Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 2. den: cca 11 km dlouhý okruh: Orlík nad Vltavou-Staré Sedlo – Žďákovský most – část NS Orlík-Zvíkovské Podhradí - vyhlídky - zámek Orlík – Schwarzenberská hrobka – pivovar Orlík – Staré Sedlo; Krkavčí skála – vyhlídka

Na úzkém poloostrově v blízkosti osady Svatá Anna se spalo krásně. Byl tady klid. Teplota v autě sice k ránu klesla na 10 stupňů, ale to nám nevadí. Naštěstí peřiny jsme doma nenechali. Ráno už svítí sluníčko a pěkně hřeje. Zase bude nádherný den.

Po snídani odjíždíme. Včera jsme byli na hradě Zvíkov, dnes nás čeká další hrad nad přehradou. Orlík byl však přestavěn na zámek.

Parkujeme zdarma v obci Orlík nad Vltavou – část Staré Sedlo v blízkosti kostela sv. Prokopa. Tento původně gotický kostel ze 14. století byl po přestavbě r. 1654 v pol. 18. století upraven barokně.

Okolo kostela a hřbitova jdeme na hlavní silnici – po té pokračujeme směrem k přehradě. U restaurace Staré sedlo odbočujeme vpravo po modré turistické značce, abychom se za chvilku připojili na naučnou stezku Orlík – Zvíkovské Podhradí. Je na ní 15 informačních tabulí, je 24 km dlouhá a vede podél vodní nádrže Orlík. My si projdeme jen její část.

Podcházíme Žďákovský most, jehož stavba byla dokončena r. 1967. V té době to byl největší plnostěnný dvoukloubový ocelový obloukový most na světě. Ještě dnes si své prvenství drží na území naší republiky. Je dlouhý 542,91 m. Pilíře jsou umístěny na břehu, hlavní oblouk má rozpětí 379,60 m a podpírá most, po kterém vede dvouproudá silnice. Ta je 100 m nad dnem řeky Vltavy. Po obou stranách mostu je úzký chodník pro pěší. Most neblaze proslavili orličtí vrazi, kteří z mostu do přehrady házeli sudy se svými oběťmi.

Jdeme po značce a NS kus nad přehradou, ale kopírujeme její břeh. Na rozcestí Žďákov – bývalý přívoz modrá odbočuje vlevo, ale my pokračujeme po NS, která odbočuje vpravo. Stejný charakter cesty vede až k přehradě. Tady kotví několik plachetnic, jsou tady pramičky, jen značka se nám nějak ztratila. Vracíme se kousek zpátky samozřejmě do kopečka, když konečně vidíme travnatou pěšinku vzhůru. Je po pohodlné cestě, přelézáme spadlé stromy, ale je to jen kousek. Pak už jsme zase spokojeni. Kus cesty vede listnatým lesem, pak jehličnatým, přes nádherné palouky až na rozcestí Orlík nad Vltavou – park. Tady se dočítáme, že procházíme státem chráněným zámeckým parkem, který založili Schwarzenbergové na poč. 19. století. Během dalších zhruba 100 let tady byla vysázena řada vzácných dřevin. Po znárodnění se o park nikdo nestaral, při budování Orlické přehrady v letech 1954 - 1961 byla jeho část zatopena. R. 1993 byl park i zámek vrácen rodině Schwarzenbergů, která ho postupně upravuje, aby mu vrátila jeho původní krásu.

Pokračujeme po NS na vyhlídku, která je na konci poloostrova. Myslela jsem, že to bude vyhlídka na kamenném ostrohu, ale cesta na konci klesá k přehradě. Je tu nádherně. Dokonce se někdo koupe a užívá si to, že prý je voda skutečně teplá. Plavky s sebou samozřejmě nemáme. Chvíli se procházíme po břehu s výhledem na zámek. Z této strany mne moc nanadchl. Pak jsme na druhé straně objevili poměrně náročný sestup po skalách, ale už jsme u vody, shora na nás vidět není. Občas propluje nějaká plachetnice. Ale jsou daleko. Rychle lezeme do vody. Je skutečně úžasná a čistá. Je pravda, že je prohřátých jen asi 30 cm, ale to stačí. Najednou na přehradě není lodička žádná. Rychle vylézáme a na sluníčku osycháme. Lehce přioděni svačíme. Lépe to nemohlo vyjít.

Po naučné stezce obcházíme zátoku. NS pokračuje rovně – pro mne z nepochopitelných důvodů nevede k zámku. My na konci zátoky přecházíme po kamenném mostku jeden z přítoků přehrady a blížíme se k zámku. Ten je z tohoto pohledu zajímavější. Pod zámkem procházíme podle zátoky k další vyhlídce na přehradu. Ta neustále nabízí nové a nové pohledy. Občas tady plavou plachetnice. Bohužel jim moc nefouká. Vydržela bych se tady kochat dlouho. Vracíme se ke vstupu do zámku. Tento pohled na zámek se mi konečně líbí.

Na vysokém skalním ostrohu nad Vltavou již počátkem 13. století stála pevnost. Měla za úkol chránit obchodní stezku, také se zde vybíralo clo z plavby po Vltavě. Na přelomu 13. a 14. století byla pevnost přestavěna a rozšířena na pevný gotický hrad, který se stal jedním z opěrných bodů královské moci. Po r. 1357 se zde vystřídala celá řada majitelů. Mezi nejznámější patřili Švamberkové, kteří hrad přestavěli na zámek – rozšířili obytné prostory, postavili nové hospodářské budovy, ale také pivovar.
Dalšími vlastníky byli Eggenbergové a Schwarzenbergové, kteří zámek dále zvelebili a rozšířili. Přistavěli třetí patro, zdi a věže byly zakončeny cimbuřím, založili francouzskou zahradu. Po r. 1948 jim byl zámek vyvlastněn. Byl v dobrém stavu, proto ho stát zařadil mezi památkové objekty a již tehdy byly umožněny prohlídky zámku. R. 1992 byl zámek Schwarzenbergům vrácen. Veřejnosti zůstal zpřístupněn. Na nádvoří je vstup volný.

