Jedeme znovu na severovýchod - 32. den - dopoledne: Dalimilova rozhledna na Větrově u Starého Města pod Sněžníkem - slavnostní otevření, chata Paprsek

V noci byl klid, spalo se fajn. Až do pěti. To jsem se vzbudila a překvapilo mne venku zajímavé světlo s odstínem do oranžova. Dodávku máme vzadu bez oken, jen do kabiny je vyříznuté okénko. Otevírám dveře a nechápu, co se děje. Venku se nízko válejí těžké černé mraky a snad slunce a další atmosférické jevy způsobují tento barevný jev. Než jsem vyndala foťák, je po zázraku.

Pro jistotu už zavírám dveře pořádně a chceme pokračovat ve spaní. Ještě jsme neusnuli, zvedl se vichr a vzápětí nás skropily první kapky. Déšť sílil, vichr taky. Slyšeli jsme, jak déšť bubnuje do auta ze všech stran, s autem to lomcovalo. Ještěže jsme zůstali tady na parkovišti v Koutech nad Desnou, kde nás neohrožují žádné stromy. Navíc jsem se vzbudila v pravý čas, přes nedovřené dveře by sem pěkně napršelo.

Tato slota netrvalo dlouho, začalo bouřit, vichr se uklidnil a za drobného deště jsme zase usnuli. Tedy hlavně Ota. Já už toho moc nenaspala, protože déšť postupně zesiloval a slábl, bouřka se blížila a vzdalovala. V 8 se zdálo, že už bude klid, sluníčko se začalo prosazovat.

I když jsme původně na snídani chtěli odjet, chystáme snídani tady. Parkoviště zůstává prázdné. Usušili jsme deštníky, uvařili čaj a připravila jsem snídani. Sníst jsme to už nestačili. Sluníčko zmizelo, další bouřka se blíží. S prvními kapkami se zavíráme v kabině. Aspoň že tu snídani jsme si připravili.

Prší pěkně a vytrvale. V dešti odjíždíme. Rádi bychom byli do půl jedenácté u chaty Paprsek v Rychlebských hrách. Vyjíždíme do mlhy nebo do mraků. Zastavujeme se ještě ve Starém Městě nakoupit chleba a něco k večeři. Tady to známe, byli jsme tu už vloni. Nemusíme nic hledat. Jdeme na jistotu. Na chatu Paprsek jsme dojeli včas.

Najednou se výrazně ochladilo. Převlékáme se do teplejšího a jdeme na Větrov, kde stojí nová Dalimilova rozhledna. Vloni jsme se tu byli podívat, to ji teprve stavěli. Že bude slavnostně otevřena dnes, to jsme zjistili skoro náhodou - kdesi cestou byl u silnice reklamní poutač. Časově nám to tedy vyšlo perfektně. Trochu horší je to s počasím. Jsme v mracích, rozhledna z dálky vypadá jak tajemný hrad v Karpatech. Naštěstí už moc neprší. Spěcháme, ať to vše zvládneme. Je to dál, než jsme čekali. Na víc jak 2 km nemáme ani půl hodiny času.

Stavbu této rozhledny inicioval podnikatel Dalimil Mika (podle něj byla pojmenována). Je to replika rozhledny, která byla dne 9. 7. 1899 dokončena na 10 km vzdáleném Kralickém Sněžníku. Během války a v letech po ní se o ni nikdo nestaral. I díky povětrnostním podmínkám začala chátrat. Vandalové jí k rychlému konci také trochu pomohli. R. 1966 již byl vstup na rozhlednu zakázán a 11. října 1973 ji polští ženisté odstřelili. Dalimilova rozhledna na Větrově byla otevřena přesně na den po 122 letech od jejího otevření. Je to tedy i tichá vzpomínka na ni. I když v konečné podobě vypadá stejně, tak projekt se musel udělat zcela nový. Původní se nenašel.

