Jedeme do severních Čech – 19. den – rozhledna Špičák, Česká Lípa – procházka po historických památkách města a pivovar Lípák

Večer i v noci bylo teplo, až k ránu se trochu ochladilo, ale jen na chvíli. Jak vylezlo sluníčko, už je horko. Místo na spaní pod rozhlednou se včera zdálo ideální, ale ráno tu bylo docela živo. Z města sem chodí na procházky, běhat a také venčit psy. Děláme, jako když je nevidíme.

Po snídani si Ota vyrazil k rozhledně Špičák. Cihlová stavba, vysoká 14 m, byla postavena v letech 1884 – 1885. Před r. 1900 byl na vrcholu kopce vybudován dřevěný výčep, r. 1905 hospůdka. Když po 2 letech od otevření někdo podpálil dřevěné schodiště, bylo vybudováno z pískovce. Během 2. světové války si z ní vojáci udělali protileteckou hlásku. Po r. 1945 obě stavby začaly chátrat. V pol. 90. let chtěl soukromý majitel rozhlednu s restaurací obnovit, ale vlastník okolních pozemků Lesy ČR mu odmítl dlouhodobě část pozemků pronajmout. Až r. 1997 rozhlednu odkoupila společnost Real Invest, která ji však přeměnila v telekomunikační stožár, který využívá radio Crystal a mobilními operátory. Pro turisty byla proto rozhledna uzavřena.

Vzhledem k tomu, že je nepřístupná, tak nikam nejdu a v klidu si dávám ranní kávu. Ota se vrátil asi za 20 minut (nahoru vedou 0,5 km dlouhé serpentiny). Rozhledna se mu líbila, je však neskutečně zarostlá a ověšená anténami.

Přemýšlíme nad programem. Chceme si prohlédnout Českou Lípu, kde je městská památková zóna a také pivovar. Jenže ten otevírá až v 16. Máme v plánu za městem i procházku, ale ta je 12 km dlouhá. Oboje asi nezvládneme. Přemýšlíme, čím začít. Nějak se nemůžeme rozhodnout. Nakonec se držíme původního plánu, třeba zvládneme obojí. Sjíždíme do města. To bylo v 10. století založeno jako rybářská osada na řece Ploučnici. Na ostrově mezi tehdejšími rameny řeky byl r. 1268 postaven dřevěný hrad. Snad nejznámějším pánem hradu byl Jindřich z Lipé, významný šlechtic královského dvora. Byl to on, který v letech 1305 - 1319 založil městečko, na jehož dalším rozvoji se nejvíc podílel v 17. století Albrecht z Valdštejna.

V centru jsou všechna parkoviště placená. Zastavujeme nedaleko centra - na parkovišti u židovského hřbitova. Je však zavřený. Ota má smůlu. Míříme do infocentra.

Procházíme městským parkem, který byl založen již r. 1875. Byly vysazeny vhodné stromy a okrasné keře, budovány stezky a stavěny drobné stavby i vodní plochy. R. 1879 - k výročí stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. a Alžběty zde byl postaven památník Císařské sloupy, kde jsou vzorky různých skal ze severních Čech. Po r. 1950 byla část parku komunisty zničena – stromy byly káceny, aby se získal prostor k různým mírovým slavnostem. R. 1961 zde bylo vybudováno i letní kino. Po r. 1989 byl park revitalizován, chátrající letní kino odstraněno a park se stal opět oblíbeným odpočinkovým místem.

Mikulášskou ulicí jsme se dostali na nám. T. G. Masaryka. Je tam spousta architektonicky zajímavých domů. Jeho současná podoba je z r. 1820, kdy město postihl ničivý požár. Většina domů je secesních s bohatě zdobeným průčelím. Byly nově postaveny, ale mají zachované středověké gotické sklepy. Na některých domech jsou zachována i původní domovní znamení. Mezi nejstarší patří dům č. 132 z. 2. pol 17. století s nádherný kamenným portálem. Dominantou náměstí je novorenesanční radnice, která byla postavena r. 1823 na základech původní radnice. I tato budova má gotické sklepení. R. 1884 byla přestavěna do současné podoby.

 

Vedle radnice je další dům s krásným kamenným portálem - tam je infocentrum. Získáváme tam mapku s vyznačenými městskými zajímavostmi. Zjišťujeme, že je jich zde skutečně hodně. Navíc po městě je řada informačních tabulí s názvem Zrcadlo do historie, kde je možno si přečíst informace o historii daného místa, kde jsou i obrázky, jak to tam dříve vypadalo. Bude to tedy náročná procházka.

