Jedeme do severních Čech – 5. den/2. část – Lužické hory - Kamenický Šenov - cca 2 km dlouhá naučná stezka Okolí křížové cesty (pramen, skalní kaple, věže, vyhlídky), Horní Prysk - kostel sv. Petra a Pavla se samostatnou zvonicí

Dopoledne jsme se prošli mezi skalními vyhlídkami. Po obědě nás lákají pískovcové sloupy, pod kterými parkujeme a kde jsme dokonce i spali a kde vede cca 2 km dlouhá naučná stezka Okolo křížové cesty. Začíná nedaleko parkoviště u koupaliště v Kamenickém Šenově.

Zajímavá je i historie jednotlivých objektů, které na této NS jsou. Až do těchto míst sahaly pozemky, které patřily k mlýnu rodiny Kreibichů, jejichž potomci zde žijí dodnes. Tento rod zde po r. 1500 založil první mlýn, později pilu a mlýn na drcení kůry. Dnes už nestojí ani mlýn, který postavili koncem 17. století – o ten samozřejmě r. 1945 přišli a r. 1961 byl zbourán. Zůstaly zde však skalní výklenky a vzpomínky na křížovou cestu se skalním Božím hrobem, který r. 1865 vybudovala rodina v klasicistním stylu. Tehdy byla jednotlivá zastavení namalována na plátně, které bylo upevněno v obloukových dřevěných rámech. Během roku byly uloženy v kapli Nejsvětější Trojice, kterou tato rodina r. 1846 postavila na silnici z České Kamenice do Kamenického Šenova (dnes už také neexistuje – byla zbourána r. 1974, aby byl získán materiál ke stavbě garáže). Obrazy byly vždy o velikonocích zavěšeny na stromy u skalního výklenku, kde byl umístěn na plechu namalovaný obraz Uložení Krista do hrobu. 

R. 2008 byla zahájena obnova tohoto místa vztyčením dřevěného kříže na skále nad skalním výklenkem. R. 2011 vznikla i 2 km dlouhá naučná stezka, která spojuje křížovou cestu s dalšími zajímavostmi.

Stezka začíná dřevěnou vstupní branou u kruhového pavilonu. Jen o kousek dál je pramen Svatého Kříže, který byl obnoven r. 2009, a skalní Olivétská kaple, kde křížová cesta začíná. Dnes obrázky jednotlivých zastavení lemují cestu do kopce a končí u kaple Božího hrobu, která byla vytesána v nejmohutnější pískovcové skalní věži Šenovská jehla.

Cesta pokračuje okolo jeskyně dál, ale na skále šipka Vyhlídka nás žene po nenápadné, zato náročné cestičce vzhůru do skal až na vrchol Šenovské jehly. S takovým výstupem jsme nepočítali. Oba jdeme v sandálech, já bez hůlek, naštěstí koleno mám zabandážované. Tady jsme zjistili, že kdybychom šli po spodní cestě a skály zdola obešli, že bychom se sem dostali pohodlněji z druhé strany. Takhle to však bylo dobrodružnější. Je to tu skvělé, skály a vyhlídka, ze které se otevírají pohledy na okolní štíhlé pískovcové sloupy, ale také na část Kamenického Šenova a protější kopec Smrčník (586 m). 

Pokračujeme již téměř po rovině s výhledem na ostatní skaliska i na samostatnou skalní věž Obelisk. Po chvíli zjišťujeme, že po NS jdeme v opačném směru. To způsobila ona šipka Vyhlídka. Někde u zastavení č. 8 se k nám zdola připojuje cesta, po které jsme mohli pohodlněji přijít – je však otázka, zda bychom věděli, že se máme vrátit zpátky na skály a na vyhlídku. Tady myslím šipka nebyla. Značení tu není zrovna nejlepší.

My pokračujeme opět do kopce, ale již lesní cestou. Když už to vypadá, že jsme skály opustili, objeví se před námi skalní kaple Nejsvětější trojice. U ní je lavička a vyhlídka na druhou část České Kamenice. Počasí nemáme ideální, moc toho nevidíme. Nějak se nám to zamlžuje.

Ještě chvilku stoupáme po úpatí kopce Stráž (451 m) a konečně klesáme prudkou, ale pohodlnou lesní cestou. V dálce vidíme zamlžený Zámecký vrch (aspoň si to myslíme, že je to on) a začíná pršet. Jsme rádi, že jsme NS prošli opačně – aspoň jsme si skály užili v suchu. K autu přicházíme pěšinou nad koupalištěm.

Těšili jsme se na poklidný večer, jenže vše je jinak. Na parkovišti přibyla asi 4 auta a jeden stan. To by tak hrozné nebylo, i když jsme se shodli na tom, že tu klid nebude. Když z aut začali vytahovat kabely a repráky, shodli jsme se na tom, že žádný techno slyšet večer a v noci nemusíme.

U zázračného pramene jsme doplnili zásoby vody a dali se na ústup. Zkoušeli jsme přejet do míst, kudy budeme zítra procházet, ale žádné z vytypovaných míst nevyšlo. Viděli jsme však spoustu pískovcových skal, nádherné roubené chalupy.

Dojeli jsme až do Horního Prysku, kde jsme objevili nádherný kostel sv. Petra a Pavla se samostatnou zděnou zvonicí. Velký barokní jednolodní kostel nechal postavit v letech 1718 – 1721 rod Kinských – o tom svědčí i jejich erb nad vstupním portálem. Zdálky ze silnice jsme zahlédli i ve skále vytesaný oltářík. Snažili jsme se k němu dostat blíž, ale nešlo to. Zase jsme objevili další ze zdejších krásných míst.

Nakonec se vracíme zpátky do České Kamenice. Když jsme se včera vraceli po modré do města, shodli jsme se na tom, že za Domovem pro seniory by se nechalo v největší nouzi přespat. Jedeme tam. Není to ideální, ale jde to. Jenže je už 8 hodin, teprve chystám večeři. Mám však problém. Běžně mne bolí pravé koleno, na to jsem si už skoro zvykla, teď se mi s plnou parádou ozvalo levé koleno. Při každém kroku trpím. Koleno mažu, čím se dá a doufám, že se tak projevuje avízovaná změna počasí. Večer v 10 hodin je 17 stupňů. Má se oteplovat. Uvidím ráno. Zatím mi nezbývá nic jiného, než jít spát a doufat. A to mi ještě Ota vyndal další klíště. Ta potvora mi vlezla na krku až do vlasů a tam si v klidu lebedila. Závěr dne se tedy moc nepovedl. Ale ostatní jsme si užili.

Jedeme do severních Čech – 5. den/2. část – Lužické hory - Kamenický Šenov - cca 2 km dlouhá naučná stezka Okolí křížové cesty (pramen, skalní kaple, věže, vyhlídky), Horní Prysk - kostel sv. Petra a Pavla se samostatnou zvonicí na mapě