jižní morava 7. díl

Den 7. 27.5.2008 - aneb, Přesun do Moravského krasu.

Dnešního dne naše trojice opět vstávala vbrzkých ranních hodinách. Budík Mirek zahalekal již v7:45 hod a tak se začalo vstávat. Chatku byla vyklizena, povlečení sejmuto a odevzdáno. Potom již vyrazili a mířili kpamátnému Rajhradu, kde se nachází klášter. Dnes se vklášteře nachází i památník moravského písemnictví, ale na jeho prohlídku nešli a tak se vydali jen do zdejšího kostela, který si důkladně prohlédli a zdokumentovali.

První zpráva o obci Rajhrad pochází ze 13. století. Dá se však uvažovat o založení původní vsi již v9. století a kdy zde stávalo velkomoravské hradiště. Toto hradiště však zřejmě zaniklo již ve století 10. a do 13. století se nezachovaly ani jeho valy. Dnešní Rajhrad byl založen tedy zřejmě skutečně ve 13. století a první zmínka o městečku pochází zroku 1234, kdy Přemysl, moravský markrabě, uděluje městečku právo trhů. Je zajímavé, že Rajhrad byl tak brzy po svém založení již povýšen na městečko. Snad to bylo díky přičinění klášterních opatů. Pokud jsme zmínili klášter, dá se usuzovat, že vznikl někdy v11. století na místě původního hradiště, ale vzhledem ktomu, že zprávy vztahující se ktomuto datu jsou falešné, nelze sjistotou určit dobu založení kláštera. Klášterní komplex byl neustále postihován nějakými válečnými nájezdy a tak byl stále opravován a do 17. století měl románskou podobu. Teprve v17. století docházelo kpozvolné přestavbě celého areálu na barokní klášter.

Po prohlídce kláštera se naše výprava rozdělila, poněvadž Harry bude autem, při průjezdu Brnem možná trochu rychlejší a byl domluven sraz vBílovicích nad Svitavou. Mirek sLimíkem se vydali na motocyklech do uvedeného bodu setkání a projížděli městem světrem o závod. Horší to však bylo sorientací a tak se zanedlouho objevili vobci Ochoz u Brna znějž je jen kousek do obce Křtiny. Tam oba zastavili a telefonicky se domluvili sHarrym, který čekal vBílovicích, aby dojel za nimi, neboť necelé dva kilometry od Křtin se nacházela Jeskyně Výpustek a protože bylo málo hodin, rozhodla se výprava knávštěvě této jeskyně, byť ji měli naplánovánu až na další den. Harry se zhruba za 15 minut dostavil a pokračovali již společně kjeskyni Výpustek.

Tato jeskyně byl veřejnosti zpřístupněna prvně vlistopadu 2007, ale jen omezeně a teprve vbřeznu roku 2008 byla plně zprovozněna. Vjeskyni se již od 17. století dobývaly fosfátové nánosy jako hnojivo a později, po vzniku československého státu, se zde usadila armáda, jejíž pobyt se zde protáhnul až do druhé světové války. Naší armádu zde vystřídala německá okupační armáda, která zde zřídila továrnu na výrobu leteckých motorů. Po druhé světové válce se tu opět usadila naše armáda, která zde zřídila jakýsi vrchní štáb plánovačů a jejich pobyt se zde protáhl až do roku 2005, kdy jeskyni předali jeskyňářům. Protože jsou všechny armády poměrně necitlivé kpřírodě, tak vjeskyni nenalezneme krápníky, ale betonové podlahy. Nicméně prohlídka této jeskyně je velmi zajímavá, neboť se skládá ze dvou částí. Vprvní je umístěn zbytek vojenského vybavení a vdruhé se nachází vlastní jeskyně, kde se již začaly nové krápníčky rodit na podlaze a na stropech vznikají malá brčka.

Po prohlídce, kde se vjeskyni nacházeli pouze 4 lidé a to naše trojice a jeden průvodce, se výprava ocitla opět na sluníčku letního dne a Mirek nasával teplo, neboť mu nikdo nepřipomněl, že si má vzít do jeskyně bundu a tak ostatní opětovně žádal, aby ho příště důrazně upozornili.

Následovalo usednutí na motorem poháněné vozidla a přejezd kBýčí skále u Olomučan, která se nachází kousek od Jeskyně Výpustek. Tato skála je velice známa především zarcheologického hlediska, neboť při prvotních průzkumech doktora Wankela, zde bylo objeveno veliké množství kosterních pozůstatků a také velmi mnoho zajímavých předmětů. Mezi těmito předměty se nacházela i bronzová soška býčka po níž byla pojmenována tato skála.

Mimo jiné se zde nalezly četné stopy po masakru lidí o jehož původu panují dosud spory. Některé prameny uvádějí, že se jednalo o masivní pohřeb jakéhosi náčelníka vdobě bronzové a jako oběti zde byly zmasakrovány desítky osob. Některým byly odsekány ruce a jiným rozdrceny lebky. Další prameny uvádějí možnost, že vjeskyni se nacházela část osady tehdejších lidí a ta byla přepadena nájezdníky a vyvražděna. Bohužel je dnes vnitřní prostora Býčí skály uzavřena a proto není možné do ní nahlédnout.

Po krátké Zastávce se tedy naše výprava opět vydává na další cestu do Jedovnice, kde se ubytovala vcampu Olšovec. Tam se ubytovává vchatce Dub 3 a jde užívat pohostinství campu. Po večeři byl naplněn okurčák a pobyt na verandě chatky, kde bylo poměrně příjemně.