Jedeme do našich severních hor - 1. den - Praha: Rudná - pivovar Parovor; Nové Město -Tančící dům a Pivní přístav; Modřany - rozhledna Sofie; Radlice - Vyhlídka na koně Převalského a pivovar Potmehúd

První část letošního léta jsme projezdili část severovýchodu naší republiky. Vzali jsme to do Broumovských stěn, pokračovali přes Orlické hory, ale nejvíc jsme toho prochodili v Jeseníkách. Ještě chceme do Beskyd, ale to si necháme na někdy jindy. To už nám časově nevycházelo.

Teď jsme se rozhodli jet na sever. Sice jsme se tam pohybovali vloni i před třemi roky, ale zbyly nám tam nějaké rozhledny, které jsme nestačili navštívit. Chyběly nám 3 dny, aby si je Ota mohl všechny odškrtnout.

Když už se vydáváme tímto směrem, tak jsem naplánovala delší trasu, abychom poznali další spoustu zajímavých míst a samozřejmě i pivovarů. Chceme navštívit Lužické a Jizerské hory i Krkonoše, cestou se zastavit v Českém ráji i v řadě dalších zajímavých míst. Vždyť u nás je všude tak krásně.

Doma jsme byli skoro 4 týdny, užili jsme si dětí i vnoučat, setkali se s kamarády, ale už nás to táhne ven. Už se těšíme. I když, my se těšíme už od té doby, kdy jsme v pátek 16. 7. zastavili před domem.

Den před odjezdem jsme upravili víc než rok starý plán. K vánocům jsme dostali voucher do Prahy do Tančícího domu. Původně platil do konce dubna, jenže kvůli covidovým opatření bylo v té době zavřeno. Proto ho prodloužili do konce roku. Situace se už zase trochu zhoršuje a kdo ví, co bude na podzim, až se vrátíme. Tak ho zítra musíme využít.

Vyjíždíme dopoledne. Než jsme všechno nanosili do auta a vypravili se, je půl jedenácté. Většinou se Praze zdaleka vyhýbáme. Tentokrát tam musíme. Hned na okraji v Rudné se zastavujeme v pivovaře Parovor. Majitelem a sládkem je Pavel Rokoš. Nejdřív si prý uměl uvařit tak max. kafe. Ale měl rád pivo, ne vždy mu průmyslově vyráběné pivo chutnalo a tak se rozhodl zkusit si ho uvařit sám, když se nechtěl stát abstinentem. Začal doma na plotně ve dvacetilitrovém kastrolu. Nakonec se mu to povedlo. Kamarádi ho v tom podpořili a tak postupně výrobu rozšiřoval. Nakonec si místo garáže vedle rodinného domku postavil r. 2018 malý pivovárek, dokonce snad nejmenší u nás. Má varnu na 500 litrů a tři tanky, kde pivo měsíc až dva zraje. Stále zkouší nové a nové receptury, rád experimentuje. Při výrobě používá smkové větvičky, různé bylinky, dokonce ho jednou vařil i s přidáním tvrdého chleba. Sotva tam prý najdete znova to, co vám před časem chutnalo. Proto pivo nedává do restaurací, natočit si ho můžete nechat jen u něj. Ale piva prý chutnají. A proč Parovar? - není to proto, že by pivo vařil na páře. Jen to tak pěkně vyšlo: PAvel ROkoš VAŘí. Jen ten háček na konci umazal.

I když jsme věděli, že otevírají až odpoledne, chtěli jsme vidět, kde ho vaří. Je to čtvrť hezkých domků. Právě na jednom je cedulka Pivovar, ve dvoře jsou vidět prázdné petky, ale nic dalšího tam psáno není. Doma skutečně nikdo nebyl. Na stránkách pivovaru jsem si však přečetla, že jeho pivo je možno koupit o kus dál - v obchůdku Dobroty od Kačky. Tam už jsme uspěli, kupujeme dvě skleněné sedmičky.

Teď už chceme do Prahy, ale do centra autem nepojedeme. Původní úmysl nechat ho na Zličíně nevyšel. Všechna parkoviště u obchodních center jsou placená. Kousek se vracíme - zajíždíme mezi paneláky, kde je celá řada možností. Parkujeme v blízkosti zastávky MHD Nový Zličín. Za 6 minut už sedíme v autobuse a za další chvíli nastupujeme ve Zličíně na metro. V Praze už jezdíme zadarmo, tak si to užíváme. Ze zastávky Karlovo náměstí to do cíle máme 2 bloky.

Tančící dům byl postavenr r. 1996 podle návrhu Vlada Miluniće. Ke stavbě ho inspiroval slavný taneční pár Fred Astair a Ginger Rogersová, proto se mu často přezdívá Ginger a Fred. Tyto tanečníky připomínají dvě věže v průčelí budovy. Na vrcholu věže Fred je kopule, tvořená trubkovou konstrukcí a je potažená nerezovou síťovinou, má tak připomínat hlavu medúzy. Dům má devět pater, je nesymetrický - je to vidět i z nábřeží - okna nejsou v jedné rovině. Proto jsou i nesymetrické místnosti, stěny mají šikmé. Je tady restaurace, ale i možnost luxusního ubytování.

