Jižní Čechy - 6. den: Horní Planá–okruh 2 km: kostel sv. Markéty-Pomník Adalberta Stiftera-Kostel Panny Marie Bolestné–rozhledna Dobrá Voda-NS Adalberta Stiftera; Přední Výtoň-kostel sv. Filipa a Jakuba; okruh 8 km: NS Svatý Tomáš–Uhliště–Vítkův hrádek

V noci kupodivu nebylo chladněji než včera. Možná i proto, že skoro celou noc poprchávalo. Teplota klesla k 8 stupňům.

Vstáváme v 9, ani se nám vstávat nechce. Neprší, ale je zataženo a je zima. Když jsme se po ránu zcivilizovali, přijel pan majitel. Tábořiště otvírá o víkendu, hospodu za 14 dnů. Že tady spíme mu vůbec nevadí.

Dnes jsem nějaká zmrzlá, zebou mne ruce i nohy. Nejraději bych snad snídani dělala v rukavicích. Ale nakonec jsem je nevyndala a horkým čajem jsem se zahřála.

Dnešní program máme poměrně nenáročný. Tak snad nám to vyjde.

Nyní daleko nejedeme, jen do Horní Plané, kde jsme byli před 3 lety, kdy jsme byli na minirozhledně Jezerní vyhlídka. Jenže na konci r. 2021 nad městem otevřeli novou rozhlednu. Ta je naším ranním cílem, ale také ranní rozcvičkou. Parkujeme zdarma na Náměstí. Daleko to není. Dohromady cca 2 km.

Téměř od auta stoupáme. Kopec není moc prudký, ale to je to, co nemám ráda. Pro mne je nejlepší jít kus po rovině a rozdýchat se. Jdeme okolo kostela sv. Markéty. Tato původně románská stavba byla postavena 2. čtvrtině 13. století. Své románské jádro si zachovala. Od 15. do 18. století byla provedena řada úprav a přestaveb. Největší přestavba je z 2. pol. 16. století. Z té doby jsou v interiéru renesanční nástěnné malby. Zařízení kostela je barokní ze 17. a 18. století, kazatelna je rokoková z r. 1763 a kamenná křtitelnice je z r. 1805.

Kostel obcházíme zprava a po chvíli odbočujeme do zdejšího Stifterova parku, který byl založen již r. 1884. Již tehdy byly na úpatí Dobré Vody vyhlídky a na vrcholu vyhlídkový altán Paraplíčko. Mnohé zaniklo nebo zarostlo nálety. Na přelomu 20. a 21. století došlo k obnově parku. Postupně se podařilo ho přeměnit v odpočinkový lesopark s upravenými cestami a pěšinami, zvířecím parkem, slunečními lázněmi a letním kinem. Dokonce se již tehdy mluvilo o vybudování rozhledny. V parku je spousta cestiček, na stromech jsou cedule s jejich názvy. To je skutečně zajímavé, Otu stromy zajímají, tak je ve svém živlu. Mají tady i exotické stromy, např. jedlovec kanadský. Jdeme se podívat i k vyjímečným památným stromům – cipřiškům hrachonosným.

Stoupáme k soše německy píšícího básníka Adalberta Stiftera (1805-1868). Je ulit ze slitiny mědi a bronzu a slavnostně byl odhalen 26. srpna 1906. Je 230 cm vysoký (s podstavcem 300 cm) a váží 460 kg. S jeho památníkem jsme se setkali již včera cestou na Plechý. Z obce od jeho rodného domu tudy dokonce vede i 5,5 km dlouhá naučná stezka Adalberta Stiftera. Její malá část prochází i parkem – tuto část jsme si prošli.

Pokračujeme vzhůru zdejší alejí. Na rozcestí Dobrá Voda se nám naskytl výhled na vodní nádrž Lipno a na Trojmezenskou hornatinu, jejíž část jsme si včera prošli. Je tu dokonce informační tabule s naznačenými vrcholy.

Alejí pokračujeme k pozdně baroknímu bývalému poutnímu kostelu Panny Marie Bolestné, který byl postaven v letech 1777 - 1779 na místě dřevěné kaple z r. 1760. V letech 1787 - 1801 tady byl i hřbitov. V letech 1993 - 1997 byl kostel bývalými německými obyvateli opraven.

