Jeseníky - týdenní dovolená

Praděd  •  Fotografie (1)  • Foto: Petr.vf

Jeseníky :

První den - příjezd :

Z domova jsme odjížděli zhruba v 9 hodin ráno po vydatné snídani... Jeli jsme samozřejmě podle navigace. Nymburk, Poděbrady, Hradec - nová dálnice je opravdu úžasná ... jediný problém je tvoření kolony na posledním sjezdu z dálnice. Navigace si cestu vymýšlí opravdu nepředvídatelně - občas logicky, občas nelogicky. Po dlouhých peripetiích dorážíme do Suché Rudné a ubytováváme se v hotelu Paramon - hotel je velmi rozlehlý a čiší z něj komunistická éra. Pokoj je velký, navíc máme dvě přistýlky. Vybalujeme a ubydlujeme se.
Nakonec se ještě první den vydáváme na výlet na nedaleký Anenský vrch. Cesta je poměrně jednoduchá. Nejdříve po modré cyklistické stezce směrem na Andělskou horu - potom po červené turistické značce na Anenský vrch. Cesta vede dlouhou alejí lemovanou vysokými lipami a neustále stoupá až ke kostelu umístěnému na vrchu ve výšce 860 m.n.m. Cestu kromě lip lemuje i nově zbudovaná křížová cesta o 15ti zastaveních. Poslední úsek je docela strmý a po ročním nicnedělání pociťujeme pal na plicích :-)
A již míříme opět dolů do hotelu. Tentokráte zvolíme maličko jinou cestu ... V polích totiž nacházím vyježděnou polní cestu, neváhám ani chvíli - dobrodružný duch zvítězil - vydáváme se polní cestou směrem k hotelu. Ta poznenáhlu končí v hustém jehličnatém lese. Ale to už v údolí vidíme první baráčky a tak se lesíkem prodíráme nezadržitelně vpřed. Povedlo se ... cestu jsme si zkrátili jistě o 5km a vycházíme na silnici vedoucí přímo k našemu dočasnému bydlišti...
Rychlá sprcha na pokoji a pak již dolů na večeři. Dnes je kuřecí vývar a přírodní kuřecí řízek se sýrem a šunkou. Strava je chutná a docela vydatná. Zakončuji to třiapůl pivem ve vestibulu. Přitom přijdu i na to, že v hotelu je v přízemí volně dostupný internet .... další plus pro Paramon. Stáhneme maily a pak už alou do hajan ať jsme na zítra opět čerství a připravení na zdolávání překrásných kilometrů krajiny Jeseníků ...

Po klinutí na obrázek se zobrazí galerie na mých stránkách

Suchá Rudná

Druhý den :

