Jedeme znovu na severovýchod - 26. den - dopoledne - Bruntál: Uhlířský vrch - kostel Panny Marie Pomocné a křížová cesta a procházka městskou památkovou zónou

V noci bylo poměrně zima. V půl čtvrté vytahuji ještě jednu deku. V 8 nás však vzbudilo horko. Sluníčko sálalo a snad všechny mouchy z dalekého okolí se přiletěly ohřát na naše auto. Jak jsem otevřela dveře, část jsem jich vyplašila - to byl bzukot. Hned si však sedaly zpátky, že snad celá plocha byla černá. Nakonec jsem je postříkala repelentem, abychom si mohli udělat snídani. Povedlo se. Zmizely.

Přejíždíme jen kousek na parkoviště pod Uhlířským vrchem (672 m), které je na jižním okraji Bruntálu. Až tady jsme zjistili, že Uhlířský vrch je jedna z nejmladších vyhaslých sopek na našem území. Takže pokračujeme ve včera načatém cestování po našich sopkách. Na vrcholu byla r. 1653 postavena dřevěná poutní kaple. V letech 1755 – 1765 ji nahradil jednolodní barokní kostel Panny Marie Pomocné. Dříve zde býval hostinec se 40 metrů hlubokou studnou. Studna tu prý je stále, jen je už bez vody. My tu na ni nenarazili.

Současně s kaplí byla v letech 1766 - 1770 vysazena čtyřřadová lipová alej, nazvaná jako kočárová alej. Tehdy zde bylo vysazeno 225 stromů - 216 lip a 9 topolů. Stromy byly postupně z bezpečnostních důvodů obměňovány. R. 2007 zde bylo 280 stromů, nejstarší stromy mají kmen v průměru 200 - 220 cm.

Do aleje byla r. 1916 umístěna křížová cesta se 14 malovanými obrázky. Po 2. světové válce byla torza jednotlivých zastavení odstraněna. R. 2011 byla v lipové aleji vybudována nová křížová cesta se 14 zastaveními - dřevěnými kapličkami s vyřezávaných obrázky pašijové cesty. Dřevo na kapličky je z různých druhů dřevin z Nízkého Jeseníku, stejně jako jsou kamenné podstavce z různých druhů hornin z okolí.

Cesta alejí na vrchol je zhruba 1,4 km dlouhá, od r. 2007 tudy vede naučná stezka Na Uhlířském vrchu u Bruntálu. Je na ní 5 zastavení, které jsou věnovány sopečné činnosti, zdejším památkám, ale i historickému vodovodnímu systému.
Zastavení křížové cesty jsou skutečně hezky zpracované. Tak jsme se kochali, že jsme si ani neuvědomili, že už jsme nastoupali 200 výškových metrů. Na vrcholu jsou fantastické výhledy na Hrubý i Nízký Jeseník, jsou zde umístěny i panoramatické obrázky, takže konečně víme, co v okolí můžeme vidět. Jen ty obzory máme bohužel stále zamlžené.

Když jsme se patřičně vším pokochali, popojíždíme do centra Bruntálu. Byl založen Přemyslovci r. 1213 jako první osada s magdeburským městským právem v českých zemích. Hlavním důvodem byla snaha zajistit zdejší rudné bohatství pro český stát. Nejstarší částí je dnešní Staré město s tehdy románským kostelem z 1. čtvrtiny 13. století. Až kolem poloviny 13. století se centrum přesunulo na mírné návrší nad Černým potokem. Až do 17. století měssto prosperovalo z těžby drahých kovů a později železné rudy. Brzy tu byla zřízena mýtná stanice a vybíralo se clo.

Historické centrum města bylo r. 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Parkujeme na parkovišti ve Sladovnické ulici, jižně od historického centra. Jak název napovídá, tady stával Měšťanský pivovar, který byl založen r. 1557. Historie pivovarnictví ve městě však sahá až do r. 1223, kdy město získalo městská práva, ale také právo várečné. Koncem 13. století se pivo vařilo ve 109 domech. V 16. století tady byly dva velké pivovary - Měšťanský a Panský, které si konkurovaly. Třicetiletou válku nepřežil ani jeden. Oba byly znovu postaveny a v obou se pivo opět začalo vařit.

Na poč. 19. století nebyl provoz Měšťanského pivovaru rentabilní, ani pronájem jim nevydělal na rekonstrukci. R. 1871 ho od města odkoupil podnikatel židovského původu Nathan Hamburger a postavil nový ležácký sklep. Panskému pivovaru konkurovat nemohl, nakonec se začal zabývat především výrobou sladu. R. 1884 sladovnu zmodernizoval a od poč. 20. století vyráběl jen slad. Panskému pivovaru právo várečné prodal. Po znárodnění byla sladovna začleněna do n. p. Obchodní sladovny Prostějov. V současné době v budově bývalého Měšťanského pivovaru vyrábí slad Sladovna s.r.o.

