Kalimantan, Lombok, Bali - cestopis

Kalimantan (Tanjung Puting), Lombok, Bali - cestopis

Termín: 13. 10. 2015 – 28. 10. 2015

Doprava:

Zpáteční letenky jsme zakoupili v předstihu asi 7 měsíců při slevové akci za 12.000kč/os. Let se dvěma přestupy v Londýně a Hong Kongu trval čistého času 19,5h a přestupy byly 3h a 5h, cestou zpět o něco kratší. Na přestup v Londýně je potřeba minimálně hodina, jelikož se přechází a přejíždí mezi jednotlivými terminály a i kontroly jsou důkladnější.

Lety:

13.10.2015 13:35 Praha – Londýn – Hong Kong – Denpasar 15.10.2015 0:05

15.10.2015 6:30 Denpasar – Surabaya – Pangkalan Bun 15.10.2015 12:25 (+ 2h zpoždění)

17.10.2015 9:55 (+11h zpoždění) Pangkalan Bun – Surabaya – Lombok (Mataram) – let na Lombok jsme nestihli

18.10.2015 7:05 Surabaya – Lombok (Praya) – náhradní letenka

27.10.2015 16:05 Denpasar – Hong Kong – Londýn – Praha 28.10.2015 10:05

Přibližná trasa:

Kalimantan

15. - 17. 10. - NP Tanjung Puting, zaplacený výlet lodí pro 4 osoby včetně stravy, vstupů, průvodce, spaní, Doprava z/na letiště (celkem cena 10.750.000 IDR)

Lombok

18. 10. – přejezd z letiště Praya do Sengiggi, koupání, chrám Pura Batu Bolong

19. 10. – severní část, koupání, vodopády Gangga, Tiu Keleb

20. 10. – přejezd na jih, Mataram, Sasak Village Sade, Kuta, pláže Seger, Tanjung Ann, Putri Nyale

21. 10. – přejezd na západ, pláž Mawun, Tawun, šnorchlování Gili Nangu a Tangkong

22. 10. – přejezd Sengiggi a lodí na Gili Meno, šnorcholování a koupání na Gili Meno

23. 10. – výlet za želvami, šnorchlování na útesech

Bali

24. 10 – přejezd z Gili Meno na Bali do Amed, Tirtagangga, Goa Lawah, Ubud

25. 10. – Gunung Kawi, Tirta Empul, jezero Batur, Besakih, Kusamba

26. 10. – Goa Gajah, opičí les, Tanah Lot, Seminyak, Kuta

27. 10. - Denpasar

Přibližná cena (2 os):

Letenky 12.000,-/os; Výlet lodí Tanjung Puting 4.800,-/os a zpáteční letenky na Kalimantan přes Jávu 4.000,-/os; Očkování (břišní tyfus, žloutenka A+B -2 dávky) 4.210,-/os; Cestovní pojištění 870,-/os; Ostatní náklady cca 600,-/os za den - zapůjčení motorek; ubytování typu homestay/hotel/bungalov; stravování; vstupy; taxi; přejezdy lodí; benzín; menší suvenýry; poplatky za parkování. Přibližné náklady celkem na osobu 34.280,-

Místní doprava:

Fastboat: Bangsal (Lombok) – ostrov Gili Meno; Gili Meno – Amed (Bali)

Taxi: letiště Bali – Kuta a zpět; letiště Praya (Lombok) – Sengiggi; Sengiggi – Bangsal; Amed (Bali) – Ubud; Ubud – Kuta; Kuta – letiště Bali

Motorky: všechny ostatní trasy po ostrovech

Ubytování:

První dvě noci ubytování jsme měli v rámci výletu do NP Tanjung Puting, kde jsme spali na lodi. Všechny ostatní ubytování jsme řešili až na místě, někdy jsme si den předem vyhlídli přes booking ubytování a případně i rezervovali. Ale není problém sehnat ubytování až na místě, vždy nás oslovilo na ulici několik „naháněčů“, kteří sehnali ubytování. Jejich provize je pak z ceny, kterou Vám dohodli. Samozřejmě se všude smlouvá. Zde jsou ceny pro inspiraci. Dobré je než odsouhlasíte ubytování se do něj jít podívat. Ubytování je standardně s wc a sprchou (někde pouze s velkým lavorem vody a kýblem, kterým poléváte sebe a případně i splachujete záchod) a snídaně je většinou v ceně. Pěkné ubytování jsme měli

Ceny jsou uváděné za pokoj pro dvě osoby

1. noc Tanjung Puting spaní v rámci výletu na lodi
2. noc Tanjung Puting spaní v rámci výletu na lodi
3. noc Surabaya Ibis airport hotel 450.000,-
4. noc Sengiggi 200.000,-
5. noc Sengiggi 120.000,-
6. noc Bumbangku Beach cottage 275.000,- snídaně
7. noc Tawun Coral Beach 400.000,- snídaně

8.-9. noc Gili Meno Reza bungalows 150.000,- snídaně

10. noc Ubud Ojek’s homestay 160.000,- snídaně

11.-12. noc Ubud Ojek’s homestay (typ hostel) 130.000,- snídaně

13. noc Kuta 189.000,-

Vstupy: Pokud jedete navštívit hlavní památky je cena fixní a napsaná přímo na vstupenkách nebo u vstupu. Ceny jsou u menších od 5.000 IDR a u největších památek (Tanah Lot, vjezd k Baturu) 30.000 IDR.

Ceny samostatných vstupů, výletů, poplatků, atd:

Šnorchlovací výlet Gili Meno 150.000 IDR/os vč. zapůjčení vybavení; 3h

Šnorchlovací výlet Gili Nangu 250.000 IDR/4os zapůjčení vybavení 30.000 IDR/ks

Fastboat z Bangsal na Gili Meno 85.000 IDR/os

Fastboat z Gili Meno na Bali Amed 375.000 IDR/os

Ceny v Indonésii (v tis. IDR)

Pivo 30 – 50 lahvové 0,6l, restaurace, v obchodech výjimečně

Voda 4 – 10 1,5l obchody, stánky pro turisty

Motorka 45 – 60 zapůjčení skútru 125ccm na den

Benzín 7,3 – 10 1l na benzinkách a v lahvích u silnice

Parkování 2 – 10 u státních památek je cena pevná, u ostatních se smlouvá

1. - 2. Den 13. 10. 2015 - 14. 10. 2015; Praha – Londýn – Hong Kong - Denpasar

Odlet z Prahy máme v 13:35. Kolem 14h místního času dosedáme na letiště Heathrow. Přesun mezi terminály je dlouhý, ale dobře značený. Asi za hodinu jsme u správné brány a kontroly jsou viditelně důkladnější než v Praze. Čekáme na nejdelší let, který je největším letadlem A380. 13h letu utíká rychle a dosedáme ve tmě na letiště v Hong Kongu. Letiště také opravdu ohromné, ale přestup včetně jízdy vlakem zvládáme asi za 40minut. Máme asi 4h času, takže si dáváme první asijské jídlo a čekáme na další let. Přesně kolem půlnoci dosedáme na letiště v Denpasaru.