Dnes jsme vstávali brzy ráno. Máme naplánováno hodně výletů, tak abychom to vše stihli. Nejdříve se vydatně nasnídat - snídaně formou bufetu je vynikající. Na výběr je z mnoha jídel - salámy, sýry, zelenina, ovoce, ovocné saláty, párky ... Dávám si párek s hořčicí, dva rohlíky a presíčko.
Na výlet vyrážíme v 9 hodin. Naším cílem je město Jeseník a jeho okolí. Cesta se neustále kroutí, klesá a stoupá - no zkrátka hory. Nekonečné serpentiny se vinou prudkými vracečkami tam a zpět. Neskutečné se mi v tomto kraji zdají vesnice. Pokud totiž v údolí vjedete do vesnice, pište si, že bude jízda padesátkou hodně hodně dlouhá. Jedna vesnice totiž plynule přechází v druhou a vyjímkou není ani 15km dlouhý sled vesnic. Ty ač jsou dlouhé, tak jsou také velmi překrásné - vysokohorské hotely, roubené domky, mostky překlenující všudypřítomné říčky, které stékají z hor.
Nejdříve se stavujme v Jeskyních na Pomezí. Ty leží asi 6km za Jeseníkem. Zakupujeme vstupenky po 80kč, poukaz na fotografování 30kč, turistickou známku a samozřejmě pohled. A Vzhůru dolů do podzemí. V jeskyních se drží stálá teplota 7°C což je po poměrně teplém venkovním počasí velmi příjemné. Naštěstí jsme mysleli na vše a proto jsme vybaveni alespoň mikinami. Jeskyně jsou docela rozlehlé, dohromady jimi prochází 452 metrů chodeb v celkem 3 podlažích. Zpřístupněna je však pouze prostřední podlaží. I to však nabídne nádhernou podívanou plnou stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů. Vše je doplněno zajímavým výkladem. Již jsme ale na konci - výstup ven do „tepla" je doslova šok, je to jako když vstoupíte v ZOO do tropického pavilonu. Pak již míříme do lázeňského města Jeseníku ...
Jeseník je fyzicky rozdělen vlastně na dvě části. Horní část jsou samotné lázně a sem také zamíříme nejdříve. Jelikož je všude zóna zákazu stání jsme nuceni nechat auto na placeném parkovišti. Naštěstí poplatek není zas tak vysoký - 15kč a tak parkujeme a vydáváme se na prohlídku lázní. Dominantou je samotný léčebný pavilon Priesnitzových lázní kde také kupujeme turistickou známku. Okolo jsou lázeňské domy kde se ubytovávají hosté. Vyrážíme do parku za lázněmi. Ochutnáváme vodu z pramenů. Většinou jsou velmi chutné, bez výrazné chuti a zápachu a dají se tak pít. V parku je několik soch a sloupů a také kaple nanebevzetí panny Marie. Je to maličký kostelík uprostřed lázeňského parku. Ten je složen převážně z listnatých stromů, dubů a buků. Dokončujeme procházku parkem a vyrážíme do dolní části Jeseníku, tedy do samotného města.
Dominantou je jistě náměstí které ač malé, je velmi zajímavě řešeno. Uprostřed je městský úřad. Kruhová stavba s věžičkou uprostřed. Na severním konci náměstí je Hote a na jižním je dvojice fontán. Další zajímavostí tohoto městečka je vodní tvrz. Dnes je v ní umístěno národopisné museum Jesenicka. Zajímavé expozice se věnují hlavně složení hornin na Jesenicku, Priesnitzovým lázním a fauně Jesenicka. Museum jistě stojí za shlédnutí hlavně díky výstavě vypreparované zvěře, která je výborně uspořádána a nainstalována v dřevěno-skleněné krychli. Těsně vedle tvrze je kostel s věží.
