JIHOVÝCHODNÍ ASIE 2013 VI. - THAJSKO - Krabi,Kao Sok
9.února 2013
Ráno v poklidu plujeme městem které evidentně žije čínským novým rokem k autobusovému nádraží. Po příchodu se ptáme zda a popř. v kolik hodin jede autobus na KRABI, nikdo neumí ani kváknout anglicky, ale všichni svorně pokyvují, že jsme tady správně. Protože jsme si opět pospali a jsem na autobusáku po 11 hodně poobědváme, dávám si výborné nudle a jednoho Changa. Asi po hodině čekání přijíždějí autobusy osazenstvo všech stánků na autobusáku nás svorně posílá na ten podle nich správný, kontrolní dotaz u šoféra a naloďujeme se. Téměř jako vždy prostorný bus a na rozdíl od malajských kolegů tady mají řidiči cit pro teplotu takže ve velmi příjemném prostředí se vydáváme vstříc dalšímu dobrodružství… samozřejmě s pohodou cestování ve vlaku nebo na lodi se srovnat nedá ,ale i tak velmi pohodlné poměrně rychlé cestování.
Autobus zastavuje na novém a moderním autobusáku. Průvodčí na nás mávne „Krabi,Karbi,…“ a jéje zase někde v polích, toto určitě není to slavné Krabi. Slétají se supy a nabízejí za 100 THB do KRABI TOWN, ukazují na všudypřítomné malé dodávky upravené na přepravu osob kterým tady říkají soarnagatau, jen se usmějem a jdeme dál, cena 60 kč za 4 km je vpoho tak možná v českém taxi, rozhodně ne v thajské veřejné Dopravě. Opodál na nás mává chlapík ukazuje na dodávku a vykřikuje“twenthy bá“ no vidíte, že to jde, základ finančního úspěchu je neskočit na lep první nabídce, nebo si tu první alespoň ověřit. Po chvilce zastavujeme v centru Krabi townu hned po zastavení se nás jeden sup ptá kam jdeme to je povětšinou otázka opravdu na tělo, neboť ani my sami nevíme co bude dál, když nás čas netlačí necháváme plán našich cest osudu, teď nám přivál do cesty tebe tak se ukaž… nabídl nám bydlení za velmi příjemnou cenu, nu což proč to neomrknout. Mé obavy, že bude vzhledem k oslavám čínského nového roku problém sehnat ubytování se ukázali jako liché. Chlápkem nabízený hotýlek byl sice v nevzhledné budově, ale pokoj je docela obstojný takže bereme, zbavit se krosen a mít zajištěn nocleh je základ pohodového zbytku dne.
Krabi town je hlavním městem provincie Krabi, je trochu stranou od pobřeží které je světoznámé hlavně díky tipickým vápencovým věžím trčícím přímo z moře, ale město působilo přátelským dojmem a hlavně nebylo přeplněné turisty což obzvláště kvitujeme. Karbi town spíše než u moře leží u řeky která se opodál do moře vlévá. Nachází se zde nemnoho zajímavostí, jediným, ale zato opravdu pozoruhodným skvostem je bílý buddhistický palác nad městem.
Město jsme jen tak zlehka obešli, dali jsme pouliční večeři a zamířili jsme na trh který byl jen pár desítek metrů od našeho hotýlku. Trhy to je naše, já se snažím nořit hlavně do tajů báječné thajské kuchyně, Helí spíše podléhá neuvěřitelným cenám za oblečení. Asi hoďku kroužíme po tržnici a pak se příjemně znaveni přesouváme do postelí
10.února 2013
Ráno si klasicky pospíme… Heli vyhlašuje heslo pro sníženou denní aktivitu „Day off“ zjednodušeně řečeno to znamená jíst, milovat, meditovat…
Ale ráno máme ještě jednu aktivitu před sebou, při včerejší obchůzce městem jsme se na nábřeží řeky bezzávazně zeptali v jednom sympatickém homestayna ubytování, bylo o moc příjemnější a za stejnou cenu jako náš šedivý hotýlek, tak jsme se rozhodli moc nevybalovat a ráno se přemístit o 300 m dál do příjemnějšího prostředí. Jinak dnes nějaké plány nemáme prostě day off… Celý den se jen tak poflakujeme a užíváme si života. V pozdním odpoledni se procházíme po nábřeží, několik chlápků tady provozuje projížďky po řece klasickou thajskou rychlou lodí s typickým pohonem na dlouhé hřídeli. Vyjížďky jsou poměrně drahé tak na jejich nabídky moc