3. Den 15. 10. 2015; Denpasar – Surabaya - Pangkalan Bun - Tanjung Puting

Lety jsme zvládli celkem bez problémů a krosny nám naštěstí dorazili také včas. Ihned se tedy převlékáme a přizpůsobujeme se na místní teplotu. Jelikož hned v 6 ráno přelétáme na Kalimantan (indonéská část Bornea) máme asi 5h času. Dáváme všechny nepotřebné věci do úschovny za 150.000,-, což je celkem dost, ale nechtěli jsme dlouho smlouvat a ztrácet čas. Po krátkém smlouvání bereme taxi za 100.000,- do Kuty. Cesta trvá z letiště 15minut a vystupujeme na hlavní třídě u pláže. Kupujeme v nonstop potravinách pivo a procházíme ulicí plnou klubů, z kterých kolem druhé ranní vycházejí poslední lidi. Hodinku procházíme ulicí u pláže a zpátky bereme taxi za 80.000,-, vyzvedáváme batohy a jdeme na další let do Surabayi, který trvá hodinu. Na letišti měníme peníze v bance, kde nám za 100USD dávají 1.335.000 IDR, takže se z nás stávají milionáři. Kurz jinak nic moc, ale drží se ve všech bankách dost podobně. Zjišťujeme, že musíme na jiný terminál, na který jezdí pravidelně autobusy. Většina lidí se nám snaží poradit, kde najdeme autobus, ale také se snaží vnutit nějaké ubytování, směnárnu, půjčení auta atd. Za asi 20minut jsme přejeli na terminál, který obsluhuje domácí lety a to je znát i na složení cestujících. Turistů je minimum, takže si nás víc lidí důkladně prohlíží. Zkoušíme první warung na letišti, kde poznáváme, že opravdu mají rádi pálivé jídla. Let má asi 2h zpoždění, takže po delším čekání nastupujeme na letadlo do Pangkalan Bun.

Na malinkém letišti si nás vyzvedává náš průvodce, který nás taxíkem převáží do přístavu Kumai. Kolem třetí nasedáme na menší loď, kde se o nás bude starat 4členný tým lidí, a vyrážíme směrem do Národní parku Tanjung Puting. Bohužel je období požárů, takže je všechno jako v mlze a viditelnost není ideální. Ze zálivu odbočujeme na menší řeku, po které několik hodin jedeme do místa našeho prvního spaní. Na stromech se objevují první nosálové a makaci, takže párkrát přibržďujeme a fotíme vše, co se pohne. Kolem sedmé dorážíme do malého přístavu, kde kotví asi dalších pět malých lodí. Sprcha bohužel není úplně součástí lodi, takže je možné pouze lehké omytí vodou z lavoru. Spíme přímo na lodi, kde jsme měli rozložené matrace s moskytiérou. Večeře i různé svačiny a koktejly po cestě jsou vynikající. V noci je kolem 15-20°C, takže stačí tenká deka a za zvuků džungle usínáme po pár panácích slivovice na desinfekci.

4. Den 16. 10. 2015; Tanjung Puting

Kolem sedmé ranní se probouzíme do mlhy za zvuků ukrytých zvířat v okolní džungli. Po snídani a uklizení našeho noclehu se vydáváme po řece dál proti proudu a po dvou hodinách cesty, kde kolem prolétají ptáci, na stromech skáčou desítky nosálů a dokonce i jedinci orangutanů krmící se u řeky, dorážíme do přístavu. Z něj jdeme pěšky asi půl hodinky více do divočiny, kde jsou orangutani zvyklí na krmení od ochránců NP. Čekáme společně s asi 15 lidmi 20m od dřevěné plochy, kam nasypali banány a nalili mléko. Po asi 15minutách se začínají hýbat stromy a přichází první orangutan s mládětem. Prohlédnou si okolí a ihned se nerušeně pustí do připraveného jídla. Všichni v tichosti sedí a pouze cvakají foťáky. Po deseti minutách odcházejí a přichází samec, který si nás prohlíží víc podezíravě a také se pouští do jídla. Po hodince sezení a sledování orangutanů odcházíme skrz divočinu. Průvodce nám cestou k lodi ukazuje tarantulí hnízda, škrábance na stromech od medvědů, masožravé rostliny a také se houpeme na liánách. Vracíme na loď, kde už nás čeká oběd a vyrážíme hlouběji do NP. Řeka je stále užší a užší. Odbočujeme na „coca cola“ řeku, podle černé barvy. Stromy se nad řekou proplétají, takže opice někdy přeskakují nad řekou. Jako většinu cesty na lodi sedíme pohodlně na lehátkách na přídi a sledujeme spousty zvířat. Pozornost soustředíme i do vody, jelikož jsme v oblasti krokodýlů. Jde o kajmany, kteří se vyhřívají na kmenech trčících s vody. Pomalu zastavujeme, abychom si je prohlédli co nejdůkladněji. Jde o menší kusy cca 1,5m délky. O kus potichu zastavujeme u divokého orangutana, který se nerušeně krmí na stromě nad řekou. Průvodce se nám na dálku snaží ukázat a vysvětlit, čím se krmí, ale caterpillar bohužel známe pouze jako stavební stroje, takže až když zastavujeme u chovné stanice Tanjung Puting v srdci NP, vidíme z blízka, že se jedná o housenky, které jsou na každé rostlině.

