Pátek 25. 6. 2021 - dopoledne
V noci pršelo i u nás, ale spala jsem tak dobře, že to ani mne nevzbudilo. Jen ráno slyšíme na chodbě nezvyklý ruch. Až při snídani jsme zjistili, že naši sousedi, kteří
včera odpoledne dorazili, jeli brzy ráno domů. Jsou z oblasti zasažené tornádem. Tak tahle dovolená jim nevyšla. Všichni jsme z toho smutní.
Po snídani balíme. Trochu se ochladilo. Lednici máme řádně nachlazenou, uvidíme, jak dlouho vydrží. Zásoby ubývají, tak ten zbytek snad nějaký čas vydrží. Ještě jdeme koupit chleba. Odjíždíme. Je zataženo, mlhavo.
Začínáme tím, že se kousek vracíme. Dozvěděli jsme se, že
v Horním údolí, kde jsme byli v pondělí, je v lese - v místě staré hornické osady Erlitz, jediná zachovaná, dnes opravená
hornická modlitebna - kaple sv. Anny. Historie tohoto místa je zajímavá. Již v pol. 15. století tady stála dřevěná kaple. Postupně pak ještě několik dalších. Tato poslední byla postavena v letech 1890-1891 jako poutní kaple. Stál zde i hostinec, hospodářská budova a dokonce další dvě kaple Dušičková a Panny Marie Bolestné. Po vysídlení německého obyvatelstva r. 1945 nebyly objekty udržovány a chátraly. Ještě pěl let se zde konaly poutě. Inventář kaplí se postupně ztrácel, ostatní bylo zničeno nebo spáleno. R. 1960 byly všechny stavby s výjimkou kaple sv. Anny srovnány se zemí. Nikdo se však o ni nestaral. R. 1996 se propadla střecha, r. 2009 i klenba nad presbytářem. R. 2016 pozemek s kaplí koupil spolek "Horní a Dolní Údolí" a začal s opravou.
Parkujeme u hlavní silnice kousek za
kostelem sv. Jana Křtitele a po modré okolo malé zděné kapličky stoupáme až ke kapli. Připadáme si skoro jako
ve středu, tedy jako v pohádce. Z mlhy vystupuje hezky opravená kaple. Nyní má skleněnou střechu, okénkem ve dveřích je vidět do interiéru. Konají se zde koncerty i výstavy. Je to zcela na samotě, tak snad to vandalové opět nezničí. Odcházíme po
NS Údolská hornická NS k silnici a k autu. Cestou máme asi 3 z 20 zastavení, které jsou věnovány těžbě zlata. Navazuje tak na
Zlatohorskou hornickou NS, kterou jsme si ve středu prošli. Cestou jsme lehce zmokli - asi to tak dnes bude celý den.
Jen malou zajížďku děláme do Heřmanovic, kde je od r. 1995 vyhlášena vesnická památková rezervace. Ta zahrnuje prakticky celou obec, která je rozložená na obou březích horního toku říčky Opavice. R. 1339 byly uváděny jako městečko, v okolí byly železné hamry. Od pol. 15. století pustlo a přišlo o status městečka.
Zachovala se zde roubená i zděná venkovská stavení, s dominantním barokním kostelem sv. Ondřeje, kapličkou a několika chráněnými stromy. Z auta občas zahlédneme hezkou roubenku, nemáme však pocit, že by převažovali. Zastavuje uprostřed vsi u opravené kapličky a jdeme se podívat ke kostelu. V renesančním slohu byl postaven r. 1588, r. 1739 byl zbarokizován. V interiéru je barokní oltář z doby před r. 1766 a cenná renesanční kamenná křtitelnice. Počasí je jak na apríla - chvilkami vykoukne sluníčko, za chvilku je už zase zataženo a mrholí.
Obcí Petrovice, kde byla vesnická památková zóna vyhlášena r. 2005, jen pomalu projíždíme. Má zde být soubor zděných i roubených usedlostí z 18. a 19. století a klasicistní kostel sv. Rocha, který byl postaven v letech 1826–1830. Ves je dlouhá asi 5 km, rozkládá se v údolí říčky Osoblahy. Zajímavých domků je tu skutečně dost. Tady se nám líbí.
Zastavujeme se v Jindřichově u zámku. Jsme v další lánové vsi, která se táhne podél Osoblahy. Stejně jako okolní vsi byla založena v rámci kolonizace této oblasti olomouckým biskupem. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1256.
Parkujeme za řekou Osoblahou. Chvilku pozorujeme kachnu a její kachňata. Je to pěkné, jak se drží pohromadě. U řeky je sloup se sousoším Panny Marie z r. 1757. Je to ojedinělý mariánský sloup na Bruntálsku.
Hned naproti přes silnici vidíme zámek. Je to oprýskaná čtyřkřídlá patrová budova, kterou obklopuje udržovaný park, který mne zaujal víc. Můžeme se však dívat jen od silnice. Dovnitř se nesmí. Později jsem se dočetla, že patří k nejcennějším parkům v okrese Bruntál. Byl založen v 17. století ve francouzském stylu. V 1. pol. 19. století byl upraven do krajinářského slohu. Další úprava byla koncem 19. století. V parku je altánek i několik sousoší.
Zámek byl postaven ve 2. polovině 17. století. Po požáru r. 1844 získal současnou podobu s empírovými prvky. R. 1945 byl znárodněn. V letech 1951 - 1957 tady byli ubytováni korejské děti, které vystřídala mentálně postižená mládež. Od r. 2010 je zámek ve správě obce a chce ho přebudovat na víceúčelové kulturní zařízení, bydlení pro seniory a nemocné. Neměla jsem však pocit, že by se tam něco dělo. Vzadu v parku jsme zahlédli ruinu bývalého zámeckého pivovaru. Stoji tam ještě komín a humno.
Už zase prší. Začíná to i foukat a zdá se, že se ochlazuje. Máme pocit, že jsme v místech, kde lišky dávají dobrou noc. V obcích nepotkáváme skoro nikoho. Však jsme v Osoblažském výběžku, v místě kde dřív žilo především německé obyvatelstvo, které bylo po válce vysídleno a po dosídlení zde již nikdy nežilo tolik lidí jako dřív. V současné době je jednou z nejchudších oblastí Česka a je tu nejvyšší nezaměstnanost. Přesto se ještě jedeme podívat víc na východ -
do Slezských Rudoltic.
Poslední aktualizace: 3.10.2021
Jedeme znovu na severovýchod - 18. den - dopoledne: Horní údolí - kaple sv. Anny se skleněnou střechou, Heřmanovice a Petrovice - vesnická památková zóna, Jindřichov - zámek na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Jedeme znovu na severovýchod - 18. den - dopoledne: Horní údolí - kaple sv. Anny se skleněnou střechou, Heřmanovice a Petrovice - vesnická památková zóna, Jindřichov - zámek
Už nějakou dobu se mi zdá, že tvoje cestopisy jsou čím dál zajímavější a z hezkých míst. Tak to za…