Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 10. den - odpoledne: Kozmice - Kozmické ptačí louky - ptačí pozorovatelna Petra Čolase a mlýn Kolečko; Hlučínské jezero; Hlučín - městská památková zóna

Většinou jen kousek popojíždíme, tentokrát jsme od rozhledny Slatiny jeli víc jak půl hodiny. V Kozmicích odbočujeme na jih. Parkujeme u silnice kousek před řekou a pěšky jdeme asi 700 m po neznačené cestě k ptačí pozorovatelně Petra Čolase. Byla postavena r. 2015 v oblasti Kozmických ptačích luk, což jsou nivní louky v povodí řeky Opavy. V 60. - 80. letech 20. století tady byly provedeny meliorační úpravy – jak tehdy bylo zvykem - tok řek se narovnal, mokřady se odvodňovaly a přeoraly se na zemědělskou půdu. V letech 2013 – 2014 bylo vše uměle vytvořené zrušeno a byly zde vybudovány tůně a obnoveny mokřady.

Když jsme na po 15 prudkých dřevěných schodech vystoupali do 2. patra cca 7,5 metrové pozorovatelny, jen jsme žasli. Tohle je nádherný kus krajiny. Sice bych neřekla Kozmické ptačí louky, ale Kozmické rybníčky. I když ani to není snad přesný název. Jsou to členěné vodní plochy, plné ptactva. Jsou tu vidět labutě, husy, čírky, volavky, kachny, čápy. Druhů je tu skutečně celá řada. Na dálku se nám to špatně identifikovalo, navíc všechny ani neznáme. Dole, v 1. i ve 2. patře, je celá řada obrázků ptáků, které zde můžeme vidět. To si nelze zapamatovat, ani pak následně poznat.

Horní patro má i tu výhodu, že je nejen zastřešené, ale je kryté i z bočních stran. Na stranách, otevřených směrem k vodním plochám, jsou okénka v různé výšce, aby se kochat mohly i děti. Takže tady to ani nefouká. U pozorovatelny je i několik informačních panelů. Jeden nás informuje o tom, že pan Petr Čolas, po kterém je pozorovatelna pojmenována, byl 16 let ředitelem ZOO v Ostravě, ze které za tu dobu vybudoval jednu z předních světových chovatelských a ochranářských institucí. Tento projekt podporoval i finančně.

Kochali jsme se skutečně dlouho. Bylo zajímavé pozorovat, jak ptáci vzlétají, přistávají, loví, honí se. Ani se nám nechtělo tu krásu opustit. Tady bych vydržela určitě celý den. Na pozorovatelně je sloup, kde je čapí hnízdo. Jen teď jsme tam žádného čápa neviděli.

Nakonec přece jen odcházíme. Kousek od místa, kde parkujeme, je mlýn Kolečko. Mlýny nás zajímají. Jdeme se tam podívat. Nejdřív vidíme ceduli, že mlýn byl založen r. 1843 a že je tam výroba krmných směsí. Na otevřených vjezdových vratech se dozvídáme, že je to soukromý majetek a že se dovnitř nesmí. To by mne zajímalo, co bych dělala, kdybych chtěla koupit tu krmnou směs. Ale kupovat nic nechci, tak jsme si jen z dálky prohlédli výstavu starších mlýnských kol a sochu mlynáře.

Na cestě je živo, jdeme se podívat dál, kam to vede. Na ohrazených loukách vpravo, které ke mlýnu patří, je všude cedule se zákazem vstupu. Tak tohle moc nechápu. Myslím, že když tam jsou sloupky spojené drátem, že je každému normálnímu člověku jasné, že tam nemá co dělat. A kdo tam bude chtít vlézt, tak ho žádná cedule nezastaví. Asi musí dát všem najevo, co vše je jeho.