Jen kousek nad kostelem je vysoká kovová rozhledna. Již r. 2012 se oslovovali architekti. Z mnoha variant byla vybrána rozhledna ve tvaru karafy na vodu, která má připomínat dávnou legendu, podle které byl na kopci nalezen pramen živé vody, ale také zdejší sklářskou minulost. Jenže vše nešlo tak rychle, jak se předpokládalo. R. 2018 byl připraven projekt, r. 2020 byla získána dotace od Ministerstva pro místní rozvoj z Národního programu podpory cestovního ruchu v regionech. Od jara do podzimu 2021 byla budována a dne 16. listopadu 2021 věž konečně slavnostně otevřena. Od té doby je volně přístupná. Je to moc hezká rozhledna o výšce 36,3 m. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 32,6 m vede 169 schodů. Je vidět Horní Planá, Lipno, vojenský prostor Boletice, Šumava, Novohradské hory, při dobré viditelnosti i Alpy

Já jsem dnes měla co dělat dojít k rozhledně, její výška mne od výstupu odradila. Nahoru jde Ota sám vybaven mým foťákem. Výhled je kruhový, prý pěkný, jen ty Alpy neviděl, i když viditelnost je lepší než včera.

Vracíme se jinou částí parku. Moc se nám tady líbí. Jdeme okolo upravené studánky, okolo jednoho pomníku, kde však chybí deska, komu je věnovaný. Druhý památník podle mapy je v obci vedle kostela, ale nám se to zdá spíš jako pranýř.

Vracíme se parkem po naučné stezce, kostel ve městě obcházíme z druhé strany. Zastavujeme se v infocentru, kde Ota získal mapu rozhleden jihočeského kraje. Navíc se dozvídáme, že už by snad pršet nemělo, v noci že snad může i mrznout, ale od pátku by se mělo už postupně oteplovat. To je příjemná zpráva, to snad už vydržíme.

V té zimě už odmítám vařit. Na oběd jdeme do nedalekého Funy bistra, které nám v infocentru doporučili. Hned po obědě odjíždíme. Vodní nádrž Lipno objíždíme ze severu. Ono se ani jinudy jet nedá. Chtěli jsme se zajít podívat na sochu Lipenská víla. Tato bronzová socha krásné mladé ženy byla odhalena r. 2011 na okraji vodní nádrže. Je vidět určitě z vody, ale také z cyklostezky, která vede po okraji přehrady. Zajet autem se tam nedá a z parkoviště u silnice tam cesta hustým lesem nevede. Vzdáváme to. Já si aspoň dělám kávu. Mám pocit, že usnu za chůze, a to jsem spala docela dobře. Že by se zase měnil tlak? Těžko říct. Každopádně se během 20 minut cítím o hodně lépe.

Bez další zastavení objíždíme přehradu, na jejím východním okraji přejíždíme po hrázi a po druhém břehu přehrady se vracíme na západ. Jen krátkou zastávku děláme v Přední Výtoni u kostela sv. Filipa a Jakuba. Byl založen r. 1384 na místě kaple. Postavili ho Jan a Petr z Rožmberk někdy snad na poč. 14. století. Během husitských válek byl poničen a vypálen. V květnu 1523 byl po opravě znovu vysvěcen. V letech 1883 – 86 proběhla neogotická obnova, která se týkala i věže se vstupním portálem. Po r. 1945 - po odsunu německého obyvatelstva kostel chátral. Kostelní inventář byl zničen. Až počátkem 90. let 20. století byl za přispění dárců z Rakouska zrekonstruován. Dne 17. června 1996 byl opětovně vysvěcen. V kostele se zachovaly prvky pozdní gotiky, obvodové zdivo chrámu a kružbová okna jsou z 1. čtvrtina 16. století, z konce 19. století je novogotické zaklenutí původně plochostropé lodi a kněžiště křížovými klenbami.

