Javorná, Hadí vrch a trek nad Křemelnou

Tenhle vandr jsem si užil. Na moje narozeniny mi totiž přišli popřát jako první dva strážci Národního parku Šumava. Přímo do stanu ke Křemelné a už v půl šesté ráno. Místo Happy Birthday ale citovali nějaký podivný, bezduchý zákon, za což si vzali 200,-Kč. Udělali mi tím opravdu velkou radost! Slíbil jsem jim, že o nich na oplátku něco hezkého napíšu a tak to i činím.

Horažďovické Slavnosti kaše

Jelikož naše cesta na Šumavu vede přes Horažďovice zrovna v době zahájení zdejších Slavností kaše, děláme si krátkou zastávku právě zde. Společně s kamarády tak na zdejším malém, ale hezkém náměstí vnímáme vůně nejen kaše, která se stále ještě vaří v hrncích, ale i klobás a pečeného selátka.

Historické slavnosti se konají každoročně jako vzpomínka na obléhání města Horažďovice, při kterém v roce 1307 zemřel český král Rudolf Habsburský, přezdívaný jako Král kaše. Můžete zde tak shlédnout a zaslechnout rachot palných zbraní v průřezu od středověku do Třicetileté války, ladnost soubojů a tanečnic. Jako výstrahu pro všechny nepoctivce a lumpy je provozována mučírna.

Javorná a Hadí vrch

Po osvěžující kulturní vložce projíždíme Sušice, Petrovice a přes Hlavňovice stoupáme na Keply. Tady je místo, ze kterého hodláme vystoupat na vrchol Javorné.

První kroky ještě v žaludku tíží kousky prorostlého selátka, kterému se nedalo odolat, ale lesní cesta nám je nápomocna dosáhnout slušnou nadmořskou výšku. Po těžební technikou protažené odbočce se snadno dostáváme až pod vrchol hory.

Chvíli zkoumáme ústí Bastlovy štoly, která rychle mizí hluboko v podzemí, a vytěženým lesem zanedlouho dosahujeme vrcholovou plošinu. Tady nám docela trvá nalezení, mezi mladými smrčky dobře ukryté, červenobílé triangulační tyče. Ve vrcholové knize není celý červen jediný zápis. Asi nejsme sami, kdo má s dohledáním práci. Rozhled je minimální, co nás však zaujme, je vrchol Svatoboru, v jehož pozadí kouří temelínské věže.

Po sestupu pokračujeme směrem k Hadímu vrchu. Jeho, vojsky dříve udržované, bezlesé temeno již začalo zarůstat smrčky a nálety dalších dřevin. Přistoupilo se proto k chovu jalovic, které spásáním trávy pomohou zachovat jedinečnou faunu i flóru zvláštního vrchu. V dohledu je celé panorama této části Šumavy. Vidíme Poledník, Ždánidla, Polom, Velký Javor i Pancíř.

Při návratu začíná slabě pršet. Přesto měním dlouhý zoom objektiv za makro a fotím krásnou orchidej i další květy.

Silnější déšť i fůra času nás donutí přejet směrem na Prášily. Než dojedeme nad Křemelnou, znovu vysvitne slunko. Proto od parkoviště Zaparkuj a jdi, jdeme ke Křemelné, kde se nakonec rozhodneme zůstat přes noc. Do ní ale chybí ještě dost hodin a tak s plnou fotovýbavou pokračujeme procházkovým tempem kolem Frauenthalu. I tady se na druhé straně řeky pasou krávy. Pochybnosti, že zcela nahradí pásy tanků a dalších vojenských vozidel, které zde udržovaly bezlesou krajinu, jsou asi na místě.

Nádherné meandry Křemelné, u Frauenthalu kupodivu nejsou l. zónou NP a tak se zde můžeme pohybovat dle libosti. Pomalu obcházíme celé údolí a já využívám možností nasazeného širokého objektivu.

Večer jdeme pro stan a nějaké jídlo k autu a piknikujeme přímo u břehu řeky, v místě, kde je brod. Ze stopy nějakého těžkého vozidla vidíme, že je i dnes používaný. V okolí se bohužel projevila postupující kůrovcová kalamita a tak se na několika místech občas těží.



