Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 33. den: Vizovická vrchovina – cca 11 km dlouhá trasa: Lidečko – naučná stezka Vařákovy paseky - Čertovy skály – Horní a Dolní Lačnovské skály - Lidečko

V noci se ochlazovalo hrozně rychle. Ve dvě mne vzbudila zima. V autě bylo 9 stupňů, což znamená, že venku bylo minimálně o 2 méně. A to tady za týden má být léto. Vytahuji peřinu, kterou jsem si myslela, že až do podzimu už nebudu potřebovat. Samozřejmě jsem tak rozhýbala, že jsem nemohla usnout.

Kolik bylo při rozednění, nevím. Ale v sedm už na auto svítilo sluníčko, ale zatím ho prohřálo jen na 10 stupňů. To musela být ráno pěkná zima.

Vstáváme skoro v devět, to už i v autě je horko. Dnes má byt vedro, měli jsme si přivstat, ale v těch sedm jsem měla pocit, že mám půlnoc.

Včera jsme měli více méně odpočinkový den, moc jsme toho nenachodili, dnes si to musíme vynahradit. Bude to sice jen 11 km, ale terén nebude zrovna moc pohodlný.
Parkujeme v Lidečku na parkovišti pod Čertovými skalami. Už při příjezdu na parkoviště nešlo přehlédnout pískovcovou stěnu dlouhou 150 metrů a vysokou až 25 metrů. Vypadá to jako skalní bloky na sebe poskládané. I když je to pískovec, nedrolí se – zdejší pískovec je velmi tvrdý a kompaktní. Proto jsou skály velmi oblíbenou horolezeckou lokalitou, kde je až stovka horolezeckých cest obtížnosti 5 až 9. Některé věže mají své názvy: Nálevka, Hladká, Čertova stěna, Plotny, Plochá, Kolébka.

Na vrcholu kopce nad Čertovými skalami bylo pravěké sídliště lidu lužické kultury z 1. tisíciletí př. n. l.. Ke vzniku těchto skal se váže řada pověstí – jak už název skal napovídá, vždy mají něco společného s čertem. Skály patří mezi nejnavštěvovanější skály Valašska, také proto, že jsou snadno dostupné z parkoviště.

Z něho jsme se vydali na okruh i my. Jdeme po modré, po pár metrech už stoupáme po schodech k Čertovým skalám a vlastně nad ně. Tudy také vede naučná stezka Vařákovy paseky. Začíná tady v Lidečku v blízkosti vlakové zastávky a končí v Horní Lidči také u vlakové zastávky. Na 15 km je 15 zastavení, které jsou věnovány zdejší přírodě a zajímavým místům. My jsme se s ní setkali na parkovišti muzea Vypálených usedlostí Vařákovy Paseky, kde jsme předevčírem - v pondělí spali. Tam bylo 6. zastavení, tady máme 14. zastavení této NS.

Schody vedou do prostoru před skalami, odkud je i pěkný pohled na Lidečko a kopce Bílých Karpat. Značená cesta pokračuje okolo skal zprava a po ní šplháme za ně. Není to procházka skalním městem, ale nechá se mezi skály zajít se podívat. Cesta je to obtížnější, ale hodně zajímavá. Kdo preferuje pohodlnější cestu, se může po schodech vrátit na cestu, kudy vede cyklotrasa a pokračovat po ní. Jen musí po chvíli po cyklostezce odbočit vlevo.

Když jsme skály prošli a řádně je prozkoumali, tak na tuto cyklostezku také přicházíme. Je pravda, že mi to trvalo dost dlouho. Jak vidím skály, musím vše prozkoumat, všude vlézt. Pokračujeme po cyklostezce, po NS a po modré turistické trase. Jak jsme po chvíli zjistili, jdeme NS v protisměru, což je u nás skoro již obvyklé.

Ještě cca 3 km hlavně stoupáme, ale pak jdeme po zvlněném terénu. Cestou míjíme tabule NS se zajímavými informacemi.

Na rozcestí Vrátnice měníme značení. Odbočujeme vlevo po žluté značce. NS tady vede ještě 1,5 km rovně až na rozcestí Vařákovy paseky – pam., kde je je památník vypálené osady Vařákovy Paseky. Ta byla vypálena 2. května 1945 prchajícími německými oddíly SS jako trest za přestřelku mezi členy zdejší partyzánské skupiny a německými radisty. Z 10 chalup jich bylo 8 vypáleno. Tři muži a jedna žena byli popraveni. V osadě nikdo nezůstal, zbylé domy chátraly, až byly strženy r. 1961. Odtud pokračuje NS Vařákovy paseky II. až do Pozděchova. Ta je 3 km dlouhá a je na ní 5 zastavení.
My jdeme po žluté a po NS až na rozcestí Lačnovské skály. Jsme v oblasti menší pískovcové skalní oblasti, která je tvořena třemi skupinami skal. Na severu jsou Horní Lačnovské skály, na jihu Dolní Lačnovské skály a mezi nimi Prostřední Lačnovské skály. I tyto skály jsou mezi horolezci oblíbené. Jsou však méně navštěvované, protože jsou hůře dostupné. Musí se sem jedině pěšky.