Ihned v přístavu se při svačině rozhlédneme a hned za lodí jde na břehu orangutan s mládětem a obírá všechny listy o housenky. Za chvíli vylézá po větvích a mizí mezi stromy. My vylézáme z lodi a jdeme po lávkách k pár objektům, v kterých bydlí ochránci NP a zároveň se starají o nemocné a poraněné orangutany. V jednom z objektů je malé muzeum popisující vznik místní stanice a celého NP. Na stěnách jsou fotky orangutanů se jmény. Po krátké prohlídce vyrážíme opět na krmení. Cestu nám zkříží skupina divokých prasat. Průvodce nás uklidňuje, že jsou zvyklá na lidi a prasata v poklidu prochází metr od nás. Pokračujeme po prašné cestě a za 15minut jsme u malého dřevěného pódia, kde opět ochránci pokládají banány a mléko. Výkřiky, které mají přivolat orangutany, dlouho nezabírají. Po 30 minutách přilétá korunami stromů gibon, který rychle seskakuje pro banány, pár jich nabere a šplhá na větev nad pódiem. Chvíli na to přichází první orangutaní samice s dvěma mláďaty. Sledujeme jak se krmí připravenými banány. Zpestřením byl gibon, který si z orangutanů udělal snadné terče a házel po nich šlupky. Cestou zpět se průvodce bavil s místním ošetřovatelem, kterému u chaty ležel dospělý orangutan. Po pár smutných pohledech mu došlo, že bychom se chtěli jít podívat blíž a nakonec jsme se u něj mohli i vyfotit. Orangutan se krmil a nás si vůbec nevšímal. Odtud jsme se již vrátili na loď a vydali jsme se po řece zpět. Celkem brzy se stmívalo a nám se při cestě naskytl krásný pohled na „christmas tree“. Byly to obsypané stromy světluškami, které zářili do dálky. Bylo to opravdu parádní, navíc jsme zakotvili pod jedním z takto osvícených stromů a průvodce posilněn rýžovým vínem začal hrát na kytaru.

5. Den 17. 10. 2015; Tanjung Puting - Surabaya

Poslední ranní probuzení na lodi bylo celkem brzy, jelikož jsme museli brzo odjet kvůli letadlu, které odlétalo v devět. V sedm zvedáme kotvy a jedeme zpět do městečka Kumai, které bylo asi 20minut. V přístavu zvládáme pár fotek s posádkou, pak už přesedáme do auta a přes malý obchod s pár suvenýry se dostáváme v osm hodin na letiště. Zjišťujeme, že let bude pro malou viditelnost posunut, nejdříve o hodinu, pak o dvě. Začínáme se bát, že nestihneme navazující let ze Surabayi na Lombok. Viditelnost musí být minimálně 2 kilometry a je pouze 1 kilometr. Snížená viditelnost je kvůli neustále mlze nebo spíš kouři z požárů, které jsme sice neviděli na vlastní oči, ale podle místních jsou rozšířené téměř po celém ostrově. Celé tři dny na ostrově byli zahalené v kouři a všechny věci nám smrdí jak po strávené noci v kuřácké hospodě.

Pro minimum informací stále čekáme na letišti a dva malé stánky, u kterých nám nabídli pouze zalévací nudle, nám za chvíli nestačí a tak jsme vyloudili od letecké společnosti bagetky, které mají být v letadle. Později nás stejný člověk odváží do supermarketu, kde jsme si mohli koupit něco k jídlu. Výsledkem bylo zpoždění o 11h a přílet do Surabayi v 22:00. Navazující let jsme samozřejmě nestihli a žádný další už neletěl. Museli jsme se tedy ubytovat přímo na letišti za 450.000,- na noc. Ihned jsme si zarezervovali letenky na 7 hodinu. V rámci cestovního pojištění máme i pojistku na zpoždění letu. Podmínky, ale dovolují proplacení stravy a ubytování při zpoždění 6 a více hodin a pouze do doby uskutečnění letu. Z pojišťovny nám tedy proplatí pouze stravu, ikdyž účtenky z malých bufetů nedávají pravidelně. Ubytování a náhradní letenku si musíme tedy zaplatit sami.

6. Den 18. 10. 2015; Surabaya – Lombok Praya - Sengiggi

Ráno se přesouvám pár metrů z hotelu k odbavení. Letadlo letí podle plánu a v osm dosedáme na Lombok. Hned na letišti se nám každý vnucuje s taxíkem. Smlouváme a k jednomu z nich nasedáme a za 250.000 nás veze do Sengiggi. Poprvé se seznamujeme s divokou Dopravou. Projíždíme hlavním městem a po hodině se dostáváme do turistického města. Vystupujeme na hlavní silnici a ve vedru se vydáváme k homestayi, který jsme měli vyhlídnutý z internetu. Bohužel měli plno, tak jsme šli po hlavní a místní nás zasypávali dotazy na ubytování, taxi a podobně. S jedním jsme začali smlouvat a dohodli jsme se na ceně 200.000,- za noc. Každého zvlášť dovezl na motorce k ubytování. Šlo o homestay kousek od hlavní silnice. Nově zařízený dvoulůžkový pokoj s vlastním záchodem a sprchou formou lavoru s vodou. Nechali jsme věci na pokoji a vyrazili jsme domluvit motorky na další den. Není problém domluvit pronájem na místě. My měli už z ČR typ na jednu půjčovnu, a tak jsme šli na jisto. Cenu jsme domluvili na 50.000,-/den. Od půjčovny jsme vyrazili na pláž. Šnorchlování u pláže nebylo nijak ohromující, ale byli jsme rádi za první koupání. Šli jsme po pláži dál, zastavili jsme se na pivko a na konci pláže jsme navštívili malý chrám Batu Bolong.

7. Den 19. 10. 2015; Sengiggi - vodopády Gangga - vodopády Tiu Keleb

Ráno balíme věci a necháváme si je v půjčovně. Bereme motorky a vyrážíme na sever podél pobřeží. Po výjezdu z města vyhlížíme jednu z prvních pláží a projíždíme mezi stromy na ranní koupání a snídani na pláži. Odtud vyjíždíme na kopec, zastavujeme na vyhlídce. Ikdyž se všude podél cesty válí Odpadky, tak pohled na útesy a pláže je výborný. V dálce jsou vidět známé ostrovy Gili. Pokračujeme po silnici, kde zastavujeme pouze na vyvětrání zadků nebo natankování. Za městem Bangsal nás zaujme odbočka na Gangga vodopády. Aniž bychom o nich něco věděli tak se vydáváme po značkách, z asfaltky se dostáváme na prašnou cestu až k uvítací bráně, která zeje prázdnotou. Zastavujeme u jediného malého stánku, kde nám hned místní nabízí služby průvodce. Odmítáme a tak po nás chce vstupné 50.000,-. Tuto sumu odmítáme a nakonec smlouváme na 20.000,- i s parkováním motorek. Vydáváme se pěšky do kopce a u cesty nás začínají strašit první pobíhající makakové. Po 10minutách z betonové lávky vidíme první malý vodopád a za rohem je vidět další větší vodopád, který má tak 10 metrů a nijak nás neuchvátil. Tyto vodopády bych tedy klidně vynechal. Po půlhodinové procházce odjíždíme zklamaní a pokračujeme na náš hlavní cíl. Vesnice se střídají jedna za druhou a děti na nás mávají z každé školy a na ulicích. V jedné z vesnic zastavujeme u cedule warung a místní kuchařku jsme velmi zaskočili. Z připravených jídel si vybíráme mix pálivých jídel a oběd si doprovázíme hromadným brekem. V měste Anyer se zpoceni z motorky vydáváme k moři, kde se v ošklivém přístavu krátce koupeme. Pak už míříme do kopce k městu Senaru na vodopády Tiu Keleb.