Nad Jeseníkem leží ještě Křížový vrch - to je horská chata v níž je nyní zřízena staročeská hojně navštěvovaná restaurace. Chtěli jsme se zde zastavit na jídlo, ale bohužel bylo úplně našlapáno. Zakupujeme tedy alespoň turistickou známku a míříme na poslední zajímavost v Jeseníku. Tou je dvojice vyhlídek - Čertovi kameny a rozhledna Zlatý chlum. Leží těsně vedle sebe na stejném vrchu.
Čertovy kameny jsou umístěny o něco níže. Je to soubor skal na které je možno vylézt. Vyhlídka je chráněna řetězy proti pádu. 100 metrů odtud leží stejnojmenná restaurace, kde si dáváme oběd - mexickou směs. Jídlo je dobré a i porce jsou ucházející. Potom míříme na rozhlednu Zlatý chlum po modré turistické značce. Podle rozcestníku je to „pouhých" 1500metrů. No je to sice pravda, ale nikdo se už nezmiňuje že se jde po skoro 45° stoupání plném kamenů. Přítelkyni se rozbíjejí sandále a tak v 1/3 výstup vzdává a míří k autu. Já ale odolám a dále vystupuji nahoru k cíli. Vystup je to perný a nahoře jsem naprosto grogy. Zpraví to rychlá pomoc, třetinka nealkoholického, ledově vychlazeného Zlatého Bažanta, kterou doslova „exuji". Rozhledna je kamenná a leží u ní menší domeček s restaurací. V něm kupuji turistickou známku a vstupenku nahoru do výšin. Po točitém dřevěném a posléze ocelovém schodišti mířím nahoru. A útrapy na cestě rozhodně za výhled stály. Viditelnost je perfektní. Vidím polskou hranici, Praděd a mnoho dalšího. Nafotím pár fotek a pak rychle dolů na parkoviště a razíme dál. A znovu to budou jeskyně.
Tentokráte Jeskyně Na Špičáku. Leží 8km severně od Jeseníka. Složením a vznikem jsou naprosto odlišné od Jeskyní na Pomezí. A jsou také mnohem menší pouhých 250 metrů zpřístupněných chodeb. Typické pro tyto jeskyně je tvar chodeb. Ten je velmi podobný srdíčku. A proto tyto jeskyně mají ve znaku právě srdce. Jedno prvenství však tyto jeskyně ulovili. Jsou to jeskyně, které člověk objevil nejdříve v celé Evropě. Absolvujeme 25 minut trvající výklad a vyfotografujeme opět pár fotek. No a teď již domů. Je 6hodin večer a večeře čeká.
Naneštěstí nás napadne se stavit ještě na Červenohorském sedle. A proč naneštěstí. Protože silnice k němu je uzavřená. Naneštěstí nám dělníci na stavbě sdělí že je silnice průjezdná. A tak se vydáváme vzhůru k sedlu. Nejdříve silnice ještě jde, půlka OK, půlka vyfrézovaná, ale postupně se začíná měnit. Felicie začíná úpět na kamenech, posléze na blátě. Míjíme několik protijedoucích Tater. Řidiči se jen potutelně usmívají. Nakonec se dozvíme proč. V jedné části je silnice opravdu pořádně rozkopaná. Nakladače nakládají podloží zpod silnice na Tatry a tvoří tak skoro nepřekonatelnou překážku. Když říkám skoro tak je jasné, že jsme nakonec projeli. Hodný pán v nakladači když nás viděl tak rypadlem cestu maličko urovnal a tak po několikerém škrtnutí podvozkem se přes tento těžký úsek dostáváme. Dále už se to postupně zlepšuje až dorážíme už po normální silnici na červenohorské sedlo. To je však uzavřené a tak dobrodružství na „tankodromu" bylo naprosto zbytečné. Zajeli jsme si asi 40km, ale hlavně že jsme nikde neuvázli :-)
Do hotelu dorážíme v půl osmé. Rychle se osprchneme a hurá na véču. Já mám dnes šišky s mákem, přítelkyně má Filé a brambory. Jako dezert je banán se šlehačkou a čokoládou - no prostě mňamka. Po večeři ještě jedno pivko, stáhnout fotky a rychle do hajan ať jsme na zíta svěží...

