Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 51. den: NPR Mohelenská hadcová step – cca 7 km: v.n. Mohelno – NS Mohelenská hadcová step – Mohelenský mlýn; Kuroslepy - hudební chrám Kalimeta+vyhlídková terasa; Kladeruby nad Oslavou – rozhledna Babylon

K ránu teplota v autě klesla na 13 stupňů a spalo se nádherně. Ráno už sluníčko sálá, že vstáváme už před osmou. Kdyby nestoupala pára z komínů dukovanské elektrárny, tak je obloha bez mráčků. Zda se, že předpověď jim vyjde. Má být zase horko.

Včera jsme dojeli na parkoviště u vyhlídky na vodní nádrž Mohelno. Plocha sice není značená jako parkoviště, ale je vidět, že se zde běžně parkuje. Včera poslední auta odjížděla skoro za tmy a i dnes už zde zase auta parkují. My naše auto přeparkováváme tak, aby bylo co nejdéle ve stínu a vyrážíme na zhruba 7 km dlouhý výlet. Téměř celá naše dnešní trasa povede národní přírodní rezervací Mohelenská hadcová step (hadec je hornina), která byla vyhlášena již r. 1933 a představuje unikátní stepní louky a až 120 m vysoká skaliska Čertův ocas nad meandrem řeky Jihlavy. Patří k nejpozoruhodnějším a nejcennějším našim přírodním rezervacím. Projdeme si celou zdejší naučnou stezku, ke které se dostaneme po turistické trase. Mimo ně je vstup zakázán. Je vidět blízká vodní nádrž Mohelno, ale také vysoké chladící věže jaderné elektrárny Dukovany. Já sice tvrdila, že ty věže ruší ten krásný pohled, ale dozvěděla jsem se zajímavou informaci. Syn tady byl před lety a setkali se tu s ochranáři, od kterých se dozvěděli, že právě jaderná elektrárna paradoxně tuto oblast zachránila. Že to tam dřív všechno kvetlo a najednou to začalo usychat a už tam téměř nic nekvetlo. Že byli proti stavbě elektrárny, ale postupem času se zjistilo, že vítr sem zanáší vlhkost, kterou ta step tak nutně potřebovala. A že se to zase vše začíná zelenat a jak jsme sami zjistili, dnes to tam už zase pěkně všechno kvete.

Z parkoviště, které naštěstí je mimo přírodní rezervaci, odcházíme po červené, která tudy prochází. Po silnici se zákazem vjezdu bychom se dostali na hráz vodní nádrže Mohelno, my musíme ze silnice odbočit vlevo. Je to tedy značená turistická trasa, ale abychom se na ni dostali, musíme přelézt kovová svodidla. Úzká cesta vede poměrně prudce z kopce. Zpočátku lesní téměř pohodlná cesta se po chvíli mění. Procházíme až 1,5 m vysokými křovisky. Cesta je sice slušně vidět, ale prodírání křovisky není příjemné, občas je nutno přelézat přes kmeny. Zpátky tudy určitě nepůjdeme. Naštěstí se to nechá obejít.

Sešli jsme na silnici která vede pod hráz vodní nádrže. Včera z vyhlídky jsme hráz viděli z jedné strany, dnes máme pohled na druhou stranu. Měří 185 m a je 7,75 m široká. Vytvořilo se tak 7 km dlouhé jezero. Vytéká poměrně silný proud vody a vodní mlha se nese daleko.

Pokračujeme po červené okolo rekreačního střediska až na rozcestí Papírna. Už cestou vpravo vidíme, jaká nádhera nás čeká.

Tady přicházíme na naučnou stezku Mohelenská hadcová step – k 8. zastavení. Okružní stezka je 3,4 km dlouhá, začíná v Mohelně, tam také je oficiální parkoviště pro návštěvníky – samozřejmě placené. Stezka překonává poměrně velké převýšení, proto ji zařazují mezi středně náročné. Na 10 informačních panelech se návštěvníci seznamují s místní stepní faunou i flórou, ale i s významnými osobnostmi, kteří se o vznik této lokality zasloužili.

Po NS odbočujeme vlevo a stoupáme do hodně prudkého kopce – to vždy tvrdím, že snad stoupáme do nebe. Cestou si čteme další informační tabuli o zdejších rostlinách. Současně zjišťujeme, že se nám podařilo jít po NS ve správném směru. To se nám stává jen občas.
Konečně vidíme kamenitý vrchol a současně se otevírá nádherný výhled na stráně, klesající do údolí. Už je to veselejší. Jednak proto, že vidíme konec stoupání, ale také ty výhledy jsou už moc pěkné.

Konečně jsme na vrcholu. Vlevo po hranici rezervace vede pěšina k silnici, kde vidíme nějaké tabule. Naučná stezka tam sice nevede, ale co když se tam dozvíme něco zajímavého. Daleko to není.