nereagujeme a na nějaké smlouvání nemáme náladu. Jen tak bez zájmu zkusím říct cenu o 30% menší než je jím požadovaná a kupodivu reaguje…překvapuje nás to hlavně proto, že na rozdíl od cen zboží o které se tady horečně licituje, jsou ceny za zážitkové výlety více méně dané. Po domluvě tedy bereme a jdeme na palubu, už je později tak zrovna přichází odliv, řeka se téměř o polovinu zmenšuje. Nejprve míříme do známé, obrovské jeskyně která se nachází asi 1 km proti proudu řeky od přístavu. Jeskyně je opravdu monumentální, obrovské krápníky a zátiší z japonskými vojáky…zajímavé místo, za války tady byla základna japonské císařské armády. Heli si tady v objevitelském zápalu udělala slušný úraz. Po akrobatické návštěvě jeskyně pokračujeme do plovoucí vesnice. Cestou potkáváme v poloprázdné řece celé rodiny, jak se brodí bahnem a hledají mušle. V plovoucí vesnici měli malé sádky se zajímavými rybami mimo jiné i malé žraloky nebo typickou „nafukovací“ ostnatou rybu. Celý výlet trval asi hodinu a půl a stál dohromady 350THB. Lodí je možno zajet i do světoznámé tygří jeskyně nad níž na obrovské vápencové skále odpočívá známý zlatý budha.
Večerní program byl stejný jako ten včerejší, jde se na trh, ikdyž se zdá na první pohled naprosto stejný jako ten včerejší po krátkém kontaktu mám pocit, že je naprosto jiný je to prostě nevyčerpatelná studnice asijských zajímavostí a přesto, že je tady vždycky velká masa lidí tak vás mumraj za chvíli pohltí, zvyknete si na jeho nepsaný řád, procházíte uličkami a jen se kocháte, bavíte, divíte…
11.února 2013
Dnes je to jasné, jdeme omrknout to co Krabi dělá Krabi, je to hlavně naprosto jedinečné pobřeží, tipické vápence ať už jeskyně a převisy nebo vysoké vápencové věže tyčící se přímo z moře. Po snídani si chytáme soarnagatau do toto už je narozdíl od Krabi townu tipické turistické městečko, zhola nic nenasvědčovalo tomu, že nebýt turistiky tak tady je něco jiného než pár rybářských chýší, ale protože turistů je tady dost tak tady je klasické turistické městečko s veškerou potřebnou infrastrukturou.
Procházíme se po pláži a takzvanou Opičí stezkou po vysutém dřevěném chodníku jsme se dostali do kouzelné zátoky která byla ze všech stran uzavřena několikasetmetrovými skalami a jediný přístup sem by po tomto "opičím" chodníčku nebo po moři. Po chvíli vegetu na pláži se vracíme do městečka. Přímo na pláži je pokladna ve které je možné zakoupit si lodní lístky do několika zajímavých míst, cena lístků je sice dost vysoká, ale pravděpodobně jsme tady poprvé a naposledy v životě tak neváháme a jeden zajímavý cíl si vybíráme. Jedeme k jeskyni Je to tady opravdu úchvatné. Nejsem tip plážového povaleče takže po půlhodince zevlingu na pláži a důkladným pokochání to semnou začíná šít a vydávám se na průzkum velmi členitého vápencového pobřeží. Narazil jsem i na malou jeskyňku ve které byl oltář a stovky a tisíce malých vyřezaných penisů(dřevěných samozřejmě), fotogenické místo Když jsme se vyřádili na skalách, jeskyních a průlezech pomalu jsme se začali chystat na návrat, na tomto krásném místě jsme strávili skoro 3 hodiny. Po návratu thajskou lodní klasikou do přístavu jsme k našemu překvapení našli velmi rychle příjmené a nepředražené místo na večeři. Po krásně prožitém dni se vydáváme zpět do města.
Večer vymýšlíme plán na zítřejší den a nezapomínáme to vzít přez tržnici...
Vzhledem k tomu že Krabi tvoří společně s Patayou a Pukhetem TOP3 thajské mastňácké turistiky přistupoval jsem k tomuto místu spíše s despektem a jel jsem sem více méně na Helenčino přání, ale musím přiznat, že to vůbec nebylo tak zlé. Turisté sice ano, ale rozhodně ne hlava na hlavě, celkem příjemná atmosféra a hlavně- je tady opravdu krásně...
