Jihozápadem USA 5. díl

Sobota 8.3.2014 najeto 451 km

V 7 hodin jsme již na snídani, balíme a v 8 hodin odjíždíme směrem na Údolí smrti. Právě je krásných 17°C. Děláme ještě na kraji města nákup potravin a pak si to hasíme pouští do nejméně hostinného místa na západní polokouli.

Národní park Údolí smrti (Death Valley) je nejsušší, nejteplejší a nejníže položené místo celé Severní Ameriky. Zdejší solné jezero Badwater leží 86 m pod úrovní moře. Dne 3.7.2001 zde byla naměřena teplota 57,1°C ve stínu! Průměrné srážky tu jsou 50 mm za rok a rozloha celého území je 8000 km čtverečních. Údolí leží JZ od pohoří Siera Nevada a na severním okraji Mojavské pouště.

Přijíždíme do parku s teplotou 22°C a dokonale modrým nebem. První zastávkou je Zabriskie point (198 m n.m.). Krásné teplo svádí k lenošení na lavičkách nebo k opalování. Rozhlížíme se po okolní krajině, kde jsou v dálce vidět i zasněžené vrcholky hor.

Další zastávkou je Furnace Creak, kde v krásné palmové oáze nacházíme obchod se suvenýry, poštu a muzeum věnované těžbě boraxu. Chvíli tu setrváváme a pak se autem přesunujeme k výchozímu bodu trailu do Golden Canyonu. Trasa je dlouhá 1,5 km do útrob okolních skal. V tomto místě si zažíváme Údolí smrti na vlastní kůži. Teplota se vyšplhala na 28°C ve stínu a slunce pěkně připaluje. Na konci soutěsky nacházíme krásný pohled na okolní "mrtvou" krajinu.

V 15 hodin autem dále pokračujeme do nejnižšího bodu - Badwater, kde si zažíváme 29°C (v březnu docela dost). Děláme krátkou procházku na tomto nehostinném místě, kde dno je tvořeno ze soli. Klimatizace v autě jede naplno a my se vracíme k visitor centru do oázy Furnace Creak.

Cesta z Údolí smrti pokračuje do městečka Ridgecrest, kde máme rezervovaný motel Super 8.

Neděle 9.3.2014 najeto 459 km

Dnes opět odjíždíme po snídani v 8 hodin. Je 15°C a trošku pod mrakem. Projíždíme kalifornskou nížinou mezi plantážemi pomerančovníků, olivovými háji a vinicemi. Obdivujeme krásně velké, vybarvené pomeranče na obalených stromech. Před stoupáním do hor ještě zastavujeme na benzínce (kafe a občerstvení).

Mnoha serpentýnami stoupáme do národního parku Sequoia. Naše první cesta vede do visitor centra pro potřebné informace o přístupných cestách. Dotazujeme se na cestu k vyhlídce Moro Rock a Tunel Log. Rangerky nám udělaly radost. Pouze dnes (asi, že je neděle a zrovna nenapadl sníh?) je tato cesta otevřena (jinak se otevírá až od dubna).

Jedeme tedy na parkoviště k vyhlídce s upozorněním na velký výskyt medvědů. Po 370 schodech vystupujeme na skálu, odkud je výhled do údolí na serpentýny, kterými jsme sem vystoupali a na druhou stranu na zasněžené vrcholky hor. Jsme opravdu vysoko a teploměr ukazuje 10°C. Po včerejším Údolí smrti je to docela studená sprcha.

Od vyhlídky přejíždíme k Tunel Log, což je tunel vykrojený v padlé sekvoji, kterým se dá projet autem. Děláme pár fotek a míříme k největší sekvoji a zároveň k největšímu živému organizmu na Zemi - obří sekvoji Generál Sherman. Tato sekvoj je 83 m vysoká a její obvod je 31 m. Odhad stáří místních sekvojí se odhaduje na 3200 let.

Dále naše cesta pokračuje do NP Kings Canyon, který je s NP Sequoia propojen. Nacházíme zde další obří sekvoj Generál Grant. Pak už zase mnoha zatáčkami sestupujeme do nížiny a to do města Fresno s hotelem Piccadilly Inn Expres. Dorážíme sem v 18:30, ale po vstupu do hotelu zjišťujeme, že se dnes měnil čas na letní (jiné než v Evropě), takže už je vlastně 19:30.