Stavíme stan na návrší, pod statné a zdravé smrky, nedaleko brodu. Kolem osmé večer přijíždí dvě čtyřkolky a chtějí zjevně přejet Křemelnou na druhou stranu. Po minulých mohutných deštích je proud docela silný a tak si to po chvíli rozmyslí a odjíždí zpět. Dohadujeme se, jestli nás viděli a svorně nadáváme nad jejich drzostí jezdit po národním parku a ničit zdejší krajinu. To, co se dovíme brzy ráno, by nás v tuto chvíli ani ve snu nenapadlo.

Nedobrovolný budíček u Křemelné

Ranní probuzení je skutečně nečekané. Když kolem půl šesté slyším "Dobrý den, otevřete stan, prosím", ani nechci věřit svým uším. Dost dlouho mi trvá, než si urovnám v hlavě myšlenky a vyhlédnu ze stanu. Před očima se mi hned objeví nějaký průkaz a slyším: "Pro porušení zákona paragrafu 114, článek ..., vám udělujeme pokutu ve výši 300,-Kč."


Jsem si vědom toho, že je táboření v NP zapovězeno nějakým nesmyslným zákonem a ani moc neprotestuji. Naopak na sebe prozrazuji, že na Šumavě mám za desítky let vandrování asi 1 000 přespání, většinou pod širákem.

"Kdybyste neměli postavený stan, řešili bysme to jen domluvou. Takhle to bude za 200, souhlasíte?" zlevňuje sazbu a dožaduje se občanky.

"Včera večer sem přijely dvě čtyřkolky a vjely do půlky řeky" snažím se dát najevo to, že zatímco po nás, až odejdeme, nevznikne přírodě žádná škoda, po jiných ano.


"Na jedné jsem jel já" uzemňuje mne "Chtěl jsem jen zjistit, co tudy jelo za auto. Jeli jsme z off-roadu v Sušici." tvrdí a odkazuje na širokou stopu, která vede přes brod na druhou stranu Křemelné.

Ptám se, jestli tolik vadí naše přespání, když tady na Frauenthalu dříve bydlela spousta lidí a dnes se za řekou pase stádo krav.

Řeč se stáčí i na nouzová nocoviště, místa, kde je povoleno nocovat ve stanech. "O prázdninách jsou ale stejně všechny plné..." zakončuje jeden ze správců parku a přidává vlatní kritiku nedomyšlených míst o normované velikosti 8 m × 8 m.


Všechny vandráky, čundráky, trampy, či jak ještě můžeme nazvat ty pravé milovníky přírody, jistě nelze spoutat prostorem, kde se stan na stanu, hlava na hlavě, pokusí jaksi nouzově přespat. Tohle je jim cizí, nedůstojné, trapné. U většiny nocovišť navíc není v dosahu ani pramenitá voda, často chybí přístřešek i místo k obyčejnému večernímu posezení.

Rozdělávání ohně je na nich také samozřejmě zakázáno. Pro turisty, kteří jsou zde bráni spíš jako obtížný hmyz, to skutečně není velký přínos. Podle mého názoru dobrá myšlenka vzala za své špatnou realizací. Stálo by za úvahu, podívat se jak přenocování řeší za našimi hranicemi. A nemusíme chodit daleko. Na Slovensku (Nižná Klaková na Muránské planině i mnohde jinde) mají v národních parcích postavené velké dřevěné sruby, venkovní ohniště, vše ku prospěchu a spokojenosti dálkoplazů.


U nás se místo toho pracovníci NP Šumava "vozí" v terénních autech a na čtyřkolkách, honí ony trampy a vandráky a sami si zatím staví u l. zón, i mnohdy v nich, sruby jen pro sebe (Plešné jezero, Řasnice atd.).

Nikdo z nich nenese odpovědnost za to, že z nejcennějšího území Šumavy zmizely i 500 let staré horské smrčiny, jen díky nesmyslnému experimentu, při kterém se z několika málo napadaných smrků při hranicích s Německem stala nejhorší kalamitní situace na Šumavě všech dob? Dnes je l. zóna plná milionů mrtvých stromů a na mnoha dalších místech muselo dojít k vytěžení napadených stromů. Na výsledek se může každý dnes podívat sám. Těžkou technikou rozježděné lesy, holé hřebeny l. zóny, kde slunce spaluje vše živé, mrtvolné ticho bez ptačího zpěvu. Muselo k tomu dojít?

Trek do Prášil a nad Křemelnou

Ráno je přes pokutu nádherné. Umyjeme se v čisté vodě Křemenné a na slunci při snídani pomalu rozehříváme naše staré kosti.

Původní plán na dnešek byl přejít z Prášil na Zlatý stoleček a zde místo klesání k jezeru Laka přejít přes Ždánidla. Bohužel jsme k pokutě dostali i upozornění, že na Zlatý stoleček se kvůli tetřevu ještě nesmí (do 15.7.). Riskovat další pokutu nebudeme a tak vyrážíme nejdříve na Vysoké lávky.


Na rozcestí jdeme po zelené TZ a stoupáme lesem až na Formberg, do výšky téměř 1 100 m. Nad námi je mohutný masív Ždánidel (1 309 m n. m.), na který ale nepolezeme. Přece jenom naše dnešní cesta není krátká a tak si vrchol necháme na příště.

V Prášilech chceme zajít do hospody na polévku, ale protože otevírají až v 11 hodin, končíme na sladko v cukrárně. Kafe a věneček je dárek k mým narozeninám.


Když jdeme kolem bizoního výběhu, potkáváme fotografa, kterého jsme viděli "sprintovat" do kopce u Formbergu. Dáváme řeč a dovídáme se, že byl fotit bílé mutace zvonků a že právě on je autorem výběhu i botanické zahrady, u které právě stojíme. Jeho názor na ochránce Národního parku Šumava je ještě radikálnější než můj a nelze ho zde ani citovat. Žije zde již dlouho a ví, o čem mluví.

Protože začíná silněji pršet, jsme schováni pod stříškou jeho dřevěné chatky a můžeme se ještě téměř hodinu bavit, nejen o makrofocení rostlinek, které oba rádi fotíme.

Dál pokračujeme po nové cestě Cyklotrasy k odbočce na Slunečnou. Ta lesem míří kolem Kamenné přímo k Frauenthalu, my ale jdeme stále po zelené značce a sestupujeme ke Stodůleckému mostu. Za ním čeká táhlé stoupání, které jsem již měl možnost absolvovat mnohokrát.

Chvíli sedíme pod turistickým přístřeškem a kromě sušenek spořádáme všechno jídlo, co neseme s sebou. Zpět k autu je to necelé dvě hodinky klidné chůze. Jdeme totiž zkratkou po cestě, která od Stodůlek postupně klesá zpět ke Křemelné. U ní musím pro několik fotek přes mokřadní louku, ale stojí to za to. Temně hnědé dno kontrastuje dokonale se světlejšími, oblými balvany v řečišti a vytváří kulisu pravé kanadské divočiny. Pro tyhle chvíle, pro tato místa se sem stále rád vracím.


Do Sklářského údolí / Frauenthalu nás ještě čeká překonání pramenného území. Cesta je tady na mnoha místech podobna bažině. Čerstvě je navíc rozšlapána skotem, který do údolí právě tudy vedli. Chvíli uvažujeme i o zutí bot, nakonec ale po okraji cesty projdeme.

Jen o kousek dál už nás vítají nádherné meandry řeky. Pěšina kopíruje břeh, který je nedávnými dešti silně podemletý a na několika místech stržený. V jedné ze zákrut muškaří rybář. Snad mu Vydry, které zde jsou, nějaké pstruhy nechaly.

Dostáváme se do místa, kam jsme došli z opačné strany včera navečer a odkud nás kvalitní cesta již bezpečně vyvede ven. Bilancujeme při chůzi dva dny strávené v této překrásné části Šumavy, která snad bude časem k poutníkům našeho ražení přívětivější. O to se však musí postarat především pracovníci NP Šumava. Zbytečnými pokutami nic nespraví. Opravdu se cítím součástí přírody, ne ničícím monstrem, po kterém zbude jen spálená zem!

Snad ne nadarmo jsem si večer ve stanu přečetl v časopise Iris, který vydává zdarma Zoologická a botanická zahrada města Plzně, následující…

Citát tohoto čísla (2/13): "Šumava je krásné místo, součást naší přírody. Naším cílem je lidem přírodu otevřít, ukázat jim ji, ne ji před nimi schovávat." Mgr. Tomáš Chalupa, ministr životního prostředí.