Vyrážíme. Směřujeme ke hradu. Z náměstí odcházíme ulicí Jindřicha z Lipé. Na jejím konci vpravo je další nádherná secesní budova – kavárna Union. Byla v letech 1906 - 1907 postavena v místech, kde byla v hradbách Jižní, také Dlouhá brána. Po velkém požáru r. 1820 již opevnění nebylo obnoveno. I nyní po rekonstrukci je v přízemí kavárna zařízena tak, aby připomínala dávnou historii. Vedle v proluce je v létě otevřeno i venkovní posezení s výhledem na zbytky hradeb. Tam si Ota dává Bernarda, já zmrzlinový pohár.

Na hlavní silnici odbočujeme vlevo. Před námi se najednou objevil blok opravených domů – zjišťujeme, že je to Richtrův dvůr. Původně byl součástí hradu. V 80. letech 18. století ho Kounicové umožnili přestavět na manufakturu na potisk textilu. Josef Richter ji po r. 1834 rozšířil a výrobky proslavil i v zahraničí. Od 70. let 19. století byly jednotlivé budovy pronajímány pro různé živnosti, sloužily i jako byty pro chudinu. I nyní po rekonstrukci tu sídlí řada firem, ale i kavárna.

Pokračujeme Erbenovou ulicí, kde od r. 1995 je vpravo v malinkém parčíku památník židovskému ghetu. Od středověku se rozkládalo tady za městskými hradbami. R. 1744 bylo vyrabováno a 30 židů ubito. Po té, co r. 1820 vše lehlo popelem, byla tady r. 1863 postavena nová synagoga. R. 1938 při tzv. Křišťálové noci byla vypálena a pak beze zbytku zbourána.

Jdeme se podívat ke kostelu sv. Kříže, jehož špičku z dálky vidíme a samozřejmě jsme zvědavi o jakou stavbu se jedná. Je to nejstarší gotický českolipský kostel, který si zachoval svoji středověkou podobu. Byl založen r. 1389. Po požáru r. 1469 byl pozdně goticky přestavěn. Původní je velká část krovu unikátní stanové střechy z let 1488 – 89. Jedná se o jediný takový exemplář, který se u nás dochoval.

Na druhé straně silnice je velká základní, praktická a mateřská škola. Jak je možno si přečíst na plaketě na zdi, tak v letech 1873 – 1874 zde byl uvězněn spisovatel Jakub Arbes.

To už se vracíme ke hradu. Míjíme krásný renesanční lovecký zámeček Červený dům z r. 1583 s klenutými arkádami a s bohatou sgrafitovou výzdobou. V tomhle nádherném domě byla koncem 18. století barvírna a v letech 1837 - 1882 hostinec. V 19. století se stal součástí cukrovaru. Koncem 19. století byl zrestaurován a využíván na byty. Nějaký čas zde bylo muzeum. Po rekonstrukci nyní slouží také pro muzejní účely – je zde depozitář. Dovnitř se tedy podívat nelze.

To už jsme u zříceniny vodního hradu Lipý. Původně gotický hrad byl ve 13. století postaven na ostrově mezi tehdejšími rameny řeky Ploučnice. Hrad byl dřevěný s dřevěnými palisádami, ale brzy k němu byla postavena mohutná kamenná kruhová věž. Jindřich z Lipé již před r. 1300 dřevěný hrad přestavěl na kamenný a nechal postavit lomené kamenné hradby. V jihozápadní části stál patrový podsklepený palác. Z něj se do dnešního dne dochovaly zbytky základů. Brána a další zbytky základů a zdí a sklepů jsou ze 14. století. V 16. století byl přestavěn na zámek. V pol. 17. století přestal být využíván jako sídlo, byli zde úředníci. Po požáru velkém města r. 1820 již nebyl obnoven. Byl upraven na cukrovar, neobývané ruiny byly využívány jako divadlo. Během války zde byly sklady, kryty, ubytovny pro vojsko i francouzské zajatce a deportované ruské dělníky. Nejhorší škody nadělali pravděpodobně úředníci, kteří měli opatrně odstranit ruiny jižního paláce, ale použili trhavinu. Tím ze zámku nezbylo skoro nic. Po archeologickém výzkumu v letech 1995–2003 se některé části hradu renovují. Ve východní části někdejšího hradu je stálá expozice o židovské menšině a také o existenci cukrovaru. Nádvoří hradu je využíváno i jako improvizované letní kino. Jsou zde konány prohlídky s průvodcem. Na vchodu je cedule, že vstupenky se kupují v nedalekém muzeu textilního potisku - zrekonstruovaném bývalém hospodářském stavení, který stojí mezi hradem a Červeným domem. I když mělo být otevřeno, byla tam tma a zamčeno. Co se dá dělat, hrad neuvidíme. Něco málo vidíme z venku.

Nyní se jdeme podívat k řece na druhou stranu hlavní silnice, kde je technická památka Poklopový most. Byl postaven r. 1914 jako poklopový mostový jez a řešil regulaci vody pro již tehdy existující velký mlýn. Dnes slouží jako lávka pro pěší přes Ploučnici. R. 1996 byl renovován. Část původního mechanismu je vidět na trávníku u silnice. Na informační tabuli je popsáno, jak to fungovalo, hloubáme nad tím a přemýšlíme, ale moc to nechápeme.

