Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 12. den/2. část: Ostrava: Slezská Ostrava - vyhlídková věž Hladnov a geologická výstavka; Heřmanice – pivovary Trol a Heřmanický, umělý vodní tok Vrbická Stružka a NS Heřmanický rybník s pozorovatelnou

Po krátké procházce na okraji Ostravy jedeme do centra. Míjíme Novou radnici s vyhlídkovou věží, kde jsme včera byli v dešti. Teď neprší, ale výhledy by určitě lepší nebyly.

Kupodivu vynecháváme ostravské pivovary. Ota k nim nechce zajíždět a chce být už z města co nejdřív pryč. Musíme však zajet do Slezské Ostravy k vyhlídkové věži Hladnov. Je to bývalá secesní vodárenská věž. Vodojem tu byl postaven v letech 1908 – 1909, současně zde byla i hasičská zbrojnice, dřevěná vyhlídková věž a kašna. V 20. letech 20. století bylo zrekonstruováno schodiště a původní dřevěná část vyhlídkové věže byla nahrazena 16 m vysokou zděnou nástavbou. V 60. letech přestala plnit funkci vodárny. V letech 1970 - 1973 byla přestavěna na vyhlídkovou restauraci. Když byl objekt r. 1992 vyhlášen kulturní památkou, tak tehdejší majitel odvezl veškeré vybavení a restauraci uzavřel. Ještě koncem 90. let 20. století se zdálo, že bude stavba zachráněna. Několik let byla v lešení. Od r. 2002 ji vlastní telekomunikační firma, která tam umístila anténní vysílače, ale zjevně o ni nepečuje. Jaký bude její další osud, to možná ukáže čas.

Proti vodárně je v parčíku u přírodovědné fakulty zajímavá geologická výstavka. Kousky hornin jsou umístěny na kovových kulatých deskách, kde jsou laserem vypáleny jména těchto hornin. Představují malou ukázku z nekonečné pestrosti hornin, ze kterých je složena naše planeta.

Opouštíme centrum Ostravy. Řada nynějších městských částí bývala samostatnými obcemi a jejich centrum je památkově chráněno, ale už toho městského provozu máme dost. A také toho dusna. Ve městě je úplně příšerně. Chceme si užít raději trochu přírody.

Přesto se cestou z města zastavujeme ještě v její nejsevernější části - v Heřmanicích, kde jsou dokonce 2 pivovary. Pivovar Troll, který začal svoji činnost r. 2018 v prostorách bývalého dolu, vynecháváme. Dnes má zavřeno. Pivo sice dodávají do řady hospod, jenže nevíme přesně kam. Jedeme tedy až do Heřmanického pivovaru, který je o kousek dál. Když kamarádi zjistili, že v jejich restauraci Beseda jsou nevyužité sklepní prostory, bylo rozhodnuto. R. 2016 začali budovat pivovar, r. 2017 spustili provoz a uvařili svoji první várku piva. Kupujeme jen jednu lahev Citra, ještě nějakou zásobu máme. Ota dostává i tácek. Tady samozřejmě i vaří, ale my máme ze včerejška vařeno, jen to ohřát. Nechceme to nechávat do dalšího dne.

Ještě chceme zajet k Heřmanickému rybníku si ohřát jídlo a projít si zdejší naučnou stezku.

Jenže na veškeré odbočky z hlavní silnice je zákaz vjezdu. Vypadá to, že se nedostaneme na NS, ale že ani jídlo neohřejeme. Jedeme směrem k Rychvaldu. Najednou je odbočka vlevo, kam se může odbočit. Samozřejmě toho využíváme. Dostali jsme se k Vrbické stružce. Vypadá to jako kanál. Silnice končí u stavidla, kde se voda rozděluje. Kanál tekoucí vpravo se pak rozděluje ještě jednou, kdy vpravo teče Bohumínská stružka. Přes stavidlo se nechá přejít, ale cesta dál nevede. Pro nás je to ideální místo na ohřátí oběda. Mně by se líbilo už tady zůstat i na noc, ale zatím je skutečně ještě brzy.

Jsou to skutečně umělé vodní toky se společným názvem Stružka. Ve skutečnosti je jich ještě víc. Jako pramen je označen výtok z odkalovací nádrže Dolu Lazy a odvodňuje území v nadmořské výšce přibližně od 200 do 260 m n.m. Její význam je asi i jiný, ale to tady nebudu rozebírat, protože jsem z toho moc chytrá nebyla. Každopádně voda je tady čistá.