I přes nespočet lákačů na jejich parkoviště necháváme motorky přímo u vstupu za asi 2000 a platíme oficiálně vypsaný vstup 10.000,-. Opět odmítáme služby průvodce, takže nás děsí tím, že nenajdeme hlavni vodopády. Sestupujeme po schodech k prvnímu vodopádu, který je krásný, vysoký a dá se v něm koupat. Ikdyž proud vody je opravdu velmi silný. Pak se vydáváme kousek zpět a odbočujeme doleva na vedlejší cestu, která vede přes most podél vodního kanálu až k hlavnímu potoku, který se musí přebrodit. Po zdolání všech překážek se za 15minut dostanete k úchvatnému vodopádu Tiu Keleb, který padá do tůňky, v které se opět dá koupat. Voda je studená a tryskající voda v hustém lese bez přístupu sluníčka na teplotě nepřidá. Ale zážitek z koupání stojí za to. Pak se již vracíme po cestě, kde na nás vystartuje člen makaků, ale místní ho zkušeně odežene kamenem. Sedáme na motorky a letíme zpátky. Do Sengiggi se vracíme již za tmy po 2,5h cestě. Bolavé zadky se snažíme spravit u pivka.

8. Den 20. 10. 2015; Sengiggi – Mataram – Sade – Kuta - Bumbang

Kolem osmé ráno vyrážíme po naší druhé noci v Sengiggi do půjčovny motorek, kde necháváme většinu věcí a odjíždíme pouze s menšími batohy a věcmi na dva dny. Jedem na jih přes Mataram, kde jsou celkem dobře značeny všechny hlavní směry na ostrově. U nově stavěné mešity zastavujeme na foto a při odjezdu bohužel druhá motorka píchne kolo. Bohužel jsme si toho nevšimli na začátku a tak se snažíme vrátit přes okolní jednosměrky zpět. Naštěstí sehnal druhý pár rychle opraváře a ten jim za pár korun zalepil díru a mohli jet dál. Tento den jsme se rozhodli oddělit a my jsme jeli směrem na jih do Kuty a druhý pár k měsu Tetebatu. Z Mataramu jsme jeli východním směrem přes různé vesničky, které vypadaly všechny stejně. Značení se vytratilo a tak jsme podle GPS a mapy v mobilu dojeli k městu Mantang a sjeli z hlavní silnice na méně frekventovanou směrem na Praya. Po cestě jsou pěkné výhledy na rýžová pole, která ale čekali většinou na období dešťů, takže často šlo o vypálené plochy než krásná zelená pole. V Praye už jedeme podle ukazatelů na Kutu. Kousek před Kutou nás zaujme tradiční sasacká vesnice Sade, kde zastavujeme. Necháváme batoh a helmy na motorce a s důvěrou, že se nekrade, si jdeme projít pár opravených chatiček. Všechny chatičky slouží jako jednotlivé prodejny všech různých výrobků a produktů. U vstupu opět odmítáme průvodce a motáme se mezi chatičkami sami. Z každé na nás někdo houkne a nutí Vám své nejlepší produkty. Samozřejmě jsme si také něco odnesli po dlouhém smlouvání. Slečna s dítětem v ruce a se slovy o bankrotu zlevnila asi na čtvrtinu. Vracíme se k motorce, z které nic nezmizelo a dojíždíme pár kilometrů do Kuty. Jde o větší vesnici přímo u pláže, kde téměř každý dům nabízí ubytování. Projíždíme podél pláže směrem na východ až k hotelu luxusnímu hotelu Novotel. Před ním zahýbáme Doprava mezi stromy a dostáváme se na pláž, kde místnímu platíme menší poplatek za parkování. Na pěkné prázdné pláži, kterou využívá hlavně hotelový komplex, uleháme pod nestydatě pod hotelový slaměný slunečník. Zkoušíme první šnorchlování, ale odměnou je minimum ryb. Odtud se po chvíli rozhodujeme, že vyrazíme za sousední pahorek. Po krátkém bloudění objíždíme menší zátoku plnící se při přílivu a dostáváme se na pláž Putri Nyale. Jde o menší pláž, u které jsou obrovské vlny a občas se zde objeví surfaři. Na koupání to úplně není, ale opět je zde pouze jeden pár a několik prodejců suvenýrů včetně dětí. Další zastávkou je sousedící známější pláž Seger. Rozlehlá prázdná pláž plná vyplavených řas nás neuchvátila, takže jsme se podělili s toulajícími psy o pár sušenek a vyrážíme na Tanjung Ann, asi nejznámější pláž v okolí Kuty. Na silnicích jsou ukazatele, ale i tak občas někomu vjedeme téměř do domu, takže pro jistotu kontrolujeme trasu podle mapy v mobilu. Tanjung Ann je rozměry podobná Segeru, ale jde o téměř uzavřený záliv s klidným mořem. Lidí je zde opět minimum. Všudypřítomné řasy se zde snaží zakopat do písku. Podél pláže jsou dřevěné slunečníky, kde do Vás aspoň chvíli nepere sluníčko. Pláž je krásně uzavřená a společně s čistým mořem šlo o nejhezčí pláž v okolí Kuty.

Po chvílích odpočinku opět nasedáme na motorku a jedeme smě Awang, kde jsme chtěli sehnat ubytování a opět se spojit s druhým párem. Projíždíme pár vesničkami a řádně zkoušíme brzdy naší stopětadváci, naštěstí zvládla vše. Ovšem příjezd do Awangu už nás zaskočil. Šlo o nepěkný přístav s rozpadajícími se chýšemi. Ve vesnici byl sice hotel ale za dvoumetrovými betonovými zdmi a to nás úplně neuchvátilo. Takže po dohodnutém setkání jsme vyrazili zpět a u nenápadné odbočky u jednostojanové benzinky jsme zahnuli směr Bumbangku beach Cottage. Jde o pěkný areál přímo u pláže, kde jsme se ubytovali v miniaturních chatičkách, kam se vešla pouze postel a moskytiéra a sousedící venkovní sprcha s toaletou. Sprchování v noci pod hvězdami sice kazilo venkovní světlo, ale i tak šlo o pěkné ubytování.