Dvě spojené věže různé výšky byly postaveny v letech 2019 - 2021 z litého betonu. Jsou obloženy kamenem. Vyšší věž je 34 metry vysoká. Vyhlídka je ve výši 28 metrů. Nejdřív se stoupá po 130 betonových schodech na vyhlídku na nižší věži ve výšce 17 metrů, pak je nutno vystoupat ještě 38 schodů po zúženém ocelovém schodišti. Shora je výhled na Staroměstsko, Rychlebské hory, Hrubý Jeseník, Kralický Sněžník, Hanušovickou vrchovinu. Za hezkého počasí musí být fantastický. 
Vstup je zpoplatněn. Vstupenka se kupuje u vstupu v automatu - platba je kartou nebo hotově. Samotný vstup je pak přes turniket, který umožňuje kontrolu počtu návštěvníků, např. i v době kovidu. K rozhledně přiléhá hezká dřevěná chata - restaurace.

K rozhledně jsme přišli na poslední chvíli. Skoro jsme si ji nestačili ani prohlédnout. Jen o chvilku později jsme vyslechli slavnostní úvod a byli svědky křtu farářem Římskokatolické farnosti ve Starém městě pod Sněžníkem. Vše trvalo jen krátce, páska u vchodu byla přestřižena a už se mohlo nahoru - samozřejmě s respirátorem. Nařízení platí i tady, protože rozhledna je zděná, uzavřená - tedy s výjimkou vyhlídkové plošiny.

My jsme přišli mezi posledními a zastavili jsme se v blízkosti vchodu, takže se nám podařilo na věž vystoupat mezi prvními. Dnes je to zdarma, v rámci covidových omezení může být nahoře max. 45 lidí. Terminál současně s obsluhou to pěkně hlídá. Je to krásně udělané, ta určitě vydrží věky. Na nižší věži je malá vyhlídka - má to výhodu, lze si odpočinout, vydýchat se a při tom se kochat. Nahoře je vyhlídkový ochoz. Samozřejmě když jsme se dostali nahoru, zase prší. Ale na tu bídu je ještě něco vidět. Vidíme dokonce i chatu Paprsek.

Restaurace zatím není zkolaudována, takže není pro veřejnost ani otevřena. Občerstvení zajišťuje venku několik stánků. Ota si dává pivo a kupuje do své sbírky pohlednici rozhledny. Já dávám nealko. Mají tady i párky. Od 12 hodin tady má hrát Robert Křesťan & Druhá tráva. Jenže v tom vlhku a chladnu jim to nejde naladit, začínají o 1/4 hodiny později a stejně to neustále dolaďují. Chvilku posloucháme, ale není to muzika podle našeho gusta. Nečekáme ani na další hudební program. Loučíme se s rozhlednou, která se schovává v mracích. Viditelnost se zjevně zhoršuje. Měli jsme štěstí. Jsme překvapeni, že je všední den a mizerné počasí, přesto je tu lidí dost. Další stále přicházejí.

Na chatu Paprsek už se vracíme pomalu. Tato dřevěná chata byla postavena r. 1932, tehdy pod názvem Slezský dům (Schlesierhaus). Byla vybavena pro letní i zimní turistiku, brzy se stala střediskem lyžařů. Chata měla vlastní elektrárnu, bylo zde ústřední topení, rozvod vody z vlastní studny, dokonce na pokojích tekla i teplá voda. Ve 2. pol. 70. let byla v sousedství postavena nová budova, kde bydlel personál, ale kde byly i reprezentační apartmány pro zvláštní hosty. Protože budova sloužila stále jako rekreační zařízení, byla dobře udržována a tak si vlastně zachovala svůj původní vzhled. Jen později byla přistavěna velká vyhlídková terasa.

U chaty byla r. 2009 postavena dřevěná kaplička sv. Kryštova - nechal ji zde na vlastní náklady ke svým 60. narozeninám postavit pan Miloslav Míka, který od r. 1983 chatu spravoval.

Samozřejmě nás zajímá i interiér této historické chaty. Jdeme se tedy najíst, i když moc hladu ještě nemáme. Původně jsem myslela, že si dám jen polévku, ale tu mají za 70,- Kč, hlavní jídlo stojí od 130,-. Není co řešit. Obsluha je rychlá, i když je poměrně plno. Hlavní je, že jídlo je dobré. Za drobného mrholení odjíždíme za další rozhlednou. Snad se to počasí zlepší.

Jedeme znovu na severovýchod - 32. den - dopoledne: Dalimilova rozhledna na Větrově u Starého Města pod Sněžníkem - slavnostní otevření, chata Paprsek na mapě