Tady opouštíme přehradu a jedeme se podívat opět na šumavské kopce. Zůstáváme však v katastru obce Přední Výtoň. Popojíždíme na parkoviště Uhliště, odkud se chceme vydat na zříceninu Vítkův hrádek, který je na vrcholu Vítkův kámen (1035 m). Okolo vrcholu vede naučná stezka Svatý Tomáš. Na 6,6 km je 9 zastavení, kde jsou informace o přírodě, geologii, těžbě dřeva i o historii zdejších zaniklých obcí.

Z parkoviště odcházíme po červené. Cesta je trochu do kopce. Dokonce po ní teče potůček. Všude je hodně vody. Jdeme lesem přes přírodní památku Svatý Tomáš. Došli jsme na silnici, která vede do horské vesničky Svatý Tomáš. Vlevo v lese jsme přehlédli památník lesníka ing. Miloše Candry, který se celý život věnoval zdejším lesům, které celý život miloval.

Na rozcestí Svatý Tomáš opouštíme naučnou stezku a odbočujeme vpravo po červené do obce Svatý Tomáš. Dříve to zde žilo, byla tu gotická poutní kaple Božího těla z r. 1347 (sakristie je starší - pochází z románského kostela, který tu nechal postavit r. 1252 Petr Vok z Rožmberka), lovecký zámeček, škola a několik dalších velkých kamenných domů. Po r. 1945 bylo obyvatelstvo vystěhováno a jejich domy zbořeny. Když sem r. 1950 přišla vojenská jednotka, postavili si kasárna a domky pro důstojníky. Kapli používali jako skladiště.

Po r. 1990 vojáci oblast opustili, rozpadající se kaple byla opravena ve slohu novogotickém, do kterého byla přestavěna v letech 1858 a 1874. Přesto jsou zachovány původní prvky – lomený oblouk západní brány, západní okno s pětibokou kružbou. Naopak severní vchod je barokní.

Tady je několik parkovišť pro ty, kteří se chtějí na zříceninu Vítkův hrádek (Wittighausen) dostat co nejrychleji. Odtud je to do kopečka sotva 0,5 km. Já už se nahoru těším. V květnu je otevřen sice jen o víkendu, ale snad aspoň něco uvidím.

Tady na vysokém kopci stával dřevěný hrádek. Na jeho místě snad už na přelomu 13. a 14. století páni z Rožmberka postavili kamenný Vítkův hrádek, aby chránil obchodní stezku vedoucí z Horních Rakous. Později se stal i správním střediskem zdejšího panství. Stále patří mezi nejvýše položené české hrady.

Tady dokonce Rožmberkové r. 1394 věznili krále Václava IV.. Až na krátkou pauzu v období husitských válek ho vlastnili až do poč. 17. století. Během třicetileté války tady sídlila posádka císařského vojska. Hrad se využíval i udržoval asi do pol. 18.století, kdy vyhořel a zůstal opuštěný. R. 1869 ho Schwarzenbergové částečně opravili, hradní věž zpřístupnili jako rozhlednu.

Po válce byla zřícenina v pohraničním pásmu, takže nepřístupná. Využívala ho protivzdušná obrana státu, v hradu bydlela vojenská posádka. Hrad, ale i věž chátral. Po r. 1990 hrad získala obec, ale až r. 1998, kdy si hrad pronajalo Občanské sdružení Vítkův hrádek, se začal hrad i s věží renovovat. Po opravě r. 2005 byl zpřístupněn veřejnosti – bylo to při příležitosti dvoustého výročí narození německy píšícího básníka Adalberta Stiftera (1805-1868). S jeho jménem jsme se setkali pří výstupu na Plechý i v Horní Plané. Právě zde se odehrává děj jeho historického románu Vítek (Witiko). Dne 26. října 2017 tady byla odhalena dřevěná socha Vítka I. z Prčice.

Ve věž vede dřevěné schodiště s 61 schody, které končí na plošině, odkud je kruhový výhled na šumavské hřebeny, vltavské údolí, na Novohradské hory i na řadu kopců v Rakousku. Při dobré viditelnosti je dokonce vidět i masiv Alp. Věž – to je to jediné místo, kam je vstup zpoplatněný a které je dnes nepřístupné. Jinak hrad jsme mohli prolézt snad všude. To mne potěšilo. Věž oželíme. Stejně je tak špatná viditelnost, že bychom toho moc neviděli.