Po klinutí na obrázek se zobrazí galerie na mých stránkách

Jeskyně na Pomezí

Město Jeseník

Zlatý Chlum

Jeskyně Na Špičáku

Třetí den :

Ráno vstáváme opět v 7 hodin. Sice se nám z postele moc nchce, ale co se dá dělat. Snídaně je i tentokrát dobrá. Po snídani vyrážím, tentokrát sám, na nejvyšší horu Jeseníků - na Praděd. Zvolil jsem cestu z Karlovi Studánky po žluté turistické značce údolím Bílé opavy na chatu Barborka. Odtud na Praděd a z Pradědu přes Ovčárnu zpět do Karlovy Studánky.
Auto nechávám na parkovišti u vyhořelého hotelu Hubert. Parkované je nekřesťanské 70kč se mi zdá opravdu dost. Ale to již vyrážím, po žluté ... nejdříve po silnici, ale záhy zahýbá cesta doleva nahoru proti proudu Bílé Opavy. Hned na začátku je pár menších vodopádků. Nemusíte mít ale strach, těch větších si užijete dosytosti. Cesta vede lesem prozatím po rovné cestě. Údolí Bílé Opavy je opravdu nádherné. Cesta vytrvale stoupá až se dostaneme do oblasti kde v roce 2004 řádil orkán. Krajina je tím značně poznamenaná. Všude vyvrácené a polámané stromy, ležící jak přes říčku tak přes stezku po které jdeme. Stromy nebyli naschvál odklizeny, aby zde byly jako dokument toho co orkán napáchal. Vytrvale stoupám a to už se dostávám do oblasti největších vodopádů. Voda se zde vrhá z výšky až 15ti metrů a i já musím překonávat převýšení. Turistická stezka zde skoro zaniká. Lezu po strmých skalách po nichž stéká proudem voda, říčku několikrát překračuji po mostech zbitých ze dvou klád a prken, se zábradlím jen na jedné straně, i po pouhých lávkách. Cesta je zkrátka dost náročná, ale mě se velmi líbí. Vytrvale stoupá až nakonec vyústí dlouhým schodištěm z klád na rozcestí, kde se stýká s modrou turistickou značkou.
Od rozcestníku jdu po modré cestě směrem k horské chatě Barborka. Další možností je jít po žluté k Ovčárně, ale modrá je výhodnější, protože chci dojít až na Praděd. K Barborce je to již kousek, zhruba 2km. Dávám si pivečko, zakupuji pohled a turistickou známku a hurá na Praděd. Cesta k Pradědu teď vede již po asfaltové silničce, vytrvale stoupá a svah zdolává několikerými zatáčkami. Po cestě vyvěrá pramen čisté a chladivé vody, plním lahev od aquily a pokračuji nahoru.
Praděd - je majestátní a z dálky viditelný. Betonová základní růžice a nad ní se vypíná věž s vyhlídkou a televizními a GSM vysílači. Nejdříve jdu do restaurace, je stylově a vkusně zařízená. Zde si dávám k obědu plněné knedlíky se zelím a opět pivečko. Potom jdu do stánku koupit pár pohledů a turistickou známku. Chci si také koupit lístek na vyhlídku ale mám smůlu, zrovna dnes se opravuje výtah na věž. Obejdu celý vysílač a pak pomalu začnu sestupovat nazpět. Míjím Barborku a po zelené mířím k horské chatě Ovčárna. Zde si dávám kafe a opět kupuji Turistickou známku a pohled. Ještě foto a pak dumám kudy nazpět k autu. Máte vlastně 3 možnosti - po žluté zpět stejnou cestou údolím Bílé Opavy, po modré, která jde nad údolím a člověk tak nemusí zdolávat těžký terén, nebo po zelené, která vede z části po silnici rovnou dolů a posléze uhýbá lesem přímo k Hubertovi, kde mám auto.
Zvolil jsem trasu zelenou hlavně díky snadnosti, to jsem ale udělal chybu. Po asfaltu se jde velmi špatně a cesta pořád klesá, takže monotonní styl chůze člověka velmi unaví. Navíc v místě kde jsem měl uhnout do lesa a zkrátit si tak cestu jsem neuhnul - prostě jsem tu šipku přehlídl. Sejdu tak celou cestu dolů po asfaltce až k hotelu Hvězda. Odtud je to sice jen 1,5km k parkovišti, ale po chůzi po asfaltu mám nohy již značně citlivé a jde se tedy špatně. Nakonec se zdárně dobelhám k autu a už jedu do našeho hotelu. Celkem jsem ušel asi 24km a cesta mi trvala 7hodin včetně přestávek.
Na hotel jsem tedy dorazil značně unaven, dal jsem si sprchu a na chvíli si natáhnul záda. Pak už večeře dnes vepřový řízek s brambory, jako předkrm jeden rybí prst a rohlík, jako dezert koláč s malinami. Řízek tedy nic moc, ale brambory byly dobré. Pak pivko, kafčo a spát ... na zítra ještě nemáme vymyšlený žádný výlet. Ale uvažujeme o Olomouci a jeho památkách a Zoo.