Cesta vede k Hlučínskému jezeru. Maximální hloubka je 4 m. Vzniklo r. 1990 zatopením bývalé štěrkovny. Byly zpevněny břehy, vybudovány nápustné a výpustné objekty. Jezero nemá přirozený přítok ani odtok. Vedle jezera teče Opava, ze které může být jezero napouštěno. Proto byly vybudovány i hráze proti povodni. Na opačném břehu je místo určené k rekreačnímu využití.

Jezero je pěkné. Je tu nově upravované, přemostěné lávkami pro pěší. Jezdí tady cyklisté, jsou tu rybáři, na ploše jsem zahlédla jednu kánoi. Jen ten vítr není příjemný.

Vracíme se k autu a na začátku Kozmic odbočujeme vpravo. Tady je nově udělané posezení, ideální místo na přípravu oběda. Je to sice na sluníčku, jenže dnes je to počasí zrádné. Na sluníčku horko, ve stínu, když fouká ten studený vítr, je skutečně zima. Tady to aspoň nefouká, takže nebude problém oběd uvařit. Ráno nám bomba došla, máme tedy novou, bude to brzy.

Poslední dnešní zastávku děláme v Hlučíně, kde byla r. 1992 vyhlášena městská památková zóna. V centru se platí. Parkujeme zdarma na parkovišti Hlučín – střed. Je to blízko hrobky rodiny Wetekampovy, kam už jdeme pěšky. Wetekamp byl vrchním účetním Rothschildových statků. Tuto malou čtvercovou kamennou empírovou hrobku si nechal postavit r. 1898 na místě tehdejšího hřbitova. Jsou zde pohřbeni čtyři členové jeho rodiny. Hřbitov byl zrušen r. 1965, ale hrobka zde zůstala stejně jako tehdejší hřbitovní evangelický Červený kostel. Na půdorysu kříže byl postaven r. 1862 z červených cihel. Kostel je odsvěcený a využívaný ke kulturním a společenským akcím. Pořádají se zde výstavy, koncerty, malá divadelní představení, ale také svatby.

Přes autobusové nádraží jdeme do centra. Začínáme u zámku. Na tomto místě prý r. 1439 stála tvrz. R. 1517 se již píše o zdejším zámku. Při renesanční úpravě v 16. století byly na nádvoří zazděny arkády. V 1. třetině 18. století byly provedeny barokní úpravy. Od 18. století bylo v zámku jen správní středisko a ubytovna pro úředníky. Po znárodnění sloužil zámek k různým účelům – byli zde státní úředníci, armáda, bezpečnostní složky, ale také učňovská škola. Ta zámek opustila r. 1999. Po náročné rekonstrukci slouží zámek ke kulturním a společenským účelům. Je tady muzeum Hlučínska, sídlí tu knihovna a ZUŠ. Je tady i infocentrum. V podstatě tu nic nemají. Jediná výhoda je, že je tam k dispozici Wi-Fi. Nejsem žádný závislák, ale občas je nutná. Stahuji si data z hodinek a koukám na počasí. V Ostravě má zítra přes den poprchávat, večer pršet pořádně. Této změně odpovídá i můj stav. Špatně jsem spala a celý den jsem jak praštěná. Trochu mi pomohla slivovice, ale ne na dlouho. To jsem zvědava, jak to zítra v Ostravě bude skutečně vypadat.

Naproti zámku je kostel sv. Jana Křtitele. První písemná zmínka o něm je z r. 1378. Patří mezi nejstarší kostely nejen ve městě, ale i v okolí. Vznikal postupně, takže jsou na něm vidět prvky gotiky, renesance, baroka i pseudogotiky. Nejstarší částí je kaple sv. Andělů, kde bylo panské oratorium. Ze zámku se panstvo do kaple dostávalo krytým loubím. To bylo pro nevyhovující stav odstraněno r. 1833. Jako poslední byla r. 1791 postavena 46,7 m vysoká hodinová zvonice, aby nahradila tu původní, kterou r. 1648 zničil blesk.

