Jedeme do našich severních hor - 24. den - odpoledne: Malá Skála - Maloskalský pivovar; procházka (cca 5 km): Malá Skála - skalní bludiště Kalich a Chléviště - vyhlídka a sluj českých bratří - Besednická vyhlídka - NS Besednickými skalami - vyhlídka Sokol

Před obědem jsme opustili rozhlednu Císařský kámen. Další zastávku máme v Malé skále - hned u hlavní silnice je Maloskalský pivovar. Vlastní parkoviště nemají, ale jedno místečko jsme nakonec přece jen našli.

První zdješí pivovar byl založen r. 1580. Po r. 1945 byl zestátněn, ale v listopadu 1946 byla jeho činnost na dlouhá léta ukončena. Pivní tradice tady byla obnovena až r. 2015 v bývalé vyhlášené horolezecké Restauraci pod Pantheonem. Kupujeme 3 petky - jedenáctku, dvanáctku a třináctku a popojíždíme jen o kus dál za řeku Jizeru. Na parkovišti U sokolovny zdarma parkujeme. Chceme vyrazit do skalního městečka Besednické skály.

Jsme v obci, ale nevíme, kam se dřív podívat. Na protější straně Jizery se kocháme úžasným pohledem na Vranovský hřeben s letohrádkem a se zříceninou hradu Vranov, kde jsme před devíti lety byli. O kousek dál vpravo ve svahu vidíme cosi - Ota tvrdí, že pivovar. Hledám na mapě, nejdřív vidím jen zámek Malá Skála, ale Ota má pravdu - hned vedle je bývalý pivovar. Jeho ty pivovarské komíny a humna prostě přitahují, i když už se tam dávno pivo nevaří. Za chvíli vidíme úžasné Suché skály. Tam se však dnes nechystáme.

Kousek procházíme obcí. Za chvíli odbočujeme po zelené vlevo a mírně stoupáme listnatým lesem, občas zahlédneme nějaké skalky nebo obrovské kameny. Míjíme hezky upravenou studánku. Podle hrnečků lze soudit, že je pitná.

Stoupáme dál až k rozcestí U tůňky. Cítíme, jak se najednou silně ochlazuje. Tůňka je jen kousek za rozcestím. Je to tam jak v pohádce, je tam vodník a okolo něj na vysokých pařezech malá zvířátka.

Tady přecházíme na modrou značku, stoupání je prudší. Míjíme vodojem, asi 10 metrů pod ním má z přepadu vytékat prý zaručeně pitná a chutná voda. Tam jsme se podívat nešli - vodu zatím nepotřebujeme. Přicházíme do skalního bludiště Kalich, které je jedním ze skalních měst Besednických skal. Jsou tady skalní výklenky a zřícené bloky. Z rozcestí Kalich - modlitebna se nejdřív jdu po žluté podívat na skalní vyhlídku Českých bratří. Ota odmítá. Uznává jen vyhlídku do dálky. Už zdola je vidět, že nic takového vidět nebude. Dokonce mne odrazuje, abych šetřila kolena. Jenže jak já se dostanu do skal, jsem ztracena. Musím prolézt vše. Stoupám po ve skále vytesaných schodech na skalní plošinu. Skutečně přes vysoké stromy nic vidět není, ale mně se líbí i výhled na zajímavé oblé skály.

Vracím se na rozcestí a pokračujeme po modré. Jen o kousek dál je Sluj českých bratří a Symbolický hrob českých bratří - je to bývalá modlitebna, kde se po r. 1627 ukrývali čeští bratři a pořádali bohoslužby. Je tu oltář z r. 1634, vytesaný kalich a několik veršů. Je tady mezi skalami spousta úzkých cestiček. Vždyť je to bludiště. Všechno musím prozkoumat. Je to nádhera.

Skály skončily a my zase jdeme pěkným lesem. Stále trochu stoupáme. Krátkou neznačenou odbočku děláme k pískovcovému památníku padlým v průběhu 2. světové války.

Najednou jsme zase ve skalách. Dle mapy je tady jen skalní útvar Malý a Hrubý kostel, ale je zde další moc pěkné bludiště. Tomu už i Ota propadl a prolézá to se mnou. To je neskutečné, co ta příroda dokáže.

Opět opouštíme skály a přicházíme na Besednickou vyhlídku, zvanou také vyhlídka Vysoká skála, odkud je krásný výhled do okolí, také na vrch Kozákov. Až tady končí bludiště Kalich.

