Jedeme na Posázaví - 13. den – Ostrov – zámecký areál, Pertoltice - kostel sv. Jiří s románskou věží

V noci pod rozhlednou Bohdanka bylo příjemně, ale tlak je asi nějaký divný. Pořádně jsem zabrala až k ránu, když začalo konečně pršet. Po 8. vstáváme a jsem jak praštěná Ani kafe mne moc neprobralo. Naštěstí na dnešek nemáme skoro žádný plán. Dnešní výlet jsme z důvodu nepříznivého počasí zrušili. Mají být přívalové deště, kroupy, bouřky. Za takového počasí se procházet podle Otavy nemusíme. Potřebujeme dnes jen zjistit, jak zítra pojede vlak z Laziště do Chřenovic Podhradí, abychom se pěšky mohli zpátky vrátit. V době koronavirové pandemie toho moc nejezdilo, tak snad zjistíme aktuální stav. Také musíme najít místo, kde lze v Lazišti blízko nádraží přespat.

Odjíždíme proto směr Laziště (Březina). Na trase v Ostrově má být zámek. Tato oblast byla osídlena pravděpodobně již ve 12. století. První písemná zmínka je z r. 1257. Celý areál tvořil zámek s poplužním dvorem, tj. se správní budovou, hospodářskými budovami, dvěma stodolami a kolnou. První údaje jsou z r. 1580, kdy zde byla tvrz s poplužním dvorem. Nejrozsáhlejší přestavba byla v období vrcholného až pozdního baroka v letech 1758 – 1784. Klasicistní stavební úpravy jsou z let 1832 – 1845. Další stavební úpravy byly i ve 20. století, byly však provedeny naprosto necitelně. Následně zámek chátral.

Na jižní straně areálu byl až do pol. 90. let 20. století ustájen dobytek. Střechy nikdo neudržoval, do domů zatékalo a ty se postupně rozpadaly. Na přelomu let 2004 a 2005 celý areál koupila firma Less, a.s., kdy jediným akcionářem je ing. Jan Mičánek, občan nedalekého Bohdanče. Ten se rozhodl zde vybudovat sídlo firmy. Zámek zrekonstruoval do barokní podoby z 18. století. V přízemí jsou kanceláře, v patře je byt. V budově bývalé hospodářské správy je i dnes správa firmy a její recepce. Bývalá kolna je upravena na konferenční místnost a jídelnu. Uvnitř areálu jsou dvě kašny, replika barokního holubníku a moderní vodní dílo se sochami dívek, které slouží jako pítko pro ptáky. Je zde i pomník skláře Antonína Rückla, jehož rodina sem přišla na přelomu 17. a 18. století. Tady vznikla r. 1846 jejich první sklářská huť. Jejím pokračováním je sklárna RÜCKL CRYSTAL, a.s. v Nižboru.

Snad ze všeho nejzajímavější je skutečnost, že celý tento areál je veřejně přístupný, dokonce přes něj vede vedlejší silnice z Bohdanče do Věžníkova. Na chvilku se nechá zaparkovat v areálu. Oficiální parkoviště je na jižní straně z druhé strany správní budovy. Na budově jsou plakety s historií zámku i o jeho opravě. Večer tu byla asi nějaká oslava, teď v neděli ráno je vše liduprázdné.

Po příjemné zastávce pokračujeme. Kdesi nahoře vlevo vidíme úžasnou románskou kamennou věž kostela. Než stačím zjistit, kde by to mohlo být, jsme v Pertolticích a věž s kostelem je najednou před námi. Hned zastavujeme.

Kostel sv. Jiří je skutečně nádherný, má i novou fasádu. Má kamennou ohradní zeď, ale hřbitov tam není. Oboje vrátka jsou však zamčená. Jen marně hledáme nějaké povídání o jeho historii. Nic není ani na návsi. Nikde ani nepíšou, komu je kostel zasvěcen. Jen na mapy.cz jsme to zjistili. Snad něco najdu na internetu. Něco málo jsem našla. Základy kostela a věže jsou z 12. století. Jednalo se o pevnostní kostel s malými okénky – střílnami. Do kostela vedla spojovací chodbička pro šlechtu z nedalekého dvorce. V období pozdní gotiky byl na místě pobořené apsidy přistaven prostornější presbytář a severní kaple. Loď byla zvýšena a bylo vybouráno větší okno. Na přelomu 19. a 20. století byl rozšířen o předsíň a sakristii.

Konečně jsme v Lazišti na nádraží. Snad vlaky podle zde uvedeného jízdního řádu pojedou. Není další důvod se zde dlouho zdržovat. Zatahuje se a začíná to foukat, v dálce hřmí. V žádném případě se tu však nenechá přespat.

Za drobného deště odjíždíme hledat nocležiště, ale také krámek, kde bychom si zítra mohli koupit nějaké pečivo. Na snídani toho už moc nezbude. Vyhlédli jsme si rybníček u obce Buda. K němu se však zajet nedá. U kempu Horka nás láká cedule občerstvení. Nemají však vůbec nic. Mezitím začal pěkný liják. Zůstáváme na parkovišti, nic nám tu nechybí a uvidíme, kdy to přestane. Máme rádio, sudoku i knížky, tak nám tak zle není. Spát bychom tu však nechtěli.

Jenže prší vytrvale a my zjišťujeme, že máme hlad. Vařit v tom dešti a větru nejde, ani není kde. Dáváme studené jídlo, uvaříme až večer. Už nás to tu však nebaví. Koukám do mapy, kam bychom mohli zajet nakoupit. Vychází nám Zruč nad Sázavou, kterou jsme včera opustili. Hned dostává Ota další nápad. Místo na spaní nemáme, zajedeme ke koupališti do Nesměřic, kde jsme spali v pátek. Není to daleko, odpoledne má přestat pršet, tak se můžeme vykoupat a ráno na vlak pojedeme přes Zruč nad Sázavou, takže i snadno nakoupíme.

Parkujeme na nám známém místě. Už se vyjasňuje, ještě asi půl hodiny poprchává. Cítíme se tu jako doma. Jdeme si zaplavat. Voda je příjemná. Ota si jde dát chladit pivo do ledové Želivky, která vytéká z přehrady. Je to tam zajímavé, jak se dělá v teple mlžný opar nad studenou vodou.

Jdu vařit večeři. Podle našeho očekávání si paní večer přijela zase zaplavat. Bavíme se jak staří známí. Dokonce se dozvídám, že v obci je volně k dispozici wifina, stačí jen zajít kousek na kopeček. To vítám, potřebuji zjistit, jak to bude zítra vypadat s deštěm. Předpověď mne potěšila. Ještě v noci má trochu pršet, ale přes den i další den už má být polojasno a teplota do 21 stupňů. Pokud to vyjde, bude to skvělý.

Jen jsem ještě zjistila, že ve Žďáru nad Sázavou byl na Sázavě odpoledne vyhlášený 2. povodňový stupeň, večer v Sázavě 1. povodňový stupeň. Je půl deváté, zatím neprší, uvidíme ráno, co se dozvíme. Zda nebudeme muset zrušit naše výlety podle Sázavy. Vlakem chceme jet až v 11.15 hodin, takže času bude dost.

Je příjemně, docela teplo, jen komáři začínají obtěžovat.

Jedeme na Posázaví - 13. den – Ostrov – zámecký areál, Pertoltice - kostel sv. Jiří s románskou věží na mapě