NS pokračuje na rozcestí Dolní Lačnovské skály. My však odbočujeme po žluté na Horní Lačnovské skály. I když NS sem nemá vést, je zastavení NS 8a u těchto skal. Jsou téměř 100 metrů dlouhé a dosahují výšky až 10 metrů. Jsou zde vidět skalní dutiny, skalní mísy, výklenky, převisy a voštiny, což jsou pravidelné prohlubně menších rozměrů.

Těmito skalami jsme unešeni. Jsou to úžasné skály. Najednou vidím mezi skalami škvíru, kterou se nechá vylézt nahoru. Tam prostě musím. Dokonce i Ota leze za mnou. Samozřejmě si nemůže odpustit poznámku, proč musím všude vlézt. Oběma se nám tady líbí. Kdybychom nenechali pod skalami batoh se svačinou, určitě bychom se tady najedli. Jenže ani jednomu se nechce pro tu svačinu dojít. Tak se ještě chvíli kocháme a slézáme. Batohy se mezitím usušili, naše záda taky.

Původně jsme chtěli sejít po neznačené cestě okolo Prostředních Lačnovských skal a pak se kousek vrátit k Dolním skalám. Jenže jsme zjistili, že budeme zbytečně klesat po nepříliš schůdné cestě a pak šplhat do kopce k dalším skalám. Prostřední skály proto oželíme.

Vracíme se po žluté zpátky na rozcestí a po žluté a NS pokračujeme k Dolním Lačnovským skalám. Že budou níž jsme čekali, ale že budeme tak moc padat do nějaké rokle, to tedy ne. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Tyhle skály vypadají úplně jinak a hlavně se na ně nedá ani pořádně vylézt. Museli bychom klesnout ještě niž do hluboké rokle, kam ani cesta nevede. Ani nejsou tak hezké, ale asi je to právě tím, ze je nemůžeme tak zblízka prozkoumat. Bohužel nejdou ani vyfotit, protože jsou zakryté stromy. Celá stěna je dlouhá 70 metrů. Nejvyšší věž Lucifer je vysoká 14 metrů.

Tady v lese konečně svačíme. A přemýšlíme kudy dál. Zpátky do toho hrozného kopce se nám nechce. Raději ještě kousek klesáme po žluté. Na rozcestí odbočujeme po neznačené cestě vlevo a doufáme, že dojdeme tam, kam potřebujeme.

Nakonec se to povedlo, ale hlavně jsme museli sledovat, zda má ta cesta dobrý směr. Původní širší cesta se na mapy.cz proměnila v čárkovanou, ve skutečnosti jsme tuto cestu jen tušili a směr drželi podle tabletu.

Nakonec se nám podařilo se dostat na modře značenou trasu, po které jsme dnes už šli. Původně jsem chtěla pokračovat po dalších neznačených cestách okolo pramene, jenže by to bylo krajně nejisté. Shodli jsme se na tom, že raději už ty 3 km dojdeme po ranní trase. Jen Čertovými skalami jsme už neprocházeli – raději jsme to obešli po cyklostezce. Mne sice lákalo si to ještě jednou projít, ale nebyla jsem si jista, zda bych se tam někde nezamotala a někam nespadla. Cesta byla dost krkolomná. Taky už jsem toho dnes měla docela dost. Je však příjemné počasí. Lehce to profukuje a převážně jdeme ve stínu. Konečně jdeme i smrkovými lesy.

Po zpevněné cyklostezce jsme došli k autu. Bylo to docela dost z kopce, až nás to překvapilo.

Je pět hodin, teď už jen potřebujeme zjistit, jak nám ráno jede vlak z Lužné u Vsetína do Lidečka, abychom zítra mohli zdolat zase další skály. Pak potřebujeme koupit pivo na večer a někde najít šikovné nocležiště.

To první bylo nejjednodušší. Jede to v 10,06 hod., hospoda je kousek od nádraží. Tam Ota kupuje na večer Kozla a tam bychom zítra mohli nechat auto.

Jenže s noclehem je to horši. Buď je na námi vybranou cestu zákaz vjezdu, jinde je to jen chodník pro pěší a cyklisty, nebo je to tak šikmé, že tam spát nejde. Jedna snad už z posledních možností byla cesta z Valašské Polanky do Prlova, na které je turistický přístřešek nad Prlovem. Cesta je střídavě asfaltka a střídavě samý kámen, ale statečně stoupáme, až jsme u přístřešku. Tady je rozcestí 4 cest a poměrně velký prostor na rovině, kde se nechá zaparkovat a nepřekážet případnému provozu, i když jsme doufali, že tudy nikdo nepojede. Hned jsem se šla umýt. Měla jsem štěstí, první cyklista projel, když už jsem se oblékla. Pak ještě projeli 2 auta a byl klid.

Najedli jsme se, já připravila i svačinu na zítra.

Vlak v 10 musíme stačit, tak ať se zbytečně ráno nezdržujeme. Na odpoledne hlásí bouřky, snad se do té doby vrátíme.

Dnes je příjemný vlahý večer. Až do 9 sedím venku v mikině. Peřinu už zase uklízím, doufám, že ji nebudu brzy vytahovat. Dokonce ani dveře zcela nezavíráme. Ať se to uvnitř trochu ochladí.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 33. den: Vizovická vrchovina – cca 11 km dlouhá trasa: Lidečko – naučná stezka Vařákovy paseky - Čertovy skály – Horní a Dolní Lačnovské skály - Lidečko na mapě