Po obědě a krátkém odpočinku se vracíme kousek zpátky s tím, že auto necháme na parkovišti rozvozové služby Top Trans. Je neděle, je tady klid. Ve vrátnici někdo je, jdu se raději zeptat, zda auto můžeme nechat na parkovišti vyhrazeném pro zákazníky. Je to možné právě proto, že je neděle.

Jdeme na naučnou stezku Heřmanický rybník. Není okružní, má 5 zastavení s informacemi ohledně zdejší přírody. Heřmanický rybník je od r. 1972 využíván také jako záchytná nádrž, do které se čerpají slané důlní vody z hlubin ostravsko-karvinských dolů s vysokým obsahem bóru a jódu. Využívá se i k celoročnímu sportovnímu rybolovu. Jedná se o významnou ornitologickou lokalitu s výskytem cca 250-ti druhů ptáků. Na opačném konci rybníka je 3,4 m vysoká dřevěná ornitologická pozorovatelna. Kousek za ní pak NS končí, ale zdá se, že by se nechalo projít po neznačené komunikaci. Bylo by to cca 4 km. To vše – NS i pozorovatelna je z r. 2012.

Chceme začít tou neznačenou cestou a NS projít opačně – od cíle ke startu. Hned na začátku narážíme na problém. Chceme jít po soukromé cestě firmy Securitas, kam je zákaz vstupu. Je neděle, nikdo tu není, nerespektujeme to a jdeme dál. Blížíme se k rybníku, kde vidíme obrovské množství chat, postavených na kůlech ve vodě. Jsou to asi rybářské domky. Když se tu budovaly, muselo to být hezké. I teď se mi to líbí, ale když se podíváme pečlivěji, vidíme, že už moc hezky nevypadají. Kdo ví, zda se ještě používají. Vedou k nim schody a povalový chodníček, jehož část je dokonce zvedací. Ale ani na ten bych asi nevstoupila. Další chaty vidíme i na druhém konci rybníka. Také vidíme obrovské množství světlých ptáků – snad jsou to rackové.

Chvíli na to koukáme a uvědomujeme si, jak ta voda hrozně smrdí. Tak to už je na nás moc. Sluníčko sálá, je dusno, že je jak v prádelně. I když by to možná bylo zajímavé, s procházkou končíme. I Ota oželí ornitologickou pozorovatelnu. Jen nechápeme, jak tady mohou v té smradlavé vodě žít ryby a ptáci. Co jiného by tu mohlo smrdět?

Nakonec končíme i s dnešním programem. Vracíme se zpátky ke Stružce ke stavidlům. Voda tu sice dělá pěkný kravál, ale když budeme zavřeni v autě, snad to tolik rušit nebude.

Při odbočce ze silnice najednou potkáváme policejní auto. Buď tu byli zašití nebo tu dělali pravidelnou kontrolu. Zdálo se nám, že zpomalili, když jsme projeli, ale nakonec odjeli. Vrátí se? Těžko říct.

Sedíme ve stínu, od vody jde chladnější vzduch, je tady příjemně. Využívám zdejšího místa, kam si myslíme, že nikdo nechodí a jdu se pořádně umýt. Vlez do vody není dobrý, jsou tam samé kluzké kameny. Za 2. stavidlem se nechá k vodě sejít, ale je to tam zarostlé vodnými rostlinami. Nabírám si vodu do škopku a jdu vzpomínat na dětská léta, kdy jsme se doma v kuchyni běžně ve škopku myli. Jen ten škopek byl větší a my byli menší. Ale doma se moc cákat nesmělo. Tady mám škopek plný vody a mohu si cákat, jak je libo. Také toho plně využívám, po tom dnešním dusnu jsem zpocená.

Ota mezitím zkontroloval zásoby vody, docela rychle ubývá. Dnes jsem ji aspoň trochu ušetřila.

Pak sedíme v křesílkách a je nám fajn. I na tu hučící vodu jsme si zvykli. Kupodivu tu zatím ani komáři neotravují. Asi je to i tím, že u stavidla si pavouci udělali spoustu sítí a veškerou havěť do ni chytají.

Jsme spokojeni. Vždyť si také občas musíme odpočinout. Nelze celé dny jen chodit. Zítra nás zase čeká pěkný vyjet. Snad to vyjde.

Vše nasvědčuje tomu, že zase bude v noci horko. Nejdřív jsme chtěli nechat otevřené boční dveře, jenže se mi zdálo, že voda dělá moc velký kravál. Aspoň je trochu přivíráme.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 12. den/2. část: Ostrava: Slezská Ostrava - vyhlídková věž Hladnov a geologická výstavka; Heřmanice – pivovary Trol a Heřmanický, umělý vodní tok Vrbická Stružka a NS Heřmanický rybník s pozorovatelnou na mapě