Když jsme vešli, je tady skutečně luxus. Výtahem jedeme k restauraci v předposledním patře. Poslední patro na vyhlídkovou terasu se musí pěšky. Voucher nás opravňuje ke vstupu na tuto terasu, kam se běžně platí vstupné 100,- Kč na osobu. Navíc můžeme čerpat 20 % slevu na občerstvení, které i tak vyjde víc než draze. Jsme však v Praze na atraktivním místě, tak se nesmíme divit. Do Prahy jezdíme poměrně často, známe ji dost, ale pohledy na známá míst z neobvyklých míst nás vždy zaujmou. Dnes máme i nádherné počasí, tak si to užíváme. Dokonce se nám podařilo zabrat jedno z nejlepších míst. Popíjíme pivo (Ota) a víno (já), kocháme se výhledy a jsme spokojeni. Vidíme hladovou zeď s rozhlednou na Petříně, Hradčany, Národní divadlo. Dlouho tu však nezůstáváme, je tu spousta zájemců, kteří se také chtějí pokochat.

Času máme dnes dost, nikam nepospícháme a tak se ještě chceme někam zajít podívat. Já jsem si vzpomněla, že jsem někde četla, že v Radlicích má být otevřena nová rozhledna. Když jsem hledala, kde je, objevila jsem ještě jednu novou vyhlídkovou věž v Modřanech. Tak to vše krásně metrem a tramvají objedeme.

Vracíme se na Karlovo náměstí, když si Ota všimne hospůdky Pivní přístav. Je to stylové - jsme u Vltavy. Když jsme si přečetli nabídku, tak jsme docela žasli. Čas máme, Ota hned tak za volant nesedne, jdeme něco ochutnat. Já dávám kyseláče od Matušky (neustále musím ochutnávat nějaké speciality), Ota IPU z létajícího pivovaru Crazy Clown. Oba jsme si pochutnali. Mají tady i obrovskou nabídku lahvových piv, ale jezdit s nimi po Praze nechceme. Třeba se tu někdy zastavíme.

Metrem jedeme na Smíchovské nádraží, autobusem popojíždíme k poliklinice Modřany. Tam u obchodního střediska Sofie je štíhlá žlutá kovová rozhledna Sofie. Byla postavena při rekonstrukci Sofijského náměstí r. 2020. Jdeme nahoru, i když Ota říká, že tady nic vidět nemůžeme. Ale nakonec jsme překvapeni. Vidíme pár vzdálených kopečků, samozřejmě obytné komplexy a novou radnici Prahy 12 i velkoformátové nápisy v dlažbě náměstí. Také vidíme část Modřanské rokle, kterou jsme si před dvěma lety prošli.

Vracíme se na metro a popojíždíme na zastávku Radlická. K rozhledně - Vyhlídka na koně Převalského je to 1,5 km, ale máme štěstí. Dobíháme na autobus č. 153. Ušetřili jsme si tak docela slušné stoupání. U výběhu pro koně Převalského jsou tři vyhlídky - dvě jsou jen takové trošku zvýšené plošiny - my jdeme k té třetí, ta je patrová. Je odtud pěkně vidět na Prahu, jsou tu i panoramatické obrázky. Čteme si informace o zde chovaných koních. Ty jsme zahlédli, až když jsme se vraceli. Mají tam dřevěný domek, asi tam měli krmení, protože najednou vychází na pastvinu. Aspoň jsme si je mohli zblízka prohlédnout. Jsou to fešáci.

Na metro už jdeme pěšky. Ještě jsme si všimli, že na balkoně v jednom domě v ulici Nad Kovářkou mají reklamu na pivovar Potmehúd, byl uveden i na zvonku. Doma však nikdo nebyl. Jak jsme později zjistili, je to létající pivovar, který založili dva Slováci r. 2018.

Metrem se vracíme na Zličín, autobusem popojíždíme k autu a odjíždíme. Začínáme mít hlad. S sebou máme jen škvarkové placky - to stačí. Je horko, ani moc jíst nepotřebujeme.

Nepočítali jsme s tím, že se v Praze tak dlouho zdržíme. Spaní jsme si naplánovali o pěkný kus dál. Teď přemýšlíme, kde přespíme. Vzpomněli jsme si, že vloni jsme spali u starého hřbitova v Chržíně. Daleko to není a je to skoro na trase. Než jsem povlékla postele a v autě to urovnala, uvařila se rýže. Omáčku jsem měla vařenou z domova, takže večeře už byla za chvíli. Zapíjíme to pivem z pivovaru Parovor a jsme spokojeni.

Venku je stále teplo. V deset hodin je ještě 20 stupňů. Předpokládáme, že bude teplo i v noci. Dveře necháváme proto pootevřené. Už se těšíme na zítra na pořádný výšlap. Města jsme si už užili dost.

Jedeme do našich severních hor - 1. den - Praha: Rudná - pivovar Parovor; Nové Město -Tančící dům a Pivní přístav; Modřany - rozhledna Sofie; Radlice - Vyhlídka na koně Převalského a pivovar Potmehúd na mapě