Jedeme do našich severních hor - 28. den-dopoledne: Krkonoše-Jánské Lázně: 16 km dlouhý výlet: rozhledna Černá hora-Sokolská a Černá bouda-vyhlídková věž Černohorské rašeliniště a NS-Kolínská bouda-sedlo Sokol-rozhledna Hnědý vrch-Lesní a Hrnčířské boudy

Večer bylo jasno a rychle se ochlazovalo, v noci se zatáhlo a dokonce se oteplilo. Ve mně se probudila moje rosnička - mění se počasí, mění se tlak a já špatně spím. Od 3 hodin jsem byla víc vzhůru, než jsem spala. Proto jsem byla ráda, že jsme se večer domluvili, že vstaneme už v 7 hodin, na nás tedy dost brzy. Na dnešek totiž máme poměrně náročný program.

Je lehce zataženo, 13 stupňů, ale nefouká to. Ani tedy při snídani moc nemrzneme. Ráno upravili na dnešek předpověď počasí. Má být oblačno, občas déšť, příp. bouřky. Takže rosnička ve mně nelhala. Program neměníme, jen je nám líto, že nebudeme mít tak hezky jako včera - to nám ten výlet skutečně vyšel.

Jedeme na východ - do Jánských Lázní. Cestou se zastavujeme v Černém Dole nakoupit. Nemáme chleba, došel i rum. Já jsem jak praštěná, sotva vystupuji z auta. To to dnes dopadne. A to jsem si s sebou do auta vzala kávu - jinak bych byla asi naprosto nepoužitelná.

V Jánských Lázních zaparkovat zdarma nelze. Všude je jednotná cena 100,- Kč. Parkujeme na centrálním parkovišti hned pod lanovkou na Černou horu, kterou se chceme nahoru nechat vyvézt. Dnes bych to pěšky nezvládla - navíc máme nahoře naplánovanou docela dlouhou trasu. Máme štěstí, lanovka jezdí vždy v půl a v celou. My dorazili pár minut před 9,30. Takže to vyšlo perfektně - kupujeme jízdenku a okamžitě nastupujeme do kabinky. Stále tady platí covidová opatřeni. I když je kabinka 8místná, nastoupit do ní mohou max. 2 lidi nebo rodina. Jedeme tedy sami, je to příjemné. Utvrzujeme se v tom, že výhledy dnes nebudou. Údolí je v mlžném oparu. Nahoře si chceme udělat výlet cca 15 km dlouhý přes 3 rozhledny. Začít chceme hned blízko konečné lanovky, kde je unikátní rozhledna Černá hora.

Již r. 1896 tady na vrcholu nechal postavit první rozhlednu provozovatel místní restaurace. Byla to nízká dřevěná věž. Turisté ji rádi využívali - dlouho nevydržela. Proto byla na přelomu století nahrazena 10 metrů vysokou věží. Ve 20. letech 20. století musela být kvůli špatnému stavu odstraněna. Dlouho zde žádná rozhledna nebyla. Od 31. října 1928 začala nahoru vozit turisty nově postavená lanovka. Tehdy byla dlouhá 3174 metrů. Výhledy však byly pouze ze sedačky lanovky. R. 1982 byla do provozu uvedena současná kabinová lanovka po jiné trati dlouhé jen 2303 metry. Až na konci 90. let 20. století se rozhodlo sdružení Panorama spolu s firmou Eurotel vybudovat na vrcholu rozhlednu. Použilo k tomu 8. stožár bývalé lanovky. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 21 metrů se po 106 schodech točitého schodiště nechá vystoupat od 1. ledna 1998. Na vrcholu jsou anténní systémy a také televizní kamera, která snímá krajinu pro pořad Panorama. Z vrcholu je kruhový rozhled na naše i polské hřebeny Krkonoš se Sněžkou a Růžovou horou, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník s Pradědem, Orlické hory, Českomoravskou vrchovinu, přehradu Rozkoš, Kunětickou horu, Zvičinu, hrad Pecka, Kumburk, Trosky, Kozákov, Bezděz, Ralsko či Ještěd. Rozhledna má být volně otevřená po celý rok. My samozřejmě máme smůlu. Na dveřích nás vítá cedule Zavřeno - Closed. Dozvídáme se, že rozhledna je otevřena v září už jen o víkendu. Zajímalo by mne, kolik lidí sem přijelo jen kvůli té rozhledně. Je jich tady docela dost, samozřejmě nespokojených.

Žlutě značená turistická trasa, po které jsme chtěli pokračovat, je také uzavřená, pokládají tam nové pražce.