Před věží je ještě mohutná skála s dřevěným křížem na vrcholu, která je upravena na vyhlídku. Výstup je na vlastní nebezpečí. Je skutečně náročný – aspoň pro mne, ale je jištěný řetězy. Jinak bych se tam nedostala. Zvlášť ten první schod je hodně vysoký. Ota mi dokonce musel pomoct tam tu nohu dát. Rukama jsem se už nahoru vytáhla. Jo, už mi ty klouby tak neslouží. I ten druhý schod mi dal zabrat. Ale zvládla jsem to a byla nadšena. Těžko bych nesla, kdybych se tam nedostala. Tohle vše beru jako výzvu.

Nakonec jsem se ve zdraví spustila i dolů. Ale to jsem se z posledního schodu spustila po zadku. To se mi zdá jako nejbezpečnější. Nohavice mám špinavé až po kolena, tak mohu byt špinavá i na zadku – navíc mám dlouhou bundu.

Vracíme se na rozcestí Svatý Tomáš. Tady býval lovecký zámeček. Historie tohoto místa stojí také za zmínku. Již r. 1722 tady byla zchátralá schwarzenberská myslivna. R. 1766 byla nově postavena. V letech 1868 - 1870 si ji Schwarzenbergové přestavěli na lovecký zámeček ve švýcarském stylu. Na stěnách visely kopie obrazů Albrechta Dürrera. Panstvo se svými hosty zde pobývali především na jaře, kdy se pořádaly lovy na tetřevy, a v létě, kdy se chodilo na srnce.

Po r. 1945 byl zestátněn a objekt využívaly Státní lesy. Jenže ho neopravovali a ten pozvolna chátral. Pustlo i jeho okolí. V červenci 1990 vyhořel, příčina však nikdy nebyla zjištěna. V současné době je v soukromém vlastnictví a nový majitel jej v letech 2003 - 2005 zrekonstruoval na luxusní hotel s restaurací. Ota by si dal pivo, ale má smůlu. Podle tabule venku i na dveřích má být dnes otevřeno – dokonce je psáno, že je otevřeno denně od pondělí do neděle od 11 do 20 hodin. Dokonce venku kousek před vstupem mají vyvěšený i jídelníček. Jenže všechny dveře jsou zamčené a uvnitř není vidět nikoho. Počasí je mizerné, hosté nejsou, asi ani neotevřeli. Nedá se nic dělat.

Pokračujeme po naučné stezce. Už nás čeká jen cesta po rovině nebo klesání po skutečně pohodlné cestě. Cestou jsme zdrželi hlavně čtením informačních tabulí, na parkoviště jsme přišli až v půl sedmé. Na vycházku jsme měli skvělé počasí. Nepršelo a i ta zima se nechá přečkat, když je člověk na to připravený.

Na parkovišti jsme oba usoudili, že bychom tu mohli přespat. Je tu sice CHKO Šumava, ale je to parkoviště, tak snad se tak moc nestane. Nejdřív zajíždíme přes silnici k přístřešku. U něj trochu skrytí jsme se umyli, uvařila jsem na zahřátí polévku a zapili ji grogem. Pivo nemáme, ale myslím, že to ani nevadí. Venku je před 9. hodinou 7,5 stupně. A stále to klesá. Venku se vyjasňuje, dokonce jedna hvězdička už svítí. Bude asi pěkná zima. Dnes konečně 1. den nepršelo. A to jsme na trase 6. den. To je pokrok. Snad to vydrží i na zítra.

Jdeme spát před desátou, v autě teplota klesá pod 7 stupňů. Asi nás čeká nejstudenější noc.

Jižní Čechy - 6. den: Horní Planá–okruh 2 km: kostel sv. Markéty-Pomník Adalberta Stiftera-Kostel Panny Marie Bolestné–rozhledna Dobrá Voda-NS Adalberta Stiftera; Přední Výtoň-kostel sv. Filipa a Jakuba; okruh 8 km: NS Svatý Tomáš–Uhliště–Vítkův hrádek na mapě