Modrá značka vede okolo letního amfiteátru Besedice. Nechalo by se jím i pěkně projít. Jenže všude tady je označení, že je to soukromý majetek a že je tam vstup zakázán. Musím říct, že by nám to tak moc nevadilo, jenže tam parkuje auto. Vyhýbáme se případnému konfliktu a amfiteátr obcházíme. Je pěkný, jen by mne zajímalo, k čemu ho onen soukromník využívá. Asi ho pronajímá na různé akce.

Tady na rozcestí U Kalicha přecházíme na žlutou značku. Přitom projdeme větší část naučné stezky Besednickými skalami, na které je 10 informačních tabulí. Je mi jasné, že těch 6 km půjdeme hodně dlouho. Já lezu, kde se jen trochu dá, a ještě k tomu si musíme vše přečíst a samozřejmě se kochat.

Blížíme se k vrcholu Sokol, nejvyššímu vrcholu Jičínské pahorkatiny. Je památkou na Sokol, českou tělovýchovou organizaci. Na jedné nižší skále je upravena skalní vyhlídka s úžasným výhledem na Suché skály. V zapadajícím slunci jsou krásně nasvícené. Další vyhlídka je kousek pod touto skálou - tam jsou vidět hlavně opět další skály.

Na vrcholu je vysoká skalní věž Sokol, také Tyršova skála, do které je vsazena bronzová deska s portrétem dr. Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola. Vedle stojící nižší věž se jmenuje Sokolík.

Přicházíme na rozcestí Pánovo pole a já chci pokračovat po žluté do skalního bludiště Chléviště s mnoha vyhlídkami hlavně na údolí Jizery, Vranovský hřeben a Ještěd. Jenže Ota se mi snaží vysvětlit, že skal a vyhlídek už bylo dost, že je skoro 6 hodin, do cíle máme skoro 2 km a nevíme, kde budeme spát. Trochu uznávám, že má pravdu, ale aspoň kousek se musím zajít podívat - aspoň na tu první vyhlídku. Je to Kinského vyhlídka, byla pojmenována po Františku Kinském, který tuto stezku vybudoval. Je zde bohužel dost vzrostlých stromů, výhledy jsou již zamlžené, ale vidím Ještěd a jsem spokojená.

Ještě jsem chtěla dojít na nedalekou vyhlídku Kde domov můj, i když výhled bude asi podobným směrem. Ještě na chvíli se nořím do skalního bludiště. Moc se mi tu líbí, ale trochu mi je líto Oty, který určitě nervózně přešlapuje a doufá, že se brzy vrátím. Navíc musím říct, že jsem se tam také trochu bála, abych se nezabloudila nebo někde nespadla. Nejsem žádný hrdina. Nakonec jsem na vyhlídku nevyšplhala. Ale aspoň trochu jsem si to užila a vrátila se spokojena. Kupodivu se na mne Ota nemračí a ani nenadává, kde jsem byla tak dlouho. Určitě i on chápe, že jsem tam prostě musela jít, jenže mi to nepřizná. Ale to chápu. Následuje prudké klesání serpentinami. V půl sedmé už nastupujeme do auta a přemýšlíme, kde budeme spát. Nemůžeme nic najít.

Odjíždíme směr Semily - zítra se chceme zajít podívat na Cimrmanovu nejnižší rozhlednu, ale i na řadu dalších rozhleden. Jedeme podle Jizery, já studuji mapu a najednou u Jizery před soutokem s Kamenicí vidím tábořiště Areál Paraplíčko. Přijíždíme blíž, stojí tam pár aut a jeden stan. Sjíždíme k řece a jsme nadšeni. Hned se jdeme vykoupat, tak nějak jsme si to představovali. Našli jsme si i místečko, kde nepotřebujeme ani plavky. Voda je ledová, ale na spláchnuti potu perfektní. Venku je 17 srupňů, na zahřátí dáváme grog ze zbytku rumu, až potom večeříme. Uklízíme už za tmy. Tady je vidět, že Ota měl pravdu. Já bych tam jinak určitě courala minimálně půl hodiny. A to by pak skutečně už bylo pozdě.

Takhle jsme oba maximálně spokojení. Sedíme opět v autě, popíjíme pivo a je nám fajn. Když jdeme v deset spát, venku je 15,5 stupně, což je dokonce o trochu tepleji než včera. Ale u řeky asi moc teplo v noci nebude.

Jedeme do našich severních hor - 24. den - odpoledne: Malá Skála - Maloskalský pivovar; procházka (cca 5 km): Malá Skála - skalní bludiště Kalich a Chléviště - vyhlídka a sluj českých bratří - Besednická vyhlídka - NS Besednickými skalami - vyhlídka Sokol na mapě