Vracíme se k lanovce a jdeme po cyklostezce po Černohorské silnici. Míjíme místo, kde od r. 1929 až do r. 2019 stál čtyřpatrový dřevěný hotel Sokolská bouda - snad největší srub v republice. Toho roku byl už tak zchátralý, že ho nový majitel zboural a chystá se tam prý postavit nový hotel s restaurací. Zatím se tu však neděje nic.

Odtud pokračujeme po žluté. Míjíme boudy, kde končila stará lanovka, dnes je tu kiosek. Některé poskytují pravděpodobně ubytování. Dnes je po sezóně, vše je zavřené.

Pokračujeme dál na rozcestí Černá bouda. Tady r. 1785 postavili hájenku. R. 1888 v ní byl otevřen výletní hostinec. Koncem 19. století přibývalo turistů, byl tady postaven nový hotel s prosklenou verandou a dřevěná vyhlídková věž, po r. 1900 i samostatná poštovna. Využívala se ještě r. 1937. Po 2. světové válce v hotelu byla zotavovna ROH. Tak dlouho se hotel neopravoval, až byl tak zchátralý, že byl r. 1984 zbourán. Od r. 1993 tady stojí nový horský hotel, který poskytuje turistům i občerstvení. My tady raději nezastavujeme. Jen si prohlížíme zdejší panoramata, která tu jsou pěkně popsaná. Před námi je cesta dlouhá a chceme stačit lanovku pro cestu zpátky. 

Pokračujeme dál po červené až na rozcestí Václavák - naučná stezka. Tady je možno udělat 3,4 km dlouhý okruh po naučné stezce Černohorské rašeliniště, jenže to by nám určitě ujela i poslední lanovka. Stále nemohu chytit to pravé tempo. Součástí NS je r. 1998 postavená 5 metrů vysoká nedaleko stojící vyhlídková věž. Po 12 dřevěných schodech se nechá vystoupat na krytou plošinu ve výšce 3 metry, odkud je výhled na na jeho nejzajímavější část. Dokonce je nahoře i příjemné posezení. K rozhledně vede povalový chodníček. Tak tady je skutečně moc hezky.

Vracíme se na červenou trasu - vidíme, že si to můžeme zkrátit po pěkné kameny vydlážděné cestě. Na mapy.cz je sice napsán zákaz vstupu, ale v reálu tady nic vstupu nebrání. Vycházíme v místech, kde kdesi pod námi mají být zbytky základů plavební přehrady ze 16. století, zvané klausa. Čteme si, co tady bývalo, jak to fungovalo, ale máme pocit, že nic nevidíme.

Pokračujeme po červené, po široké cestě, vlastně od začátku mírně klesáme. Čím jsme dál od lanovky, tím méně je tady lidí. Teď už jdeme zcela sami. Po chvíli je vše jinak. Přicházíme ke Kolínské boudě, další horské chatě. Proč se chata jmenuje zrovna Kolínská? Původní Lesní chatu koupil 12. dubna 1927 Klub čsl. turistů v Kolíně - byla to první česká bouda v tomto tehdy německém kraji. Problém nastal až r. 1938, kdy začal zábor Sudet, Češi museli tyto prostory opustit, české podniky byly uzavřeny. Po válce činnost chaty byla obnovena, ale vlastnil ji stát, který sem dosadil nového nájemce. Chata byla rozšířena do nynější velikosti, ale dál nebyla udržována a postupem času chátrala. Po revoluci r. 1989 se KČT turistů pokusil chatu získat zpátky. Problém byl v tom, že ji mezitím získaly Krkonošské Interhotely Vrchlabí. Snad proto, že byly v té době v likvidaci, podařilo se KČT chatu v dezolátním stavu dne 3. července 1991 získat zpátky do svého vlastnictví. Jenže bohužel peníze na její opravu klub nesehnal a nakonec ji v listopadu 1995 prodal. Na počátku zimy r. 1997 zahájil nový majitel zkušební provoz a hotel fungoval tak, jako by nikdy nebyla žádná přestávka.

Od r. 2017 chatu vlastní další majitel - chatu zvelebil tak, aby mohla konkurovat nově vzniklým horským hotelům. Je tady velká veranda a k našemu překvapení zde točí pivo Kolínský speciál. Otu pivo určitě láká, ale uvědomuje si, že jsme sotva v polovině cesty k cíli a pak se ještě musíme vrátit. Určitě se silným sebezapřením pokračuje. Já to vítám.

Je tu krásně, zase jsou chaty rozházené po zdejších lukách. Po červené značce jdeme až k Pražské boudě, pokračujeme po žluté k Husově boudě, po modré na rozcestí Lučiny do horského sedla Sokol. To už zase stoupáme. Dokud jsem šla z kopce nebo po rovině, šlo se mi fajn, každý kopeček mne však dnes ničí.
Jdeme téměř v přímém směru, ale barvy značení měníme. Ze sedla pokračujeme po zelené na rozcestí Pod Lesní boudou, po červené přes Lesní boudu až k neznačenému rozcestí. Na konci lesa odbočujeme vpravo po cyklostezce k rozhledně. Naštěstí tento poslední úsek je rovinatější, jinak bych snad ten závěr vzdala.

