jižní morava 8. díl

Den 8. - 28.5.2008 - aneb, Krásy ve vápenci ukryté.

Za ranního kuropění, tedy skoro, se naše výprava probouzí kolem 8. hodiny a protože vtomto kempu není možnost snídaně, vyráží na cestu ke Sloupsko - šošůvským jeskyním, kam dorazila vpůl deváté. Limík, jdavše zakoupiti vstupenky na prohlídku, svelikou nelibostí zjišťuje, že na velký okruh a tedy celou prohlídku je nutno alespoň 10 lidí, kteří tu nejsou. Objednaný zájezd přijede až v15:40 hod. a do té doby by tu musela naše výprava čekat. Po chvíli váhání a snídani u místního kiosku se všichni tři dohodli, že půjdou alespoň na malý okruh a to ještě snějakou objednanou výpravou. I tak se čekání protáhlo do 10:40 hod. Limík je krajně znechucen a proklíná zkostnatělost a nepružnost zdejšího vedení. Vyjadřuje to ale poněkud silnějšími slovy.

Ještě před prohlídkou obcházejí všichni tři blízkou Ďáblovu skálu a zjišťují, že za ní a za potůčkem se skrývá vchod do poměrně prostorné jeskyně, kterou však nemohou tak narychlo a ještě bez baterky prozkoumat. Dohodli se tedy, že po ukončení prohlídky dojde Harry do auta pro svou baterku a podívají se do jeskyně.

Nedlouho po té začíná již prohlídka Sloupské jeskyně, zde se všichni dovídají, že Šošůvskou jeskyni neuvidí, neboť ta je na tzv. dlouhém okruhu. Limík opět začíná bublat a snaží se celou prohlídku ukecat průvodce, aby je tam vzal, což se mu nedaří. Naše trojice je tedy přimíchána do skupiny slovenské mládeže a za ne příliš dlouhou dobu zjišťuje, že slovenská mládež má ve zvyku fotografovat pravou jeskynní tmu fotoaparáty sbleskem. Zvláštní myšlenka. Postup jeskyní je zajímavý a všude se nachází množství krápníků.

Během prohlídky se také Limík dovídá, že minule zde byla nějaká polská prohlídka, která ulomila jeden krápník a za poškození jeskyně jí byla udělena pokuta ve výši 500000,- Kč a to není chyba. Prohlídka končí vjeskyni Kůlna, kde se místy podařilo odstranit povrchový beton, který sem umístila německá vojska za druhé světové války a pod betonem byly učiněny archeologické nálezy znichž uveďme jen kosti nosorožců a jeskynních medvědů.

Po ukončení prohlídky se všichni vydali směrem kparkovišti a Harry šel rychleji, aby ve voz vyzvedl svítilnu. Mirek sLimíkem šli po značené cestě u které objevili také vstup do jeskyně nazývané Propástka, kterou však nelze navštívit, neboť je poněkud strmější a své jméno má opodstatněně. Zvolna tak tedy došli až kĎáblově skále, kde vyčkali příchodu Harryho a přebrodivše potok kolem skály, vydali se na průzkum jeskyně.

Vstup do jeskyně byl poměrně dobrý až na blátíčko, které Mirkovi i Limíkovi způsobovalo částečné problémy při postupu vjejich botech. Oba se totiž nepřezuli a šli do jeskyně v „koních". Všichni tři překročili malou vyvýšeninku vjeskyni a dostali se do poměrně prostorného dómu. Tam však Harry veden touhou po objevech, zapomněl, že baterku má jedině on a zmizel někde vjeskyni. Mirek sLimíkem tak zůstali vnaprosté jeskynní tmě. Po chvíli se vydali zpět kmístu, kde tušili východ zjeskyně. Limík zcela poslepu a Mira si přisvěcoval mobilem. No byla to zajímavá cesta. Když dorazili do míst, kde již denní světlo umožňovalo jakousi orientaci, zastavili a čekali na Harryho, který se podivně přestal i ozývat, ale protože Mirek ani Limík neslyšeli žádné „Uáááá" usoudili, že je zatím Harry vpořádku. Harry se skutečně po chvíli objevil, ale zcela zjiného koutu jeskyně než do kterého vešel. Tak mohl oběma čekajícím sdělit, že se tam nacházejí velice zajímavé prostory, které by stály za průzkum, ale dochází mu energie ve svítilně a tak to budou muset nechat na jindy. Všichni tři se tedy zastavují ještě na okamžik u Ďáblovy skály, kde sledují horolezce pokoušející se ji zdolat. Netrvá dlouho a všichni se opět nacházejí u svých ořů a Mirek si libuje jaký to byl dobrý nápad, vzít si bundu do jeskyně.

