Jarním Kokořínskem do Mšena

Jarním Kokořínskem do Mšena

Je poslední týden března a počasí zase výletům přeje. Tak jsme si s kolegou vymysleli Kokořínsko. Vlakem je poměrně dobře přístupné z Liběchova.

Takže tam vystupujeme z vlaku v devět hodin a jdeme po staré silnici podél kolejí do města. Počasí typicky jarní, je hezky ale teplo nás zatím nerozmazluje. V Liběchově na kraji náměstí studujeme chvíli rozcestník a dáváme se po zelené proti proudu Liběchovky kolem Boží vody se sádkami a na rozcestí u Malého Hubenova. Zelená tu pokračuje rovně podél Liběchovky, my odbočujeme Doprava do Želíz se žlutou. Ta kopíruje silnici do Dolní Zimoře s výhledy na okolní chaty a pískovcové útvary a skály.

Za Dolní Zimoří na rozcestí jdeme cestou lesnatým údolím kolem pískovcových skal k rozcestí Zimořský důl. Odtud po modré Truskavenským dolem ke Kokořínu. Tady má cesta podobný charakter, jen je občas trochu zastíněná a sevřenější.

Na rozcestí Truskavenský důl Doprava po silnici a pozvolným vytrvalým stoupáním až ke vsi Kokořín. V Kokoříně chvíli odpočíváme na návsi na lavičkách a svačíme z vlastních zásob. Pak pokračujeme po silnici směrem ke hradu. Na konci obce míjíme jednu z restaurací pana Kroužka, Truhlárnu. Je to restaurace s galerií a přiznám se, ze jsem dosud o ní nevěděl, snažím se informaci zasunout do paměti ale příliš velkou naději tomu nedávám.

Na silnici za obcí mi ale bliká červená, vzpomínám si že tam bývala třešňová alej a ještě před pár lety jsme si tam s kamarády pochutnávali na zralých třešních. Teď v trávě pařezy a nové okrasné stromky, vypadá to na jeřabiny. Barva plodů je tedy zachována.

Pokračujeme serpentinami k hradu, z vyhlídky fotíme a kolega Karel točí, vlastně cvičně zaznamenává průběh dnešní expedice.

Od hradu sestupujeme k rozcestí Kokořín – dolina s hotelem Kokořín a rozcestníkem do čtyř stran. My se vydáváme po červené směrem ke Kokořínskému dolu s vidinou krátkého posezení v hospodě u Grobiána.

Leč vše marno. Je všední den a Grobián má v březnu jen pátek a víkendy.

Neztrácíme dobrou náladu – teď si vlastně pozdě uvědomuju že jsem zapomněl napsat že jsme čtyři, jedna členka a tři členi našeho All Starc Teamu – a vracíme se kousek zpět na žlutou k Hradsku.

Odbočujeme doprava ze silnice a stoupáme lesem soutěskou obrostlou mechem po strmém kamenném schodišti s několika odpočivadly zasypaným spadaným loňským listím a po nějakých tři sta metrech vystoupáme až ke kapličce sv.Jiří.

Odtud už jen pár metrů na planinu a polní cestu ze které je vidět kostel sv.Jiří v Hradsku.

Procházíme vsí a za ní pokračujeme po silnici, žlutá odbočuje ke Kočičně a vrací se do Kokořínského dolu. Pak už jen po silnici přes Sedlec (i tady bývala hospoda, odpustím si poznámku o loňských snězích, nebo sněhách) a ke Mšenu. Před Mšenem přes nepříliš jasnou viditelnost výhledy na Vrátenskou horu a v dálce i Bezděz. A ve Mšeně další zrušená restaurace, nicméně na náměstí restaurace U zlatého lva zachraňuje situaci, máme ještě necelou hodinu čas na závěrečné kafe a pivo.

Potom nás čeká poslední kilometr k nádraží a dlouhá cesta osobákem, respektive dvěma k domovu. I když trasu už všichni známe, hezká nenáročná procházka jarním Kokořínskem určitě pro nikoho z nás nebyla zklamáním. A počasí na jedničku s hvězdičkou, co víc si přát.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy