Javorníky III

Na konci prázdnin jsme se po třetí vydali do Javorníků. Tentokrát bychom měli hřebenovku dokončit vsamém srdci Valašska, někde u Vsetína.

Javorníky II jsme zakončili vKopanicích. Odtud jsme tenkrát pokračovali pěknou procházkou do Makova. Dnes přicházíme do Kopanic zMakova po dlouhé, nudné asfaltce. Sice tudy vede červená značka, ale jinak je taková cesta zlý sen každého turisty. Ve vesnici si nás ještě pamatují zminulého zastavení. Přátelsky večer pohovoříme a ráno pokračujeme po žluté khranicím na hřebeni. Chvíli plán ještě konzultujeme sjedním místním štamgastem, aby se neřeklo...Později se mu vduchu za naše pochybnosti musíme omluvit. Tak jak nám to od stolu naplánoval, všechno sedí.

Žlutá vede i tentokrát sice po silnici, ale ta stoupá vcelkem příjemných serpentinách do sedla. Na mapě se sedlo jmenuje Pod Lemešnou. Kovová tabulka nese název sedlo Pindula. Po celou cestu nás na hřebeni provázejí kamenné monolity se vsazenými kovovými tabulkami snějakým krátkým textem kdanému místu. O kousek dál vlese je ještě pomníček partizánské brigádě Jana Žižky. Rozcestí je vybaveno vyřezávanými kládami na sezení a odpadkovým košem. Ten bohužel už dlouho nikdo nevysypal. Takže Odpadky se kupily a kupily, no alespoň na jednom místě.

Červená značka pokračuje po hřebeni na obě strany. My se pustili do leva směrem na Černou vodu. Cesta nemá nepříjemné stoupání, prostě pohoda. Těsně před rozcestím je vlese schovaná studánka, místo je pěkně upravené, na stromě svatý obrázek, květiny, všude klid...,a tak jsme poobědvali. Potom jsme pokračovali po červené dál přes Černou vodu na rozcestí Butorky. Tady se můžete rozhodnou, jestli půjdete po červené značce dál na Velký Javorník nebo po zelené značce sejdete na Kasárne, kde jsou u sjezdovek chaty sobčerstvením. My jsem zvolili Kasárne, abychom si tam koupili turistickou známku. Ale nakonec zůstalo jen u pivíčka, známky neměli.Obě varianty se potom zase sejdou na dalším rozcestí Gežov sedlo. Velký Javorník má 1071 m.n.m. a je nejvyšším bodem celé hřebenovky.

Za géžovským sedlem ubudou lesy a celý hřeben se otevře. Nádherné výhledy pokračují až na Stratenec. Tam je památník se třemi betonovými kříži a pamětní deskou:

Dne 3. května 1945 při osvobozování Velkých Karlovic zde,

na Ztracenci, padli dva neznámí příslušníci 1. armádního sboru

a Andrej Rabčan, narozen 9.11.1922 v Drábsko

Dál se dostaneme na rozcestí Bukovina a tu zase najdeme další kamenný monolit scedulkou. Tady stejně jako na Stratenci jsou vybudovaná dřevěná odpočívadla. Cesta dál pokračuje lesem až na Malý Javorník, kde se trochu rozestoupí stromy a je na chvíli výhled po okolí. Křižuje se tu několik turistických značek včetně běžkařské trasy. Jejich oranžové směrovky jsou ovšem notně oprýskané a tak si běžkaři, kteří jedou zPortáše na Makov, moc nepočtou. Vedle rozcestníku je hraniční patník, my se tady totiž napojíme na státní hranici a dál už pokračujeme po ní. Pár kroků od rozcestníku je ohniště, která bylo celkem uklízené, ale přímo pod směrovkami nějací „turisté" odložili několik prázdných PET lahví.

Podél hranice dojdeme lesem na Frňovské sedlo a naposledy ještě vystoupáme na Frňovské do výšky 959 m.n.m. , pokračujeme na Stolečný vrch ve výšce 961 m.n.m. a už jen sestupujeme. Je poznat, že se blížíme kcivilizaci, protože začíná přibývat cyklistů. Při troše snahy to ještě jde společně putovat po jednom chodníku, ale budou asi někdy situace, kdy už to nebude navzájem taková idyla. Jen představa, že máme ssebou děti, není nijak veselá. První civilizací jsou chaty před hotelem Portáš. Napřed narazíme na rozestavěné objekty na slovenské straně. O kousek dál nás zve kposezení další osvěžovna, potom už dorazíme ksamotnému hotelu. Zde už si hladoví a sešlí dáváme kynuté knedlíky. Odpočatí procházíme dál po červené územím civilizace. Obrovské parkoviště a vyasfaltované cesty v sedle Pod Kohútkou moc krásy nepřidají. Jsme rádi, že se za vrcholem opět noříme do lesů.

Červená značka pokračuje stále dál, ale my se budeme muset rozhodnout, kde sejdeme zhřebene do údolí kželeznici. První rozcestí je Kyčera pod Boroškou a tady se zase potkáváme smonolitem s cedulkou. Zamítneme zelenou značku do Halenkova a dojdeme až na rozcestí Krkostená. Vyfotíme si poslední nerezovou tabulku a scházíme po modré do Huslenek. Pokračujeme asi hodinu po asfaltu až do Huslenek na nádraží. Tak jako jsme tuto část začali nudně cestou po silnici zMakova do Kopanic, i na závěr se nám podařilo přidat celkem nezáživnou hodinku po silnici.

Všechny tři úseky putování se dají spojit vněkolikadenní túru, samotná tato třetí část není nijak významně náročná. Vtéto poslední části je občerstvení voblasti Kasárne i Kohátky, voda na několika místech i mimo tyto hlavní zdroje. Doprava nejlépe kombinovat vlak a autobus, abychom se dostali blíže khřebeni a naopak. Potom se dá vyhnout i zdlouhavým úsekům po asfaltkách.