Po klinutí na obrázek se zobrazí galerie na mých stránkách

Praděd

Čtvrtý den :

Opět vstáváme v 7 hodin dáváme si rychlou snídani a vyrážíme směrem na Zlaté Hory. Od Suché Rudné je to zhruba 45km nádhernou krajinou Jeseníků. Přijíždíme do Zlatých Hor a nejdříve jdeme do infocentra. Zde koupíme turistickou známku a pár pohledu a také dostaneme mapu se všemi zajímavostmi zdejšího kraje. Nejdříve míříme do Zlatorudných Mlýnů. To je skanzen věnující se těžbě a zpracování zlaté rudy a zlata. Auto necháváme na parkovišti a po modrém naučném okruhu míříme podél říčky ke zlatorudným mlýnům. To jsou zmenšené, ale plně funkční, repliky původních mlýnů nacházejících se v této oblasti. Dostáváme podrobný výklad s názornou ukázkou toho jak se zlatonosná ruda drtila, mlela a jak se z ní posléze získávalo zlato. Nakonec výkladu nám průvodce půjčuje rýžovací pánve a my si můžeme zkusit vyrýžovat zlato. Nakonec mám štěstí a podaří se mi na pánvi najít jednu zlatou šupinku, kterou si samozřejmě můžu nechat.
Odtud vyrážíme do Rejvízu. Je zde přírodní zajímavost. Jedno z největších a nejvzácnějších rašelinišť u nás. Auto necháváme na parkovišti. Po zhruba kilometru vstupujeme do přírodní rezervace. Zde se lze pohybovat pouze po zbudovaných lávkách z prken nad rašeliništěm. Kdo by šlápl vedl tak si minimálně nabere do bot vodu a bláto. Procházíme rašeliništěm plnými mechů, kapradin a přesliček. Nakonec dojdeme zhruba po 1,5km k Velkému mechovému jezírku. To má vodu od rašliny zbarvenou do tmavě hnědé až černé barvy. Je u něj několik laviček, proto si zde chvíli odpočineme, ale čeká nás ještě 4km cesta zpět k autu, proto vyrážíme zpět.
Naší další zastávkou je Biskupská Kupa. To je rozhledna na vrcholu nad Zlatými Horami. Vede k ní 2km dlouhá cesta prudkým stoupáním plným kamenů. Nevzdáváme to a vytrvale stoupáme. Asi ve ¾ výstupu se náhle objevila státní hranice mezi Čechami a Polskem. Přecházíme hranici a již mírnějším úsekem dorážíme až k rozhledně. Je to starší zděná rozhledna s Ochozem na vrcholu. Nyní se její okolí upravuje - probíhají zde různé výkopové a zednické práce. Přesto je rozhledna otevřená a tak po zakoupení vstupenek a turistické známky vystupujeme nahoru. Výhled je opravdu nádherný. Zlaté Hory, Jeseníky, Polsko - to vše zde máme jako na dlani. Kocháme se pohledem ale čas pokročil a proto sestupujeme dolů a míříme k autu.
Nakonec ještě míříme do chrámu Navštívení Panny Marie Pomocné. Je to nově vybudovaný kostel zhruba 6km od Zlatých Hor. Leží v na klidném místě uprostřed lesa. Vede k němu jednak asfaltová silnice, ale i křížová cesta. Chrám byl nově vybudován v roce 1995 na místě kde v 16 století stával bývalý chrám Navštívení Panny Marie, ten byl ale za 30ti leté války strhnut. A na jeho místě tedy dnes stojí tento nový objekt. Je to rozlehlá budova s dvěma křídly s podloubími po stranách. Vlevo od kostela je restaurace. Ze stěny vyvěrá léčivý pramen. Naplňujeme tedy lahve. Ještě vstupuji do chrámu, je opravdu nádherný. Nakonec se vydáváme zpět k autu.
Jedeme zpět do hotelu. Ještě se stavujeme v Karlově Studánce. Projdeme si toto malebné lázeňské městečko plné starých lázeňských budov ze dřeva. Je tu několik vodotrysků a maličký park s pavilónem v němž vyvěrá pramen, proto si do něho lidé chodí čepovat lázeňskou vodu.
K večeři mám rybí filé s bramborem, přítelkyně svíčkovou. Večer je zde živá hudba k tanci a poslechu. Proto si posedíme dáme vínečko a nakonec i zatančíme. Spát jdeme dnes déle. V noci začíná pršet a tak jen doufáme, že se počasí vylepší.