Za silnicí na stejném břehu po proudu je kostel sv. Máří Magdalény. Původně gotický kostel byl postaven před r. 1400 na místě špitálu plaských cisterciáků, kteří sem přišli již r. 1253. Jeho historie je dlouhá. Dnešní podoba je z r. 1872, r. 1958 se stal sídlem děkana.

Z větších památek nám zbývá ještě prohlédnout klášter obutých augustiniánů s kostelem Všech svatých. Přecházíme zpátky přes řeku a přes hlavní silnici a po schodišti mezi kulturní domem a kinem Crystal stoupáme do klášterní zahrady, kde je kamenný amfiteátr, kde se stále konají kulturní pořady.

Barokní klášter s kostelem tady založil r. 1627 Albrecht z Valdštejna. Součástí kláštera byla latinská škola, dnes je zde gymnázium. Součástí je i loretánský ambit se Svatou chýší a kaple Nejsvětější Trojice. V klášteře, který r. 1950 zanikl, je muzeum a okresní archiv. Kostel po požárech byl v letech 1700 – 1707 znovu postaven. Tehdy měl cibulovitou báň, která shořela r. 1820 a již nebyla obnovena. R. 1927 byl povýšen na baziliku minor. V areálu kláštera je i klášterní pivní restaurace s pivovarem Lípák. Vařením piva chtějí navázat na zdejší tradici. Zatím pivo nevaří ve vlastních prostorách, patří mezi tzv. „létající“ pivovary, pivo podle vlastního receptu vaří v pivovaru v Kunraticích. Restaurace je ještě zavřená. Jsme tady moc brzy. Nečekáme tady, ale počítáme s tím, že se sem vrátíme.

Pomalu se vracíme k autu. V Klášterní ulici Otovu pozornost zaujme Pivotéka. Pivo ze zdejšího pivovaru tu nemají, ale jinak jich tu mají skutečně hodně a z různých pivovarů. Nosit se nám nic nechce, zkusíme se tu zastavit, až půjdeme do pivovaru. Snad zaparkujeme někde blíž. Tady se stát však nesmí.

Procházíme ještě přes náměstí a opouštíme ho Mariánskou ulicí. Chceme se zajít podívat k baroknímu kostelu Narození Panny Marie. Byl postaven v letech 1706 - 1710 na místě dřevěného gotického kostela z r. 1381. Kostelní věž je z r. 1873. Od poloviny 20. století v něm bylo skladiště. Po r. 1989 byl opraven, znovu vysvěcen a opět se v něm slouží pravidelné bohoslužby.

Procházíme parkem k autu. Dáváme si zde svačinu, vařit budu až večer. Nějak ten čas utekl, také proto, že jsme četli všechny panely o době minulé. Jsou skoro tři hodiny.

Zkoumám mapu, kde by se mohlo zdarma zaparkovat blízko pivovaru. Slibně to vypadá za řekou u zimního stadionu. Přes poklopový most to nemáme daleko. Nejdřív jdeme vybaveni kanystry a petkami do Masné ulice, kde jsme objevili zdroj pitné vody. Však už je nejvyšší čas, máme poslední tři lahve. To není ani na pořádné umytí.

Pak míříme do pivovaru, kde mají bohužel jen jeden druh piva - ležák, další vzorky piv kupujeme v pivotéce. K mé velké radosti tady mají i velký výběr letních méně stupňových svrchně kvašených piv. Na dnu se smí max. půl litr desítky. Kupuji si čtyři, Ota si také něco vybral a chystáme se na odjezd z města. To hlavní jsme si prošli.

Na noc se vracíme na dnešní nocležiště pod rozhlednou Špičák, ale o kousek výš a stranou, kde prý ráno nebude tolik lidí. To vybral Ota, když se vracel z rozhledny. Jen tu bohužel není žádný stín. Ale snad se ho dočkáme.

Vařím večeři a dáváme siestu. Přesvědčujeme se, že ráno vstaneme dřív, ať vyrazíme, než začne být horko. I když přes poledne stejně budeme běhat někde mezi skalami. Má být ke třiceti stupňům, tak snad tam bude trochu příjemně.

Nejdřív Ota vypil zdejší ležák, já jen ochutnala, na žízeň dala birella, ale večeři zapíjíme sedmičkou Startérem a devítkou Summer Ale od jabloneckého Volta. Ota si ještě otevírá dvanáctku IPU od žateckého Pionýra. Já už jen ochutnávám. Sedíme venku až do tmy a je nám fajn.

Jedeme do severních Čech – 19. den – rozhledna Špičák, Česká Lípa – procházka po historických památkách města a pivovar Lípák na mapě