Jaro na Bítově – 1. den: příjezd do Bítova, i když silně komplikovaný

Ota dostal ke kulatinám od syna poukázku na ubytování i stravování v penzionu U Tesařů, který je součástí Hasičského pivovaru Bítov. Do této oblasti jezdíval jako dítě s rodiči, zde prožil kus svého dětství a zde se mu vždy líbilo. My jsme se tam spolu zastavili před 7 lety, hlavně proto, že je tam rozhledna. Tu jsme nemohli vynechat. V pivovaře jsme se tehdy najedli. Vše ostatní jsme vždy vynechali s tím, že bychom tam někdy chtěli pobýt delší dobu. Je tu spousta zajímavostí. Teď nám to tedy vyjde.

Na autovýlety vyrážíme zpravidla po Zmrzlících. Proto jsme pro tento pobyt zvolili začátek května. Pravidelně 1. května je v Plzni ve Chvojkových lomech bigbeat Milník času, kde se za odpoledne a večer vystřídá cca 7 kapel. Tam Ota nemůže chybět a zpravidla chodím s ním. Je to bráno i jako setkání kamarádů po zimních měsících. Další den jsme si nechali na odpočinek a balení a ve středu dopoledne odjíždíme.

Naše spací autíčko nechávame ještě odpočívat, jedeme vlakem a pak autobusem.

Z Plzně chceme jet vlakem v 10 hodin. Tento čas nevolíme kupodivu proto, že se nám ráno nechce vstávat. Důvod je prozaičtější. Od tohoto vlaku je nejlepší spojení. V Jindřichově Hradci máme 17 minut na přestup na autobus, v Dačicích 5 minut. Doufáme, že to vyjde. V půl 3 bychom už mohli být v penzionu a v pivovaře.

Jenže situace se trochu zkomplikovala již o týden dřív. Tentokrát se nám vyplatilo, že kupujeme jízdenky předem v e-shopu ČD. Přišel mi mail, že je výluka a že z Plzně do Nepomuku se jede autobusem s odjezdem už v 9,35 hodin. Ještě den předem jsem dostala SMSku s touto změnou. Bylo to fajn, že nás upozornili. Nevím, zda by mne napadlo si den předem zkontrolovat čas odjezdu. Asi by nám vlak ujel a tím pádem i navazující autobusy. Takhle jsme s tím počítali, na nádraží byli včas a odjíždíme v 9,30 hodin již prvním ze 3 přistavených autobusů.

V Nepomuku jsme v pohodě přestoupili na zde čekající vlak a dle jízdního řádu odjeli.

Spokojenost netrvala dlouho. Na první zastávce jsme nabrali zpoždění 10 minut, abychom se na jednokolejce minuli s protijedoucím vlakem. Ota je pravidelně ráno v den odjezdu nervózní, tady to vrcholí. To už vidí, že nám navazující autobus ujede. Další spoj jsem nenapsala, takže je přesvědčen, že už nic nepojede.

Nejdřív to vypadalo, že to dobře dopadne, zpoždění se zkracovalo. Jenže dnes se ty dráhy proti nám spikly. Vlak zastavil cca kilometr před nádražím v Českých Budějovicích a vypadalo to, že hned tak dál nepojede. V Budějovicích vypadlo zabezpečovací zařízení. To už je jasné, že autobus nestačíme. Takto vzniklé hodinové zpoždění nám zhatilo všechny plány.

Problém je v tom, že další spojení autobusem za moc nestojí. Jet podle plánu přes Dačice je asi s 5 přestupy s dojezdem v půl osmé. Nakonec volíme cestu přes Telč, jen se dvěma přestupy a do Bítova dorazíme stejně. Autobusy na sebe vůbec nenavazují. Hlavní je, že to bude dnes. Jen odpolední procházku zrušíme.

 
Jenže na autobusovém nádraží v Jindřichově Hradci je to zoufalé. Čekárna s informacemi je vzdálená a schovaná. Kdyby nás na ni neupozornili řidiči linek, od kterých jsme sháněli informace, nenašli bychom to.

Ještě ve vlaku jsme si našli autobus v 15,05 hod, ale ten tu nikde napsaný není. V infu jsme se dozvěděli, že je to dálkový autobus FlixBus, který skutečně na stanovištích napsán není, ale že preferují nákup jízdenek po internetu. V autobuse je prý jízdné výrazně dražší.

Další autobus má jet v 15,45, ale ze zastávky Sídliště u nádraží. Cesta tam trvá 15 minut, času máme dost, jdeme se tam podívat. Autobusovou zastávku jsme našli, jenže tam je vyvěšena jen jedna trať (ve skutečnosti jich tudy projíždí víc) a podle tohoto jízdního řádu už dnes nic do Telče nejede. Teď začínám být nervózní i já. Vracíme se zpátky na autobusové nádraží. Je nám už jedno, kolik to bude stát, hlavně ať už sedíme v autobuse a jedeme správným směrem. Je 15,15 – autobus nikde. Je 15,20 – situace je stejná. Nic nepřijelo ani v 15,30 hodin. To už začínáme uvažovat o tom, že se vrátíme do sídliště. Už jsme na odchodu, když autobus konečně přijíždí – se skoro půl hodinovým zpožděním. Honem rychle se vracíme a konečně jedeme do Telče – platíme každý 100,- Kč, ale jedeme v pohodlném autobusu, dokonce naše zavazadla nám uložili do zavazadlového prostoru.

V Telči to známe, cca 10 – 15 minut je to do pivovaru Trojan. Čekám na nádraží, Ota jde koupit petku piva. Jsme řádně žízniví. Tolik pití jsme s sebou neměli. Svačinu jsme snědli v Budějovicích, pití jsme dopili o chvilku později.

Vrací se včas, ještě jsme zvládli to pivo vypít. Žízeň jsme zahnali, autobus nás doveze do Vysočan - do Bítova je to 4 km. To už jsme domluveni, že tam pro nás přijede paní Tesařová, majitelka pivovaru a penzionu, abychom tam nemuseli čekat další hodinu na autobus. Už toho cestování máme dost. Jediná výhoda byla, že je docela teplo a neprší.

Konečně před 7. hodinou dáváme věci na pokoj a ihned odcházíme do restaurace. Vaří jen do půl osmé. Dáváme si polévku, pivo, Ota samozřejmě víc, já jen jedno a navrch sladkou tečku. Mají tady nádherně vypadající dorty za hodně rozumnou cenu. A jsou vynikající.

Až pak se jdeme zabydlet, na pokoji to urovnat a konečně jsme spokojení a klidní. Pokojík není velký, ale je tu vše, co potřebujeme. Na chodbě je i společná lednice. Místo procházky máme televizi. Zítra si to snad vynahradíme.

Jaro na Bítově – 1. den: příjezd do Bítova, i když silně komplikovaný na mapě