Jedeme znovu na severovýchod - 26. den - odpoledne: Horní Holčovice - obec a rozhledna Na Skalce

Po prohlídce Bruntálu se vracíme téměř do míst, odkud jsme v neděli vyjížděli - převážně za rozhlednami. Vždyť za 6 dnů jsme jich navštívili deset. Teď směřujeme k jedenácté a pak už konečně zase do hor.

Parkujeme na jihozápadním okraji Horních Holčovic na parkovišti pod Moravským kopcem, kde je rozhledna, pro změnu opět dřevěná. Přes toto parkoviště prochází modrá turistická značka.

Já jsem nějaká zničená, potřebuji si uvařit kávu. Ota ji nepije, takže mne nepodpoří, navíc je celý netrpělivý, už chce být u rozhledny. Mne až tak neláká - těch dřevěných je tu fakt moc. Už bych brala změnu. Dávám mu foťák - ať jde sám.

Než se vrátil, já si trošku odpočinula, vypila kávu a ještě tady prostudovala informační tabule o zdejších naučných stezkách. Jsou tu dvě a vzájemně se proplétají. Obě začínají na parkovišti, které je o kousek níž jižním směrem. Ta dříve vybudovaná Naučná stezka Na Skalce měří 2,9 km a seznamuje s historií zdejších obcí a s přírodními podmínkami. Na ni navazuje Naučná stezka Na Skalce II.. Ta měří 1,4 km. Je na ní 20 informačních panelů. Její jedna část je věnována hospodářským zvířatům a druhá zvěři, která žije v okolních lesích a oborách. Na našem parkovišti se stezky křižují, obě končí u rozhledny. Na obou NS je několik přístřešků.

Rozhledna Na Skalce je prý kopií původní rozhledny, která stála na Smrku, nejvyšší hoře Jizerských hor. Stojí na soukromém pozemku - na pronajatém místě. Majitel místo obci pronajal, dokonce na své náklady vybudoval základy této rozhledy. Je vysoká 20,5 metru, na vyhlídkovou plošinu ve výši 17,5 metru vede 79 schodů. Je volně přístupná. Výhled je úžasný - jsou vidět Jeseníky, Beskydy i Nízké Tatry a samozřejmě i Polsko.

Ota přišel spokojený, jen popisky mu nahoře chyběly. Podrobně mi vše popsal, další nafotil, takže mi ani není líto, že jsem tam nebyla. Přístupových cest je několik, vede tam asfaltka - ta cesta je trochu delší, cca 625 metrů, ta značená modrou turistickou značkou měří cca 350 metrů - vedla však vysokou, jen místy posekanou trávou. Panely NS jsou na všech cestách, některé tedy i v té trávě.

Domluvili jsme se, že tady zůstaneme na noc. Je to zcela ideální místo. Je tu klid. Víc nepotřebujeme. Navíc chceme od 18 hodin poslouchat fotbal s Dány.

Šli jsme se ještě společně projít po silnici do vsi, kudy jsme přijeli. Horní Holčovice zůstaly po válce opuštěné. R. 1951 tady bylo otevřené doléčovací středisko psychiatrické léčebny v Opavě s názvem Osada bojovníků za střízlivost, dnes Ošetřovna na půl cesty, jak zní nápis na dřevěné cedulce. Léčí se tady cca 50 pacientů závislých na alkoholu, drogách, ale i gambleři a pacienti s různými duševními nemocemi. Každý domek v obci má svoje jméno vypálené na tabulce u chalupy. Je tady dřevěná zvonička z 19. století, která sem byla r. 1957 přesunuta z bývalé obce Adamov. Je tady altánek, atrapa studny, ale i pomalu tekoucí pramen. Trochu na mytí jsme si natočili, ta nám rychle ubývá. Doufáme, že v horách těch pramenů bude víc.

 

Dlouho jsme se v obci nezdržovali. U auta jsme povečeřeli a fandíme těm našim fotbalistům. Přitom popíjíme piva pivovaru Zlatovar z Opavy, první byla desítka - je skutečně výborná. Tento pivovar v hodnocení také uspěl. Na závěr jsme dali polotmavou 13 pivovaru Vikštejn. V pološeru se nám zdá spíš do červena, je vynikající. Mezitím naši fotbal prohráli, ale aspoň jednou jsme si mohli zařval gól. I to je asi úspěch. Musíme si bohužel přiznat, že naši na fotbal na světové úrovni nemají.

Vzdálili jsme se od polských hranic a konečně chytneme české stanice. Ota je hned ve svém živlu. Posloucháme Zlaté časy Václava Kopty a dobře se bavíme. Venku se sice ochlazuje, ale zdá se, že včera bylo chladněji. Spát jdeme v deset, na nás poměrně pozdě. Já už se těším do hor, zase pojedeme do Jeseníků, tentokrát do jejich jižní části.

Jedeme znovu na severovýchod - 26. den - odpoledne: Horní Holčovice - obec a rozhledna Na Skalce na mapě