Následoval přejezd do obce Holštejn, kde se dle Limíka měla nacházet zřícenina stejnojmenného hradu a jeskyně zvaná Lidomorna. Obec Holštejn nalezli poměrně dobře, ale se zříceninou hradu to bylo horší a tak následovalo několik otoček a obratů, které vedly všechny tři tu sem a tu tam. Teprve po asi třetím návratu do Holštejna obce se Limík zastavil u jednoho zdomků a domorodce se zeptal, kde že je tu hrad. Když mu to bylo vysvětleno, poodjeli dalších 50 metrů na parkoviště a šli ke hradu pěšky.

Přes jakousi loučku došli až kvápencové skále, která vporostu ukrývala zbytky hradu a na svém úpatí jeskyni Lidomornu. Tato jeskyně sloužila vdobách hradu jako hradní vězení. Její dnešní vstup byl uměle probourán a pro tehdejší přístup sloužila, dnes již zasypaná šachta. Hlavní síň je spojena se čtyřmi menšími jeskyněmi znichž jedna je spojena shradem, ale o této šachtě zřejmě tehdejší vězni nevěděli, neboť pod ní, stejně jako ve zbytku jeskyně bylo objeveno větší množství lidských ostatků a zbroje. Vsoučasné době jeskyni využívají především některé druhy netopýrů.

Samotný hrad Holštýn byl vybudován roku 1278 Hartmanem zHolštejna a od roku 1333 patřil hrad holštejnské větvi pánů ze Sovince, kteří jej drží až do roku 1466, kdy umírá Vok V. zHolštejna. Od této doby hrad velmi často měnil majitele až do 16. století, kdy je uváděn jako pustý. Ves sama byla vroce 1575 spojena spanstvím na Jedovnici, které přináleželo ke zboží vRájci. Později blízká ves zaniká a vdobě, kdy zní zbývá již jenom mlýn, je opodál vroce 1711 založen panský dvůr kolem nějž později vyrůstá i současná ves. Teprve vroce 1926 je ves přejmenována ze starého Holštýn na dnešní Holštejn. Mezi zajímavosti Holštejna se řadí i fakt, že zdejší obecní bubeník, sloužící místo veřejného rozhlasu, ukončil svou práci až vroce 1951.

Protože čas již postoupil a bylo vhodné něco poslat do žaludku, navštívila naše skupinu i zdejší restauraci i níž zpočátku nevěděli jak se dostat dovnitř, ale zanedlouho již popíjeli kofolu a požírali poměrně chutnou krmi. Limík si velmi počvachtával na dvou topinkách, které byly posypány sýrem a něčím velmi podobným šopskému salátu. Po obědě se výprava vydala směrem kJedovnici a dále do obce Rudice u níž se mělo nacházet tzv. Rudické propadání. Při prvním pokusu se výpravě nezdařilo lokalitu nalézti a proto se vrátila zpět do obce, kde již byla správná cesta nalezena. Motocykly zanechali Mirek a Limík vobci a takovou velmi zajímavou kamenitou cestou sjeli sHarrym autem až klokalitě. Míra během cesty neustále upozorňuje na možnost utržení olejové vany kamenem vcestě. Toto se ale díky bohu nestalo a tak se mohla naše výprava podívat na přírodní úkaz.

Jeskynní systém Rudického propadání patří knejdelším vnaší republice, neboť dosahuje délky 12 km a řadí se svou délkou na druhé místo hned za Amatérskou jeskyni. Bývá také označován jako systém Rudické propadání - Býčí skála zčehož je možno vyvodit, kam až dosahuje. Jeskynní systém Rudického propadání byl objeven roku 1802 starohrabětem Hugem Salmem. Rudická propast je hluboká 153 metrů a je tak nejhlubší na našem území a zastírá i Macochu a Zbrašov. Pod svrchním vápencovým příkrovem se nachází jeskynní systém vněmž by mohl případný návštěvník spatřit náš největší vodopád, který vsoustavě měří 86 m na výšku. Hlavní vodopád měří 35 metrů. Celý jeskynní systém patrně vyhlodal ve vápencích Jedovnický potok, který se zde propadává do hlubin. Na světlo se dostává až u Býčí skály, kde vtéká do Křtinského potoka. Následoval návrat do Jedovnice a campu Olšovec, kde si naše výprava stejně jako předešlý den dala lekci minigolfu

Po několika sériích se odešli občerstvit a navečeřet. Následovala partička prší vchatce a odchod do náruče Morfeovy.