Po klinutí na obrázek se zobrazí galerie na mých stránkách

Zlatorudné Mlýny	Rejvíz	Biskupská Kupa
Chrám panny Marie	Karlova Studánka

Pátý den :

Dnes jsme vstávali trochu déle. Počasí se dnes moc nevylepšilo, jsou zde černé mraky, ale alespoň přestalo pršet. Přesto nehodláme zůstat na hotelu. Pojedeme se podívat na Jih Začneme hradem Sovinec. Ale nejdřív na snídani. Jako obvykle si dávám párek, pečivo a kafíčko. Na závěr si dám ještě zeleninovou směs, přítelkyně meloun.
Tak a již pojedeme na výlet. Je zima, proto si poprvé za celou dovolenou beru dlouhé kalhoty. Přes Rýmařov jedeme na hrad Sovinec. Hrad je obrovský, skládá se z dokonce 5ti nádvořích. Zakupujeme lístky na prohlídku interiérů, turistickou známku a jdeme na prohlídku. Nejdříve něco z historie na prvním nádvoří a pak vzhůru směrem k dalším ... Hrad byl od roku 1638 v majetku řádu německých rytířů, v roce 1939 přešel do vlastnictví gestapa. V roce 1945 když tudy procházela osvobozenecká rudá armáda tak hrad vyhořel. Od té doby se postupně opravoval až do dnešního stavu. Není zde žádná expozice. Vystavují tu pouze někteří umělci. V bývalých úřednických budovách je expozice cínového nádobí, řádů a vyznamenání a také výstava věnující se turistice. Hrad je i přes to že je vyhořelý velmi pěkný a zajímavý. Rozhodně doporučuji jeho návštěvu.
Ze Sovince jedeme do 2km vzdáleného Pradědova musea. To je vlastně výstava řezbářských prací. Najdeme tu vyřezávanou zoo a v přilehlých budovách také jeden z největších vyřezávaných betlémů zhotovených na počest papeže Jana Pavla II. Je to zajímavé místo a kdo má rád řezbařinu určitě se tu najde...
Odtud přejíždíme do 18 km vzdáleného Rešova. Zde chceme navštívit pověstné Rešovské vodopády. Vede k nim cesta zhruba 2km dlouhá. Ta vytrvale a velmi prudce klesá - cesta zpět nebude zrovna lehká. Nakonec dorážíme k vodopádům. Hlavní vodopád je opravdu vysoký. Nahoru vedou dřevěné lávky a schody. Nevedou tedy nijak daleko ale pohled na nespoutanou přírodu a nádherné vodopády je opravdu úchvatný. Uděláme pár fotek a jdeme na zpět. Jak jsem již říkal kopec nám dá opravdu zabrat.
Nyní míříme na Rabštejn je to vrch na kterém stával hrad. Dnes z něj již ale nic nezbylo. Auto necháváme na parkovišti a nahoru jdu sám. Přítelkyně zůstává dole, protože ji není dobře. A výšlap je to opravdu náročný. 1,5km sice zvládám za slabých 25 minut, ale naprosto vyčerpán. Nahoře kupuji turistickou známku. Ani není co fotit, proto rychle seběhnu zpět dolů.
Nakonec se ještě stavujeme v Rýmařově. Náměstí je malé a celkem nezajímavé. Dojdeme si na pozdní oběd do bývalého pivovaru, koupíme turistické známky Rýmařova a zámku v Janovicích. Ten je bohužel dnes obsazen správou Lesů České Republiky. Ti se ale o zámek příliš nestarají a tak chátrá a chátrá.
Odtud jedeme už do hotelu, dáme si sprchu a v 8 hodi jdeme na večři. Dnes mám drůbeží játra s bramboráčky, přítelkyně má obalovanou brokolici s bramborem. Nakonec si dáme partičku kulečníku a jdeme do hajan.