Tam se dozvídáme zajímavé věci, ale netýkají se jen zdejší rezervace. Čteme také o Mohelně a o Mlynářské stezce. Je to však stezka dlouhá 185 km a na ní je 48 mlýnů. Mohlo by to být zajímavé, ale letos to určitě projíždět nebudeme.

Vracíme se na NS po stejné cestě. Vidíme jadernou elektrárnu Dukovany. Je od nás vzdálená asi 5 km. Čteme si další informace o péči o rezervaci, ale také o tom, co je to drnová step – co tam vše roste a žije.

Blížíme se k Mohelnu. Před námi na mírném návrší jsou boží muka sv. Antoníčka na místě mohylového pohřebiště z doby halštatské. Okolo se pasou ovce. Pastvina je oplocená. Nechá jít po NS rovně nebo odbočit vlevo, kde na okraji obce Mohlena je parkoviště a začátek NS. Protože jsem zvědavá a je to prakticky po rovině, jdu se tam podívat. Kromě úvodní tabule NS jsou tam další informace o zdejším mikroregionu a o Mohlelenské hadcové stepi.

S Otou se setkáváme na dřevěné vyhlídce, odkud je skutečně nádherný výhled na step, ale i na údolí meandrující Jihlavy. Nerostou tu vyšší stromy, jen nízké porosty, pokroucené kosodřeviny, krajina je různě tvarovaná. Tady je skutečně nádherně.

Jdeme po okraji rezervace, prakticky po rovině a otevírají se výhledy do údolí. Lze říct, že pohledy jsou skutečně různé a nádherné. Z další vyhlídky, kde je lavička, je vidět hráz s vodní nádrží Mohelno a samozřejmě zase Dukovany. Z mého pohledu to ruší ten nádherný ráz krajiny, ale když jsem zjistila, jak to vlastně té oblasti pomáhá, tak se s tím rychleji smiřuji.

Všechno jednou končí. Pohledem se loučíme s tou krásou a scházíme do údolí, kde přibývá zeleně. Míjíme jeskyni, ale dovnitř nelezeme. Jen jsme tam od vchodu nahlédli. Dvakrát přecházíme hlavní silnici. Přicházíme k Mohelskému mlýnu, kde je i turistický rozcestník. Tady si čteme o historii mlýna, o řece a samozřejmě i o zde žijících ptácích. Také zjišťujeme, že mlýn v těchto místech stojí od r. 1368. Samozřejmě se měnili majitelé, mlýn vyhořel, ale byl zase obnoven. R. 1905 majitel mlýna postavil most přes řeku a vybíral zde mýtné. Ten zničili až r. 1945 partyzáni na pokyn Rudé armády. Poslední majitel mlýn r. 1938 od základů přestavěl a zmodernizoval. Přistavěl i hospodářské budovy a na střeše kupolovité solárium, které sloužilo k opalování. Po válce o vše přišli a mlýn spravovaly Jihomoravské mlýny. Dnes je tam malá vodní elektrárna. V bývalé mlýnici je galerie. Mlýn využívá Ústav biologie obratlovců AV ČR k vědeckému výzkumu a ke vzdělávání studentů přírodovědeckých fakult, středních škol a akademických pracovníků.

Od mlýna pokračujeme po NS. Ale také už po červené turistické značce podle mlýnského náhonu. Je stále jasno a je krásně. A už zase teplo. Přes náhon vede lávka, ale je tam hlavně kvůli regulaci vody v náhonu. Ten z Jihlavy vytéká u Mohelenského 1,5 m vysokého jezu. Tady procházíme mezi skalami a po kamenech, ještě se nám otevírá pohled na hadcovskou step, tentokrát zdola. Takže ještě se můžeme pokochat a už se stáčíme podle meandru Jihlavy zpátky.

Přicházíme na rozcestí Papírna, kde jsme se ráno připojili na naučnou stezku. Tady se s ní loučíme a pokračujeme po červené rovně cestou, kudy jsme sem přišli. Protože se nechceme znova prodírat houštím do kopce, odbočujeme po chvíli po zpevněné neznačené cestě vpravo do kopce. Dostáváme se na silnici, která vede jen k rekreačnímu středisku pod hrází, takže provoz tu prakticky není. Serpentinami stoupáme ke křižovatce. Odbočujeme vlevo a za chvilku jsme už u auta. Jsme maximálně spokojení, tohle byl zase nádherný kus přírody.

Ze silnice jsme ještě zahlédli vodní nádrž - zjišťujeme, že je tady asi přečerpávající vodní elektrárna - včera večer tam bylo výrazně méně vody než teď. Jak jsme později zjistili, je to spodní vyrovnávací nádrž, která byla do provozu uvedena r. 1977. Společně s horní vodní nádrží Dalešice tvoří energetický komplex přečerpávací vodní elektrárny Dalešice. Zase jsme o něco chytřejší.

Auto je stále ve stínu, to se nám povedlo. Venku už je vedro, ale v autě je stále jen 20 stupňů. Tak to je super.