9. Den 21. 10. 2015; Bumbang - Tawun

Ráno jsme u snídaně měli výhled na celou zátoku, která je oseta malými rybářskými moly. Po ranním koupání jsme opět nasedli na stroje a vyrazili zpět směr Kuta. Zajeli jsme opět na chvíli na pláže Seger a Putri Nyale, ale byl odliv, takže po pár fotkách odjíždíme přes Kutu do kopců a na dohled moře jsme se motali vesničkami v nichž snad každý pracoval jako kameník. Po 20minutách jízdy odbočujeme podle ukazatele na známou pláž Mawun. Ze všech pláží na Lomboku se nám líbila nejvíc. Opět velmi sevřená zátoka, do které se dostávali vlny akorát na blbnutí. Lidí bylo opět minimum, ale bylo zde pár prodavačů suvenýrů a jídla. Ihned jsme z bílého písku vlétli do vody a užívali si parádní výhled a pláž.

Z pláže jsme se vydali směrem na město Tawun, což obnášelo směřovat se do vnitrozemí, kde nebylo po cestě moc co obdivovat. Takže jsme ukrajovali cestu co nejrychleji. Bohužel značení nebylo téměř žádné a tak jsme se snažili podle mobilu dostat co nejrychleji k cíli. Jeli jsme dlouho po úzkých silnicích. Bohužel jsme oproti plánu jeli více severně delší cestou a nakonec jsme museli přes město Lembar a dále už k cíli Tawun. Navíc se podařilo opět píchnout, takže jsme se stali ve vesnici terčem foťáků a zvědavých pohledů. Naštěstí v každé vesnici je několik malinkých opraváren. Nebyl tedy problém nechat vyměnit pneumatiku v přepočtu asi za 80 korun.

Po půl hodince jsme pokračovali dál až do přístavu Tawun. Všude podél pobřeží nabízejí šnorchlování u malých ostrůvků Gili Nanggu, Tangkong. Začali jsme hledat ubytování, což byl celkem problém. Nejde úplně o centrum turistického ruchu, takže jsme zůstali v penzionu Coral Beach kousek od vesnice. Majitelem byl australan a bylo to na místní poměry drahé ubytování, ale v okolí nebylo moc z čeho vybírat. Ubytování to bylo pěkné. Dali jsme si jídlo a dohodli jsme se s ním na odpoledním výletě na šnorchlování k blízkým ostrovům za 250.000,- pro 4 osoby.

Malou loďkou jsme se hodinu kodrcali k ostrůvku Nanggu. V budce u pláže jsme si na doporučení koupili plastovou lahev naplněnou pečivem. Na pláži jsme navlékli půjčené ploutve a šnorchl a v ruce lahev s pečivem. Hned u pláže v malé hloubce je opravdu živo. Na potravu z lahve jsou ryby zvyklé, takže se hned kolem toho kdo vypustil trochu potravy, utvořilo klubíčko ze všech ryb v okolí. Super zážitek. Šlo o menší ryby cca 20-50cm. Zde jsme se plácali asi hodinu a půl, a jelikož bylo zrovna pod mrakem, tak se nikomu nechtělo ven z teplé vody. Přejeli jsme ještě na vedlejší ostrov Tangkong, kde bylo molo, na kterém jsme si udělali pár fotek. Ostrov měl spíš účel skládky, takže se na ostrově zapalovali Odpadky a ostatní bordel. Po krátké návštěvě jsme přejeli na miniaturní ostrůvek Bedis, který i vlivem přílivu měl obvod tak 150m. Společně se zapadajícím sluncem šlo o pěkný konec výletu. Pak jsme se již v šeru vydali zpět.

K večeři jsme chtěli ochutnat grilované ryby, které jsme viděli všude ve vesnici. Zastavili jsme u prvního ohně a vybrali si pár ryby. Bohužel jsme se nějak nepochopili s cenou, takže paní nakonec chtěla asi trojnásobek. To jsme odmítli a odjeli jsme k vedlejšímu stánku, od kterého jsme se již vraceli s večeří za asi 80.000 za tři ryby. Ryby byli výborné, ikdyž vůbec nevíme, o jaké ryby šlo.

10. Den 22. 10. 2015; Tawun – Sengiggi – Bangsal – Gili Meno

Po snídaně sedáme na stroje a vracíme se směrem k Sengiggi. Hlavní město zvládáme i v husté Dopravě bez problémů. Kolem 11 vracíme motorky a sedáme do dohodnuté dodávky, která nás vyhazuje u přístavu Bangsal. Pěšky jdeme asi 500m k molu, kde se prodejci předhání v prodeji Dopravy na Gili Meno. Jdeme až do haly, kde prodává hlavní dopravní společnost. Na výběr je z pomalých člunů dopravní společnosti cca 20.000 IDR/os nebo z fastboatů, které jsou dražší, ale výrazně rychlejší (1/3 – 1/2 času). Pomalá levná loď nám ujela, takže sedáme do rychlé lodi za 85.000 na osobu a letíme nejdřív přes Gili Air na náš ostrov Gili Meno.

Na Menu chybí molo, takže přesedáme do menší loďky a přijíždíme k pláži. Ihned u pláže si hladoví a žízniví dáváme pivko a pizzu. Ihned se nás několik lidí ptá na ubytování. Od místních zjišťujeme cenu a nakonec se stejně vydáváme podle zjištěných referencí z bookingu dál od pláže k vyhlédnutému ubytování. Nakonec končíme po cestě asi 100m od pláže v Reza Bungalows, kde smlouváme cenu na 150.000 za bungalov. Ubytování dobré s malou snídaní jako všude. Vzdálenost od přístavu a pláže 100m. Odkládáme v pokojích věci a vyrážíme se šnorchlem na obchůzku ostrova, který má dokola asi 6-7km. Nejvíce osídlená je východní strana, na severu a západě se nachází pár hotelů a jih je téměř prázdný, ale probíhá zde výstavba hotelového komplexu a uprostřed ostrova žijí místní. Při odlivu bylo na většině míst do moře dost daleko a bez bot se nám cesta do moře velmi prodloužila a s vlnami v zádech se nešlo po korálech nejlépe. V okolí ostrovů je plno ryb a útesy jsou všude, takže na šnorchlování ideální. Při obchůzce má ostrov i své ošklivé části plné odpadků a zbořených domů. Večeři absolvujeme v jedné z malých restaurací uprostřed ostrova, kde jsou nižší ceny.