Po klinutí na obrázek se zobrazí galerie na mých stránkách

Hrad Sovinec

Pradědovo museum

Rešovské vodopády

Šestý den :

Vstáváme opět v 7 hodin a jdeme na snídani. Po snídani jedeme na další výlet. Dnes chceme jet až na nejsevernější cíp Jeseníků. Chceme navštívit Zámek Jánský vrch. V zámku jsou dva prohlídkové okruhy, my kupujeme pouze prohlídku zámeckých interiérů. Na prohlídku jdeme pouze ve čtyřech lidech. Tento zámek byl od nepaměti sídlem biskupů. Je to vidět i na prohlídce. Absolvujeme zhruba ¾ hodinový a zajímavý výklad. Zámek je zrovna opravován - bude mít novou fasádu na zakulaceném průčelí.
Z Jánského vrchu míříme do Nýznerova. Zde jsou tzv. vodopády Stříbrného potoka. Ty jsou zcela odlišné od dosud navštívených vodopádů. Tyto vznikly ne erozí, ale enrozí. To je způsob, kdy proud, který se točí dokola vyhloubí půlkulaté otvory kterými nyní proudí voda. Je to nádherný kousek Jeseníků a určitě stojí za návštěvu.
Dnes máme v plánu ještě návštěvu zříceniny hradu Rychleby. Auto necháváme na parkovišti a po modré - po sylnici dorážíme až na rozcestí pod Rychleby. Odtud je to již jen půl kilometru k samotné zřícenině po červené značce. Z ní bohužel dnes již moc nezbylo pouze půlkruhový zbytek věže, a Ochoz na který vede zbytek schodiště. Odtud se vydáváme jinou cestou a to po červené, přes Čertovi Kazatelny což jsou tři vyhlídky, zpět na parkoviště k autu. Celkem ujdeme asi 4,5km krásnou krajinou. Návštěva zříceniny je opravdu pěknou procházkou. Jelikož začíná pršet a nevypadá že by přestalo míříme zpět do hotelu. K večeři dnes máme oba vepřový plátek na pepři s rýží. Dnes večer se koná v hotelu Travesty show. Divoké Kočky z Ostravy jak se skupina jmenuje jsou vážně skvělé a jejich vystoupení naprosto super. Spát jdeme až kolem půlnoci.

Po klinutí na obrázek se zobrazí galerie na mých stránkách

Jánský Vrch

Rychleby

Nýznerovské vodopády

Sedmý den :