Teď se dá říct, že si trochu zajíždíme. Jedeme na sever do Kuroslepů. Na mírném kopečku na severním okraji obce je od r. 2014 Kalimeta, tehdy na mapě označená jako stavba s rozhlednou. Teď, když cestopis píši, byla značka rozhledny změněna na současnou architekturu. Ve skutečnosti jsou to dvě budovy – budova Slunce a budova Měsíce. Hlavní budova je unikátní třípatrová kruhová stavba hudebního chrámu Kalimeta s vysokými okny, kde je sál s pódiem, restaurace a hotelové pokoje. Sál je vybaven unikátním koncertním pianem. Budova má průměr 21 m. Střecha ve tvaru Květu života je největší vyhlídkovou terasou (průměr 14 m) na Moravě, která slouží k pozorování okolní přírody, ale i noční oblohy a k pořádání akcí pod širým nebem. V druhé budově je zázemí, sauna a několik bezbariérových pokojů.

Věděli jsme, že je budova přístupná jen po předchozí telefonické domluvě, ale stejně se tam jedeme podívat. Stavba je vidět z daleka, vypadá skoro jako moderní kostel. Bohužel kvůli okolním stromům není vůbec vidět nižší budova Měsíce a ani ta hlavní budova Slunce nevyniká v plné své kráse. Celý areál je však uzavřen, nikde není nic napsáno. Takže se chvilku jen kocháme pohledem na skutečně zajímavou budovu a okolí. Shora musí být výhled skutečně nádherný – kruhový.

Vracíme se do Mohelna a pokračujeme dál na západ k rozhledně Babylon. Parkujeme na odbočce modré. U silnice je malé parkoviště, skoro ve stínu. K rozhledně je to cca 500 m. Nahoře zjišťujeme, že se otevírá až ve 13 hodin. Máme ještě 20 minut času. Lidi tady čekají, další přicházejí. My se po krátké domluvě vracíme k autu. Dáváme pivo a jdu vařit oběd. Času máme dost, další plány na dnešek nemáme. Už je zase 30 stupňů. A jsme už nějací unavení.

K rozhledně stoupáme znovu za 1,5 hodiny. Po jídle to jde nahoru výrazně hůř. U rozhledny už není nikdo. Tak si to aspoň pořádně a v klidu užijeme.

Tuto kamennou empírovou věž postavil r. 1831 majitel zdejšího panství jako zeměměřičskou věž v souvislosti s vyměřováním stabilního katastru Moravy. Už tehdy ji však stavěl jako 40 metrů vysokou rozhlednu a také ozdobu parku, který patřil k loveckému zámečku Vlčí kopec. Stavby byly spolu spojeny alejí. Z té se dnes zachovala jen část od silnice na sever k zámečku. Za prusko-rakouské války r. 1866 byla horní dřevěná část poničena. Od té doby je věž vysoká jen 25 m. Spodní polovina má čtvercový půdorys. Vyšší patra jsou osmistěnná. Do horního patra ve výši 18 m vede původních 105 dubových zpočátku hodně pohodlných točitých schodů. Až poslední 2 patra v užším osmihranu je schodiště užší a prudší. Strop má romantickou výzdobu v podobě zvěrokruhu. Nahoře je k dispozici velký dalekohled, ale vidět moc daleko není. Dnešní počasí výhledům moc nepřeje. Výhledy tu popsány nejsou. Mají být vidět Pavlovské vrchy, elektrárna Dukovany, Českomoravská vrchovina, při dobré viditelnosti i Alpy. Výhledu západním směrem brání vzrostlé stromy.

Na spaní jsem vytypovala dvě parkoviště u Dalešické přehrady. Jenže je horko, parkoviště jsou přeplněná. Není kde zastavit, i kdybychom se chtěli jen jít vykoupat.

Až před Stropešínem odbočujeme vpravo po cyklostezce okolo vysílače k lesu. Nedaleko je Stropešínská vyhlídka, ale tam si zajdeme až zítra. Jedno auto tu stojí. Parkujeme opodál a čekáme, až odjede. Jsme ve stínu, to je nejdůležitější. Občas to zafouká. Já jsem si dala sprchu, až mne překvapilo, že je voda ve vaku studená. Bylo to však příjemné.

Užíváme si zpěvu ptáků, občas přiběhne zajíček. Jedno pivo dáváme před večeří, druhé po večeři. Potom seškrtáváme program. Výlety delší 10 km necháváme na příště. V tom horku nám ty kratší stačí.

Večer jsme se dozvěděli, že by zítra odpoledne mohlo pršet a trochu se ochladit. Vždy ta předpověď se však týká jiného místa, než kde my se touláme. Necháme se tedy zítra překvapit.

Dnes je zatím tepleji než včera, každý den je jinak. V 9 hodin je stále přes 20 stupňů.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 51. den: NPR Mohelenská hadcová step – cca 7 km: v.n. Mohelno – NS Mohelenská hadcová step – Mohelenský mlýn; Kuroslepy - hudební chrám Kalimeta+vyhlídková terasa; Kladeruby nad Oslavou – rozhledna Babylon na mapě