11. Den 23. 10. 2015; Gili Meno

Ráno vyrážíme do přístavu domluvit projížďku lodí na šnorchlování a pozorování želv. Ceny mají všude stejné, takže se dohodneme na 3hodiné jízdě se čtyřmi zastávkami za 150.000 na osobu včetně zapůjčení vybavení. Dohadujeme si cestu od 13h a dopoledne vyplňujeme návštěvou Bird parku uprostřed ostrova. Jde o menší park, kde je cca 30 typů ptáků, varan, krokodýl a dalších pár zvířat. Jednoho nám posadí i na rameno pro fotku, ale jinak máme park za asi 40minut za sebou a odcházíme. Nejzajímavější bylo povídání papouška Kakadu a ještě pár krásných papoušků. Vstup byl cca 40-50 tis. IDR/os.

Sedáme do lodi s dalšími asi 8 lidmi a vyrážíme na moře. Takových lodí je kolem ostrova spousty, takže vyskakujeme do vody s jedním z průvodců, který se nám snaží najít v moři želvu. To se po chvíli daří a u dna pozorujeme želvu, to ovšem naláká další a další lidi z ostatních lodí. Stává se z toho vlastně hon na želvy, což není to, co jsme si představovali. Průvodce se navíc potápí do pěti šesti metrů a strká želvu se nadechnout na hladinu. Toho využívají všichni a ženou se co nejblíže. Takže z pohledu na krásnou želvu vznášející se ve vodě jsme měli smíšené pocity. Vracíme se na loď a popojíždíme o kus dál, kde nejsou žádné další lodě. Průvodce nás dovede na kraj útesu, který se strmě láme do hloubky. Zde je opět plno ryb a korály plné života. Odtud se nikomu nechce a nakonec jsme odměněni osamocenou želvou, která odpočívá na dně v hloubce cca 8 metrů. Na hladině čekáme na jakýkoliv pohyb, toho se ale nedočkáváme a tak odplouváme k lodi. Přejíždíme k další zastávce vraku lodi. Jde o pozůstatek větší ztroskotané lodi, u které se na špičce hromadí ryby. Jinak nejde o nijak zajímavou zastávku a cílem prohlídky jsou opět velmi podobné útesy. Odtud se již lodí vracíme a obeplouváme celý ostrov. Výlet určitě stojí za to a je to nejčastější výlet na ostrovech. Jinak je Meno spíš klidným ostrovem s klidnými restauracemi. Večer jdeme na klidnější jih ostrova kde sledujeme západ slunce a cestou na koupání si domlouváme odjezd na další den. Jelikož jsou na Bali oslavy státního svátku, tak je možné jet lodí pouze do severní části do Amedu. A cenu se nám nedaří přes nikoho dostat níž než na 375.000 za osobu.

12. Den 24. 10. 2015; Gili Meno – Gili Trawangan – Amed - Ubud

Po snídani jdeme do přístavu, kde se naloďujeme na loď směřující na Gili Trawangan. Tam vystupujeme a máme hodinu do odjezdu jinou lodí na Bali. Celá východní strana je osetá restauracemi, bary a obchody. Je zde výrazně víc turistů. Po chvíli nacházíme naše odjezdové místo, a tak jdeme aspoň na chvíli projít hlavní ulici. Jde o úplně jiný ostrov, plný lidí a v noci zde musí být opravdu živo.

Kolem 11 nasedáme a hrdinsky si zabíráme místa na nejvyšším a nejpřednějším místě. Menší batohy si necháváme u sebe i přes upozornění, že budeme mokří. Dvě hodiny na fastboatu a v dálce se začínají objevovat sopky na Bali. Zastavujeme v malé zátoce u městečka Amed. Z lodi pomáhají tahat kufry paradoxně místní ženy a chlapi pouze koukají.

Začínáme zjišťovat cenu taxi, která se nám nedaří snížit. Proto jdeme do Warungu přímo na pláži na levé straně při pohledu od moře. Jde spíš o klasickou indonéskou restauraci, ale s dobrými cenami. Po jídle se krátce koupeme a pak opět obcházíme pár taxikářů. Ale cena stále stejná, takže bereme za 600.000,- jednoho z nich s dohodou, že nám po cestě zastaví na dvou zajímavých místech a doveze nás do Ubudu. V Amedu nám ještě zastavuje u hotelu na výměnu peněz, jelikož nám došli, ale kurz samozřejmě horší než ve větších městech.

Motáme se asi 30 minut od moře až k první zastávce, palác Tirta Gangga. Platíme vstupné a sestupujeme do vodního paláce, kde hrají hlavní roli fontány, vodní příkopy, sochy, ryby a také místo na koupání. Nášlapné kameny skrz vodu připomínají soutěže z Takeshiho hradu. Procházíme celý palác, který je naším prvním setkáním s velkým hinduistickým chrámem a stojí za to. Po hodince nastupujeme do taxi a přejíždíme hodinku k další zastávce, jeskyni Goa Lawah. Před jeskyní platíme vstupné 10.000,-/os a ovazujeme se do sarongů, které si lze půjčit před každým chrámem. Procházíme menším palácem a zastavujeme se před jeskyní, která je plná řvoucích netopýrů. Dovnitř mohou pouze hinduisti. Před jeskyni je menší obřadní plocha. Po asi 20 minutách odcházíme a taxi nás veze již k ubytování, které jsme si pro jistotu zajistili den předem přes booking. Celé Bali je úplně jiné než klidný Lombok. Rušné několikaproudé ulice, všude záplava aut a motorek, hodně lidí a větší města již připomínají evropskou kulturu. Ubytováváme se u milé paní se slušným ubytováním za 160.000,-. Na večeři se vydáváme do Ubudu. Procházíme pár ulic a nakonec končíme v restauraci, kterých je zde spousty. Ceny jsou ve všem o něco vyšší než na Lomboku, ale stále pro nás příznivé. Cestou si domlouváme půjčení motorek a rovnou si je po večeři odvážíme před ubytování. Cena je stejná jako na Lomboku.

13. Den 25. 10. 2015; Ubud - Gunung Kawi - Tirta Empul - jezero Batur – Besakih – Kusamba

Ráno si vyrážíme prohlédnout hlavní památky na severovýchodě od Ubudu. Projíždíme vesnicemi směrem na sever a podle ukazatele zastavujeme u Gunung Kawi. Motorky necháváme těsně před vstupem bez poplatku. Vstup je 10-15 tis. IDR/os. Jde o chrám v údolí u řeky. Sestupujeme po cestě mezi rýžovými poli a podél cesty je spousta obchůdků, stejně jako před vstupem. Jsme poctivě zabaleni v sarongu, což není ve vedru ideální doplněk oblečení. Na obou stranách řeky jsou do skály vytesané velké hrobky pro bývalého vládce a jeho manželky. Velmi zajímavé místo.

Po asi 1,5h prohlídce doplněné o nákup sarongů s dlouhým smlouváním vyrážíme o kousek dál do Tirta Empul. Zde nás čeká úplně plné parkoviště. Za chvíli se začínají objevovat nákladní vozy s korbou plnou muzikantů a žen přivážejících obětiny. Přijeli jsme akorát na nedělní hinduistický obřad. Vstup je 10-15 tis. IDR/os. Tirta Empul je další z častých vodních paláců, kde podle pověsti bývalý vládce kopnutím do země nalezl posvátný pramen, který zachránil oslabenou armádu zázračnou vodou. Nyní se ve vodě omývají hinduisti podle pevně daného rituálu. Kolem nich procházíme do zadních částí paláce s vyvěrajícím pramenem, kde se shromažďují věřící na obřad. Na každém rohu leží obětiny, plné jídla, peněz, kytek atd. Součástí obřadu je i tanec masek, který doplňuje tradiční hudební doprovod. Sice jsme se zde objevili náhodou a neviděli celý průběh, ale stojí za to vidět hinduistické rituály včetně svátečního oblečení.

Odtud jedem stále mírně do kopce až na vyhlídku na jezero Batur. Na cestě těsně pod vrcholem nás zastavují u „vstupní brány“ do okolí jezera Batur s požadavkem na vstupné. Nejdřív se nám zdálo, že jde o přivýdělek místních, ale byl zde i policista na motorce, takže jsme zaplatili zatím nejvyšší vstupné 30.000 IDR/os a něco za motorku. Dojeli jsme ten kousek na kraj kráteru, kde jsme nechali stroje u silnice a šli se podívat na výhled. Bohužel byla mlha a tak nebylo moc dobře vidět na celé jezero a na nový kráter uprostřed velkého. K jezeru jsme se nehrnuli, jelikož nám to nepřišlo moc zajímavé. Po obědě ve warungu v zatáčce na příjezdové cestě naproti muzeu vulkanologie jsme nasedli na stroje a vyrazili směr největší chrám Besakih.

Jeli jsme po okružní cestě na kraji kráteru. Občas se dalo zastavit na vyhlídkovém místě a porozhlídnout se na jezero z jiného úhlu. Za chvíli jsme začali klesat z kráteru a podle ukazatele jsme zahnuli k chrámu, který je nejposvátnější a největší na celém Bali. Jde o rozlehlý komplex několika chrámů, které se budovaly postupně. Nechali jsme motorky na přístupové cestě k chrámu. Zaplatili jsme 15-20.000 IDR/os a zabaleni do sarongů jsme procházeli mezi stánky. Najednou se před námi objevil pohled na hinduistické chrámy s typickými stříškami a v pozadí dominoval vrchol sopky Agung. Povedlo se nám napoprvé odmítnout průvodce, který nás „doprovázel“ i po přístupovém schodišti na první nádvoří. Tam nám řekl, že bez průvodce dál nesmíme. To jsme věděli, že není pravda. Ale stále trval na svém, tak jsme sešli do půlky schodů a obešli to druhou stranou a i přesto, že nás viděl tak nás už nechal být. Prošli jsme si celý komplex sami podle svého uvážení. Opět jsme se setkali s několika menšími nedělními obřady, ale šlo spíš o menší setkání hinduistů. Chrám Besahkih ohromí svou rozlohou a pozadím sopky Agung. Samotná architektura budov je velmi zajímavá svou odlišností od evropské.

Od chrámu jsme se vraceli na jih k moři s vidinou vykopání se po celém dni na motorce. Zajeli jsme do města Kusamba, které bylo zmíněno v průvodci. Ale to bylo velkým zklamáním a neměli jsme z místní pláže úplně dobrý pocit. Byla bez lidí, celkem špinavá a zřejmě nejde o turisticky oblíbené místo. Po krátké zastávce jsme se již za soumraku vraceli do Ubudu. Cesta zpátky na ubytování nám trvala přes hodinu, protože jsme se motali po úzkých silnicích v plném provozu za tmy. Stejný typ ubytování již nebylo volné, tak jsme se museli přesunout do hostelového typu, což byl malý pokoj s dvoupostelí a společným sociálním zařízením asi 20m od pokoje. Cena byla nyní 130.000 IDR a sprchy a záchody byly v pořádku, ale pokoj žádný zázrak.

Na večeři jsme vyrazili ještě dál, ale Ubud nám v noci neukázal nic zajímavého. Ulice byly stále stejné, samé restaurace a obchody. V jedné z nich jsme zasedli, povečeřeli a dali si pár Bintangů na dobré spaní.

14. Den 26. 10. 2015; Ubud - Goa Gajah - opičí les Alas Kedaton- Tanah Lot – Seminyak - Denpasar

Po noci strávené vyháněním ještěrek z pokoje průduchy ve zdi jsme si dali lehkou snídani a vyrazili jsme do chrámu Goa Gajah, která je kousek od Ubudu. Parkujeme zdarma na parkovišti a jsme zde úplně první. Pokladna teprve otevírala, platíme vstupné 20.000 na osobu a sestupujeme po schodech k bazénům. Jeskyni se přezdívá sloní, ale určitě se vstupní vytesaný portál slonu nepodobá. Jde o malou svatyni. Procházíme okolní bazény s ženskými sochami a jdeme ještě níž k řece. Za zdmi chrámu je skládka bordelu, ale i tak jdeme k řece, za kterou se skrývá menší rozpadlý chrám. Po půl hodince šlapeme opět zpátky k motorce a vyrážíme směr butterfly park. Cestou k němu párkrát zabloudíme, protože ani na mapě v mobilu nebylo možné najít přesnou polohu. Po příjezdu na místo jsme zjistili, že chtějí na místní poměry vysoké vstupné 50.000 na osobu. Ptáme se zrovna odcházejících turistů a ty nás odradili od prohlídky. Proto od motýlího parku odjíždíme bez prohlídky a jedeme do méně známého opičího lesa Alas Kedaton kousek nad městem Tabanan, který je vzdálený tak 15minut od motýlího parku. Na správnou cestu nás navede projíždějící motorkář. Na parkovišti nebyl téměř nikdo, kromě pobíhajících opic. Z pokladny na nás volají, abychom k nim dali úplně všechno z motorky. Platíme vstupné 20.000 na osobu a vydáváme se vstříc opicím. Od vstupu se nás ujímá průvodkyně, kterou odmítáme. I přesto jde celou cestu s námi. Opice létají úplně všude. Za pár korun si můžete koupit krmení. To sebou měla průvodkyně a ukazovala nám jak je krmit. Makaci jsou zvyklí na lidi, proto se nenechávají vůbec rušit, pouze jídlem. Fotíme jako divý každou malou opičku, i jejich bitky ve vodě. Obcházíme kolečko celým parkem, který není nijak rozlehlý. Zastavujeme u obrovských netopýrů visících na dřevěné konstrukci. S obdivem je sledujeme a samozřejmě se s nimi můžeme za poplatek vyfotit. Domlouváme cenu asi 20.000 za focení pro pár (samostatně a v páru). Netopýra Vám posadí přímo na břicho a křídla jemně uchopíte a roztáhnete podle pokynů. Nikdy jsme žádné tak velké netopýry neviděli, takže zážitek super, ikdyž pro netopýry to asi není moc oblíbená zábava. Průvodkyně nám navíc posazuje na nohu velkého makaka, kterého naláká na jídlo. Děláme rychle fotky a pokračujeme dál. Zrovna probíhá hromadné krmení. Vysvětlují nám, že v Ubudu makaky krmí jinou potravou a proto tam jsou agresivnější. V tomto parku je minimum lidí. Průvodkyně se nám věnovala celou cestu i přesto, že jsme jí vysvětlovali, že jí platit nechceme. Jejím cílem, ale bylo nám ukázat svůj krámek, kde jsme po dlouhém smlouvání (cca 20-25% z původní navrhované ceny) koupili fotoalbum. Vyzvedli jsme věci z pokladny a nastupujeme na motorky a odjíždíme z opičího království, které stálo jistě za návštěvu.