Pivo se nyní nevaří ani v bývalém Panském pivovaru, který byl podruhé postaven r. 1653. Na poč. 20. století, když vařil pivo jako jediný pivovar ve městě, začal prosperovat. V letech 1911–1912 byl proto postaven moderní komplex - i s lihovarem. Během války ho zabrali nacisté, po válce byl znárodněn. R. 1955 byla pivovarnická činnost zrušena. Od r. 1960 se v objektu vyráběly limonádové sirupy a ovocná vína. R. 2000 byla i tato činnost ukončena. Nyní v Bruntále vaří pivo regionální pivovar Hasič, ale k tomu se dostanu až za chvíli.

My jsme obešli bývalý Měšťanský pivovar a směřujeme do infocentra na nám. Míru, kde je celá řada zajímavých domů se středověkými základy. Celé náměstí působí velice příjemným dojmem. Jako první naši pozornost zaujal na jihozápadním rohu Gabrielův dům, starobylá budova bývalého městského muzea. Nejvýraznějším rysem je volutový štít, typický pro slezskou renesanci poloviny 16. století. Je to vzácný doklad domu z renesančního období.   Zajímavá je fontána uprostřed náměstí. Byla však oplocena - opravuje se. V jeho východní části je sloup se sousoším Nejsvětější trojice, který byl postaven r. 1715 na památku velké epidemie moru r. 1714.
Pomalu procházíme okolo celého náměstí - na severozápadním rohu je původně renesanční dům č. 45/22, který byl v 18. století v patře částečně klasicistně upraven. Má dochované sklepy a v přízemí klenby. Dnes je tam pekárna s prodejnou. Hned vedle - přes Kostelní ulici je městský dům č. 43/23. Má neporušenou dispozicí hlavního stavení se vzácně dochovanou bývalou hospodářskou částí s klenbami a pavlačemi. Na fasádě jsou výrazné rokokové prvky. Další bílý dům v řadě  č. 83/25 s nápisem Zastavárna je další v jádru středověký řadový dům s dochovanými sklepními prostory a s klenbou v přízemí. Za zmínku určitě stojí na severovýchodním okraji nárožní dům 33/30 - dnes cukrárna. Na poč. 19. století byl empírově přestavěn, je zachovaná kvalitní fasáda průčelí.  Na jižní straně je městský dům č. 60/11. Je to honosný třípodlažní dům na středověké parcele s dochovanými sklepy, pultovou střechou a bohatě zdobenou fasádou. Uvnitř je téměř dochovaný interiér a mramorové schodiště. 
Opletalovou ulicí procházíme ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který patří k nejstarším stavbám města. Byl založen ve 13. století, stejně jako město. Nejstarší je gotický kamenný presbytář. V pol. 14. století se stavělo trojlodí. V posledním čtvrtletí 16. století byl kostel renesančně upraven. Po požárech v 18. století došlo k barokní úpravě především interiéru. Barokní věž si zachovala svoji podobu, jen r. 1782 byl přistavěn ochoz.

Partyzánskou ulicí procházíme ke zbytkům hradeb s kamennou baštou z přelomu 15. -16. století. Vracíme se zpátky ke kostelu, procházíme okolo budovy základní umělecké školy, bývalého panského domu, který sloužil pro ubytování zaměstnanců bruntálského zámku. V 1. třetině 19. století byl upraven empírově. V poslední třetině 20. století byl upraven pro potřebu základní umělecké školy.

To už jsme na Zámeckém náměstí a u zámku. Koncem 15. století zde stál městský pozdně gotický hrad, který si ve 2. pol.16. století přestavěli páni z Vrbna na zámek ve stylu severské renesance, důkazem toho jsou arkádové ochozy a zámecká věž. Po třicetileté válce se uvažovalo o jeho demolici. Nakonec byl v letech 1766 - 69 přestavěn do dnešní podoby. Jsou tam patrné prvky renesance i baroka. Od r. 1945 ho spravuje stát. Nejhodnotnější interiéry zámku - kaple v přízemí a sály v 1. patře jsou zpřístupněny veřejnosti. V sálech nejstarší části zámku v tzv. Starém paláci z počátku 16. století jsou dvě stálé muzejní expozice: Příroda Bruntálska a Řemeslo má zlaté dno - řemesla a živnosti bruntálského regionu. Původní hospodářské prostory v přízemí zámku jsou využívány jako výstavní sály.

U zámku ve velký park, který byl založen v 16. století. Zásadní změny byly provedeny po r. 1894. Barokní park zůstal u průčelí zámku, v ostatní části je přírodně krajinářský park. Tam jsou i zbytky bývalých městských hradeb, sala terrena z počátku 20. století, bašta a pískovcové sochy z přelomu 18. a 19. století. Zámecký park i zámecké expozice jsou využívány ke konání koncertů, divadelních představení, svatebních obřadů a jiných kulturních akcí.

