Kedzierzyn-Koźle, rekonstrukce bitvy z roku 1807

Ve dnech od 14. Do 16. Září jsem se společně s Javornickou dělostřeleckou gardou (dále jen JDG), účastnil šestého ročníku rekonstrukce bitvy u Kozelské pevnosti z roku 1807. Z Javorníku jsme vyjeli po sedmnácté hodině. Ačkoliv jsem jel poprvé a krom dvou kluků nikoho neznal, po pár minutách jsem si uvědomil, že je to parta skvělých lidí, kterým není humor cizí. Za poslední rok jsem se nenasmál tolik, jako tyto tři dny.

Ještě před setměním jsme dorazili do městečka Kedzierzyn-Koźle. Nejprve se postavil velký stan, který slouží jako jídelna, poté následoval sklad a naposled si každý postavil svůj stan. Pro mě, jako pro laika, bylo nepochopitelné, jak se všichni v tom počátečním chaosu dokázali vyznat. Přirovnal bych to k mraveništi, každý věděl, co má dělat, takže při setmění bylo vše hotovo a uprostřed javornického ležení plápolal oheň.

Následovalo přátelské přivítání s ostatními účastníky rekonstrukce bitvy. Přijeli např. vojáci z Vyškova, Zlatých Hor, Nysy a jiných koutů. Tady si byli všichni rovni. Jestli jsi byl mladý nebo důchodce, svářeč, zámečník nebo doktor bylo jedno. Tady existovala jiná pravidla. Já byl např. představen důchodci „Bohouškovi“. Slušně jsem pozdravil a dostal jsem rychlou lekci, když pan Bohoušek úplně v klidu odvětil: „Mám Ti k…a nakopat prdel, že mi vykáš!“ Bohoušek byl upozorněn, že jsem rekrut a na bitvě jsem poprvé. „Tak to máš kliku,“ odpověděl. A já už byl v obraze, jak to tu chodí.

Mezi vojáky byla spousta Poláků a já si tak znovu mohl oprášit svoji polštinu. Spát jsme šli až k ránu, což se opakovalo i další noc jen s tím rozdílem, že jsme se přesunuli na Kozelské náměstí, které žilo hudbou a tancem. Za rytmu senegalsky zpívajícího Pako Sarra nebo irských písní v podání Carrantuohill. Ze začátku tančila jen Javornická garda + pár členů z Nyského oddílu. S nástupem irských písní už tančilo celé náměstí. Skvělý zážitek.

V sobotu v 11:30 hodin se všechny oddíly přesunuly na kozelské náměstí. V pravé poledne byl oficiální nástup asi 300 vojáků v dobových uniformách. Více než polovina přijela z Česka.

Bitva začala pár desítek metrů od samotného ležení na půdě bývalé armádní střelnice. Trvala asi hodinu a opravdu se bylo na co dívat. O půl šesté odpoledne si již návštěvníci mohli prohlédnout, jak takový táborový život vypadal. Specialitou JDG je přivézt trochu té zábavy a tak jsme si došli pro několik zločinců z řad diváků a s pouty na rukou si je dovlékli k pranýři.

Všechno pěkné jednou končí a i tato akce měla svůj konec a v neděli před polednem se začalo balit. Už teď se můžeme těšit na další historickou bitvu v Lipsku, která proběhne v polovině října.

Svým jménem děkuji Javornické dělostřelecké gardě za nezapomenutelný zážitek.