12.února 2013
Jako jakýsi mezistupeň před útokem na Thajský sever jsme zvolili zastávku v národním parku KAO SOK. Varianty Dopravy byly dvě, lidová klasika, levnější, ale delší a složitější nebo turistická dodávka dražší ,ale mířená přímo na cíl. Nakonec volíme dražší a rychlejší variantu a trochu jsme zalitovali. Že měla dodávka dvacet minut zpoždění to opravdu nemá cenu v Asii vůbec řešit, ale začalo to tím, že nás nejprve odvezli na jakýsi sběrný dvůr všech ostatních rádoby baťúžkářů kteří zvolili tento řekněme přímější způsob Dopravy, sto možná sto padesát zoufalců čekajících na rozřazení asi po půl hodině jsme se pohnuli to už jsme litoval, že jsme nejeli na vlastní pěst. Náš řidič sic sympaťák, ale jak jsem si v komentářích přečetl tak bylo… stavěl na smluvených místech, bylo až s podivem jak všichni jako ovce po zastavení zamířili k pultu a hromadně začali nakupovat jídlo jako by jim přikazoval kdy mají mít hlad. Když zastavil opět po cca dvaceti minutách jízdy už jsme na jeho pobídky k výstupu nereagovali, naštěstí vycítil, že tohle je na nás opravdu moc a po pěti minutách jsme pokračovali dál.
Po příjezdu do Kao Sok nás dovezl rovnou do dvora jednoho z místních hotelů. Tady se po vyslovení slova economi s námi nikdo nechtěl bavit- moc a pýcha hvězd z Lonely planet….
Vydali jsme se do vesničky, vypadala dost ospale, malinko s obavami jsme hleděli k možnostem ubytování. Helča zůstává u batohů a já jdu omrknout situaci, naštěstí to nebylo tak hrozné cca za 10 minut jsem sehnal opravdu stylovou chaloupku na sloupkách utopenou až na okraj jungle, kouzelné místo za 230 THB, net zdarma, bereme.. Vracím se pro Helen a jdeme se zabydlet.
Už je celkem pozdní odpoledne tak nemá cenu pouštět se do větších akcí. Jdeme se jen projít po městečku směrem k bráně N.P. Tady zjišťujeme, že vstupné které se do parku platí je desetinásobné na rozdíl od domácích. Celkem beru fakt, že cizinci tady platí více za vstupné i jiné záležitosti, udržet si tady denní náklady na velmi příjemné hladině opravdu není problém ani za“přispění“ této diskriminační přirážky, ale proč rovnou desetkrát?!?!? Ne, že bych si to nemohl dovolit, ale prostě z principu NECHCI. Být pokladníkem na Karlštejně tak chtít po Češích 200kč za vstup a po cizincích 2000 kč tak se hanbou propadnu, tady je asi mentalita naprosto jinde a uniformovaným strážcům parku to přijde naprosto normální, My jdeme do parku docela pozdě večer a strážný už naštěstí vstup zaplatit nechce. N.P. Kao Sok se nachází v bezprostřední blízkosti největší thajské přehradyRATCHAPRAPHA, vidět tady můžete zajímavé kaskádové vodopády, vápencové skály, jeskyně , slony ve volné přírodě, medvědy, opice a například zajímavou květinu jménem RAFLESIA, květinu z největším květem na světě který je typický velmi intenzivním zápachem.
Po krátké procházce parkem se vracímedo našeho domečku na kůlech a těšíme se na zítřejší pátrání po Raflésii.
13.únor 2013
Dnes vyhlašujeme pátrání po Raflésii, podle mapy které jsou ze známých důvodů všeobecně všelijaké jen ne podrobné(samozřejmý zájem místních průvodců). Cesta je ze začátku dost nezáživná, asi 5 km po rozpálené silnici, jedinou atrakcí je spousta hadů kteří se rozmáznutí, vysušení válejí na silnici… Naším momentálním úkolem je najít odbočku do jungle, daří se a jedním krokem vstupujeme do nefalšovaného království divočiny, deset metrů a jste naprosto v jiném světě, je tady i omnoho příjemnější klima než na rozpálené a odkryté silnici. V lese je vyšlapaná cestička, jdeme asi hodinu, pozorujeme stovky a tisíce druhů rostlin, ale po Raflésii ani stopa, není to nějaká běžně rostoucí rostlina, roste třeba jen jedna na deseti km čtverečních takže se jedná oopravdovou vzácnost. Nervozita malinko stoupá, protože jungle není zrovna bezpečné místo, dáváme si limit „ještě dvacet minut a otáčíme to…“ Nakonec se nám to povede a nacházíme ji, ale bohužel se nám nepodařilo najít tuto královnu rostlin v plném rozpuku, květ už byl jednoduše odkvetlý. Při zpáteční cestě jsem si v jungli nabral nechtěné suvenýry malé, roztomilé pijavice, šli k mému překvapení docela dobře odstranit, ale z otvůrků po vkusu se na více než hodinu staly otevřené ventily ze kterých se valila krev a nešla zastavit, enzym který pijavice používá pro zředění krve to prostě neumožňoval.