Jenže já vše stále asi srovnávám se Zvíkovem – zdejší nádvoří není až tak zajímavé. Ota chtěl jít na prohlídku, jenže když zjistil, že vstupenka za sníženou cenu stojí 300,- Kč, tak si to rozmyslel. Já to uvítala. Musím se přiznat, že prohlídka zámků mne málokdy láká.

Ota má žízeň. V přístavišti si dává jednoho Platana. Pak pokračujeme - procházíme zámeckým parkem a po neznačené cestě odbočujeme vpravo. Jen šipka nám naznačujeme, že jdeme správným směrem – ke Schwarzenbergově hrobce. Je tady hezky. Před rybníkem Mičan odbočujeme vpravo. Cestou míjíme vyhlídky – nabízí se nám další pohledy na přehradu a na zámek. Vpravo už vidíme Schwarzenbergovu hrobku, která byla postavena v letech 1861 – 1864 v novogotickém slohu. V přízemí jsou pohřbeni příslušníci orlické větve rodu Schwarzenbergů, v patře je kaple, kde se při pohřebních obřadech konaly zádušní mše.

Je horko, ale cesta vedla lesem, což je hodně příjemné. Tady jsme se rozhodli, že zajdeme do Kožlí, kde je pivovar Orlík. V tom horku bychom si dali pořádné pivo. Z rozcestí U hrobky po chvíli odbočujeme na neznačenou cestu podle potůčku.

Pivovar byl založen r. 1996. Zpočátku pivo vařili v malých dávkách doma, pak fungovali jako létající pivovar. Pivo vařili převážně v pivovaru Černý medvěd v Jablonném nad Orlicí. Nyní už budují (asi už mají vybudovaný) vlastní pivovar. Jenže ten je dnes zavřený - z technických důvodů pivo prý nevaří. Tak tomu říkám smůla.

K autu to máme 2 km po silnici, raději však jdeme parkem, i když je to o kousek dál. K rybníčku Mičan přicházíme z druhé strany. Procházíme okolo skleníku, který u Prádelského rybníka byl postaven r. 1862. K zámku nechceme zacházet, pití nám došlo, na cestě vidím občerstvení U rybiček – zavřené. Není sezona, ale to neznamená, že musí být vše v neděli zavřené. A to jsme vlastně blízko placeného parkoviště u zámku. Otevřená není o kousek dál ani restaurace U Cvrčků.

Nakonec jsme si nedaleko zaparkovaného auta ve vietnamském obchůdku koupili nanuk, abychom se trochu zchladili. Mezitím se trochu vyvětralo i auto.

Teď jen vymyslet, kde budeme spát. Zajeli jsme do restaurace Staré Sedlo koupit si na večer točené pivo a vypadá to, že se vrátíme na včerejší nocležiště. Ale trochu nás odrazuje, že tam bude ještě sluníčko. Nakonec se kousek vracíme po hlavní a odbočujeme vlevo do Višňovky. Po široké cestě a žluté turistické trase se nechá jet k lesu. Dál je zákaz. I tady svítí ještě sluníčko, navíc se nám to tady na spaní nezdá vhodné. Ale když už jsme tady, pokračujeme pěšky po žluté k vyhlídce na Krkavčí skále. Je to tak 1,5 km. Cestou opět vidíme Žďákovský most, ale z druhé strany. Ota se zpočátku obává, zda Krkavčí skála není chatová osada. Chat je tu hodně. Ale už jsme na konci žluté, na skalisku vysoko nad vodou s pěkným výhledem.

Už jsme rozhodnuti, že jedeme do Svaté Anny, když Otu za obcí Nevězice zaujme cesta k lesu, která se podle lesa stáčí vlevo. Najednou jsme u malého chovného rybníčku na okraji lesa, kde se v polostínu nechá zaparkovat. Vypadá to tady docela dobře. Ještě jsme snad ani nevystoupili, když nad námi přelétl malý vrtulník a přistává u silnice nedaleko nás. Najednou tam přijíždí nějaké auto, přichází lidé ze vsi. Asi se jdou podívat, co se děje. I my koukáme zvědavě. Ale pravděpodobně někdo známý přiletěl, aby místní svezl. Asi totiž 5x vzlétl, ale po chvíli zase přistál. Pak odletěl, lidi se rozešli a konečně byl klid.

Mezitím jsem se ještě za tepla umyla, udělala večeři a užíváme si klidu. Jen kapři v rybníce vyskakují a ptáci vesele zpívají. Zatím je trochu tepleji než včera. Brzy se to však srovnalo. Od rybníka jde chladno.

Ještě plánujeme trasu na zítra. Dnes se nám výlet líbil, vymýšlíme proto na zítra takový, abychom viděli i Zvíkov přes přehradu.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 2. den: cca 11 km dlouhý okruh: Orlík nad Vltavou-Staré Sedlo – Žďákovský most – část NS Orlík-Zvíkovské Podhradí - vyhlídky - zámek Orlík – Schwarzenberská hrobka – pivovar Orlík – Staré Sedlo; Krkavčí skála – vyhlídka na mapě