toto mě nemohlo nechat chladným. Ovšem na tomto zámku je toho dost, co návštěvníka této velké památky zaujme, takže, i když hlavně s prvopočátku může návštěvníkovi délka prohlídky- něco přes hodinu, připadat dlouhá, následně mu to ani nepřijde.

Co mě na tomto zámku též zaujalo, jsou pěkné výhledy do okolí, takže nejen, že mám nafocen vnitřek zámku, mám dokonce nafocené i okolí této krásné památky z nadhledu, což na jiných památkách jsem zatím moc nezažil, protože okna bývají od dělících šňůr celkem daleko, což na Bojnicích není, zde jsou šňůry oddělující prostor, kde se můžou návštěvníci pohybovat, pěkně blízko u oken, takže jsem po natažení rukou mohl z okna udělat několik snímků okolí zámku z výšky, ač se to nejspíš nesmí, průvodkyně nic proti tomu nenamítala a očividně jsem nebyl sám, kdo si nějaké snímky přímo s oken pořídil. Když to shrnu, prohlídka se mi líbila nadmíru, Bojnický zámek je opravdu hezká památka.

Po prohlídce zámku v Bojnicích jsme se s Ivanem pustili do druhé ,,etapy“ našeho celodenního výletu, cesty do Kremnice, nechtěli jsme se totiž vzdát toho, že by jsme toto město nenavštívili. Nejdříve jsme se stavěli v infocentru na bojnickém náměstí, abychom zjistili, kudy se do Kremnice z Bojnic dostat, ovšem nepochodili jsme, protože paní v infocentru nám neporadila, protože měla neprovozní počítač, takže nám s Ivanem nezbývalo, než se opět řídit vlastním instinktem a hledat.

Z Bojnic a následně z Prievidze jsme se nakonec ,,vymotali“ a následně se už ke ,,slovu“ dostala automapa, v které jsme s Ivanem vzájemně hledali, kudy jet, tato spolupráce nakonec přinesla to pověstné kýžené ovoce a po delším hledání jsme konečně uviděli na směrové ceduli vytoužený název Kremnica. Cesta tedy do tohoto města byla už jednoduchá.

Když jsme dorazili konečně do Kremnice, hned jsme se pustili do hledání náměstí, kde se nachází i mincovna, respektive její muzeum. Na náměstí Ivan odstavil auto a rovnou jsme zamířili do mincovny, ovšem čekal nás pořádný šok, poslední prohlídka muzea byla v cca 11:00h! No to nás s Ivanem málem odrovnalo, v hlavní turistickou sezónu a poslední prohlídka muzea v tak brzký čas. A aby toho nebylo málo, někdy v půl druhé odpoledne se nám nepodařilo najít místo, kde si dát něco teplého do žaludku, to už bylo moc. Je až podivem, že bylo otevřené alespoň infocentrum, zázrak na druhou. Ještě že samotné centrum města je krásné, to náměstí na mně udělalo pěkný dojem, ovšem to bylo asi tak vše, co na nás s Ivanem udělalo kladný dojem.

Po této nevydařené návštěvě jsme se s Ivanem raději sebrali a vyrazili jsme na zpáteční cestu. Ta byla také veselá, protože každou chvíli jsme naráželi na rekonstrukci veřejné komunikace, ale mě to ani moc nepřekvapuje, ono ty opravy prostě asi k letním prázdninám už patří, opravit se to někdy musí, pokud chceme jezdit po kvalitnějších komunikacích.

Po tom všem, co jsme s Ivanem zažili při našem celodenním výletě, bych to ohodnotil poměrně kladně, mohl bych být pořádně naštvaný po tom zážitku z Kremnice, ale proč, mě udělalo radost, že jsme, i když neplánovaně, s Ivanem navštívili Bojnický zámek a to mě udělalo velkou radost, byl to jeden z mých hlavních turistických cílů, navštívit tento krásný zámek, akorát jsem nevěděl, kdy to bude, že už toto léto, by mě ale nenapadlo, občas zabloudit se oplatí. A co se týče Kremnice, pevně věřím, že příští návštěva tohoto krásného města proběhne lépe, než při první návštěvě.