Jihozápadem USA 2. díl

Pondělí 3.3.2014 najeto 328 km

Tusayan je malá osada spíše s hotely uprostřed borových lesů cca 2 míle před vstupem do národního parku Grand Canyon. Vyjíždíme v 8:30 a na pokladně kupujeme tzv. Annual Pass (permanentka do všech národních parků USA na celý rok). Dostáváme také mapku a noviny o parku a pak už jen 5 mil a jsme na hraně této obrovské přírodní průrvy. Jen ještě připojuji informace o počasí - v noci trochu mrazík a ráno sluníčko s 5°C. Jelikož se pohybujeme v nadmořské výšce 2000-2300m, tak se tato teplota drží po celé dopoledne.

Grand Canyon se rozprostírá na 4900 km čtverečních a v něm se vine přes 400 km řeka Colorado. Kaňon má hloubku 1800 m a šířku od 0,5 do 30 km.

Místy se setkáváme i se zbytky sněhu, ale jsou to už jen takové poslední flíčky mezi borovicemi. I když je poměrně nízká teplota, tak na slunci to pěkně hřeje a potkáváme zde docela nalehko oblečené turisty.

Prohlídku Grand Canyonu začínáme v místní osadě s hotely, restauracemi a obchody se suvenýry. Potkáváme i karavanu mul s turisty sestupujícími do kaňonu. Asi zajímavý zážitek balancovat na kývající se mule a sestupovat na metr širokém chodníčku do průrvy.

My pokračujeme dále po kraji kaňonu na další vyhlídky, které nabízejí pohledy z různých úhlů.

Všichni jsou tu ohromně vstřícní a usměvaví. Jen taková malá příhoda: Ustavovali jsme foťák na kus skály abychom se na samospoušť všichni vyfotili a projíždějící auto se najednou zastavilo, couvlo a ochotný američan nelenil, vystoupil a že nás prý vyfotí. Docela jsme byli udivení.

Naše cesta pokračuje dále do indiánské rezervace Navajů a do jejich parku Monument Valley (Údolí monumentů), známé z mnoha westernů. Jelikož jsme sestoupili do nižší nadmořské výšky, tak teplota stoupla na 16°C. Je 16:30 a tento čas jsme si tak trochu naplánovali. Fotografie z doby před západem slunce jsou tu totiž nejhezčí.

Jelikož se nejedná o národní park, tak nám u vstupu indián kmene Navajů prodává vstupenky a my můžeme vlastním autem projet okruh 13 mil mezi skalními velikány. Zabralo nám to přibližně 1,5 hodiny. Cesta je dosti hrbolatá a místy se strachujeme o auto, ale jak jsme si všimli, tak podobné vozy tu jezdí docela běžně.

Během cesty lze kdykoli zastavit, nafotit a zase pokračovat dále. Je tu i možnost projížďky na koních nebo džípem s indiánským průvodcem.

Z parku odjíždíme za soumraku a v 18:30 už si dáváme pizzu v nedalekém městečku Kayenta, kde máme i rezervovaný hotel Wetherill Inn.