Tentokrát jsme vstávali o něco déle. Ráno ještě poprchávalo, po snídani, ale naštěstí přestalo. Bereme si raději dlouhé kalhoty. Prvním naším cílem je zámek v Bruntále. Je to obrovská stavba v centru Bruntálu. Zámek má tvar kruhové výseče. Jeho dominantou je 56m vysoká věž. V zámku je jak normální zámecká expozice, tak museum. To dokonce letos slaví 100 let své existence. Zakupujeme lístky na prohlídku zámecké expozice po 70kč, povolení na fotografování 20kč, turistickou známku a pohled. Prohlídka začíná na nádvoří, kde nás průvodkyně stručně seznámí s historií, pokračujeme do kaple a pak již do prvního patra kde začneme prohlídku 27 sálů. Hudební salónek, kuřácký salonek, přijímací sál, knihovny ... Prohlídka trvá zhruba hodinu a opravdu je na co se dívat.
Odtud míříme do města Krnova. To bylo před 3mi lety postiženo těžkými záplavami. Dokonce bylo zatopeno i náměstí. Dnes je však již vše opravené a v pořádku. Nejdříve si projdeme samotný Krnov, náměstí je rozlehlé a dominuje mu budova české spořitelny.
Z centra Krnova míříme na rozhlednu Hanse Kudlicha ta leží asi 6km od centra Krnova nad obcí Úvalno. Věž je postavena z pevného žulového zdiva a nahoře má odlehčenou dvoupatrovou vyhlídku s chrliči. Je datována rokem 1917. V rozhledně je umístěna hrobka, kde byly v roce 1993 uloženy pozůstatky Hanse Kudlicha, který se v Úvalně narodil. Z rozhledny je nádherný rozhled do krajiny.
Je z ní také vidět náš další cíl. Necelé 4km vzdálená rozhledna Cvilín. Je o pár let starší než předchozí rozhledna. Cvilínská rozhledna je datována rokem 1903. Vyhlídka je umístěna ve výšce 25 metrů a opět je z ní nádherný výhled především na Krnov. U této rozhledny najdete také obrovský kostel panny Marie Sedmibolestné, ten je honosný a zdobný.
Z této rozhledny míříme na další v pořadí již třetí rozhlednu. Ta je zbudována docela nedávno. Nad Ježníkem byla otevřena v roce 2001. Je dřevěné konstrukce a je celoročně otevřena bez vstupného a bez dozoru. Na tomto místě však tato rozhledna nestojí náhodou, před ní tu stali již dvě rozhledny které se však do dnešních dob nedochovaly. Pokud chcete koupit turistickou známku musíte zajet do kavárny Pohoda ve vesnici pod rozhlednou.
Dnes naší poslední zastávkou je zámeček Linhartovi. Zvenčí je nově opraven a jeho bílo-žlutá fasáda přímo září. Zakupujeme lístky za 40kč a turistickou známku. Zámek si můžete projít sami bez průvodce. Není divu tento zámek není nijak zařízen. Je zde pouze výstava keramických postaviček, výtvorů dětí studujících nedalekou uměleckou školu, výstava věnovaná policii a výstava šicích strojů. Je to ale zajímavé a dá se na to dívat.
Ostud už míříme zpět do hotelu. Jdeme na večeři, máme oba guláš s knedlíkem. Navrch ještě rybízového nanuka a jdeme do pokeje. Dnes je již bohužel náš poslední den. Zítra po snídaní máme odjezd zpět domů. Klidně bych tu vydržel ještě déle. Je toho ještě hodně, co jsme nestihli navštívit.

Po klinutí na obrázek se zobrazí galerie na mých stránkách

Zámek Bruntál	Krnov	Rozhledna Kudlich
Cvilín	Rozhledna Ježník	Zámek Linhartovi

Závěr :

Jeseníky jsou velmi krásné a zajímavé hory plné kroutících se cest, horských hotelů a malebných vesniček. Najde se tu především ten, kdo chce ztrávit dovolenou aktivně. Na nějaké ležení u bazénu zde zapomeňte, podnebí je tu chladnější ale příjemné.

Použité vybavení :

Používal jsem oblečení zn. Directalpine, které ani jednou nezklamalo. Trekové boty Hi-Tech nebyly dobrou volbou, jsou sice lehhké a pohodlné, ale jejich nízká podrážka dá na cestě pocítit každý kamínek. Přesto vše přestály bez úhony. S sebou jsem měl fotoaparát Nikon D50 se třemi objektivy - Sigmou 10-20, Nikkorem 18-70 a 70-300VR a blesk SB600. Ani jedna součást mé fotovýbavy nezklamala. Vše jsem nosil ve fotobatohu Tamrac Adventure 7 - to je doslova zázrak nacestování. Skládá se ze dvou oddělených komor a má skvěle polstrovaná záda. Popruhy sedí perfektně a ani po delší chůzi jsem nepociťoval bolení zad či únavu. Autem jsme celkem najezdili přes 600km s průměrnou spotřebou 6l/100km. Pro zájemce o podobnou dovolenou doporučuji pevné boty, dobré oblečení, nepromokavou bundu a pohodlný batoh.