Ještě se jdeme podívat na Mírové náměstí, nejstarší střed města. První domy zde stály již ve středověku. Tehdy vedla přes náměstí stará obchodní cesta z Polska na jih, později nazvaná Jantarová. Zde se obchodníci často zastavovali. Střed města byl obehnán hradbami. Do města se vstupovalo Opavskou, Ostravskou a později ještě Ratibořskou branou. V 1. pol. 19. století byly zbořeny nejdřív první dvě brány, pak i hradby a byly zasypávány příkopy. Z části hradebních zdí i okrouhlých bašt se stalo obvodové zdivo nových měšťanských domů. Zbytky hradeb a bašt jsou vidět severně a severovýchodně od centra. Jižně od centra jsou prý ještě vidět i náznaky hradebního příkopu.

My si chvilku prohlížíme náměstí. Některé domy mají základy ze 17. století. Byly však ve 2. polovině 19. století nebo poč. 20. století přestavěny, některé byly postaveny nově. Zajímá nás samozřejmě radnice, nejhezčí dům náměstí. První radnice byla ve městě již před r. 1616. Na místě dnešní radnice byla postavena dřevěná radnice r. 1659, další zděná byla dostavěna r. 1765. Ta současná klasicistní se stavěla v letech 1867 – 1868. Městská věznice byla postavena ve dvoře.

Z náměstí odcházíme ulicí Pode zdí, kde je minipivovar Avar. Má sídlo v přestavěném původní pivovaru, kde se pivo vařilo od r. 1526 až do r.1904. R. 1993 tady obnovili tradici vaření hlučínského piva a otevřeli i hospodu. Jenže ta je z nedostatku personálu zavřená. Dočítáme se, že si pivo můžeme objednat a po domluvě vyzvednout na rampě. To jsme neobjednali, na rampě nikdo není. Odcházíme s prázdnou. Zase nám to tak moc nevadí, piva zatím máme dost.

Jdeme se podívat za roh – v ulici Na Valech a Generála Svobody jsou zbytky opevnění, vč. dvou bašt. O kousek dál nás zaujal nás zaujal penzion Svatý Florián z červených neomítnutých cihle. Tyhle stavby se nám líbí.

Jak všichni víme, sv. Florián je patron hasičů. A právě r. 1881 byl ve zdejší hospodě, postavené r. 1805, založen dobrovolný hasičský sbor a sídlil zde až do r. 1996, kdy se stěhoval do nového objektu.

Tím jsme ukončili prohlídku města i dnešní program. Zítra nás už čeká Ostrava. Starost nám dělá, že nevíme, kde budeme spát. Jsme skoro na okraji Ostravy. Popojíždíme k jihu k řece Opavě, kde doufáme, že by se nechalo někde přespat v ulici U Koupaliště. Místo není špatné. Jdeme se podívat do okolí, abychom zjistili, že v nedaleké hospodě Loděnice bude koncert. Už teď je tam spousta lidí. Tak tady by to asi nebylo nejlepší. Kousek se vracíme. V Děhylově před tratí odbočujeme k vlakové zastávce. Slepá ulice končí u nějakých domků, ale vchod mají z druhé strany, od trati jsou kryté zelení. To nám vyhovuje. Nevadí nám ani hromada štěrku. Vlaků tu jezdí dost, ale jezdí docela potichu. Už jsme spali ve větším rachotu. Tak se tu vyspíme snad dobře. Rozhodně tu nemáme žádný hezký a daleký výhled. Ota jako bývalý nádražák a milovník vlaků je však maximálně spokojen. Jezdí tu docela dost druhů vlaků.

V osm hodin začíná v Loděnici koncert. Je to slabounce slyšet až k nám. Jsme rádi, ze jsme odjeli. Po večeři dáváme pivo pivovaru Dejf a jsme spokojeni. Chutná nám moc.

Dnes je mimořádně teplo. V půl deváté je 26 stupňů. Večer nedovíráme boční dveře. Ať nám to v autě trochu větrá.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 10. den - odpoledne: Kozmice - Kozmické ptačí louky - ptačí pozorovatelna Petra Čolase a mlýn Kolečko; Hlučínské jezero; Hlučín - městská památková zóna na mapě