Po naší jungle expedici se vracíme do našeho domečku na kůlech, cestou si dáme dobrý oběd takže v chatce spokojeni realxujme. Už bylo odpoledne tak se Heli šla zeptat, zda by nás do parku nepustili za nějakou rozumnou cenu. Tři „Hildy“ v uniformách byly nekompromisní, tak jsme si za třetinovou cenu vstupu do parku půjčili dvě perfektní nová horská kola a jeli jsme se projet po okolí.
Krajina v okolí Kao Sok je vilce zajímavá a členitá a to hlavně díky vápencovým věžím které tento kraj činí opravdu jedinečným. Z hlavní silnice jsme uhnuli dvakrát, nejdříve jsme se zajeli podívat do buddhistického chrámu který byl umístěn v jedné z jeskyní a druhou odbočku jsme udělali do sloní farmy. Pozorování sloních karavan ve volné a díky skalám poměrně dramatické přírodě bylo prostě úchvatné.
Den se pomalu uzavírá, jedem vrátit Meridy a připravovat se na zítřejší frontální útok na sever Thajska
14.února 2014
Dnes další klasika – transportní den. Odkud, v kolik a dokonce za kolik nám jede autobus do TANAH RATA kam míříme jsme věděli již ze včera kdy jsme čistou náhodou potkali bus jedoucí tam kam potřebujeme tak jsme toho využili a hned se poptali co a jak. Takže naše“dobré bydlo“ opouštíme najisto, autobus přijíždí s malým zpožděním, ale slovo zpoždění bych si v zájmu duševního zdraví do batohu na cestu do jihovýchodní Asie nepřibaloval. Po několika hodinách jízdy autobus zastavuje na nevzhledné zaprášené ulici, průvodčí na nás mrkne, jsme tady.
Nádraží, ze kterého jsme měli v plánu jet se nacházelo asi 700 m. od místa našeho výsadku z autobusu. Naším dalším cílem bylo město HUA HIN tam jsme měli v plánu jeden den zarelaxovat a jet do BANGKOKU. Míříme rovnou k pokladně zjistit jak nám to jede a koupit si jízdenku. Vlak jede až za pět hodin to nám nevadí ,ale když nám pokladní řekne cenu protočí se mi panenky, upozornili jsme ho, že chceme jet třetí třídou, nevěřícně na nás koukal a nějak to nechtěl přijmout hlava mu nebrala proč si bohatí Evropané nechtějí pohovět v první třídě. Když nám nakonec dal jízdenku na třetí třídu protočili se mi panenky podruhé tentokrát opačný extrém. Pětihodinové čekánítrávíme procházkou po městě, vysedáváním v kavárně a u internetu. V kavárně mě v pohodlném křesle napadlo pořádně si prohlédnout jízdenku a zjišťuji, že do HUA HIN náš vlak přijede v půl druhé ráno což se nám zdá dosti nepraktické, jdeme tady do pokladny s tím, že si necháme udělat doplatek do města PHETCHABURI které se nachází o nějakých 400km severněji a zabijeme tím dvě mouchy jednou ranou, přiblížíme se Bangkoku a do civilizace přijedeme v příznivější dobu. Trochu jsem očekával, že pokladní může mít s touto banalitou problém a tak se i stalo, asi tady není obvyklé, že by někdo takhle rychle měnil plány. Pět minut mu bezvýsledně hustíme do hlavy co chceme, ale bez výsledku až si naší sílící konverzace všimne pokladníkův kolega který byl evidentně zkušenější, pár přesně mířených úderů do klávesnice a doplatek je na světe.
Půl hodiny před plánovaným odjezdem si jdeme vyzvednout batohy z úschovny a zabydlujeme se na peroně očekávajíce příjezdu našeho „expresu na sever“. Přijel sice z hodinou navíc, ale přijel. Vlak byl poloprázdný takže najít si dobrá místa nebyl problém, že nás vyhodí někdo z místenkou ve třetí třídě také nehrozilo.
Tak tady budeme trávit dnešní noc, ve vagoně třetí třídy thajských královských železnic…
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ka Pao
Půjčovna aut