Nádvoří zámku je volně přístupné, zámecký park byl bohužel z technických důvodů uzavřen. Naštěstí se nechá obejít a částečně si ho prohlédnout přes oplocení. Obcházíme ho zleva, současně se kocháme i zdejšími domy. Řada z nich má dochované renesanční sklepy. Na jihozápadě s areálem zámku téměř sousedí mohutná budova bývalého reálného gymnázia, nyní Všeobecného a sportovního gymnázia. Byla postavena pravděpodobně mezi léty 1910 - 12. Byla to první česká střední škola, která tady byla založena po ukončení 2. světové války, když oblast osídlilo české obyvatelstvo. Interiér i exteriér byl zásadně upraven v letech 1979 - 1982.

Hned vedle je kostel Panny Marie Utěšitelky, postavený v letech 1739 - 52. Nejcennější jsou tři původní obrazy na bočních oltářích. Ten byl postaven jako součást r. 1731 založeného piaristického kláštera. V něm je nyní střední odborná škola.

Stále procházíme okolo plotu zámeckého parku, až jsme se dostali k zadnímu vchodu, kudy je možno se dostat do zámecké kavárny a tím si prohlédnout alespoň tuto část zámku a parku. Je otevřena v rekonstruované sala terreně, která byla postavena r. 1894. Jsou tam také výstavní sály a prostory pro společenské akce.

Pokračujeme v cestě okolo parku. Farní ulicí se vracíme na Zámecké náměstí. Okolo památkově chráněného obchodního domu ve Fúgnerově ul. č. 2 od zdejšího projektanta a stavitele Roberta Mildnera procházíme přes Palackého náměstí k barokní kapli sv. Michala, která byla jako kaple hřbitovní postavena r. 1674. R. 1976 byla upravena na smuteční obřadní síň. Je to zajímavá osmiboká stavba s helmicovou střechou, zakončenou lucernou.

Pokračujeme po hlavní Ruské ulici okolo trochu zanedbané neobarokní budovy bývalého zemského soudu, která byla postavena v letech 1907 - 9. S ním sousedí Mildnerova vila, rodinné i firemní sídlo bruntálského podnikatele, majitele parní pily, cihelny a obchodu se stavebninami, projektanta i stavitele a člena městské správy Roberta Mildnera. Tato budova s hrázděným štítem a secesními prvky byla postavena na poč. 20. století. V interiéru se zachovala vnitřní dispozice vč. schodiště s vitrážovým oknem a štukovou výzdobou. V podkroví bydleli jeho svobodní zaměstnanci.

Poledne je pryč a my se konečně blížíme k minipivovaru Hasič, který byl otevřen r. 2015 v prostorách bývalé textilní továrny. Jdeme na plánovaný oběd. K autu nám to bude ještě chvilku trvat, Ota si může dát pivo. Samozřejmě toho využívá, dal si dvanáctku. Chutnala mu, ale na mne byla dost sladová. Já si dala jejich vynikající nesladkou chmelovou limonádu.

Pomalu směřujeme k autu. Naproti v ulici Dr. E. Beneše je v historické budově pošta. R. 1914 byla přistavěna ke Gabrielovo domu na nám. Míru a stala se tak jeho součástí.

Na hlavní ulici Dr. E. Beneše - kousek za parkovištěm, kde máme auto, je Společenský dům, jedna z nejzajímavějších zdejších budov. Byl postaven v letech 1870 - 1880. Svou podobu si téměř zachoval. V letech 1882 - 1883 k němu přistavěli další Jelení sál. Když dům r. 1907 koupila německá sociální demokracie, přejmenovala ho na Dělnický dům. Během 1. světové války v něm byla kasárna. Kulturním a politickým životem žil i mezi válkami. Po válce byl opraven a konaly se zde různé významné společenské události, plesy, koncerty, ale i akce Revolučního odborového hnutí. Po r. 1989 byl v tzv. malé privatizaci po zrušení podniku Restaurace a jídelny prodán, nikdo ho však nevyužíval, chátral, nastěhovali se sem bezdomovci. Vše nasvědčovalo tomu, že bude zbourán. Naštěstí k tomu nedošlo a s pomocí podpory různých charitativních akcí proběhla v letech 2003 - 2007 rekonstrukce. Zase dům žije společenským životem.

Ještě jsme se šli podívat o kousek dál - okolo Kobylího rybníku k evangelickému kostelu, postavenému v letech 1883 - 1887. Zajímavá je věž - nad čtyřhrannou částí je osmiboká, ta je zakončena střechou ve tvaru osmibokého jehlanu.

Ještě mne zajímá hrázděný pavilon bývalého veřejného kluziště s tradicionalistickou věžičkou. Dnes je součástí tenisových kurtů. Tím jsme prošli snad to, co jsme chtěli. Naproti v Bille nakupujeme a odjíždíme. Na okraji města v naší oblíbené OMV tankujeme, ať ani naše auto netrpí žízní. Počasí na procházku městem bylo docela příjemné - bylo příjemně, žádné horko, ve stínu skoro chladno. Teď už jedeme někam do přírody.

Jedeme znovu na severovýchod - 26. den - dopoledne - Bruntál: Uhlířský vrch - kostel Panny Marie Pomocné a křížová cesta a procházka městskou památkovou zónou na mapě