Konečně jsme v cíli. Před námi je rozhledna Hnědý vrch. Stojí na horním konci lanovky, která v září už jezdí jen o víkendu. Má to výhodu. Jsme tu tady sami. Byla stavěna od září 2008 do června 2009. Je to dřevěná rozhledna s ocelovými prvky. Je volně přístupná, je vysoká 31 metrů, zastřešená trojúhelníková plošina je ve výšce 31 metrů a vede na ni 138 schodů. 
Po krátkém odpočinku jsem se nahoru vydala i já. Z rozhledny je kruhový výhled na hlavní krkonošský hřeben, především na tři nejvyšší hory tj. na Luční horu, Studniční horu a Sněžku, dále na Růžovou horu. Je vidět celé údolí s rozházenými chalupami až po Velkou Úpu. Za pěkného počasí jsou vidět i Orlické hory a Jeseníky s nejznámější horou Praděd. Panoramatické tabule jsou tady moc hezky udělané. Aspoň víme, kterým směrem je to, co nevidíme. Trochu přeháním, tak hrozné to není. Je sice mlhavo, ale kopečky jsou lépe vidět, než bylo vidět ráno do údolí. Nakonec jsme s výhledem spokojeni.

U rozhledny je lavička. Dáváme malou svačinu a děláme časovou rekapitulaci. K lanovce musíme dojít nejdéle v půl páté, abychom se zvládli dostat dolů. I když si myslím, že jdu hodně pomalu, vešli jsme se pohodlně do času, který udávají mapy.cz. To je super. Asi to tak hrozné se mnou není. Cestou zpátky už nebudeme číst žádné cedule, ani se nemusíme už tolik kochat, takže i kdybych do kopce ještě zpomalila, máme stále víc jak hodinovou rezervu. To je super zpráva.

Po krátkém odpočinku vyrážíme. S rezervou nechceme zbytečně plýtvat. Počasí je hodně nejisté, chvíli svítí sluníčko, chvilkami to vypadá, že každou chvíli bude pršet. 

Z kopce to jde samo. Na rozcestí Lesní bouda trasu trošku měníme - pokračujeme tentokrát po červené rovnou na Pražskou boudu. To je jediný možný způsob, abychom nešli celou dobu po stejné cestě. Dokonce je to možná o kousek kratší. Míjíme Lesní boudu, která má od léta 2010 certifikát ekofarmy - chovají tady kozy a ovce.

Klesáme dál k Hrnčířským boudám. Tato bývalá osada je dnes tvořena 6 horskými boudami, z nichž jedna sloužila jako jednotřídka. Některé nabízí ubytování a občerstvení. Začínáme stoupat. Ale s tím jsme počítali.

Když jsme dorazili na Kolínskou boudu, k naší velké radosti jsme zjistili, že časová rezerva se ještě zvětšila. Můžeme se aspoň posadit a v klidu ochutnat zdejší Kolínský speciál 13 ALE, který pro ně vaří pivovar Volt v Jablonci. Jejich pivo známe, je dobré, ani tohle nezklamalo. Pochutnáváme si, ale zbytečně se tu zdržovat nechceme, čeká nás ještě dost náročné stoupání.

Už když jsme seděli na pivu, všimli jsme si, že na cestě se najednou pohybuje poměrně velké množství dětí. Potkáváme je i cestou k lanovce. Nějak to nemůžeme pochopit. Vždyť už je po prázdninách. Že by začínal školní rok školou v přírodě nebo výlety do přírody, tomu nemůžeme věřit. Ale je nám to skoro jedno. Naštěstí jsou proti nám, takže nás po chvíli čeká opět klid.

Na jedné z laviček kousek před vrcholem stoupání dáváme ještě svačinu. Moc jsme toho dnes nesnědli, jídlem jsme se nechtěli zdržovat. Teď už vidíme, že času máme spoustu. I do toho kopce se mi konečně jde dobře.

Když jsme dorazili k lanovce, zjišťujeme, že ještě jezdí lanovka, kterou pustili ve čtyři. Tak to je super. Aspoň ještě zvládneme dnes obejít další dvě rozhledny.

Jedeme do našich severních hor - 28. den-dopoledne: Krkonoše-Jánské Lázně: 16 km dlouhý výlet: rozhledna Černá hora-Sokolská a Černá bouda-vyhlídková věž Černohorské rašeliniště a NS-Kolínská bouda-sedlo Sokol-rozhledna Hnědý vrch-Lesní a Hrnčířské boudy na mapě