Jižní Gruzie se skalním městem Vardzia - návrat do středověku

Gruzie je země nádherná, avšak turisty ne zrovna hojně navštěvovaná. Pravda, v některých místech (Tbilisi, Kazbegi) potkáte návštěvníků docela dost. Avšak v mnoha částech Gruzie na zahraničního výletníka narazíte jen příležitostně.

Jednou z takových odlehlých oblastí je jih Gruzie. Kraj je to velice hornatý a zdejší vrcholky Malého Kavkazu dosahují výšky přes 3000 metrů. Nejvyšší hora v této oblasti, Didi Abuli, měří rovných 3300 metrů. Z hlediska celé Gruzie je to periferie, nacházející se v těsné blízkosti tureckých a arménských hranic. Navštívíte-li zdejší města jako Achalciche či Achalkalaki, ocitnete se někde hluboko v komunismu. Většina domů je ve velmi zuboženém stavu a rovněž zdejší zásobování připomíná doby nedávno minulé. Avšak vyjedete-li z těchto měst směrem dále do hor, ocitnete se v mžiku ještě o hezkých pár století v čase nazpět, ve středověku. Zdejší krajina je divoká a dojem umocňují impozantní stavby, které středověk bezpochyby pamatují. Během svého putování Gruzií jsem navštívil tři zdejší zajímavé lokality:

Klášter Sapara

Nedaleko Achalciche leží klášter Sapara. Vede k němu prašná cesta, po které sem ovšem nejezdí žádná hromadná Doprava, a to ani jinak v Gruzii všudypřítomné maršrutky. Buď sem musíte jít 12 kilometrů po svých, nebo si musíte zajistit vlastní Dopravu.

Klášter vzniknul v 10.-11. století. Hlavní stavba, kterou je kostel svatého Sáby, pochází ovšem až ze 13.-14. století. Na skále nad klášterem se vypínají Trosky staré pevnosti. Klášter zpočátku vzkvétal, ale poté, co se v 19. století Gruzie stala součástí Ruska, nastal úpadek. Gruzínci jsou sice pravoslavní, ale když klášter převzala ruská pravoslavná církev, považující své gruzínské souvěrce víceméně za kacíře, chovala se zde dosti neuctivě. Krásné původní fresky byly zabíleny, a některé z nich tak bohužel byly nenávratně zničeny. Ještě hůře se chovali bolševici. Ti klášter rovnou zrušili, mnichy vyhnali a ve zdejším kostele byl jeden čas pionýrský tábor.

Dnes ovšem klášter opět funguje. Mniši obývají jakési skalní kobky, které si vytesali ve skále. Každý návštěvník je zde vítán. I mě tu mniši velice hezky přijali, dali mi najíst a jednu noc jsem zde přespal. V podstatě každý poutník se tu může zdržet, jak dlouho uzná za vhodné. Pokud tady ale zůstane déle (týden, ale třeba i půl roku), žije zde stejným způsobem jako mniši - stravuje se s nimi, pracuje a účastní se bohoslužeb. Pravoslavní Gruzínci se mohou stát i čekateli a po několika letech se z nich pak stanou regulérní mniši. Netoužíte-li však dlouhé dny rozjímat v klášteře, nezoufejte, i prostí turisté jsou zde vítáni. Moc se mi hodilo, že jsem se ve škole učil rusky, s angličtinou bych zde nepochodil. Mniši jsou velice pracovití a díky jejich neúnavné péči klášter pozvolna povstává z trosek, navzdory nedostatku peněz. Mniši jsou také družní a veselí - mýlil by se ten, kdo by očekával strnulé a vážné výrazy modlících se starců. Naopak, většina mnichů je hodně mladých, odhadem tak ve věku 20-40 let. Všichni ale vypadají o hodně starší. Mohou za to typické „pravoslavné“ plnovousy, zdobící jejich tváře.

Nedaleko Achalciche leží rovněž město Bordžomi. To jsem osobně nenavštívil, avšak je to středisko, známé po celém bývalém Sovětském svazu. Jsou tu slavné lázně a zdejší minerálka se pije rovněž široko daleko. Poblíž města Bordžomi pak leží stejnojmenný národní park.

Skalní město Vardzia

Tento skalní komplex, rozkládající se ve skalách nad řekou Mtkvari, byl vytesán již ve 12. století. Leží asi 200 km na západ od Tbilisi. Již sama poloha Vardzii je zajímavá. Řeka Mtkvari tu vytváří impozantní kaňon, jak vystřižený z nějaké mayovky. Místní křesťané tu zhotovili množství umělých jeskyní, které využívali jako úkryt v době vpádů různých nájezdníků, kteří byli většinou muslimové (Turci, Peršané). V případě nouze se do několika set místností natěsnalo až 50 000 lidí! Jednotlivé skalní kobky jsou propojeny důmyslným systémem chodeb a nechybí tu dokonce ani skalní katedrála. Dále tu fungoval i slavný klášter, ve kterém žilo v dobách jeho největší slávy až 2000 mnichů. Ani tento úkryt však místní obyvatele nakonec neochránil navždy. V 16. století sem vpadli Peršané a v jeskynní bitvě se jim podařilo skalní město dobýt a jeho obyvatele vyhnat. Skalní město pak zůstalo opuštěné.

Dnes žije přímo v jeskyních několik mnichů. Mniši dále obývají i několik kilometrů vzdálený klášter Horní Vardzia, kam se můžete dostat po značené cestičce. Jeskynní komplex je navštěvován místními i zahraničními turisty, ale žádné davy zde nečekejte. Pod skalním městem je několik domů, z nichž v jednom jsem složil hlavu, neboť je zde hotel. Ten se vyplatí navštívit, i pokud zde nehodláte spát - mají tu totiž bazének s termální vodou. Ta prýští všude okolo, takže do hotelu stačilo jen zavést rouru přímo z pramene a termální lázně jsou na světě.

Pevnost Chertvisi (Khertvisi)

Pokud pojedete z Vardzii směrem na Achalkalaki, udeří vás cestou do očí mohutná pevnost. Mohutná zřícenina Chertvisi ležící na skále nad soutokem řek Mtkvari a Paravani. Současná pevnost byla postavena v 10.-14. století. Nicméně hrad zde prý stával „od nepaměti“ a podle legendy zde byl již v době, kdy tudy táhnul Alexandr Veliký směrem na východ.

Pojedete-li po silnici dál, dojedete do města Achalkalaki. Toto město je zajímavé snad jen tím, že většinu jeho obyvatel tvoří etničtí Arméni. Není divu, vždyť Arménie je odsud coby kamenem dohodil. Odsud jsem jel do Arménie i já, a to mezinárodní maršrutkou přímo do Jerevanu. Za pozornost stojí zdejší krajina, která mi silně připomněla mongolskou step. Všude jen tráva a nikde nikdo, pokud tedy nepočítám osazenstvo místní celnice.

Autor: Petr Daubner, spolupracovník CK Mundo, která pořádá zájezdy Arménie a Gruzie a také další exotické letecké zájezdy

Poznámka k pravopisu: Gruzínština má vlastní písmo. Při přepisu do latinky se držím české transkripce, i když v Gruzii se dnes většinou dává přednost přepisu do anglické traskripce. Bordžomi se tedy píše v anglické transkripci Borjomi, Chertvisi je Khertvisi apod. Někde se lze ještě setkat i s přepisem do azbuky, který odpovídá české transkripci.