Cestou z parku se zastavujeme u warungu přímo u silnice, kde nás jídlo vyjde na 15.000 na osobu za porci, kterou jsme si sami poskládali z vybraných surovin.

Jedeme na jih přes Tabanan k asi nejznámějšímu místu na Bali, chrám Tanah Lot. Příjezd nás nemile ohromí rozsahem nákupní zóny. Platíme vstupné 30.000 za osobu. Parkujeme a procházíme mezi stovkami krámků se vším možným. Přicházíme k útesům, z kterých je krásný pohled na Tanah Lot při odlivu, který nám umožňuje sejít až k chrámu. Chrám je malý, ale na skále, z které se při přílivu stává ostrov. Je oblíbeným a blízkým cílem z velkých měst, proto jsou zde stovky lidí. Celé okolí je velmi fotogenické. U chrámu se necháváme, jako téměř všichni, zlákat kraťoučkým rituálem. Opláchnete se z pramenu vytékající u skály a na čelo Vám nalepí rýži a za ucho dostanete květ. Až potom Vám dovolí jít k chrámu. To znamená, že můžete vystoupat asi pět schodů a tam narazíte na zamčenou bránu. Za to jim každý dá dobrovolný příspěvek. Jde tedy o pěkný trik jak si přivydělat, protože na schody, které jsou za rohem, se dostanete i bez toho. Alespoň důvod udělat si fotku. Od chrámu odcházíme po skále pokryté řasami. K parkovišti se opět prodíráme skrz obrovskou obchodní zónu. V jednom z obchůdků vybíráme suvenýry a naskytne se nám možnost nahlédnout do otevřené účetní knihy. Z ní usuzujeme, že ikdyž smlouváme na cca 20% z navržené částky, tak prodejci určitě nebankrotují.

S touhou vykoupat se po celodenním ježdění odjíždíme z parkoviště na pláž Seminyak. Doprava je velmi hustá, takže cesta trvá déle. Na pláži zvládáme krátké koupání a pak se radši vydáváme zpět do Ubudu. Doprava je velmi hustá a s pár problémy při navigování se nám cesta protáhla téměř na dvě hodiny. Přijíždíme za tmy a po rychlém zabalení věcí vyrážíme k hlavní třídě Ubudu sehnat taxi do Denpasaru, kousek od letiště. Hotel jsme si v Denpasaru zarezervovali přes booking, takže máme cíl jasný. Poptali jsme se asi pěti taxikářů a cena zůstává stále na 400.000 za cestu. V plném provozu vyrážíme a za asi 1,5h jsme téměř u cíle. Bohužel hotel je úplně nový a půl hodiny nám trvá ho najít, ale naštěstí úspěšně.

Hladový se vydáváme ve spleti úzkých uliček hledat něco k jídlu. Nakonec sedáme v malém bistru, kde na nás koukají místní velmi překvapeně. Dáváme si hodně zvláštní polévku a zklamaní se vracíme do hotelu, kde po krátkém koupání v bazénu, zakončujeme náš poslední den.

15. Den 27. 10. 2015; Denpasar

V hotelu si ráno domlouváme úschovu věcí a odvoz na letiště lehce po poledni. Dopoledne vyrážíme pěšky na centrální městkou pláž. Je velmi oblíbená na učení na surfu. Ceny jsou velmi příznivé a nabízí je téměř každý na pláži. My volíme krátkou koupačku a procházku po městě s cílem nakoupit na poslední chvíli pár suvenýrů. Poslední den musíme vyměnit ještě peníze na suvenýry a oběd. Bohužel v poslední den se nás snažil obrat prodejce ve směnárně. „Zapomněl“ nám dát 50.000 IDR a pak se to pokusil napravit pouze 5.000 IDR. Po chvíli zjistil, že nuly počítat umíme a dal vše do pořádku, ale nemilá zkušenost poslední den. V obchodech se suvenýry se nevyžíváme, proto vbíháme do supermarketu a kupujeme tradiční kafe, omáčky a podobné konzumní věci. Po nákupu si dopřáváme poslední oběd ve warungu a vracíme se do hotelu pro věci.

Na letišti jsme za 10 minut a po odbavení už pouze vzpomínáme na nejlepší zážitky z dovolené. Pak už pouze sedáme do letadla a přes Hong Kong a Londýn se vracíme 28.10. dopoledne zpět do známého prostředí.

Naše první zkušenost s exotickou dovolenou nás nadchla. Většina turistů jezdí na Bali, které má krásné památky, ale jinak se již velmi podobá evropskému životu, což mě osobně nenadchlo. Více se mi líbil méně turisticky objevený Lombok bez lidí a s krásnou přírodou, kterou ale kazí všudypřítomný nepořádek a Odpadky, které kazí dojem ideální dovolené. Jinak jsme nenarazili ani jednou na problém s místními, všichni se chovali velmi mile a nikdy jsem neměl pocit strachu, že by mě chtěli okrást (kromě směnárny) nebo něco udělat. Určitě bych doporučil výlet na orangutany do NP Tanjung Puting, ikdyž jde o celkem nákladný výlet.